Navigace: Tematické texty P PokoraDelší texty Oprostit se (Pavel Křivský)
Oprostit se (Pavel Křivský)
Mt 2O,25-28 /Otázka synů Zebedeových/
Život k nám přichází v podobě krásné a povznášející, která nás vynáší do nadoblačných výšek, a v podobě pokořující síly, která nás sráží na kolena a před kterou člověk musí ustoupit.
Jen ten, kdo umí klidně sklonit hlavu, umí žít. Ten, kdo se nerozumně vrhá proti skutečnosti, která existuje mimo něj, mimo jeho vůli, je odsouzen k věčné malosti a nakonec k zoufalství.
Naučme se užívat krásy a nelitovat, když ji ztrácíme. Vždyť i v tom je krása!
Mějme pokoru v myslích, pokoru v našich vztazích. Pokora člověka k člověku, pokora silnějšího a rozumnějšího. Když se umíme pokořit, tím nejvíce pocítíme sílu vlastního života. Pokora patří velkým. Zbavit se domýšlivosti znamená nalézt jistotu sám v sobě.
...
Vybavme si dva druhy lidí:
ty, kteří svou pýchou odpuzují, zaujati sami sebou a
ty, kteří se dovedou povznést nad osobní zájmy, a proto dovedou účinně spolupracovat, dovedou k sobě přivábit ostatní.
Nepokorný člověk je zmítán žárlivostí, nemá správný vztah k sobě, pohybuje se v extrémech ponížení a povýšení. Nemá proto správný vztah k druhým, těžko se s ním spolupracuje. Naopak člověk pokorný má jasný vztah k sobě, chápe sama sebe v obtížných i krásných chvílích, chápe skutečnost a dovede podle toho jednat. Zamysleme se nad tím, jak vypadá práce člověka pokorného.
...
Pokora znamená správný vztah k sobě a k ostatním. Rozebrat oba vztahy:
Uvědomit si, že nejsme centrem světa - nepřeceňovat se, nepodléhat velikášství.
Základy nepokory:
a) Kult sama sebe - snaha být zdrojem pozornosti, respektu či uznání.
b) Iluze, že všemu nejlépe rozumíme. Chceme se mermomocí uplatňovat, a když se nám to nedaří, hledáme chyby u druhých. To vede k tomu, že máme záporný pohled na vše, co nevzešlo od nás.
...
Zbavit se vnitřního i vnějšího diktátu. Nepodrobovat si druhé, mít úctu k lidské bytosti. Nechovat se jako pán či vládce, ale jako ten, kdo slouží.
Úcta k jemnosti duše: čím jsme násilnější, tím více si druhé vzdalujeme. Pomáhat tak, aniž by o tom ostatní věděli; působit pokorou a vnitřní energií, která má zdroj v lásce. To z nás vyzařuje samo, aniž bychom to museli vynucovat.
Nesoudit ostatní podle svého hlediska; nevkládat je do vlastní formy. Často jiné soudíme jenom proto, že jsou odlišní od nás. Nebereme v úvahu jejich individualitu. Naše soudy jsou subjektivní, ovlivněné sympatií či antipatií.
Zbavovat se závisti, žárlivosti, majetnictví a připoutávání lidí k sobě. Přát každému štěstí. Zbavit se strachu - předimenzovaný strach vede k pýše. Nebát se vytvářet vztahy.
...
Sebepoznáním docházet k správnému ocenění sebe a uvědomění si svého místa.
Pochopit, že pokora neznamená ponižování. Stát pevně za svým konáním - jsem na cestě vývoje, a proto udělám ještě mnoho chyb.
Prohlubovat lásku k lidem. Vycházet ze sebe a snažit se poznat lidi takové, jací jsou ve skutečnosti.
Oprostit se od přivlastňování.
(Pavel Křivský: Ars bene vivendi, Praha 1992 /Soukromý tisk - podle záznamů členů a členek "Kruhu"/, s.94)
Související texty k tématu:
Pokora
- Pyšný člověk začne sám sebe obelhávat
- Pán prstenů V "Pánu prstenů" není kladných hrdinů
- Pokora, pýcha, servilnost
- Falešná pokora je klam, je jen jinou formou zaměřenosti na sebe
- Ježíšova a naše pokora
- Kdy jsme dostatečně křesťansky vyzbrojeni Prosím vás, abyste nedůvěřovali jen své moci
- O pokoře, pokoji a odevzdanosti
- Pokora (Tematické texty)
- Pokora je jako malta
- Biskupové musí pamatovat na tři základní věci
- Pokorný člověk