S Pannou Marií jsem se spřátelil
až v pozdním věku
S Pannou Marií jsem se spřátelil až v pozdním věku. Inspirovala mě k tomu, abych ji napodoboval v její víře a lásce k Bohu. Obzvláště jsem si Marii uvědomoval na poutích v Lurdech. Lurdy jsou podle mě symbolem toho, že z bláta našich životů může vytrysknout čistý pramen. Když totiž Bernadetta na žádost Panny Marie hrabala prsty v hlíně na dně jeskyně, lidé ji měli za blázna. Když klečela v blátě a srkala špinavou vodu, nikdo to nechápal... Pak se ale najednou objevila čistá voda, pramen, který učinil z Lurd metropoli duchovní obnovy a vnitřního očištění...
Já v tom spatřuji Boží volání,
abychom neměli strach ze své bídy
a abychom v ní odhalili něžnou přítomnost Boha.
Klanět se Marii
jako bohyni?
V jednom mém divadelním představení pokleká Ježíš před svou matkou a ukazuje ji jako vzor k následování. „Moje matka a moji příbuzní jsou ti, kdo slyší a plní Boží slovo,“ říká Kristus. Obracet se k Marii, učit se od ní, stát se žákem v její škole evangelia nemá nic společného s klaněním se nějaké bohyni!
Křesťan dost dobře nemůže nectít Marii! Ona je odleskem nekonečné Boží něhy ke všem, kdo volají Boha a doufají v něj! Dává-li nám Ježíš na kříži svou matku, obrací-li se přitom na svého učedníka Jana, který reprezentuje nás všechny, a říká-li mu, aby si vzal Marii k sobě, je to proto, že ona jako první uskutečňovala evangelium.
