Poselství Jana Pavla II. /2002/

k XXXix. světovému dni modliteb za povolání

21. dubna 2002- IV. neděle velikonoční





Obsah





Téma: Povolání ke svatosti





Vážení bratři biskupové,

milí bratři a milé sestry!



1. Vám všem, „které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista“ (Řím 1,7). Tato slova apoštola Pavla křesťanům v Římě nás uvádějí do tématu nadcházejícího Světového dne modliteb za povolání: Povolání ke svatosti. Svatost! To je milost a cíl každého věřícího, tak jak nám připomíná kniha Leviticus: „Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý“ (19,2).



2. V apoštolském listě Novo millennio ineunte jsem vyzval ke stanovení pastoračních programů ve znamení svatosti, „znamená to vyjádřit přesvědčení, že je-li křest opravdovou vstupní branou do Boží svatosti skrze začlenění do Krista a přebývání v jeho Duchu, bylo by tedy na-prosto nesmyslné spokojit se s polovičatým životem, prožívaným podle minimalistické etiky a povrchní zbožnosti. Nastal čas, kdy je třeba všem pokřtěným přesvědčivě předložit tuto „vysokou míru“ běžného křesťanského života: tímto směrem musí vést život celého křesťanského společenství a křesťanských rodin.“ (č. 31, ČBK 2001).

Zásadním úkolem církve je doprovázet křesťany po cestách svatosti tak, aby osvíceni pochopením víry rostli v poznávání a kontemplaci tváře Kristovy a v něm pak objevovali svou pravou identitu a poslání, které Pán každému z nich svěřuje. Takto budou „jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm i vy jste budováni působením Ducha v Boží příbytek“ (Ef 2, 20–21).

Církev v sobě zahrnuje všechna povolání, která Bůh probouzí ve svých dětech, a sama se projevuje jako zářící odraz tajemství Nejsvětější Trojice. Jako „lid shromážděný jednotou Otce, Syna a Ducha Svatého“, nese v sobě tajemství Otce, který všechny volá k posvěcení svého jména a k plnění své vůle; střeží tajemství Syna, který byl poslán Otcem, aby hlásal Boží království a zve všechny ke svému následování; církev je nositelkou tajemství Ducha Svatého, který posvěcuje k poslání ty, které Otec vybral skrze svého Syna Ježíše Krista.

Právě proto, že církevní společenství je místem, kde se projevují všechna nejrůznější povolání probouzená Pánem, bude probíhat v Severní Americe v souvislosti se Světovým dnem, který připadá na 21. dubna, čtvrtou neděli velikonoční, 3. kontinentální kongres o povoláních ke kněžské službě a k zasvěcenému životu. S radostí se obracím se svým pozdravem k organizátorům i účastníkům, abych jim přál vše dobré a vyjádřil upřímnou radost z iniciativy, která přistupuje k jednomu ze složitých problémů církve v Americe a k nové evangelizaci kontinentu. Vyzývám všechny k modlitbám, aby toto důležité setkání probudilo obnovené úsilí o službu povoláním a velkorysejší nadšení mezi křesťany Nového světa.



3. Církev je „domem svatosti“ a láska Kristova, vylita Duchem Svatým, tvoří její duši. V něm si všichni křesťané vzájemně pomáhají odhalit a uskutečnit vlastní povolání v naslouchání Božímu Slovu, v modlitbě, ve vytrvalém přijímání svátostí a v neustávajícím hledání tváře Kristovy v každém bratru. Tak každý, podle vlastních darů, dělá pokroky na cestě víry, udržuje bdělou naději a koná skutky skrze lásku (srov. Lumen gentium, 41), zatímco církev „odhaluje a uvádí v život nekonečnou bohatost tajemství Ježíše“ (Christifideles laici, 55; Zvon, Praha 1990) a působí, že svatost Boží vstupuje do každého životního stavu a situace, aby se všichni křesťané stali dělníky na vinici Páně a budovali Tělo Kristovo.

Každé povolání je v církvi ve službě svatosti, avšak u některých, jako jsou povolání ke kněžské službě a zasvěcenému životu, je tomu způsobem jedinečným. Zvu všechny, aby dnes hleděli právě na tato povolání se zvláštní pozorností a aby se za ně co nejusilovněji modlili.

Povolání ke kněžské službě „je v podstatě povoláním ke svatosti v té formě, která vyplývá ze svátosti kněžství. Svatost je důvěrný vztah s Bohem, je následováním chudého, čistého a pokorného Krista; je bezvýhradnou láskou k duším a oddaností jejich pravému blahu; je láskou k církvi, která je svatá a chce nás posvětit, protože právě takové poslání jí svěřil Kristus“ (Pastores dabo vobis, 33; Zvon, Praha 1993). Ježíš povolává apoštoly, „aby byli s ním“ (Mk 3,14) v přednostním důvěrném vztahu (srov. Lk 8,1–2; 22; 28). Dává jim nejen účast na tajemstvích království Božího (srov. Mt 13,16–18), ale očekává od nich větší věrnost v souladu s apoštolskou službou, ke které je volá. Vyžaduje od nich přísnější chudobu (srov. Mt 19,22–23), pokoru služebníka, který se stane posledním ze všech (srov. Mt 20,25–27). Žádá od nich víru v obdrženou moc (srov. Mt 17,19–21), modlitbu a půst jako účinné nástroje apoštolátu (srov. Mk 9,29) a nezištnost: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“ (Mt 10,8). Očekává od nich rozvážnost spojenou s prostotou a s morální poctivostí (srov. Mt 10, 26–28) a vydanost do Boží Prozřetelnosti (srov. Lk 9,1–3; 19, 22–23). Coby správcům svátostí ustanovených Mistrem a dělníkům jeho vinice (srov. Lk 12,43–48) jim nesmí chybět ani vědomí přijaté odpovědnosti.

Zasvěcený život hovoří o niterné povaze každého křesťanského povolání ke svatosti a směřování církve-nevěsty ke Kristu, ke „svému jedinému Ženichovi“. „Slib evangelijních rad je vnitřně spojen s Kristovým tajemstvím, protože je od něho uloženým úkolem zpřítomňovat jistým způsobem ten způsob života, který si On sám vyvolil, a poukazovat na něj jako na absolutní hodnotu a eschatologické dobro“ (Vita consecrata, 29; Zvon, Praha 1996). Povolání k tomuto stavu života je cenným a nezbytným darem, který dosvědčuje, že i dnes následování Krista čistého, chudého a poslušného, svědectví o absolutním primátu Boha a služba lidstvu po vzoru Vykupitele představuje výsadní cesty k plnosti duchovního života.

Úbytek kandidátů ke kněžství a k zasvěcenému životu, který je možno zaznamenat v současné době, nesmí v žádném případě vést ke snižování požadavků a ke spokojenosti s povrchní formací a spiritualitou, spíše naopak: Musí pobádat k větší pozornosti při výběru a formaci těch, kteří budou jednou ustanoveni služebníky a svědky Kristovými a budou voláni k tomu, aby potvrdili svatostí života to, co budou hlásat a slavit.



4. Je nutné využít všech prostředků k tomu, aby povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu, která jsou podstatná pro život a svatost Božího lidu, byla nepřetržitě středem spirituality, pastorační práce a modlitby věřících.

Biskupové a kněží mají být především svědky svatosti služby, kterou obdrželi jako dar. Životem i učením ať ukazují radost z následování Krista, Dobrého pastýře, a účinnou obnovu tajemství jeho velikonočního vykoupení. Svým příkladem a učením ať zviditelňují, zvláště mladé generaci, strhující dobrodružství, které je určeno tomu, kdo se ve stopách Božského Mistra rozhodne zcela patřit Bohu a obětuje sám sebe, aby každý člověk mohl mít život v plnosti (srov. Jan 10,10).

Zasvěcení muži a zasvěcené ženy, jež spočívají „v samém srdci církve a mají rozhodující význam pro její poslání“ (Vita consecrata, 3; Zvon, Praha 1996), ať ukazují, že jejich existence je pevně zakořeněna v Kristu, že řeholní život je „domem a školou společenství“ (Novo millennio ineunte, 43; ČBK 2001), že jejich pokorná a věrná služba člověku pulsuje onou „fantazií lásky“ (tamtéž, 50; ČBK 2001) a že Duch Svatý ji udržuje stále živou v církvi. Ať nezapomínají, že v lásce ke kontemplaci, v radosti ze služby bratřím, v čistotě prožívané pro království nebeské a ve velkorysé oddanosti vlastnímu poslání spočívá síla každého povolání!

Rozhodující role v budoucnosti povolání v církvi připadá rodinám. Svatost manželské lásky, harmonie rodinného života, víra, se kterou rodina čelí každodenním těžkostem života, otevřenost druhým, především nejchudším, a účast na životě křesťanského společenství vytvářejí vhodné prostředí pro naslouchání Božímu volání a pro velkorysou odpověď ze strany dětí.



5. „Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (Mt 9,38; Lk 10,2). V poslušnosti Kristovu příkazu se každý Světový den stává časem intenzivní modlitby, která přivádí celé křesťanské společenství k nepřetržité a usilovné prosbě k Bohu za povolání. Jak je důležité, aby se křesťanská společenství stala školou modlitby (srov. Novo millennio ineunte, 33) schopnou vychovávat k dialogu s Bohem a formovat věřící k stále větší otevřenosti lásce, kterou Otec „tak miloval svět, že poslal svého jednorozeného Syna“ (Jan 3,16)! Zušlechťovaná a žitá modlitba nám pomůže, abychom se nechali vést Duchem Kristovým ke spolupráci na láskyplném budování církve. Tak učedník roste ve vroucím přání, aby se každý člověk setkal s Kristem a dosáhl pravé svobody dětí Božích. Takové přání povede věřícího, po příkladu Panny Marie, aby se dal k dispozici tím, že vysloví plné a velkorysé „ano“ Pánu, který volá k tomu, aby se stal služebníkem Slova, svátostí a lásky nebo živým znamením Kristova života čistého, chudého a poslušného mezi současnými lidmi.

Ať Pán žně nedopustí, aby jeho církvi chyběla četná svatá kněžská a řeholní povolání!



Otče svatý, pohleď na dnešní lidstvo,

které činí první kroky na cestě třetího tisíciletí.

Jeho život je ještě silně poznamenán

nenávistí, násilím a útlakem,

ale žízeň po spravedlnosti, pravdě a milosti

znovu nachází místo v mnoha srdcích,

která očekávají toho, kdo jim přinese spásu,

kterou jsi vykonal skrze svého Syna Ježíše.

Je třeba odvážných hlasatelů evangelia

a velkorysých služebníků trpícího lidstva.

Prosíme tě, pošli své církvi svaté kněze,

kteří by posvěcovali tvůj lid skrze prostředky tvé milosti.

Pošli mnoho zasvěcených mužů a žen,

kteří by ukazovali tvou svatost uprostřed světa.

Pošli na svou vinici svaté dělníky,

kteří by pracovali s horlivou láskou

a vedeni tvým Svatým Duchem

přinášeli Kristovu spásu

až na konec země.

Amen.



V Castel Gandolfu 8. září 2001






Přímluvy



Milí bratři a sestry, jednomyslně a s důvěrou se obraťme v modlitbě k Bohu svému Otci, aby jeho milost stále obnovovala církev a působila změnu v lidech:



Pane, smiluj se!



Þ Modleme se, aby v církvi nikdy nechyběli ti, kdo by v kněžské službě pracovali oddaně a s láskou na posvěcování Božího lidu.

Þ Modleme se, aby v žádné křesťanské obci nechyběl pastýř, který by hlásal evangelium, slavil eucharistii, vyučoval ve víře a posiloval trpící.

Þ Modleme se, aby mladí muži, kteří cítí volání k řeholnímu životu, měli sílu překonat překážky a s radostí následovali Krista chudého a poslušného.

Þ Modleme se, aby mladé dívky, které jsou Bohem povolány, pocítily radost z toho, že se zcela zasvětí Kristově lásce životem v rozjímání a ve skutcích lásky.

Þ Modleme se, aby bylo dostatek poslů evangelia, kteří by hlásali Krista těm, kdo ho ještě neznají.

Přijmi, Pane, prosby své církve a tvé milosrdenství ať nám dá, v co se pro své nepatrné zásluhy neodvažujeme doufat. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.



****

Převzato se serveru http://www.volny.cz/kvpzr/