Pokřtil komunistu v nacistickém vězení: P. Josef Jílek

Josef Jílek pocházel z rolnické rodiny, která žila v obci Výheň, ležící asi šest kilometrů severně od Kaplice. V jedenácti letech (1919) začal studovat na českém státním gymnáziu v Českých Budějovicích. Nemohl přitom tušit, jak heslo zakladatele tohoto gymnázia, českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka, „Bůh, církev, vlast“ bude velmi výrazně určovat i jeho vlastní život.

Veselý společník

Dobrý  student, někdy tichý a vážný, dovedl být také veselým společníkem. Hrál na housle a harmoniku, ve volných chvílích se kolem něho seskupovala výheňská mládež. Ve vyšších třídách chodil na taneční zábavy, tančil dobře a rád. O prázdninách samozřejmě pomáhal na polích, jezdil s koňmi, kosil obilí, uměl se v hospodářství postavit ke každé práci. Po maturitě  roku 1927 si nebyl jistý, jakou cestou se vydat dál. Nakonec se rozhodl vstoupit do kněžského semináře v Českých Budějovicích. Kněžské svěcení přijal 5. června 1932.

Knězem v Prachaticích, Kunžaku, Katovicích u Strakonic a Česticích

Následně byl ustanoven k jako kaplan v Prachaticích; ještě na podzim toho roku vykonal v Praze tříměsíční povinnou vojenskou službu. Po třech prachatických letech se od roku 1935 stal administrátorem farnosti Kunžak na Jindřichohradecku. Následně v září 1936 nastoupil jako do  Katovic u Strakonic. Podle dochovaných vzpomínek řady pamětníků byl horlivým duchovním pastýřem. Pověstnými se staly četné případy jeho konkrétní obětavé pomoci chudým a různě potřebným a pravidelné návštěvy nemocných. Jednal přátelsky nejen s katolíky, ale i s věřícími jiných církví a lidmi bez vyznání. Zejména v Katovicích, kde počátkem dvacátých let téměř polovina zdejších obyvatel přestoupila do Církve československé, dokázal svým vstřícným přístupem uklidnit náboženské poměry, vyhrocené za jeho předchůdce.

V době ohrožení Československa v září 1938 byl P. Josef Jílek jako podporučík duchovní služby v záloze mobilizován do funkce polního kuráta, přičemž plnil i zpravodajské úkoly .

Zapojen v odboji v síti Obrany národa

Brzy po okupaci zbytku českých zemí a zřízení Protektorátu Čechy a Morava se P. Jílek zapojil do odboje v síti vojenské Obrany národa, tvořené z velké části bývalými důstojníky a poddůstojníky čs. armády i příslušníky četnictva a pohraniční stráže. Svoji odbojovou činnost zintenzivnil od roku 1941 v rámci Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD), v němž se jako střechové organizaci napojené na exilovou vládu v Anglii sjednotily některé odbojové organizace, včetně Obrany národa.

Pater Jílek se svými přáteli vytvořili strakonickou podskupinu „Karel“, která byla napojena na plzeňskou skupinu ÚVODu „Vašek-Čeněk“.  Člen strakonické skupiny primář MUDr. Hradecký na svém oddělení ukrýval jako pacienty pronásledované odbojáře i parašutisty vyslané z Anglie. P. Jílek pro ně zajišťoval falešné doklady, ale také sháněl a dodával potraviny i potravinové lístky. Někteří z nich na faře v Katovicích občas i přespali. P. Jílek byl zatčen gestapem s dalšími členy odbojové skupiny 5. srpna 1942

V následných rozsudcích vynesených nad P. Josefem Jílkem v Drážďanech a v Berlíně se uvádí, že vydal řadu falešných dokladů, např. pro parašutistu Oldřicha Dvořáka ze skupiny Steel (na jméno Miroslav Novotný). Protinacistická odbojová činnost P. Jílka byla však rozsáhlejší, než se prozradilo a zač byl odsouzen.  Motivy odbojové činnosti P. Jílka vycházely čistě z jeho vlastenecky nekompromisního odporu k nacistickému totalitnímu režimu a ze snahy ryzího křesťana účinně pomáhat pronásledovaným.

Vězněn v Drážďanech a Berlíně

V roce 1943 byl Josef Jílek odvezen do věznice v Drážďanech. Zde se po devíti měsících mohl v kapli konečně zúčastnit mše svaté a přijmout Tělo Páně; jak napsal v následném dopise, „bylo to nevýslovné štěstí pro mou duši“. V době věznění v Drážďanech mu jeho úděl ulehčoval drážďanský probošt Wilhelm Beier, který zde působil jako vězeňský kněz. Zprostředkovával mu odesílání a příjem ilegální korespondence, někdy dokonce i příjem balíčků, a získal několik dalších Němců, na jejichž adresy „černé“ zásilky s velkým rizikem docházely.

Vrchní zemský soud v Drážďanech ho „pro napomáhání k přípravě vlastizrádného jednání“ 7. února 1944 odsoudil ke 3 rokům káznice. Krátce nato v tajném dopise Josef Jílek napsal: Duše je očištěna ohněm a silná a o tolik zkušeností obohacená – zde za měsíc víc, nežli doma za 10 let. (…) Nemějte o mne strach, nejsem změkčilý a to nejhorší už snad mám za sebou.

Vrchní říšský zástupce při Lidovém soudním dvoru v Berlíně se však koncem března 1944 proti tomuto rozsudku odvolal a následně byla podána nová žaloba. Počátkem května 1944 byl pater Jílek se dvěma dalšími souzenými převezen do věznice v Berlíně- Plötzensee.

Odsouzen k smrti

Senát berlínského Volksgerichtshofu, kterému předsedal pověstný fanatický nacista a nepřítel kněží dr. Roland Freisler, nazývaný „zuřivý Roland“ či „krvavý pes Freisler“, ho 1. června 1944 „pro přípravu velezrady“ odsoudil k trestu smrti. Po vynesení rozsudku byl hned 2. června eskortován do káznice v Brandenburgu-Görden (západně od Berlína), kde v jednom jejím křídle, v oddělení „TU“ (Todes-Urteil), čekal více než deset měsíců na jeho vykonání. Zachované Jílkovy dopisy z Drážďan i Brandenburgu vydávají jasné svědectví o tom, jak v té době duchovně vyzrál, a současně jsou působivou duchovní četbou.

O jeho hluboké vyznavačské víře svědčí slova z dopisu, který koncem října 1944 poslal z cely smrti matce a svým nejbližším: „Jak rád bych Vás viděl a s Vámi se potěšil! Myslím však, že, dá-li Pán Bůh a vytrváme-li všichni v dobrém s pomocí Boží,

to nejhezčí a nejšťastnější shledání
bude doma – tam u Pána Boha
v království nebeském.
My tam s drahým † tatínkem naším
budeme Vás očekávat, bude-li to vůle Boží.

Prosím Vás proto všecky, abyste byli tak živi, abyste žádný nescházel v Božím království Krista, krále věčného a nás tolik milujícího.“

Spoutanýma rukama pokřtil komunistu

Sám vězeň, stal se „apoštolem vězňů“, jak to dosvědčili spoluvězni, kteří přežili. Když se v drážďanské věznici Matylda stal čističem – konal všelijaké špinavé práce, odklízel sníh, nakládal popel apod., naskýtalo se mu více příležitostí se spoluvězni krátce pohovořit, křesťansky je povzbudit.

Více však víme o jeho kněžském působení v káznici v Brandenburgu. Zpočátku byl na cele sám, asi v polovině září 1944 ho přeložili na celu pro tři vězně, kterou postupně sdílel s řadou odsouzených k smrti, již byli odvedeni na popravu dříve než on. Jen dva z nich, Jaroslav Šilhavý z Bíliny a Jan Čížek z Prahy, se dočkali konce války a osvobození. Vydali svědectví o hlubokém duchovním životě patera Jílka ve velmi těžkých podmínkách a jeho vlivu na spoluvězně. „Z jedné Jílkovy poznámky víme, že se s ním na cele vystřídalo celkem 16 spoluvězňů“, napsal Jan Čížek. Známe i jména některých popravených z „farářovy cely“ a víme o jejich dřívějším životě vzdáleném křesťanské víře. Například Jan Kulda z Prahy-Hloubětína, nepokřtěný, ateista, komunistický funkcionář, zde podle svědectví Jaroslava Šilhavého konvertoval. Jílek ho přijal do církve a zřejmě spoutanýma rukama ho pokřtil.

Tato cela byla pro Jílkovy spoluvězně místem poučení o víře a školou modlitby. Podle Jana Čížka vybízel pater Jílek i k překonávání nenávisti ke krutým věznitelům a dozorcům – soud patří Bohu, my nevíme, co zavinilo prostředí, ve kterém vyrůstali a byli vychováváni.

Na popravu šel jako syn, který se vrací k Otci

Poslední den života Josefa Jílka nastal 20. dubna 1945. Pater Bartz ho doprovázel téměř až ke smrtící gilotině, kde byl toho dne v 15 hodin a 22 minuty sťat. Vězni Otu Javůrkovi, přezdívanému „anděl strážný“, poté řekl, že některé z této poslední skupiny popravovaných pater Jílek ještě zpovídal a duchovně posiloval, a pak šel na popravu jako poslední, klidně, s hlavou vzpřímenou, se zvláštním jasem v očích, jako syn, který se vrací k Otci. P. Jílek byl popraven ve svých třiceti sedmi letech pouhý týden před osvobozením káznice sovětskou armádou.

Obětoval svůj život za „Boha, církev, vlast“, což bylo heslem zakladatele budějovického gymnázia, na kterém P. Jílek studoval…

 ***

Josef Jílek

▶ kněz – Diecéze českobudějovická
▶ farář v Česticích (u Volyně)
* 19. října 1908, Výheň
† 20. dubna 1945, Brandenburg-Görden, Německo

Zpracováno (a redakčně upraveno) podle knihy:

Se svolením zpracováno podle knihy: Jan Stříbrný, Mučedníci a oběti pro Krista, 
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství ve společnosti KatMedia, s.r.o. 
Redakčně upraveno.