Naděje je jako otvor, kterým proudí do hlubin naší duše světlo  - archív citátů

Navigace: Tematické texty S Skutky, činy (skutek lásky; dobrý skutek)Delší texty Nový pohled víry (Anselm Grün)

Nový pohled víry (Anselm Grün)

Nový pohled víry na svět se vztahuje nejen na přírodu, nýbrž i na politiku. Dnes se široko daleko díváme ne světovou situaci pesimisticky. Mnozí se bojí, že šílené závody ve zbrojení povedou k válečné katastrofě a že ekologická pohroma brzy zničí náš svět. Realistický pohled na světovou politiku dává tomuto pohledu za pravdu.

Nemáme žádnou záruku pro to, že zůstaneme ušetřeni války a ekologické katastrofy. Když se snažím vidět tuto situaci očima víry, pak nesmím odhlížet od fakt. Jde však o to, jak ta fakta vidím. Existuj í lidé, kteří mají katastrofické myšlení a dívají se na budoucnost jako králík na hada a nakonec nejsou vůbec schopni aktivně reagovat. Anebo reaguj í se vztekem a násilnicky, protože nemohou vydržet svou bezmocnost. Ten hněv je pochopitelný. Myslím-li si totiž, že všechno závisí na mně, na mé aktivitě, na mých demonstracích, pak nutně reaguji bezmocným hněvem, protože se tak málo děje.

Očima víry však vidím, že tento svět neleží v rukou politiků či světských vládců, nýbrž v rukou Božích. To mi dává naději, že Bůh může navzdory všemu lidskému ztroskotání všechno obrátit k dobrému, k nejlepšímu. Víra mě zbavuje udýchanosti. Osud světa nezávisí jen na úspěšnosti nebo neúspěšnosti mého konání. Víra ovšem není tak naivní, aby si myslela, že všechno tak jako tak dobře dopadne. Že nemůže dojít k žádné válce, když nás přece Bůh tak miluje. Proti takovému pohledu na věc mluví prostě fakta. Války vždy byly. A nemáme žádnou záruku, že opět nebudou.

Ale víra mi dává naději, že Bůh pozvolna způsobí na základě modlitby zvrat ve smýšlení lidí a že se v mozcích politiků stále více budou prosazovat myšlenky pokoje. A víra mi dává jistotu, že tento svět sice zahyne, že může projít i katastrofou, ale že nic nakonec nezabrání, aby tento svět nespadl do náruče Boží. Svět projde - tak jako my - smrtí k Bohu. Apokalyptické obrazy nám v bibli nelíčí příliš optimisticky situaci „doby poslední“. Ale cílem závěrečných útrap je zřízení království Božího. Na konci bude nad světem vládnout Bůh a vše bude v Bohu (1 Kor 3,22-23).

To není přesun problému do „onoho světa“, jako bychom zde mohli sedět s rukama v klíně a věcem ponechat jejich běh. Tento pohled víry na konec všeho dění relativizuje všechno naše konání; osvobozuje nás od přílišného tlaku, jako by všechno záviselo jen na nás. Uchrání nás od bezmocné zlosti, do níž by nás bezděky uvedlo zklamání nad marností našeho konání. Pohled víry na svět nás naučí hledat realističtější řešení pro problémy naší doby, nežli jsou utopické představy, jimiž se dnes řídí tolik zlepšovatelů světové situace. Kdo si myslí, že našel definitivní a všeobsáhlé řešení, ten se bude snažit o jeho prosazení - případně násilné.

Watzlawik popisuje člověka stiženého utopickými představami takto: Domnívá se, že vlastní pravdu, a tak nemá jen klíč, nýbrž i morální povinnost odstranit ze světa veškeré zlo. Má za to, že pokud bude pravdu dostatečně jasně a hlasitě hlásat, že ji všichni lidé dobré vůle určitě přijmou; proto se nejprve vydá na misijní cestu.

Když to však nevede k očekávanému úspěchu, pak je všechna vina na těch, kdo se ve své zatvrzelosti jeho pravdě uzavřeli. Neboť - o tom, že pravda je Pravda sama, nemá utopický fantasta pochyb. Ted už nic nestojí v cestě zavržení druhých a (v extrémních případech) není jejich vyhubení jen žádoucí, nýbrž pro blaho ostatního lidstva přímo nutné.

Nový pohled na svět nechce ospravedlňovat stávající poměry, nýbrž uznává fakta; věří Božím příslibům. Sní ty sny, které má Bůh jak s námi, tak i s naším světem. Uvědomuje si však též, že Boží království jako cíl našeho světa není hodnota pouze světská. Víra spolupracuje na spravedlivém a pokojném světě, ale nepropadá utopické představě, jako by spravedlnosti a míru bylo možno dosáhnout jen rozumem a vůlí. Vykoupení pochází od Boha, skrze kříž, proto se věřící člověk nebojí nepříznivých zvratů. Takový člověk očekává něco od Boha, proto se nevyčerpává vyhledáváním všech možných negativních fakt a bědováním nad naším zlým světem, nýbrž zbývá mu ještě energie k učinění nutných kroků ke spolupráci na pozitivní změně našeho světa, na změně, která je realistická a tudíž blahodárná, zatímco všechny utopické pokusy o změnu vytvářejí vždy jen nové problémy a nakonec se samy stávají problémem.

(Anselm Grün: Proměňující moc víry, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 23-26)


Čtení z dnešního dne: Pondělí Pondělí 22. 7. 2024, Svátek sv. Marie Magdalény

Pís 3,1-4a;

Komentář k Jan 20,1.11-18: Radost, kterou tohoto jitra prožila Marie Magdalena v zahradě, ať mě provází celý den. A ve chvílích, kdy je nám do pláče, nebojme se mu svěřit. Snažme se jej pak poznat po hlase…

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2024) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. 

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2024) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby…

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2024) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2024) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2024) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2024) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3. 7. 2024) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)