Novéna - prosby o Ducha svatého (J. Railich)

(texty jsou vzaty z hodiny čtení - 1.čtení a ze mše sv. - evangelium a žalm)

Pro novénu je dobré, aby se společenství scházelo, buď k modlitbě nebo na mši svaté (po ní může následovat spontánní chvíle chval, proseb a přímluv).



1.DEN - pátek
1 Jan 3,1-10
Jan 16,20-23
Ž 97
vysvětlení: 2.čtení z hodiny čtení nebo
1. V dnešních liturgických textech nás přímo zarazí, že první den novény k Duchu svatému, ani jednou v textech nevystoupí jméno Duch svatý.
To však neznamená, že v nich není přítomen. Často v pramenech zjevení vystupuje jako Veliký neznámý, anonymní Bůh, skrytý, implicitně zahrnutý v různých zprávách.
Je to specifický způsob jeho zjevení, který si musíme uvědomit a naučit se odhalovat jeho přítomnost.
2. Vstupní modlitba dnešní mše je obzvlášť plná nevyjádřené přítomnosti Ducha svatého. Promlouváme v ní k Bohu jako nově stvoření k životu věčnému, znovuzrození ve svatém křtu a musíme přitom pamatovat na Toho, koho nazýváme Stvořitelem a Dárcem života ve spojení s tajemstvím nového života v nás a nového člověka. Protože jsme byli nové narozeni z vody a z Ducha svatého, můžeme na počátku dnešního shromáždění zpívat: Vykoupil jsi nás, Pane, svou krví z každého kmene, jazyka, lidu a národa a vytvořil jsi z nás našemu Bohu království a kněze, aleluja. To on Duch-Stvořitel, nás skrze křest učinil členy nového Božího lidu a Boží rodiny.
3. Dnešní liturgické a biblické čtení nám ukazuje vlastní perspektivu našeho křesťanského života. Zmrtvýchvstalý Kristus ve svém Nanebevstoupení byl Otcem ustanoven králem veškerého stvořeni. Mocí a darem svého Ducha nás nově stvořil a zrodil ve svatém křtu a učinil nás svým královským a kněžským lidem. Ale jsme lidem na cestě, putujícím lidem a současně s Kristem musíme projít ústrky, kříži a smutky, abychom mohli vejít v plnou radost. Kristovo zmrtvýchvstání je záruka, že se náš smutek změní v radost evangelia. Pán je s námi i se svou mocí zmrtvýchvstání. Neboj se! Jen mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo už ti napříště nebude moci ubližovat (1.čtení).
4. Cestou smutky a utrpením k plnosti nového života nás vede Duch svatý. On obrací k zmrtvýchvstalému Kristu naše srdce a připodobňuje nás k němu. On nás neustále podpírá svou láskou. Vede nás k radosti, kterou nám nikdo nedokáže vzít.
Modli se o moc a radost Ducha svatého pro všechny křesťany









2.DEN - sobota
1 Jan 3,11-17
Jan 16,23-28
Ž 46
vysvětlení: 2.čtení z hodinky čtení nebo:
1. V dnešních liturgických textech vystupuje slovo dar. V každé modlitbě se hovoří o daru, dávání, obdarování. Také v evangeliu je řeč o prosbě a obdarování. Navíc evangelium obrací naši pozornost na souvislost mezi termíny dar a láska. Proste a dostanete, vždyť Otec sám vás miluje (evang.).
2. Pojem daru se zvlášť spojuje s tajemstvím Ducha sv., s tajemství Božího zjevení. Příchod Boha v Kristu je vrchol zjevení. V něm se Bůh stal pro člověka největším, absolutním darem, darem Světla a Života.
3. Ale pojem daru se zvlášť spojuje s tajemstvím Ducha svatého. On je vlastním darem, který pochází od Krista, jako ovoce jeho paschálního tajemství. Kristus ho apoštolům slíbil jako dar (vstupní modlitba mše). Duch svatý je ze své podstaty darem, protože je zosobněnou Boží Láskou a podstat lásky je se dát, učinit ze sebe dar. Bůh, nakolik se dává - je Duch svatý, kterého církevní otcové nazývali Darem Lásky.
4. Kristus je také Bohem, který se dává - proto stojí před námi jako Slovo a Chléb - jedno i druhé jsou věci určené k přijetí, použití. Ale Kristus je osobním darem, dává se nám jako osoba. Z bytí osobního jsoucna (osoby) plyne zákon, že osoba nemůže být přijata jako dar způsobem, jako by byla věc, může být přijata jen v úkonu vzájemného odevzdání, to znamená jen skrze lásku.
5. Abychom mohli Boha přijmout jako dar - musíme zůstat uschopněni k tomu odevzdat se mu skrze lásku. Proto se dnes modlíme při mši svaté: celým svým životem se ti odevzdáváme (nad dary) Duch svatý nám k tomu dává schopnost. On je dar, který nás uschopňuje k tomu, učinit ze sebe dar, což podmiňuje možnost přijmout Boha, který nám sebe dává v Ježíši Kristu. Duch svatý je navíc poslední, základní a největší dar, díky kterému můžeme zůstat obdarováni Bohem v Kristu.
Je to tajemství Ducha svatého - Daru lásky, který nám dnes objasňuje nejhlubší smysl Pánových slov z dnešního Evangelia: Otec Vás miluje, neboť vy jste milovali mne. Boží láska je odpovědí na naši lásku, ale naše láska je už předchozím darem Boha.
Modli se za povolání k svatosti (pro sebe a ve společenství)





3.DEN - neděle
1 Jan 3,18-24
Sk 1,12-14
Jan 17,11-19(rok B)
Ž 27
Vysvětlení 2.čtení z hodinky čtení nebo:
1. Dnešní liturgické a biblické texty proniká myšlenka o modlitbě, která je spojena ideou jednoty. Evangelium obsahuje úryvek z velekněžské Kristovy modlitby. Hlavní prosba této modlitby připomíná antifonu k přijímání: Prosím Otče aby byli jedno, jako my jsme jedno.
První čtení nám ukazuje společenství Kristových apoštolů a učedníků, kteří jednomyslně setrvávají v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.
2. Existuje jistě vnitřní spojení mezi Kristovou modlitbou za jednotu a jednomyslností modlitby společenství učedníků. Je plod Kristovy modlitby: tato modlitba musí být opravdová, která byla vyslyšena, a proto Kristus sesílá hned za svou modlitbou svého Ducha, Ducha jednoty a lásky, do srdcí svých učedníků, za které se modlil. Proto může sv. Jan napsat společenství učedníků a vyznavačů Krista: že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha.
3. Duch svatý, dárce jednoty, jako jedna osoba v mnoha osobách, probouzí v našich srdcích stejnou touhu a snahu. Jejím prvním projevem je modlitba: je to touha přijmout Krista a jeho slova jako zákony a základ celého života. Taková jednomyslná modlitba pak vede k pravé jednotě v rodině lidstva.
Modli se za jednotu lidí, církve, společenství a našich oázových skupin.





4.DEN - pondělí
1 Jan 4,1-10
Sk 19,1-8
Jan 16, 29-33
Ž 67, 2-7
Vysvětlení z 2. čtení hodinky čtení nebo:
1. Vybrané texty nám ukazují Ducha sv. jako Ducha moci. Až na Vás sestoupí Duch sv., dostanete moc (vstupní ant.). Pane dej nám sílu Ducha sv. (vstupní modlitba). Pane, kéž oběť Ježíše Krista dá našim duším nadpřirozenou sílu (modlitba nad dary - č. překlad milost). První čtení nám ukazuje sv. Pavla, který odvážně s mocí Ducha sv. mluví a svědčí o Božím království.
2. Evangelium končí Kristovou výzvou k odvaze: Ve světě budete mít trápení, ale nebojte se, já jsem přemohl svět. Kristus současně ukazuje pramen svého vítězství: Nejsem sám, neboť Otec je se mnou. Jednota s Otcem je pramen Kristovy moci v pronásledování a opuštění. Tuto jednotu dává Duch svatý - zosobněné "my" Otce i Syna.
3. Podobně je v nás Duch sv. pramenem moci tím, že nás spojuje s Kristem. Díky Duchu sv. můžeme hledat to, co je na nebi, kde přebývá Kristus, který sedí po pravici Boha, můžeme prožívat blízkost a přítomnost Krista, který slíbil: Nenechám vás osamělé: znovu se vrátím. Díky moci Ducha sv. můžeme být Pánu věrni v našich myšlenkách a jednání (vstup. modlitba).
Tím způsobem se v nás Duch sv. spolu s Kristem stane pramen síly k přemožení světa. Kdo nás může oddělit od Kristovy lásky, ke které máme přístup v Duchu svatém.
Modli se za dar evangelizovat, za odvahu a svobodu pronásledovaných křesťanů.





5.DEN - úterý
1 Jan 4,11-21
Jan 17, 1-11
Ž 67,10-11.20-21
Vysvětlení 2.čtení z hodinky četby nebo:
1. Slovo "sláva" se dnes v Evangeliu a liturgických textech objevuje několikrát. Jak mu máme rozumět? Ježíš se modlí k Otci: "Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. Zjevil jsem tvé jméno lidem. Život věčný je v tom, že poznají tebe, jediného a pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
Z souvislostí vyplývá, že vzdát chválu Bohu spočívá v poznání Boha(vírou) a na vyplnění jeho vůle(láskou). Kristus vzdal Otci nejdokonalejší chválu tím, že ho dal poznat lidem, zjevil ho a vyplnil dokonale jeho vůli.
2. Kristus hovoří dál pokračování: v nich jsem oslaven. My poznáváme Krista, Božího Syna, věříme mu, plníme jeho vůli. Tímto způsobem je v nás Kristus oslaven. A v něm Otec: všechno mé je tvé a všechno co je tvé, je moje.
3. Slovo "sláva" poukazuje také na Ducha sv. On v nás koná poznání Boží slávy. Proto se dnes modlíme při mši svaté: Sešli nám Ducha sv., ať v nás přebývá svou milostí a učiní z nás chrám své slávy. Díky Duchu sv. se každý z nás stává živým chrámem, v kterém Bůh dostává slávu v Duchu a v pravdě.
Modli se za vnitřní uzdravení, smíření ve společenstvích.





6.DEN - středa
1 Jan 5,1-12
Jan 17,11-19
Ž 67,29-30.33-36
Vysvětlení 2.čtení z hodinky četby nebo:
1. Dnešní liturgie představuje D.S. jako ducha jednoty, toho, kdo má jednotu církve na starosti. Jinak řečeno, on uskutečňuje Kristovu modlitbu, aby všichni byli jedno. Proto se při mši sv. modlíme: Milosrdný Bože, dej své církvi milost, aby sjednocena Duchem sv. ti sloužila.
2. Kristus Pán v své velekněžské modlitbě nám důkladně ukazuje jakým způsobem se Duch svatý stává dárcem jednoty: skrze posvěcení v pravdě. Duch svatý je ten, kdo posvěcuje pravdou. On přináší pravdu do nitra našich srdcí, protože je Duch pravdy. Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu, Duch pravdy, který vychází od Otce, on o mě vydá svědectví (Podle ant. k přijímání). Pravda je základ jednoty.
3. Duch svatý je Duch jednoty také proto, že obrací naši vůli k Bohu, a tak když přijímáme jeho vůli za svou, stáváme se ve svých touhách (přáních) jedno. Proto se dnes modlíme k Duchu sv.: Dej církvi milost, aby sjednocená Duchem sv. ti sloužila s úplnou oddaností a shodovala se s tebou ve svých přáních (Podle vstup. modlitby).
Modli se za veliké probuzení touhy po Bohu v církvi, světě a hnutí S-Ž a za její správný rozvoj podle povolání.





7. DEN - čtvrtek
1 Jan 5,13-21
Jan 17, 20-28
Ž 15
Vysvětlení 2.čtení z hodinky četby nebo:
1. Dnešní texty jsou jakousi syntezou zjevené nauky o Duchu sv., kterou během liturgické noveny rozjímáme.
2. Kristus nám v Evangeliu zjevuje tajemství Duch sv.: Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalou jednotu.
Duch svatý je zde bez pochyb nazvaný Slávou, kterou Otec dal Synu a Láskou, kterou Otec miloval Syna. Tuto Slávu a Lásku jsme od Krista obdrželi my a díky tomu máme účast v jednotě Otce i Syna.
Duch sv., který je jednotou Otce i Syna, jejich zosobněným "My" současně konstituuje také naši jednotu s Bohem - s Otcem přes Syna.
3. Liturgické texty nám ukazují jakým způsobem se to obdivuhodné tajemství uskutečňuje konkrétně v našem vědomém životě: Ať Duch svatý přetvoří naši mysl a vůli shodně s tvým zalíbením a touhou (podle vstup. modlitby). Posvěť Bože tyto dary a posvěť i nás samotné, kteří se ti duchovně odevzdáváme, a učiň nás věčným darem pro tebe (podle modlitby nad dary). Duch sv. nás sjednocuje s Bohem Otcem přes Syna tím způsobem, že naši mysl a vůli přetváří ve shodě s Božím zalíbením a uschopňuje nás, abychom se dali (učinili darem) pro Boží věc.
Modli se za charizmata v církvi a hnutí, aby naše slovo bylo hlásáním Božího slova a naše služba se uskutečňovala s mocí.




8.DEN - pátek
2 Jan
Jan 21,15-19
Ž 102,1-2.11-12.19-20
Vysvětlení 2.čtení z hodinky četby nebo:
1. Duch svatý v textech dnešní mše svaté je představen jako duch světla a oheň, který očišťuje. Sešli nám svého svatého Ducha, ať očistí naše nitro(modlitba nad dary). Skutky, které Duch svatý působí v nás, mimo očištění od hříchu, jsou zjeveny jako prohloubení naší víry a zasvěcení sebe Bohu.
2. Ve světle těchto liturgických textů chápeme, že na otázku Krista: miluješ mě ? můžeme odpovědět jen v moci Ducha sv.
Jen on nás může vést cestou Kristova následování až k smrti, jako největšího projevu lásky.
Modli se za odvahu oázáků.
(O schopnost být ochoten podstoupit raději smrt než ztratit Krista)




9.DEN - sobota COM
3 Jan
Jan 21,20-25
Ž 10,5.6.8
Vysvětlení 2.čtení z hodinky četby nebo:
1.Dej, ať duch toho, co jsme o Velikonocích slavili, pronikne naše jednání i celý náš život (podle vstupní modlitby).
V těchto slovech je duch Velikonoc napsaný malým písmenem, ale o Duchu svatém se dá hovořit jako o Duchu Paschy. Uvádí nás totiž do Kristova velikonočního tajemství, působí tak, že se náš život od křtu stává přechodem, paschou s Kristem skrze smrt k zmrtvýchvstání.
2. Duch svatý nás především připravuje ke Kristovým svátostem (podle modlitby nad dary) a uschopňuje nás k účasti na prostředcích spásy Nové smlouvy(podle modlitby po sv. přijímání). Dává nám totiž víru, která přijetí svátostí podmiňuje.
3. Duch svatý jako Duch Paschy také působí, že celý náš život probíhá v rytmu paschálního tajemství, tak že se stává neustálým rozchodem s současným životem v hříchu a stává se utvrzením v novém životě skrze růst na cestě svatosti (podle modlitby po sv. přijímání).
Modli se obnovu biřmování.

******************
( P. Jan Rajlich, O.P. )