Poselství Jana Pavla II. /2001/

K XXXVIII. SVĚTOVÉMU DNI MODLITEB ZA POVOLÁNÍ
6. KVĚTNA 2001 - IV. NEDĚLE VELIKONOČNÍ



„Život jako povolání“


Ctihodní bratři v biskupské úřadu,
milovaní bratři a sestry na celém světě!


1. Nadcházející "Světový den modliteb za povolání " se bude konat 6. května 2001, několik měsíců po skončení Velkého jubilea, a jeho tématem bude " život jako povolání". Tímto poselstvím se chci s vámi zastavit a zamýšlet se nad argumentem, který nabývá nepochybnou důležitost v křesťanském životě.
Slovo "povolání" velmi dobře kvalifikuje vztahy Boha ke každé lidské bytosti ve svobodě lásky, protože "každý život je povoláním" (Pavel VI. Populorum progressio, 15). Bůh na konci stvoření kontempluje člověka a vidí, že "to, co učinil, je velmi dobré!" (Gn 1,31) : stvořil člověka "ke svému obrazu a podobě", svěřil jeho pracovitým rukám celé stvoření a povolal ho k důvěrnému vztahu lásky.
Povolání je slovo, které uvádí k pochopení dynamismů Božího zjevení a odhaluje tak člověku pravdu o jeho existenci. "Zvlášť významně je důstojnost člověka založena v jeho povolání ke společenství s Bohem - čteme v koncilním dokumentu Gaudium et spes." K rozhovoru s Bohem je člověk zván již od svého vzniku: Existuje totiž jenom proto, že ho Bůh z lásky stvořil a neustále z lásky zachovává; jen tehdy žije podle pravdy, když tuto lásku svobodně uznává a dává svému Stvořiteli" (č. 19). A v tomto rozhovoru lásky s Bohem je základ možnosti pro každého, aby rostl podle linií a vlastních charakteristických rysů, jež dostal darem, a které jsou s to "dát smysl" historii a základním vztahům jeho každodenního života, zatímco putuje k plnosti života.

2. Považovat život za povoláni napomáhá vnitřní svobodě a podněcuje v jednotlivci chuť po budoucnosti zároveň s odmítnutím pasivity, nudné a banální existence. Život tak nabývá hodnotu "přijatého daru, který svou přirozeností má sklon k tomu, aby se stal darovaným dobrem (či lépe: aby byl darován) (Dokument: Nová povolání pro novou Evropu, 1998, 16, b). Člověk ukazuje, že se znovu zrodil v Duchu (srov. Jan 3,3-5), když se naučí jít cestou nového přikázání: "abyste se milovali, jako jsem já miloval vás" (Jan 15.12). Lze v jistém slova smyslu tvrdit, že láska je DNA Božích dětí: "On nás povolal svým svatým povoláním... z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš Spasitel Kristus Ježíš" (2 Tm 1, 9-10).
Na počátku každé cesty povolání je Emmanuel, Bůh s námi. On nám zjevuje, že nejsme sami, když budujeme svůj život, protože Bůh kráčí s námi uprostřed našich záležitostí a chceme-li, navazuje s každým úchvatnou historii lásky, jedinečnou a neopakovatelnou a zároveň v souladu s lidstvem a celým vesmírem. Objevit, že Bůh je přítomen v naši vlastní historii, necítit se už jako sirotci, ale vědět, že máme Otce, kterému je možno se zcela svěřit: Toto je velký obrat, který přeměňuje prostě lidský horizont a vede člověka k tomu, že chápe, jak tvrdí Gaudium et spes, že člověk "může sám sebe plně nalézt jen v opravdovém darování sebe samého" (č 24). V těchto slovech 2. vatikánského koncilu je skryto tajemství křesťanské existence a každé ryzí lidské seberealizace.

3. Avšak dnes musí toto křesťanské čtení existence brát v úvahu některé charakteristické rysy západní kultury, v níž je Bůh prakticky odsunut na okraj každodenního života. Právě proto je nezbytné, aby se celé křesťanské společenství svorně zasazovalo o "novou evangelizaci života". K tomuto základnímu pastorálnímu úsilí je zapotřebí svědectví mužů a žen, kteří ukážou plodnost existence (života), která má svůj pramen v Bohu, svou sílu v ochotném přijímání působeni Ducha a záruku ryzího smyslu každodenní námahy ve společenství s Kristem a církví. Je třeba, aby každý v křesťanské komunitě objevil své osobní povolání a velkodušně na ně odpověděl. Každý život je povoláním a každý věřící je vyzýván, aby spolupracoval na budování církve. Při Světovém dnu modliteb za povoláni je však naše pozornost zvláště zaměřena na nutnost a naléhavost posvěcených služebníků a osob ochotných následovat Krista na náročné cestě zasvěceného života ve vyznávání evangelijních rad.
Je zapotřebí posvěcených služebníků, kteří by "stále zaručovali svátostnou přítomnost Krista Vykupitele v různých dobách a na různých místech"( Christifideles laici, 55) a kteří by hlásání Slova a slavením Eucharistie a svátostí vedli křesťanská společenství po cestách věčného života.
Je zapotřebí mužů a žen, kteří by svým svědectvím udržovali "u věřících živé vědomí základních hodnot evangelia" a učinili, aby se "ve vědomí Božího lidu vynořoval požadavek, že je nutno odpovědět svatostí života na Boží lásku vylitou do srdcí Duchem svatým tím, že budou zrcadlit v chování svátostné zasvěcení, k němuž došlo Božím působením ve křtu, při biřmováni a při kněžském svěcení" (Zasvěcený život, 33).
Kéž Duch svatý vzbudí hojná povolání zvláštního zasvěcení, aby podporovala v křesťanském lidu stále více velkodušné přilnutí k evangeliu a usnadňovali všem chápání smyslu existence (života), skrze níž je vidět krásu a svatost Boha.

4. Mé myšlenky nyní zalétají k tolika mladým žíznícím po hodnotách a často neschopným nalézt cestu, která k nim vede. Ano, pouze Kristus je Cesta, Pravda a Život. A kvůli tomu je nezbytné dát jim setkat se s Pánem a pomáhat jim navázat s Ním hluboký vztah. Ježíš musí vstoupit do jejich světa, vzít jejich historii a otevřít jejich srdce, aby se naučili ho stále více poznávat, jak krok za krokem jdou po stopách jeho lásky.
V tomto ohledu myslím na důležitou úlohu pastýřů Božího lidu. Jim připomínám slova 2. vatikánského koncilu: "Na prvním místě tedy ať si kněží vezmou k srdci, že mají službou slova i příkladem vlastního života, z něhož vyzařuje duch služby a pravá velikonoční radost, stavět věřícím na oči vznešenost a potřebnost kněžství... Tomuto cíli je velmi na prospěch pečlivé a rozumné duchovní vedení... Nesmí se však očekávat, že toto Boží voláni dojde ke sluchu budoucího kněze nějakým mimořádným způsobem. Spíše má být zachyceno a rozpoznáno ze znamení, jimiž se v každodenním životě projevuje Boží vůle rozumným křesťanům; tato znamení mají kněží pozorně sledovat" (Presbyterorum ordinis 11).
Myslím pak na zasvěcené muže i ženy, povolané, aby vydávali svědectví, že naše naděje je pouze v Kristu; jenom z něho je možno čerpat energii žít, jako žil on; jenom s ním Ize jít vstříc hlubokým potřebám spásy lidstva. Kéž dokáže přítomnost a služba zasvěcených osob otevřít srdce i mysli mladých k horizontům naděje, plných Boha, a kéž je vychová k pokoře a nezištné lásce a službě. Církevní a kulturní význam jejich zasvěceného života ať se překládá do stále lepších vyhraněných pastorálních forem, schopných vychovávat a formovat mladé chlapce i dívky, aby slyšeli volání Pána a dokázali na ně v plné svobodě velkodušně a nadšeně odpovědět.

5. A nyní se obracím na vás, drazí křesťanští rodiče, s vybídnutím, abyste byli blízko svým dětem. Nenechejte je samé tváří v tvář velkým rozhodnutím mládí, kdy ještě dospívají. Pomáhejte jim, aby se nedali strhávat dychtivým úsilím o blahobyt, a veďte je k ryzí radosti, totiž (radosti) ducha. Dejte zaznívat v jejich srdci, někdy svíraném strachem z budoucnosti, osvobozující radosti víry. Vychovávejte je, jak psal můj ctihodný předchůdce, Boží služebník Pavel VI., "aby prostě okoušeli rozmanité lidské radosti, které Stvořitel již klade na jejich cestu: úchvatnou radost existence a života; radost čisté a posvěcené lásky, uklidňující radost přírody a ticha; radost, někdy odříkavou, poctivé práce; průzračnou radost čistoty, služby a účasti; náročnou radost oběti" (Gaudete in Domino, I).
Kéž je oporou činnosti rodiny práce a působení katechetů a křesťanských učitelů, povolaných zvláštním způsobem, aby v mladých podporovali smysl pro povolání. Jejich úkolem je vést nové generace k objevu Božího plánu, který má s nimi tím, že v nich pěstují ochotu učinit ze svého života dar pro poslání, jestliže Bůh volá. K tomu dojde prostřednictvím postupných rozhodnutí a voleb, jež připravují plné "Ano", jímž je celá existence postavena do služby evangelia. Milovaní katecheté a učitelé, abyste toho dosáhli, pomáhejte mladým chlapců a dívkám, aby hleděli vysoko, aby se vymanili z pokušení dělat stále kompromisy. Vychovávejte je k důvěře v onoho Boha, který je Otcem a ukazuje, jak úchvatně veliká je jeho láska tím, že svěřuje každému osobní úkol ve službě velkého poslání "obnovit tvářnost země".

6. V knize Skutků apoštolů čteme, že první křesťané "setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách" (1,42). Každé setkání s Božím slovem je šťastnou chvílí pro to, aby si člověk uvědomil Kristovo volání a otevřel se jeho hlasu. Častý styk s Písmem svatým napomáhá chápat styl a gesta, jakými Bůh vybírá, volá, vychovává a činí účastnými své lásky.
Slavení Eucharistie a modlitba dávají lépe chápat Ježíšova slova: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo" ( Mt 9,37-39). Tím, že se modlíme za povolání, učíme se hledět s evangelijní moudrostí na svět a potřeby života a spásy každé lidské bytosti; žijeme kromě toho lásku a soucit Krista k lidstvu a míváme milost, že dokážeme říci podle příkladu Panny: "Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova" (Lk 1,38).
Vyzývám všechny, aby se mnou naléhavě prosili Pána, aby nechyběli dělníci na jeho žni:

Svatý Otče,
věčný prameni existence a lásky,
jenž ukazuješ svou slávu v živém člověku
a dáváš do jeho srdce semeno svého povolání,
učiň, aby se nestalo, že by si někdo kvůli naší nedbalosti neuvědomil tento dar nebo aby ho ztratil,
ale aby všichni mohli kráčet k uskutečnění tvé lásky
s náramnou velkodušností.

Pane Ježíši,
který jsi na svém putování po cestách Palestiny
vyvolil a povolal apoštoly a svěřil jim úkol hlásat evangelium,
pást věřící a slavit božskou liturgii,
dej, aby také dnes nechyběli tvé církvi četní a svatí kněží,
kteří by nesli všem plody tvé smrti a tvého vzkříšení.

Duchu svatý,
který posvěcuješ církev stálým udílením svých darů,
vlož do srdce povolaných k zasvěcenému životu
hlubokou a mocnou vášeň pro Království,
aby velkodušným a bezvýhradným "Ano"
postavili svůj život do služeb evangelia.

Nejsvětější Panno,
ty ses bez váhání nabídla Všemohoucímu
k uskutečnění jeho plánu spásy,
vlévej důvěru do srdcí mladých,
aby z nich byli vždy horliví pastýři,
kteří by vedli křesťanský lid po cestě života,
a zasvěcené duše, které by dokázaly
v čistotě, v chudobě a v poslušnosti vydávat svědectví
o osvobozující přítomnosti tvého vzkříšeného Syna.
Amen.

Ve Vatikánu, 14. září 2000
Jan Pavel II.
PŘÍMLUVY

Milí bratři a sestry, jednomyslně a s důvěrou se obraťme v modlitbě
k Bohu svému Otci, aby jeho posvěcující milost stále obnovovala církev a působila změnu v lidech:

Pane, smiluj se!

Ţ Modleme se, aby v církvi nikdy nechyběli ti, kdo by v kněžské službě pracovali oddaně a s láskou na posvěcování Božího lidu.
Ţ Modleme se, aby v žádné křesťanské obci nechyběl pastýř, který by hlásal evangelium, slavil Eucharistii, vyučoval ve víře a posiloval trpící.
Ţ Modleme se, aby mladí muži, kteří cítí volání k řeholnímu životu, měli sílu překonat překážky a s radostí následovali Krista chudého a poslušného.
Ţ Modleme se, aby hodně mladých dívek pocítilo radost z toho, že se zcela zasvětí Kristově lásce životem v rozjímání a ve skutcích lásky.
Ţ Modleme se, aby bylo dostatek poslů evangelia, kteří by hlásali Krista těm, kdo ho ještě neznají.

Přijmi, Pane, prosby své církve a tvé milosrdenství ať nám dá, v co se pro své nepatrné zásluhy neodvažujeme doufat. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.