Plody Ducha svatého

Úvod:
Pane, chceme Tě doprovázet na křížové
cestě a všímat si při ní ovoce tvého Ducha,
které jsi nám získal.
I vzejde proutek z pařezu Jišajova a
výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.
A na něm spočine duch Hospodinův: Duch
moudrosti a rozumnosti, duch rady a
bohatýrské síly, duch poznání a bázně
Hospodinovy.
(Iz 11,1n)
Bratři, dáte-li se však vést Božím Duchem,
nejste již pod zákonem. Skutky lidské svévole
jsou zřejmé: necudnost, nečistota,
bezcudnost, modlářství, čarodějnictví,
rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost,
rozpory, rozkoly, závist, opilství,
nestřídmost, a podobné věci. Řekl jsem už
dříve a říkám to znovu, že ti, kteří takové
věci dělají, nebudou mít podíl na Božím
království.
Ovoce Božího Ducha však je láska, radost,
pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota,
věrnost, tichost a sebeovládání.
Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří
náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe
se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím
Duchem, dejme se Duchem také řídit.
Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k
druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.
(Gal 5,18-26)


1. Zastavení věrnosti
Všechny jsi zklamal, Ježíši: Heroda,
Piláta, představitele svého národa a nakonec
apoštoly. Všichni čekali jiného Mesiáše a
jeho působení si představovali také jinak.
Tys zůstal věrný poslání od svého Otce a za
to ses dostal k soudu!
I pro mne je někdy těžké věřit, že jsi ve
mně přítomen, že jsi ve mně autorem každého
okamžiku mého života. Je pro mne těžké věřit,
že jsi přítomen v mých bližních, že jsi můj
bratr. Prosím tě o víru v Tebe a věrnost
Tobě.
Jestliže uznáváme své hříchy, on je tak
věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a
očisťuje nás od každé nepravosti.
(1Jan 1,9)

2. Zastavení prozíravosti
Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo
jsou na cestě k záhubě.
(1Kor 1,18)
Pane, Ty jsi na začátku křížové cesty a
ničíš tu "moudrost moudrých a rozumnost
rozumných", abys nás přivedl k pravému
prameni moudrosti- bázni Boží.
Hledání tvé vůle- to je prozíravost.
Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí,
tíhnou k tomu, co je tělesné, ale ti, kdo se
dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je
duchovní.
(Řím 8,5)


3. Zastavení pokoje
Věřím, že se dá snášet s klidem i těžká
situace, pokud není komplikovaná. Dovedu
ještě pochopit, Pane, že i kříž lze nést,
když to jde bez problémů. Udivuje mě však, že
jsi zůstal tak klidný a pokojný i při pádu a
to hned na začátku cesty. Mě by to
přinejmenším rozčílilo a pořádně bych vynadal
tomu, kdo mi nastavil nohu, nebo se zlobil
aspoň sám na sebe, že jsem si nedal větší
pozor, a to si myslím, že jsem plný tvého
pokoje.
Ať vám v srdci vládne Kristův pokoj: to
je přece cíl vašeho povolání, které vás
shromážďilo v jednom těle.
(Kol 3,15)

4. Zastavení tichosti
Ovoce Božího Ducha je také tichost, vždyť
co je spojeno s věčností, nelze vystihnout v
čase. Tak jako záříš v temnotě nevědomosti
světlem víry, tak vedeš s Marií rozhovor v
tichosti.
Nemluví se, jste pouze cele přítomni.
Často se setkáváme s utrpením druhých a
nemůžeme k tomu nic říci- nemáme! Náš úkol je
být přítomen.
Lidským hněvem spravedlnost Boží
neprosadíš. A proto odstraňte veškerou špínu
a přemíru špatností a v tichosti přijměte
zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
(Jak 1,20n)


5. Zastavení trpělivosti
Vypadá to, Pane, jako by Šimon musel mít
trpělivost s Tebou. Vojáci ho sice přinutili,
aby Ti pomohl, ale on kvůli tomu musel změnit
svůj plán a snad i směr své cesty. Ztratil
také dobrou pověst- on "dobrý člověk" má
pomáhat nějakému zločinci."
Je to však tvoje trpělivost se Šimonem a
se všemi jemu podobnými, protože Ty, Ježíši,
na každého z nás už od věčnosti trpělivě
čekáš.
Svlečte se sebe člověka starého s jeho
počínáním a oblečte člověka nového, který jde
cestou pravého poznání a obnovuje se k podobě
se svým stvořitelem.
(Kol 3,9n)

6. Zastavení vděčnosti
Pane, Ty nepřehlédneš žádné dobro, protože
je příležitostí pro hluboké sjednocení v
Bohu, který je dobrý. Každý dobrý čin je
přiznání se k Tobě, proto mu vtiskuješ svou
pečeť - svou tvář.
A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k
němuž jste byli povoláni v jedno společné
tělo. A buďte vděčni.
(Kol 3,15)

7. Zastavení pokory
Po překonání počátečních obtíží začala
tvoje cesta, Pane, slibně ubíhat. Najednou
však znovu padáš. Tím ses dostal do role,
kterou Ti přisoudil Satan a z jeho pokoušení
i první lidé. Člověk chce být jako Bůh a Ty-
Bůh- se ve svém pádu ztotožňuješ s prachem
země.
Je pro mne tvrdé a nepříjemné opakovat v
životě pokořující situaci, ale tolik
potřebné. Nesmím a ani nechci si vysnívat
pokoru, naopak chci přijímat skutečnost
takovou, jaká je.
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode
mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a
naleznete odpočinutí pro svou duši.
(Mt 11,29)

8. Zastavení opatrnosti
Jak je dobrý lidský soucit, vždyť Ty,
Pane, jsi ho sám chtěl a stvořil, jak je
dobrý, ale zároveň i nebezpečný, neboť může
odvrátit náš pohled upřený na Tebe, abychom
se zadívali na sebe. Dej nám opatrnost v
blížících se nebezpečích, abychom se jimi
přibližovali k Tobě.
Posílám vás jako ovce mezi vlky. Buďte
tedy opatrní jako hadi a bezelstní jako
holubice.
(Mt 10,16)

9. Zastavení vytrvalosti
Co by bylo platné, Ježíši, kdybys spásu
světa začal, šel vytrvale, pokorně a klidně,
ale kdybys ji nedokončil.
A co by to bylo platné, kdybych já svou
cestu k dokonalosti dobře začal, nadšeně v ní
pokračoval, ale kdybych ji nedokončil. Je
třeba povstat i z posledního pádu a vytrvat!
Prosím Tě o milost, abych byl vytrvalý v
uskutečňování dobrých předsevzetí na cestě za
Tebou.
Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo
zatěžovat, všechno, co by nás mohlo
rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který
je nám určen.
(Žid 12,1)

10. Zastavení čistoty
Kdo to může pochopit, pochop. Někteří
nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými
učinili lidé, a někteří nežijí v manželství,
protože se ho zřekli pro království nebeské.
(Mt 19,11n)
Pane, děkuji Ti, že jsi nás stvořil
normální, že Ti máme co dát. Jediný důvod
celibátu je Ježíš Kristus. A přesto se na
kněze dívají jako na blázna nebo pochybují o
jeho čistotě.
Kdo to může pochopit, pochop.
(Mt 19,11)
Jeho šaty si rozdělili losem. Lid stál a
díval se.
(Lk 23,34n)

11. Zastavení statečnosti
Žádný člověk by nebyl schopen za své
urážky usmířit Boha, to jedině mohl
bohočlověk Ježíš Kristus, který se pro naší
spásu rozhodl. Zde na Kalvárii jsi na jedné
straně Ty, Ježíši, odhodlaný k té
nejpotupnější smrti a na druhé straně člověk
- já, který Tě chce mučit. Tady své dílo
dokončuješ.
Chci, Pane, následovat tvou statečnost
a statečnost všech tvých svědků krve-
mučedníků a mučednic.
Dávám Ti své ruce a nohy, sebe celého,
ukřižuj mne láskou, abych já Tě znovu
neukřižoval svou zlobou.
Jsi hoden vzít svitek a rozlomit jeho
pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi
vykoupil Bohu lidi z každého kmene a jazyka,
lidu a národa a udělal jsi z nás našemu Bohu
království a kněze vládnoucí nad zemí.
(Zj 5,9n)

12. Zastavení poslušnosti
Kristova moc spasit lidi pramení z
poslušnosti Bohu. Veškerá Kristova moc na
nebi i na zemi je založena na poslušnosti.
Každá moc na zemi má základ v poslušnosti. I
moc kněze proměňovat a odpouštět hříchy je
ukotvena v poslušnosti.
Kristus se naučil poslušnosti z utrpení,
jímž prošel. Stal se poslušný až k smrti a
to k smrti na kříži.
(Žid 5,8)

13. Zastavení spravedlnosti
Tvoje mrtvé tělo, Kriste, sundali s kříže
a položili do klína Panny Marie. Svou smrtí
jsi nekonečně usmířil Boží spravedlnost. Zde
pod křížem končí i Mariina bolestná cesta.
Naplňují se slova, která jí předpověděl
stařec Simeon v chrámě: "Tvou duší pronikne
meč."
(Lk 2,35)
Maria se stala spoluvykupitelkou nás
všech. Spolu s Marií, Pane, obětuji nebeskému
Otci tvé tělo, spolu s Marií obětují sám sebe
a prosím, ať se stanu tvým nástrojem.
Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí
se dny. Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý
služebník spravedlnost mnohým, jejich
nepravosti on na sebe vezme.
(Iz 53,11)

14. Zastavení pokoje
Lidský pokoj je pasívní. Říkáme: Dej mi
pokoj!
Božský pokoj je naopak aktivní.
Prosíme vás, abyste tomu povolání, kterého
se vám dostalo, dělali čest svým životem,
vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se
navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat
jednotu Ducha, spojení svazkem pokoje.
(Ef 4,1-3)

Závěr:
Pane, děkujeme Ti za tvou křížovou
cestu. Chceme z ní čerpat milosti pro naši
každodenní cestu. Amen.