Navigace: Tematické texty D DomovDelší texty Papež František: Kde je moje vlast? V nebi či na zemi?
Papež František: Kde je moje vlast? V nebi či na zemi?
Vatikán. Také dnes existují „pohanští křesťané“, kteří „jednají jako nepřátelé Kristova kříže“ – upozornil papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Papež zdůraznil, že je nezbytné odolat pokušením zesvětštění, která nás přivádějí ke zkáze.
Slova svatého Pavla z dnešního čtení listu Filipanům (3,17-4,1) byla papeži podnětem k promluvě o dvou skupinách křesťanů, kteří existují dnes stejně jako za dob apoštola národů: křesťané prospívající ve víře a křesťané jednající jako nepřátelé Kristova kříže. „Obě dvě skupiny – řekl papež – byly v církvi, všichni společně chodili v neděli na mši, chválili Pána, říkali si křesťané. Jaký byl mezi nimi rozdíl? Nepřátelé Kristova kříže byli křesťané zesvětštělí, křesťané podle jména, kteří se vyznačovali dvěma a či třemi křesťanskými znaky. To bylo vše. Byli to pohanští křesťané! Jméno křesťanské, ale život pohanský. Jinými slovy pohané s křesťanským nátěrem jevící se jako křesťané, ale v jádru byli pohané.“
„Také dnes jich existuje mnoho! Také my si musíme dávat pozor, abychom nesklouzli na tutu cestu pohanských křesťanů, tedy zdánlivých křesťanů. Pokušení zvyknout si na průměrnost, křesťanskou průměrnost vede tyto křesťany ke zkáze, protože jejich srdce zvlažní, stávají se vlažnými. A vlažným říká Pán příkrá slova: »Nejsi studený, ani horký, vyplivnu tě ze svých úst«. To je hodně silné! Jsou to nepřátelé Kristova kříže, přijímají jméno, ale nenásledují požadavky křesťanského života.“
Pavel – pokračoval papež – říká o křesťanech, že »mají svou vlast v nebi« (Flp 3,20). Vlast tamtěch je pozemská. Je z tohoto světa, nikoli v nebi. Jsou občany tohoto světa. Jejich příjmení je zesvětštěné. Střezte se jich!“ František podotkl, že všichni - včetně jeho - si musíme klást otázku: „Nemám něco z nich? Nemám v sobě něco z tohoto zesvětštění? Něco z pohanství?“
„Rád se chlubím? Mám rád peníze? Líbí se mi domýšlivost, pýcha? Kde mám svoje kořeny, tedy kde je má vlast? V nebi nebo na zemi? V tomto světě nebo zesvětštělém duchu? Naše vlast je v nebi, odkud očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. A oni? Jejich koncem bude záhuba! Nalakovaní křesťané skončí špatně... Hleďte tedy ke konci: kam tě vede občanství, které nosíš v srdci? To pozemské vede do záhuby, Kristův kříž vede na setkání s Ním.“
Papež poukázal na některé znaky „srdce“, z nichž je patrné, že „sklouzává do pozemskosti, do zesvětštění. Máš-li rád peníze, lpíš-li na penězích, samolibosti a pýše, pak jdeš špatnou cestou. Pokud se však snažíš milovat Boha, sloužit druhým, jsi pokorný, mírný a sloužíš druhým, pak jdeš cestou dobrou. Tvoje občanství je správné, nebeské! To druhé tě naopak povede špatně. A Ježíš – poznamenal papež – vroucně prosil Otce, aby uchránil Jeho učedníky před duchem tohoto světa, tohoto zesvětštění, které vede do záhuby.“
Potom se papež zaměřil na podobenství o nepoctivém správci z dnešního evangelia (Lk 16,1-8), který podvádí svého pána:
„Jak došel tento správce z evangelia až k tomu, že podváděl a okrádal svého pána? Ze dne na den? Nikoli! Ponenáhlu. Jednou nějaká levota tady, jindy úplatek tam, až se ponenáhlu stane zkaženým, zkorumpovaným. Cesta zesvětštění, kterou jdou nepřátelé Kristova kříže, je taková, vede do zkaženosti. A končí jako tento muž, který krade bezostyšně...“
Papež se pak vrátil zpět k slovům svatého Pavla, který vybízí křesťany, aby »stáli v Pánu pevně« a „nedovolili srdci ochabnout a skončit v nicotě, ve zkaženosti. A to je milost, o niž je třeba prosit. V tom spočívá spása, tam bude přeměna a oslavení. Stůjte pevně v Pánu, v příkladu Kristova kříže, v pokoře, chudobě, mírnosti, službě druhým, adoraci a modlitbě“ – končil papež František dnešní ranní kázání v Domě sv. Marty.
Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
7.11.2014
(mig)
Redakčně upraveno
Autor: papež František
Související texty k tématu:
Církev
- Snáším neomalené chování druhých (Řehoř Veliký) Ve stavbě nese jeden kámen druhý. Každý kámen spočívá na nějakém jiném. Právě tomu tak je i v církvi.
- Bída církve Moje představa o církvi byla moc pěkná, ale příliš naivní.
- Chybující Petr – základ církve Katolická církev – přes všechny vnitřní i vnější problémy a různé skandály – vytrvala ve věrnosti Ježíšovým příkazům už dva tisíce let.
- Co se nám vybaví, když se řekne církev? Často asi především její hierarchická podoba. Ale je to ten jediný a pro dnešní svět skutečně nejvýstižnější obraz církve?
- Církev byla dřív lepší „V minulosti byla církev lepší“, slyšíme občas. Zidealizovaný pohled na minulost církve ale vede k zoufalé touze po něčem, co nikdy nebylo.
- Církev je - v určitém smyslu - ovdovělou matkou Církev má odvahu ženy, která pečuje o svoje děti, aby je dovedla na setkání se svým Ženichem.
- Církev se obejde bez biskupů – eklesiologie Oty Mádra Církev potřebuje opravdové duchovní lidi, má-li obstát v situaci ohrožení.
- Církev zůstává vzdor vlnobití světa stále pevná Nikoli náhodou zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná.
- Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! „Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! Jak jsi mě nechala trpět, avšak tolik ti dlužím!
- Mnohé mocnosti se snažily a snaží církev zničit, ale budou zničeny Kolik jen mocností se v průběhu dějin snažilo – a snaží – zničit církev jak zvnějšku, tak zvnitřku...
- První křesťané neutíkali ze světa kvůli jeho ´zkaženosti´ Podivné a úzkostné stahování se do obranných postojů vůči světu.
- Prvotní církev v první řadě neanalyzovala situaci, ale modlila se... (Benedikt XVI.) Uprostřed těžkostí a v ohrožení se první křesťanské společenství nepokouší o nějakou analýzu...
- Reforma církve dle ďáblovy strategie Když nepřítel – ďábel – útočí na církev, snaží se jí především zabránit v ...
Bohatství, mamon
- Neskládejte svou naději ve věc tak nejistou, jako je bohatství
- Bohatství nepatří ďáblovi, jak se někteří domnívají
- Každý z nás je pokoušen korupcí
- Naše náboženství nás učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha
- Do nebe si vezmeme jen to, oč se rozdělíme s druhými
- Drazí, nebuďme lakotní
- To není komunismus, ale evangelium: Nemůžeme sloužit Bohu i mamonu
- Ne abys krášlil chrám, a přitom nedbal chudého a trpícího
- Neztratit podstatné kvůli věcičkám nulové hodnoty...
- Papež František vybídl k finanční reformě na etickém základě
Modla, modly
- Modlou se může stát prakticky cokoliv (Vojtěch Kodet)
- Modlu si může vytvořit i zdánlivě zbožný člověk
- Jaký idol mi brání, abych se klaněl Pánu? (Papež František)
- Přilnutí k Bohu chrání před novodobými modlami (Benedikt XVI.)
- Křesťanství učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha (Marek Vácha)
- Kdo se neklaní Bohu, začne se klanět zlu
- Modloslužba má dnes jiné formy než před dvěma tisíci lety
- Volíme mezi Bohem a bůžky
- Vezmi své modly a hoď je z okna