O úctě k lidskému životu v jeho počátcích a o důstojnosti (Instrukce Kongregace pro nauku víry)

Instrukce Kongregace pro nauku víry: O úctě k lidskému životu v jeho počátcích a o důstojnosti; odpovědi na některé otázky dneška (1987).

Tento dokument obsahuje oficiální postoje katolického magisteria k řadě bioetických problémů. V tomto dodatku bude stručně rekapitulován text celého dokumentu. Ten zahrnuje předmluvu a 3 kapitoly:

I. Respekt k lidským embryům,

II. Intervence týkající se lidského rozplozování, III. Morální a civilní zákon.

V předmluvě se hovoří o základní křesťanské pravdě, která musí být východiskem při každé reflexi bioetických problémů: "Dar života, který Bůh Stvořitel a Otec svěřil člověku, ho vyzývá, aby si vážil neocenitelné hodnoty toho, co mu bylo darováno a aby také za to převzal odpovědnost". Církev v rámci svého spásonosného poslání, chce nabídnout dnešnímu člověku určitá kritéria pro morální rozhodování, které v souvislosti s technickým pokrokem medicíny je spojeno s určitými problémy a riziky Právě doba vědeckého a technického pokroku urgentněji vyžaduje takováto kritéria, neboť "věda bez svědomí může vést jen ke zkáze člověka".

Východiskem těchto kritérií musí být lidská osoba a její plná realizace jakožto její "jednotné celistvosti" tělesné a duchovní oblasti. Smyslem asistence biologie a medicíny je pomoc člověku v jeho nemoci a strádání, avšak pomoc, která respektuje důstojnost jeho osoby jakožto Božího stvoření. "Fundamentální hodnoty spojené s technikou umělého rozplozování člověka jsou dvě: život člověka vyvolávaný v existenci a speciální povaha předávání lidského života v manželství". "Lidský život je posvátný, neboť od svého počátku zahrnuje tvůrčí činnost Boha". Lidské plození vyžaduje od manželů odpovědnou spolupráci s touto plodivou láskou Boha.





Kap. I. Respekt vůči lidským embryům.

Tato kapitola obsahuje odpovědi magisteria na některé otázky:
(1) Jaký respekt náleží lidskému embryu vzhledem k jeho přirozenosti a identitě. Odpověď zní: "Lidská bytost musí být respektována - jakožto osoba - od prvního okamžiku své existence". Tento počátek identifikuje s existencí oplodněného vajíčka - zygoty, tedy s oplodněním. Od této chvíle musí být respektován a posuzován vznikající plod jakožto lidská bytost, jakožto osoba.

(2) Je morálně dovolená prenatální diagnóza? Dokument odpovídá: "Jestliže prenatální diagnóza respektuje život a integritu embrya a lidského plodu a je zaměřena na jeho ochranu nebo léčení jakožto individua, je odpověď kladná".

(3) Jsou dovoleny terapeutické procedury prováděné na lidském embryu? Tak jako u každého lékařského zásahu i zde platí, že je dovolena jen taková procedura, "která respektuje život a integritu lidského embrya a není pro něho neúměrným rizikem, ale je nasměrována na jeho léčení, zlepšení jeho zdravotních podmínek, nebo na jeho individuální přežití".

(4) Jak hodnotit morálně výzkum a experimentování s lidskými embryi a plody? Dokument odpovídá: "Medicínský výzkum se musí vyvarovat operativních zákroků na živých embryích, pokud neexistuje morální jistota, že zásah nezpůsobí škodu na životě nebo integritě nenarozeného dítěte a matky a za podmínky, že k zákroku dali rodiče svobodný a informovaný souhlas". Pokud jde o experimentování, je třeba rozlišit experimentování s živým, nebo mrtvým plodem. "Jestliže embrya jsou živá, ať již udržitelná při životě nebo ne, musí být respektována právě tak, jako lidská osoba; experimentování s embryi, které není přímo terapeutické, je nedovolené". Důsledkem tohoto pojetí je i to, že "mrtvá lidská embrya a plody; ať pocházejí ze záměrného potratu nebo ne, musí být respektována jako pozůstatky jiných lidských bytostí".

(5) Jak morálně hodnotit užívání embryí získaných oplodněním "in vitro" pro účely experimentování?" Dokument zastává stanovisko, že "je nemorální produkovat lidská embrya pro jejich využití jako disponovatelného "biologického materiálu". Každá lidská bytost musí být respektována pro sebe samu a nemůže být redukována na "nástroj" ani tehdy, když jde o nějaký užitečný cíl.

(6) Jak posuzovat jiné procedury manipulace s embryi spojené s "technikou lidské reprodukce"? Podle dokumentu takovéto procedury jsou v rozporu s důstojností osoby člověka a s jejím právem na početí v manželství. Kromě toho jsou pokládány za neetické i pokusy ovlivnit dědičné genetické dispozice (pokud nejde o terapeutický zásah) např. z hlediska volby pohlaví, nebo určitých geneticky daných vlastností, protože jsou v rozporu s důstojností lidské bytosti, nebo s její integritou a identitou.





Kap.II. Zásahy do lidského rozplozování

Tato kapitola se týká oplodnění vajíčka "in vitro" a umělého oplodnění přenosem dříve získaného spermatu. Zde dokument rozlišuje dva rozdílné případy: tzv. heterologní a homologní umělé oplodnění.



A. Heterologní umělé oplodnění.

Heterologním umělým oplodněním míní dokument techniku, při níž je užito gamet alespoň jednoho dárce, který není jedním z manželského páru. Zde se opět mohou vyskytnou některé problémy etického rázu.

(1) Proč se musí lidské rozplozování uskutečňovat v manželství? Odpověd dokumentu se opírá o teologickou a antropologickou tradici církve, podle níž je plození aktem spolupráce s Bohem Tvůrcem a v němž jde také o výraz vzájemného sebeodevzdání manželů v lásce a věrnosti.

(2) Je heterologní umělé oplodnění v souladu s důstojností páru a smyslem manželství? Odpověď zní: "Heterologické umělé oplodnění je v rozporu s jednotou manželství, s důstojností manželů, s vlastním povoláním rodičů a s právem dítěte na to, aby bylo počato a přivedeno na svět v manželství a z manželství". Jeví se tedy jako morálně nedovolené. Nemůže být eticky ospravedlněno podle dokumentu ani v případě, že jde o svobodnou ženu nebo vdovu, bez ohledu na to, kdo je dárcem.

(3) Je "náhradní" mateřství morálně dovoleno? I zde je odpověď negativní a je motivována stejným důvody jako v předchozím případě, tj. je v rozporu s jednotou manželství a s důstojností plození lidské osoby



B. Homologní umělé oplodnění.

Homologním umělým oplodněním rozumí Instrukce techniku, při níž je užito gamet obou partnerů manželství. I zde je zapotřebí zodpovědět některé otázky týkající se morální kvality této techniky

(4) Jaký vztah mezi plozením a manželským aktem je z morálního hlediska vyžadován? Podle učení církve jde o vztah od sebe neoddělitelný, který je zakotven v samé povaze manželství. Proto oplodnění je morálně oprávněné pouze tehdy, je-li uskutečněno v manželském aktu, v němž manželé se stávají "jedním tělem". Umělé oplodnění znamená oddělování momentu plození od momentu vzájemného sebeodevzdání v lásce.

(5) Je homologní oplodnění "in vitro" morálně dovolené? I v tomto případě je církev proti homologickému umělému oplodnění, neboť odporuje důstojnosti lidského rozplozování a manželskému spojení a to i v případě, že je zabráněno možnosti odumření lidského embrya. Přesto však Instrukce tvrdí, že v tomto případě homologního oplodnění jde o menší etickou negativitu, než jakou představuje oplodnění heterologní. Dítě počaté tímto církví neschváleným způsobem musí přesto být přijato jako živoucí dar Boží dobroty s láskou.

(6) Jak hodnotit z morálního hlediska homologickou umělou inseminaci? Instrukce odpovídají: "Homologní umělou inseminaci v manželství nelze připustit vyjma těch případů, v nichž technické prostředky nejsou náhradou manželského aktu, ale slouží k tomu, aby usnadnily a napomohly manželskému aktu dosáhnout jeho přirozeného cíle". Umělé oplodnění však ani v tomto případě není náhražkou manželského aktu, neboť rozpojuje dvojí smysl manželského aktu. Rovněž masturbace není eticky oprávněným postupem získání semene pro uskutečnění umělého oplodnění.

(7) Jaké morální kritérium může být navrženo se zřetelem na medicínský zásah do lidského rozplozování? Odpověď zní: "Medicína, která chce být zaměřena na integrální dobro pro člověka, musí respektovat specificky lidské hodnoty sexuality Lékař slouží osobám a lidskému rozplozování. Nemá autoritu disponovat jimi nebo rozhodovat o jejich osudu". Proto lékařský zásah musí respektovat důstojnost osoby člověka, když se snaží zasahovat do manželského aktu, aby mu pomohl dosáhnout jeho přirozeného cíle.

(8) Utrpení plynoucí z neplodnosti manželů. Manželství podle instrukcí samo o sobě nezahrnuje "právo" na dítě. ,Vlastní skutečné právo na dítě by odporovalo důstojnosti a přirozenosti dítěte. Dítě není objektem, na nějž někdo může mít právo, a ani nemůže být pokládáno za nějaký objekt vlastnictví: dítě je spíše darem, "nejvyšším darem" .. "proto má dítě právo, jak již bylo uvedeno, být plodem specifického manželského aktu svých rodičů". Manželé, kteří se nalézají v tíživé situaci neplodnosti, jsou vyzýváni, aby v ní viděli příležitost "podržet se specifickým způsobem na kříži Pána". Sterilita manželů je také příležitostí hledat jiné formy služby životu, např. adopcí, výchovnou činností nebo pomáháním jiným rodinám a handicapovaným dětem.





Kap. III. Morální a civilní právo.

Hodnoty a morální povinnosti, které musí civilní legislativa respektovat a sankce, které by v této oblasti měla určovat.

Zákonodárce a veřejné autority musí regulovat nové technologické možnosti, které má dnes medicína k dispozici, aby nedocházelo k jejich zneužívání, např. k "eugenismu" nebo k různým formám diskriminace lidských bytostí. Veřejná autorita ve své legislativní činnosti musí vycházet z racionálních principů, které upravují vztah mezi morálním a civilním zákonem. Mezi fundamentální práva v tomto ohledu patří:
a) právo každé lidské bytosti na život a fyzickou integritu od početí až ke smrti,
b) právo rodiny a manželství jakožto instituce a v této oblasti právo dítěte, aby bylo počato a zrozeno svými rodiči.

Zákon by měl ukládat trestní sankce za každé porušení těchto práv. Neměl by tolerovat, aby s lidskými bytostmi, třebas v embryonálním stavu, bylo nakládáno jako s objekty experimentování, nebo aby byly usmrcovány, např. proto, že se nevyvíjejí normálním způsobem. Neměl by sankcionizovat dárcovství gamet lidmi, kteří nejsou spojeni legitimním manželstvím ani připustit "náhražkové" manželství, banku embryí a inseminaci "post mortem". "Součástí povinnosti veřejné autority je zajišťovat, aby se civilní zákon řídil fundamentálními normami morálního zákona v oblasti týkající se lidských práv, lidského života a instituce manželství. Politici se musí cítit vázáni, aby svým vlivem na veřejné mínění zajišťovali ve společnosti co největší konsensus v těchto podstatných bodech". Různé státy svými zákony nerespektují ve všech bodech tyto morální požadavky Všichni lidé dobré vůle jsou proto dokumentem vyzýváni, aby se zasazovali o reformu legislativy v těch zákonech, které neodpovídají morálním požadavkům.





ZÁVĚR.

Instrukce ve svém závěru vyzývá teology a především moralisty. aby hlouběji studovali učení magisteria církve a umožnili jasnější porozumění důvodům, které prokazují jeho platnost v oblasti pojednaných morálních problémů. Církev ochraňuje člověka před excesy jeho vlastní moci tím, že mu připomíná důvody jeho důstojnosti. Jenom tímto způsobem lze zajistit budoucím lidem možnosti důstojného života a lásky.


***

Se svolením převzato z knihy Josefa Petra Ondoka: Bioetika, kterou vydalo nakladatelství Trinitas