r. 1996 (nutnost odpočinku; volno; několik rad)

Ve wordu je text ke stažení zde





Volný čas, odpočinek, zotavení

Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. (Mt 11,28)

Jako Bůh „přestal sedmý den konat veškeré své stvořitelské dílo“ (Gn 2,2) a „odpočinul si“, tak i život člověka má rytmus práce a odpočinku. Volný čas přispívá k tomu, aby byla všem dána možnost mít dostatek klidu a času k rodinnému, kulturnímu, společenskému a náboženskému životu . Volný čas je vhodnou příležitostí k zamyšlení, mlčení, studiu a rozjímání. (Podle Katechismu - §2184, 2186)

Volný čas je především vnitřním stavem duše. Proto není problém naučit se odpočívat v každou chvíli svého života. Pravý odpočinek spočívá v pokoji srdce. Budeme-li hledat pokoj a odpočinek kdekoliv mimo své srdce - nenajdeme ho. V našem srdci nás očekává Bůh se svým pokojem a odpočinutím!
Doba dovolených a prázdnin je dobou, kterou nám Bůh dává právě k odpočinku. Je dobré se naučit odpočívat tak jako svatý Jan: na Ježíšově Srdci. Odpočívat, čili spočívat na Ježíšově Srdci, můžeme nejen v době modlitby, ale právě i mimo ni, ať o samotě či mezi lidmi, v rodině, na ulici, v metru, či na pracovišti.... (L. H.)

Dovolená, prázdniny jsou vhodnou příležitostí pro vybočení ze zajetých kolejí a pro vnímání toho všeho, pro co už máme uzavřené oči.






Volný čas

Ve tváři dnešního člověka se usadilo neustálé napětí, protože je velmi přeceňována samotná práce, aktivita. Ale ne vždy to, co je nejnáročnější, nejtěžší, musí být to nejlepší. Vždyť přece, co konáme z lásky, je snadné! Za přecením námahy vězí zdráhání se přijmout něco darem, postoj, který říká, že nedůvěřuje všemu, co je snadné, postoj, že chceme vlastnit a mít jen to, co si sami vydobydeme a získáme svou námahou.
Dnes je také přeceněno to, co slouží jen k nějakému účelu, co je "užitečné", to, co zajišťuje existenci. Proto je pro mnoho lidí volný čas něco nesmyslného, něco, co se nepatří a nesluší. Ale volný čas není jiný výraz pro zahálku, pohodlnost a lenost!
Volný čas je protikladem přecenění práce, je ne - aktivitou. Je to stav, kdy se uvolníme a odevzdáme. Je to stav ne - usměrnění a ne - zaměření činnosti. (Jako když se člověk nechá unášet na vlnách moře...). Volný čas je stav otevřenosti duše.

Rozlišení mezi "přestávkou" a "volným časem":
Smyslem přestávky je, že se zotavíme z práce kvůli práci. Je to článek řetězu pracovního dne.
Smyslem volného času je, aby se člověk, i přes své specializované pracovní zaměření, které ho omezuje jen na určitou oblast, celkově realizoval jako Bohem stvořená bytost, která je zaměřena na celek, a aby si sám stále více rozuměl.
Při pravém (aktivním) odpočinku člověk dělá něco proto, že ho to baví, že mu to připadá nádherné, ne proto, že je to nyní potřeba... Nejvyšší formou takové ne-účelné a krásné "činnosti" je chvála Boží. (Podle J. Piepera)





Několik rad pro zotavení:

Aby se člověk opravdu celkově zotavil, je dobré dát odpočinout nejen tělu, ale umožnit zotavení a pokoj i duši.

1) Zotavení těla
Sám Ježíš se často odebíral na "opuštěné místo" do přírody, aby se zotavil. Neboj se proto s Ním vyjít ani ty! Nech se naplňovat rytmem přírody, rytmem deště, rytmem bublajícího potoka, rytmem rostoucích květin, rytmem putujícího slunce. Uvolněně naslouchej zvukům, ale i tichu přírody. Pozoruj větve stromu, žasni nad leskem kapky rosy... Zůstávej v klidu tak dlouho, dokud toto vše do sebe nepojmeš, a pak začni ve svém srdci děkovat Bohu za vše, co jsi objevil. Tak v přírodě zakusíš blízkost Toho, který toto vše utvořil. Jen v Jeho blízkosti si můžeš opravdu odpočinout a zotavit se.

2) Zotavení psychiky
Psychika člověka je nejvíce znavená konflikty s lidmi z našeho okolí. Člověk prožije největší odpočinek tím, že se s druhými smíří. Zlo ohrožuje pokoj a život. Dobrota a láska naproti tomu vytvářejí pokoj a radost ze života.
Věci, které nás ze strany druhých ohrožují, nevyřešíme tím, že druhé budeme nenávidět, nýbrž tím, že je budeme v moci Božího Ducha milovat. Toto je také tajemství Ježíšovo. Jen tak najdeme pokoj a zotavení. Neboj se odpouštět z celého srdce, jen tak překonáš každou nenávist a všechny blokády.
3) Zotavení duše
Člověk byl Bohem obdarován nesmrtelnou duší. Tímto je mu podoben a má i možnost přímého kontaktu s Bohem. Nejjistější zotavení pro člověka je tedy v Bohu, původci veškeré síly... Předstup v tichu před Boha, uvolni se a promlouvej v hloubi svého bytí: "Pohleď, Bože, zde jsem." Promlouvej takto tak dlouho, až se zcela zotavíš. Takto k němu můžeš promlouvat kdykoliv a kdekoliv... Pak mlč a v pokoji mu naslouchej. Když cítíš, že jsi v nitru svého bytí připraven dále komunikovat s Bohem, pak se modli: "Můj dobrý Otče, jsem tvé dítě. Ty mě miluješ a jsi všemocný."
Nech tyto věty znít ve svém srdci, než si uvědomíš, že v Bohu je tvoje pravá jistota, která je pramenem tvého zotavení. Neboj se takto s Bohem komunikovat každý den, nebo raději i několikrát denně. (Podle Tomislava Ivančiče)







Několik rad pro trávení volného času:
1) Vymez si každý den nějaký čas na svého koníčka, který tě uvolňuje a uklidňuje.
2) Vyjdi si častěji do přírody. Věnuj čas prohlížení květin a přivoň si k nim. Sleduj a poslouchej vlny na vodách potoka, řeky, rybníku či jezera. Podívej se i vzhůru a obdivuj hvězdy.
3) Přečti si svou oblíbenou knihu či báseň.
4) Zamýšlej se nad svou poslední těžkostí, krizí a najdi v ní nějakou pozitivní stránku.
5) Vzpomeň si na své oblíbené vtipy a směj se!
(Podle Johna Powella)