Partner do života – strom poznáš po ovoci

Byla jednou jedna mladá, krásná dívka, žádoucí a obletovaná. Měla dva nápadníky, mezi kterými se nemohla rozhodnout. Oba to byli in, inteligentní a zdatní. A ona se nemohla rozhodnout, komu má dát přednost.

Jednoho dne byli všichni tři s dalšími mladými lidmi na jakési párty na břehu jezera. Nad vodou vedl můstek. Dívka se opřela o zábradlí, to prasklo a ona spadla do vody. Jeden z chlapců skočil okamžitě za ní. Nebylo to nijak hrozné - voda nebyla ani příliš studená, ani příliš hluboká.

V každém případě se brzy podařilo dívku vytáhnout: chlapec, který zůstal na můstku, ji táhl, aniž se namočil, druhý ji z vody nadzvedával.

Konečně byli na suchu - ona i ten, který pro ni skočil do vody. Srdečnými slovy poděkovala nejprve tomu, který zůstal na můstku. „To nestojí za řeč,“ bránil se díkům. Když se dívka podívala na jeho suché šaty, myslela si totéž.

Pak poděkovala druhému.
I on řekl: „To nestálo za řeč.“

Dívka se na něj podívala a viděla, jak se mu promočený oděv lepí na tělo.
Vypadal hrozně. Teď už jí to bylo jasné...

S laskavým svolením zpracováno podle publikace
Herbert Hofmann: A kam vlastně jdeme?,
kterou vydalo Sdružení sv. J. Neumanna ČB