Průvodce Velikonocemi - polotovar (Podle K. Richtera, J. Bradáče a dalších)

SVATÝ TÝDEN

Týden od Květné neděle do neděle velikonoční je Velkým nebo též svatým týdnem. Jeho oslava vyžaduje odpovídající slavnostní vstup, v němž se symbolicky naznačí, že "následujeme Pána na cestě jeho utrpení a účastníme se jeho kříže, abychom dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě"… (153)

Poslední dny postní doby nesou název Svatý týden Tyto dny jsou obecně věnovány památce Ježíšova utrpení. Tím se však zdůrazňuje jen jeden pól velikonočního tajemství. Celistvé pojetí a vnímání velikonoc je ale obsaženo v tom, že utrpení našeho Pána má svůj cíl, totiž v jeho zmrtvýchvstání a našem vykoupení, které se slaví o Velikonoční noci. (154)

KVĚTNÁ NEDĚLE

Šestá neděle postní má v římském misále název: "KVĚTNÁ NEDĚLE O UTRPENÍ PÁNĚ". Tímto názvem je naznačen hlavní motiv začátku Svatého týdne, daný dvěma částmi, které dohromady tvoří jedno velikonoční tajemství: vítězství, a oslava Páně (symbol palmových ratolestí) i utrpení a smrt (četba pašijí). Obě témata jsou nerozlučně propojena v tom, co tento den charakterizuje: v památce Kristova slavného vjezdu do Jeruzaléma a v eucharistické slavnosti. Vyjadřuje se zde to, co je základem křesťanského života: Pán nikdy není jen trpící nebo jen oslavený. Je trpící, ukřižovaný, ale zároveň ten, který vstal z mrtvých.

Oslava tzv. "Svatého týdne", který začíná Květnou nedělí, vyžaduje slavnostní vstup, v němž se symbolicky naznačuje, že následujeme Pána na jeho cestě utrpení a účastníme se jeho kříže, abychom měli též podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě. Tato myšlenka se nejlépe vyjádří průvodem s požehnanými ratolestmi. Ty se žehnají s prosbou: "požehnej také nás, ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem". Když průvod (v mnoha farnostech jen požehnání ratolestí) skončí, začíná bohoslužbou slova druhá část liturgie Květné neděle. (153-154)

...Když nám Pán přikázal, abychom ho následovali, nebylo to proto, že naši službu potřeboval, ale proto, aby nám dal spásu. Následovat Spasitele znamená mít účast na spáse, jako jít za světlem znamená mít účast na světle (srv.Jan 8,12).
(Sv. Irenej)
/Denní modlitba církve-L2-20/

...Pán se totiž rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou v tom svém těle, ve kterém zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa; aby tak /jeho/ údy s důvěrou očekávaly, že i ony se dostanou tam, kam je předešla hlava...
(Svatý Augustin)
/Denní modlitba církve-L2-24/

...zanechal nám tak příklad, abychom šli v jeho šlépějích. (1Petr 2,21) - (Katechismus katolické církve, 618)

§559 Jak přijme Jeruzalém svého Mesiáše? I když se Ježíš vždycky vyhýbal snahám lidu provolat ho králem,305 volí přesto čas a podrobně připravuje svůj mesiášský vstup do města "svého předka Davida" (Lk 1,32).306 Je pozdravován jako Davidův syn, ten, který přináší spásu ("Hosanna" znamená: "Nuže, spas!", "Dej nám spásu!"). A nyní "král slávy" (Ž 24,7-10) vjíždí do svého města na oslátku:307 nedobývá siónskou dceru, obraz své církve, ani lstí, ani násilím, nýbrž pokorou, jež vydává svědectví pravdě.308 Proto jsou toho dne poddanými jeho království děti309 a "Boží chudí", kteří ho s jásotem pozdravují, jako ho andělé ohlašovali pastýřům.310 Jejich volání: "Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu" (Ž 118,26), přebírá církev v "Sanctus" eucharistické liturgie jako úvod k památce Veliké noci Páně.

Hosanna je pořečtěné hebrejské zvolání: Zachovej (Žl 86,2), vysvoboď (Jer 31,7). Byl to radostný pokřik izraelitů o slavnosti stánků, spojený s máváním ratolestmi... Volání se vztahovalo na Boha, který měl dáti šťastný prospěch. Nejspíše to bylo spojeno se 118. žalmem. Při posledním vjezdu Ježíšově do Jeruzaléma k tomu bylo přidáváno: "Synu Davidovu" a "na výsostech", což vzniklo patrně neporozuměním významu slova, které bylo chybně interpretováno jako "sláva"...
/Z Bibl. slovníku - Novotný, str. 217/

Hosana znamená výkřik souhlasu nebo uctění
/Judaismus, str. 48/

Hosanna. Pořečtěný tvar hebrejského zvolání znamenající: "Zachraň(uj), vysvoboď, zachovávej, pomoz, spas" (Žl 118,25). Z pokorné prosby se význam slova změnil v jásavé zvolání a radostný pokřik zřejmě proto, že se žalm 118 zpíval při radostném svátku za mávání ratolestmi. Tento žalm ohlašuje příchod Vykupitele...
**** /Podle Bibl. slov. Eva, str. 73/

Katechismus katolické církve- §560 :
Ježíšův vjezd do Jeruzaléma totiž ukazuje, že přichází království, které se král-Mesiáš chystá uskutečnit Velikou nocí (paschou - přechodem) své smrti a vzkříšení. Oslavou Ježíšova vstupu do Jeruzaléma, na Květnou neděli, liturgie církve zahajuje Svatý týden.
 

VELIKONOČNÍ TŘÍDENÍ (TRIDUUM)

Vrcholem a středem křesťanské liturgie je "slavnost tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně". Toto třídení začíná večerní eucharistií na Zelený čtvrtek a končí modlitbou večerních chval o velikonoční neděli. Svátek Velikonoc je tedy tvořen Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Velikonoční nocí a Nedělí zmrtvýchvstání.

Mnohdy se bohužel pozornost v těchto dnech soustředí především na Ježíšovo utrpení a smrt a oslava vzkříšení se dostává do pozadí. Velký pátek a Velikonoční noc jsou ale dvě stránky téže skutečnosti: bez smrti není zmrtvýchvstání, smrt je jen bránou do slávy. Proto tvoří tyto svaté dny ve skutečnosti den jediný. (155)
 

ZELENÝ ČTVRTEK

Obsahem liturgie tohoto večera jsou dvě události: 1. Ježíšova večeře na rozloučenou při níž ustanovuje tajemství eucharistie a myje apoštolům nohy, 2. Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí...

* Při chvalozpěvu "Sláva na výsostech Bohu" se mohou rozeznít zvony, jež utichnou až do "Sláva na výsostech Bohu" velikonoční noci.
* Po přijímání se odnáší Eucharistie na vyzdobené místo v kostele ("Getsemanská zahrada", "Boží hrob"), kde se uloží. Alegorie v tom vidí Ježíšův odchod z večeřadla do Getseman.

* Po eucharistické slavnosti se podle prastarého zvyku z oltáře odnášejí plachty a kříž. Je to znázorněním toho, že této noci byl Ježíš zrazen, opuštěn od svých přátel a nakonec byl zajat.

Mší, která se slaví večer, si církev připomíná poslední večeři, při níž Pán Ježíš v noci, kdy byl zrazován, ukázal všechnu svou lásku. Obětoval Bohu Otci svoje tělo a svou krev pod způsobami chleba a vína a předal je apoštolům.

Velikonoční večeře - pascha, při které Ježíš ustanovil památku na své utrpení a smrt, se slaví ve věřících židovských rodinách dodnes. Je připomínkou mocného Božího činu záchrany ze zajetí v Egyptě. My křesťané žijeme stále v plnosti Hospodinovy paschy (přejití) z mnohých otroctví, majících svůj vrchol ve smrti. Beránek, jehož krví jsme, tak jako Izraelité v Egyptě, chráněni před věčnou smrtí, je Beránek Boží, Ježíš. A ujištění o naší ochraně Beránkovou krví můžeme a máme prožívat v každé Eucharistii. Eucharistie má být večeří, kterou, obrazně řečeno, máme také jíst s přepásanými bedry a holí v ruce, tak jako Izraelité před vyjitím - paschou z otroctví Egypta. Máme ji jíst a být připraveni na cestu. Od této večeře je třeba se neprodleně vyd(áv)at na cestu za naším Pánem, protože on je cesta do naší zaslíbené země. Je to ovšem také cesta přes poušť utrpení a smrti, ale též cesta přes vzkříšení, cesta se zaručeně dosažitelným koncem. Totiž se vstupem do "země", ze které nebudeme vyhnáni, do "nového nebe a nové země" nebeského království.
Večeře Páně byl paschálním hodem

Katechismus katolické církve - 1068:
Toto Kristovo tajemství církev hlásá a slaví ve své liturgii, aby jím věřící žili a vydávali o něm svědectví ve světě: V liturgii, hlavně ve svaté eucharistické oběti, "se koná dílo našeho vykoupení"; tak liturgie přispívá vrcholnou měrou k tomu, aby věřící svým životem vyjadřovali a zjevovali ostatním Kristovo tajemství a skutečnou povahu pravé církve.5
 

VELKÝ PÁTEK

Obsahem velkopátečních obřadů je zpřítomnění spásonosného Kristova utrpení a smrti. Obřady nejsou pouhou památkou Kristovy smrti, ale jsou oslavou velikonočního tajemství, skrze které Kristova smrt dochází svého smyslu ve zmrtvýchvstání. Skrze toto tajemství Vykupitel zlomil moc hříchu, pekla a smrti.

Podle prastaré tradice dnes církev neslaví eucharistickou oběť. Liturgické obřady začínají obvykle kolem třetí hodiny odpolední, kdy byl Kristus umučen a mají tří části: 1. Bohoslužbu slova, zakončenou přímluvami za celý svět, 2. uctívání kříže, 3. přijímání.

Kněz je oblečen do roucha červené barvy a na počátku obřadů zdraví oltář hlubokou úklonou nebo se vrhne na tvář (prostrace) a chvíli se tiše modlí. Oltář je zbaven plachet, svící a kříže.

Velký pátek je postním dnem závazně zachovávaným v celé církvi, a to postem od masa a újmy v jídle.

Ježíš zemřel v době, kdy byli v Jeruzalémském chrámě obětováni velikonoční beránci. "Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku." (Iz 53,7)

V tento den se od pradávna neslaví eucharistie, nýbrž jen liturgická památka, skládající se ze tří částí: bohoslužby slova, uctívání kříže a přijímání.

Těžištěm velkopáteční bohoslužby slova jsou pašije podle Jana.
- V nich se líčí proces proti Ježíšovi tak, aby se vyjevila pravda.
- Tématem Janova evangelia je cesta Božího Syna k Otci, po které ho můžeme následovat.
- Janovy pašije neukazují Ježíše jako pasivně trpícího, ale jako aktivně jednajícího.
- Kříž je v Janových pašijích zobrazen jako vítězné znamení vykoupení.
- Ježíšovo "dokonáno jest" na kříži je jeho triumfem. - Nápis na Ježíšově kříži, napsaný v hebrejštině - židovském jazyku, v řečtině a latině - tehdejších "mezinárodních" jazycích, zdůrazňuje fakt, že Ježíš je králem spásy pro všechny národy, pro jednoho každého člověka na této zemi. (155-156)

Jan činí několik narážek na Ježíše - beránka a ztotožňuje jeho oběť s obětí velikonočního beránka (18,28; 19,14.31.42) a smrt na kříži s pravou velikonoční obětí (19,36).
/ Kolář ,Biblický slovník , str. 542/

Iz 52,13-53,12 Promítat si do obrazu ukřižovaného Ježíše své viny, svá selhání, křivdy, kterých jsme se dopustili na bližních, tvrdá slova, činy... prostě vlastní hříchy od narození až po současnost - to není zrovna povzbudivá podívaná, a přece tam, v muži na kříži, v muži bolesti, jsou naše hříchy definitivně "zabity", tam trvale mizí. On umírá, já jsem ze smrti zvedán... z jeho lásky.
(P. Aleš Opatrný, Obnova Božím slovem, 28.3.97)

Nepatrným projevem naší spolu-účasti na Kristově utrpení za naše hříchy je dnešní půst (od masa a újma v jídle).
 

BÍLÁ SOBOTA

Na Bílou sobotu trvá církev na modlitbách u Kristova hrobu a uvažuje o jeho umučení a smrti, a také o jeho sestoupení mezi mrtvé. V modlitbě a postu očekává vzkříšení.
Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se dnes zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a případně svátosti smíření..

Katechismus katolické církve 634:
"Radostná zvěst byla hlásána i mrtvým..." (1Petr 4, 6). Sestoupení do pekel je úplné naplnění evangelijní zvěsti o spáse. Je poslední fází Ježíšova mesiášského poslání; je to časově zhuštěná fáze, ale nesmírně rozsáhlá svým skutečným významem: je to rozšíření vykupitelského díla na všechny lidi všech dob a všech míst, neboť všichni, kteří jsou spaseni, se stali účastnými vykoupení.

Řím 6,3-4 Byli jsme křtem pokřtěni, tedy ponořeni v Ježíšovu smrt. To, co v nás neumírá, nemůže přijmout nový život. Umírání věcí, vztahů, nároků, vlastně hříchů, všeho, co máme v sobě jen ze sebe a ne z Božího daru, můžeme teď prožít. Můžeme skutečně s Ježíšem ulehnout do hrobu. (P. Aleš Opatrný, Obnova Božím slovem, Bílá sobota, 29.3.97)

Dle starodávného zvyku, vycházejícího ze židovského (resp. orientálního) počítání času, začíná nový den již po západu slunce (předešlého dne). Oslava význačných svátků a událostí tak začínala již v předvečer příslušného svátku - tzv. vigilie. Oslava vzkříšení tak tedy začíná (dle našeho počítání) večer na Bílou sobotu, anebo v noci. (Stejně jako například o Vánocích, kdy je hlavním svátkem 25.12., se slaví "Štědrý večer" již večer 24.12)
 

VELIKONOČNÍ NOC, VIGILIE

V modlitbě velikonoční preface se mluví o Kristově vítězství v jeho utrpení, neboť on "svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život" (I. velikonoční preface). Veliká noc má zvěstovat smrt a vzkříšení v jediném celku.

Slavnost Veliké noci je podle prastarého podání nocí bdění pro Pána (srv. Ex 12,42), v níž křesťané očekávají zmrtvýchvstání Páně a slaví je. Tato oslava se prvních křesťanských dobách konala celou noc a končila teprve společným stolováním za rozbřesku, když se "noc rozjasnila zmrtvýchvstáním našeho Pána". Podle evangelia přišly ženy ke hrobu, "když uplynula sobota a začínal první den týdne" (Mt 28,1). Slavnost Velikonoční vigilie byla tedy od pradávna (a je na mnohých místech i dodnes) slavností ne večerní, nýbrž noční.

Oslava Veliké noci vyjadřuje mnohými symboly a texty velikonoční "přechod" (pesach) ze zajetí utrpení, omezenosti a smrti do života svobody a plnosti. Tato oslava má přehledně členěnou strukturu:

Utrpením Pán přešel ze smrti do života a otevřel cestu nám, kteří věříme v jeho vzkříšení, abychom ze smrti do života přešli i my (Sv. Augustin). Prožít Velikonoce, t,j. přejít ze smrti do života, znamená věřit ve vzkříšení. Sv. Augustin dále pokračuje: Není nic velkého, že Ježíš zemřel, tomu věří i pohané, židé a bezbožníci; tomu věří všichni. skutečně velkou věcí je věřit, že vstal z mrtvých. Vírou křesťanů je Kristovo zmrtvýchvstání.
(Raniero Cantalamessa, Život pod vládou Kristovou, str. 94)

- Oslava velikonočního světla (velikonoční oheň, velikonoční svíce)

- Symbolika a význam velikonoční svíce - "paškálu".
Název velikonoční svíce "paškál" pochází z latinského "paschale" - velikonoční. Svíce je znamením vzkříšeného Krista, "pravého světla, které osvěcuje každého člověka" (Jan 1,9). V úvodní části slavnosti velikonoční noci se paškál zapaluje od ohně, který je symbolem lásky a síly Ducha svatého. Do paškálu se vyrývá kříž, letopočet a řecká písmena alfa (nad kříž) a omega (pod kříž). Přitom se říká: "Kristus včera i dnes (kněz vyrývá do svíce svislé břemeno), začátek i konec (vyrývá příčné břemeno), alfa i omega. Kristus je Pánem všech věků (první číslice), on vládne dějinám (druhá). Jeho je království i moc i sláva (třetí) po všechny věky věků (čtvrtá). Amen." Pět kadidlových zrn ve svíci naznačuje patero ran Ježíšových. Zapálení svíce ohněm vysvětlují slova: "Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění". Svíce se pak přináší do ztemnělého kostela s trojím zvoláním: "Světlo Kristovo" a věřící nato odpovídají: "Sláva tobě Pane". Postupně si pak věřící zapalují od paškálu své svíce. Křesťan, který je včleněn do Krista - světla prorážejícího veškerou temnotu, se také sám stává celou svou bytostí pramenem světla pro ostatní (srv. Mt 5,14).

- Poté následuje velikonoční chvalozpěv (Exultet). Ten je chválou světla, které dává Bůh svému lidu: "Pohleď, jak na celém světě rychle zmizely temnoty", protože, "to je ta noc, o které je psáno: Noc jako den se rozjasní. (161-162)

- Bohoslužba slova
V této části velikonoční oslavy věřící uvažují o podivuhodných skutcích, které Bůh od počátku činil.

- Křestní obřady (svěcení vody, obnova křestních slibů, křest)
Je možno říci, že jádrem velikonoční oslavy je právě křest. Je vyvrcholením naší účasti na Kristově utrpení, smrti a vzkříšení. Proto se přednostně slaví (nebo obnovuje) právě o velikonocích.
Tajemství a dar křtu vyvěrá právě z Velikonoční události.
"Křtem jsme s ním byli pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus - byli vzkříšeni z mrtvých slavnou mocí svého Otce a vstoupili tak na cestu nového života." (srv. Řím 6,4) (150)
(156-157)

Křtem se křesťané stávají Božím lidem a kráčejí, vysvobozeni od zla, k zaslíbené zemi nebeského království.

Křesťan prožívá osobně tajemství velikonoc tím, že spolu s Kristem umírá hříchu a vstává z mrtvých k novému životu. Slavnost Kristova vzkříšení se proto stává nejvhodnějším okamžikem ke křtu, kterým každý pokřtěný vstává z mrtvých a prožívá na sobě velikonoční tajemství.
/ Kolář, Biblický slovník , 542/

Křest v řečtině znamená ponořovat. Křest v Krista Ježíše znamená osobní, pevné spojení s Ježíšem. Křest není něco, co se s člověkem děje - je to navázání osobního pouta s Ježíšem, které znamená pro člověka ochranu, péči, vysvobození z neodvratné moci zla.
(P. Aleš Opatrný), /KT č. 26-96/

Bratři, nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Za to, že jste zachráněni, máte co děkovat Boží dobrotě. Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Té záchrany docházíte z Boží dobroty skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to Boží dar! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.
(Ef 2,4-10)


- Eucharistie
Eucharistie je zpečetěním a dalším napojením na Ježíšův triumf.
Je pokrmem na cestu k branám našeho Domova. (Viz. Zelený čtvrtek)
 

NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ, HOD BOŽÍ VELIKONOČNÍ

Kristus vstal z mrtvých za svítání "prvního dne v týdnu", neboli "prvního dne po sobotě" (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému "lámání chleba" a tento den nazvali "dnem Páně". Každá neděle v roce je tedy "oslavou Velikonoc" - zvláštním zpřítomněním Kristova vykupitelského činu. Jedině z něho můžeme čerpat posilu pro naši vlastní cestu zmrtvýchvstání.

Se svolením zpracováno podle knih:
Klemens Richter, Liturgie a život, str. 150 n. VYŠEHRAD
J. Bradáč, Posvěcení času;
Katechismus katolické církve
(Redakčně upraveno a doplněno)