Poselství k zakončení koncilu (listopad 1965) Dr. František Tomášek

            Dějinná událost v životě Církve - II. vatikánský všeobecný koncil se dne 8. prosince 1965 na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie skončí. Tento všeobecný církevní sněm započal 11. října 1962 a trval tedy čtyři roky. Největší chrám světa, památná basilika svatopetrská v Římě, neviděla ještě nikdy shromážděny nejvyšší představitele Církve sv., biskupy v tak obrovském množství, jako v době tohoto všeobecného církevního sněmu. Splnila se tu slova proroka o duchovní hoře Sionu: „Světlo tvé vzešlo, Boží velebnost nad tebou září. Hle i když temnota přikrývá zemi, i když tma zahaluje národy, nad tebou se přece jen šíří zář Páně... V tvém světle budou putovat národy... Všichni se spojují, spěchají k tobě.“ (Iz 60,1-4).

            V církevních sněmech spatřovali církevní otcové a církevní spisovatelé velké, podivuhodné znamení pravosti víry, jakoby pokračování zázračné svatodušní události. „Může být vůbec něco na světě potěšitelnějšího“, píše sv. Basil Veliký, „než viděti, jak se sešli lidé z tak rozličných míst světa, a kteří přesto k sobě lnou v jednotě lásky a v jedné harmonii Těla Kristova?“

            To, co udivovalo svět v prvních stoletích Církve, udivuje svět i dnes. Kolik různých národů, ras a jazyků bylo zastoupeno na právě se končícím koncilu. Biskupové z celého světa, i z nejodlehlejších ostrovů, kteří se před tím nikdy neviděli a nepoznali, v podivuhodné jednotě s viditelnou hlavou Církve po mnoho měsíců jednali o dnešních vážných problémech, které se nedotýkají jen samotné Církve, ale i ostatního světa. Na tomto církevním sněmu každý svobodně mohl projeviti svoje názory a proto není divu, že v některých nepodstatných věcech odezněly rozličné názory, avšak při konečných usneseních spojovala všechny jednota Ducha, jednota víry, jednota rozhodnutí.

            Není to něco podivuhodného? Sv. Basil, jehož slova jste před chvílí slyšeli, se tomu vůbec nediví. Vždyť Slovo Boží stvořilo zemi, Slovo dává život a jednotu celému vesmíru. Slovo Boží je zákon světa, který učinil z milionů a milionů hmotných bytostí jediný harmonický celek, údivný svět země a hvězdných kruhů. Totéž Slovo Boží stvořilo člověka a dalo mu vnitřní mravní zákon a Slovo Boží se stalo i Tělem a přebývalo mezi námi. Toto vtělené Slovo Boží založilo Církev a biskupové celého světa se shromáždili na církevním sněmu právě proto, aby vydali svědectví o tomto Slovu Božím. Ono je spojuje k jednotnému vyznání víry a ke společným usnesením.

            Všeobecný církevní sněm bude zakončen na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie. Bez poskvrny počatá Panna vyřkla slova: „Staň se mi podle slova tvého“, čímž dala souhlas, aby se mohla státi matkou Vtěleného Slova, a aby takto toto Slovo mohlo přebývati mezi námi.

            Usnesení koncilu jsou a budou navždy svědectvím naší víry. Tím se však smysl a úloha koncilu neskončí. Je potřebí, aby se slova církevního sněmu stala tělem, aby se stala viditelnými a hmatatelnými, aby přešla do života a aby se stala účinnou silou ke spáse nesmrtelných duší a světa. K tomu je však zapotřebí horlivých, hluboce věřících, čistých duší, které podle vzoru Matky Boží také vyřknou svoje: „Staň se podle slova“, slova Kristova, které se projevuje v usneseních církevního sněmu. Slovo Kristovo je slovo Boží. Slovo Boží je samo o sobě silou a zákonem, který vnáší pořádek do viditelného hmotného světa a celého vesmíru, a tento se tomu podrobuje jako nutnosti. Totéž Slovo Boží žádá od člověka, bytosti obdařené rozumem a svobodnou vůlí, poslušnost, jejíž pohnutkou je láska a takováto poslušnost je dobrovolná.

            V tomto duchu je třeba přijímat usnesení církevního sněmu, v tomto duchu uvádět je do života. Svatý Otec ve výzvě ze dne 4. listopadu 1965 zdůrazňuje: „Duše všech věřících nechť jsou naplněny živou důvěrou k představitelům Církve sv. a duchem poslušnosti, což je znakem pravé lásky k Církvi sv. a nejjistější zárukou jednoty a šťastného výsledku koncilu.“

            Sv. Otec upozorňuje i na to, že práce, která čeká na Církev po zakončení koncilu, je tak těžká a rozsáhlá, že je nemožné zvládnouti ji pouhou lidskou silou. Spasitel to připomíná slovy: „Beze mne nemůžete ničeho učiniti“ (Jan 15,5). Je proto potřebí, aby Duch Svatý, který tento koncil, podle slov bl. paměti papeže Jana XXIII., vnukl a který se nad ním vznáší, doprovázel práci Církve i při provádění koncilních usnesení.

            K tomu je nade všechno potřebná modlitba k Duchu svatému. Proto „nařizujeme“, praví Svatý Otec, „aby před zakončením koncilu se konaly ve všech diecézích a farnostech po tři dny veřejné modlitby prosebné. Tyto modlitby nemají sloužit jen ku díkůvzdání za koncil a k vyprošení dalších milostí, ale mají být pro věřící i upozorněním, aby si uvědomili tyto povinnosti, které církevní sněm od nich vyžaduje.“

            Proto nařizujeme, aby tři dny před zakončením Všeobecného církevního sněmu, tedy ve dnech 5., 6., a 7. prosince 1965 konaly se pobožnosti k Duchu sv. takto:

            Dne 5. prosince je neděle po prvním pátku. Ti věřící, kteří přistoupí ke svátostem, nechť obětují sv. přijímání na tento úmysl.

            Před každou mší sv. slouženou tuto neděli za přítomnosti věřících nechť se zazpívají tři sloky „Přijď, ó Duchu přesvatý“ a odříká se obvyklá modlitba k Duchu sv. Homilie po evangeliu nechť má za téma prvý nejhlavnější cíl koncilu: vnitřní obnovu Církve a jejích věřících. Modlitby věřících po Kredu nechť jsou též k Duchu sv.

            Ve dnech 6. a 7. prosince nechť je mše svatá votivní k Duchu sv. II. čl. Tato mše sv. nechť je ve večerních hodinách jako cantata a po evangeliu nechť má homilie za téma: 6. prosince druhý podstatný cíl koncilu: sjednocení všech křesťanů v Církvi Kristově, a 7. prosince třetí hlavní cíl koncilu: poměr Církve k ostatnímu světu, zejména pokojné soužití národů v míru a ve vzájemné spolupráci. Po oba dny nechť jsou opět modlitby věřících při mši svaté k Duchu sv. Náčrtky pro všechny tři homilie se připojují. Na dny 6. a 7. prosince se uděluje pravomoc binace, aby ráno mohly býti Roráty.

            Dne 8. prosince na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie, kdy bude v Římě slavnostní zakončení Koncilu, nechť se ve všech kostelích a sice před večerní mší sv. zazpívá Te Deum.

            Vyzývám Vás, drazí věřící, abyste se této třídenní pobožnosti zúčastnili v hojném počtu a se zbožným srdcem.

Dr. František Tomášek, biskup - apoštolský administrátor

Datum vydání: 24. 11. 1965

datum přečtení: neděle 5. 12. 1965

uveřejněn: Oběžník AA č. 10/65, č.j.: 6980/65

Otištěno v publikaci Pastoračního střediska Pastýřské listy