Různé

V naší době, charakterizované vysokým stupněm specializace téměř ve všech oblastech života, je více než kdy jindy důležitá intelektuální formace. Umožňuje navázat intenzivní a tvůrčí dialog se současným myšlením. Cestou, jak dospět k takové intelektuální formaci, která pak musí být prohlubována po celý život, je studium humanitních oborů, filozofie a znalost teologie. Aby studium člověka opravdu formovalo a vychovávalo, musí být stále doprovázeno modlitbou, meditací, prosbami o dary Ducha svatého: o dary moudrosti, rozumu, rady, sily, poznání, zbožnosti a bázně Boží.
(Jan Pavel II.: Dar a tajemství, Nové město, Praha 1997, 100-101)

+

Skutečnost prvotního hříchu není přístupná ani historickému bádání ani filozofickému zkoumání. Je to zjevená pravda, která se -jako taková - vymyká zkušenosti, i když její světlo osvětluje mnoho lidských zkušeností a přibližuje je našemu chápání.
(Christoph kardinál Schönborn: Milovat církev, Nové Město, Praha 1998, 46)

+

Myslím, že pravdivost je vždycky základní ctnost, i proto, abychom poznali, co církev je a co není. V tomto smyslu je nové vystřízlivění, které nezakrývá stinné stránky církevních dějin, velmi důležité jako kus poctivosti a pravdivosti. A patří-li zpovědi, zpracování, poznání a uznání vlastní viny podstatným způsobem ke křesťanovi, protože jen tím se stává k sobě pravdivým, pak i ke kolektivní osobnosti církve podobné zpracování, poznání a uznání patří. "Kající žalm" církve je opravdu zapotřebí, aby se mohla poctivě postavit před Boha i člověka. Věřím však, že je také důležité, aby člověk nepřehlédl, že bez ohledu na všechny tyto chyby a slabosti bylo vždycky hlásáno Boží slovo a udělovány svátosti. Že díky tomu bylo možno pocítit síly spásy, síly, které také učinily přítrž zlu. Zde se pak projevuje Boží síla, že právě v okamžiku, kdy křesťanství leží v popelu, kdy se zdá, že žár docela vyhasne, znovu přivede oheň k životu. Připomenu například 10. století, kdy papežství dosáhlo nejhlubšího úpadku a kdy se zdálo, že křesťanství zrovna v Římě zanikne. A ve stejnou dobu znovu rozkvétá mnišství a dochází k nové dynamice víry. Existuje tedy úpadek křesťanství uprostřed církve, možnost, že formálně ještě existuje, ale ve skutečnosti už téměř nežije. Na druhé straně působí vnitřní dynamika Kristovy přítomnosti, která na nečekaném místě opět přináší obnovu.
(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997)

+

Aby se některé věci pochopily, je třeba se stát maličkým a milujícím. Skrze oheň lásky pokorný rozum zahlédne tvář pravdy. (52)

…
Víra je zde na zemi jediným běžným prostředkem pro křesťana, jak získat anténu do neviditelna, to jest do pravé skutečnosti.
(Abbé Gaston Courtois: Důvěrně s Ježíšem, Praha, Zvon 1991, s. 93)

+

Kdo se nikdy nezhrozil sebe sama, svých vlastních lidských možností a stavu lidského bytí, které se projevuje v jeho vlastním životě, ten se nikdy nesetkal s radostnou zvěstí Pánovou: "Pravda vás osvobodí.: (J 8,32) Boží pravda demaskuje člověka...
(Michael Schneider: Das neue leben, Freiburg Herder 1987, s. 37)

+

Diplomat hledí na svůj prospěch, ohleduplný křesťan hledí na prospěch druhého.
(Ladislav Simajchl: Desatero Božích přikázání - pravidla dobrého člověčenství, Nakl. CANTO s. 38)

+

"Nevidíme věci, jaké jsou, ale jací jsme my." (Židovské přísloví)
(Anthony E. Gilles: Lidé smlouvy, Portál, Praha 1993, 28)

+

Neboj se pravdy, ani kdyby pravda znamenala tvoji smrt.
(J. Escrivá de Balaguer: Cesta č.34, Brno, Cesta, 1992, 23

+

/Obraz: lovci perel/
Hledání pokory je podobné dobrodružství. I tady totiž musíme sestoupit do hloubky, potopit se pod klidnou jezerní hladinu svých iluzí o sobě a nořit se hloub a hloub, až dosáhneme na pevné dne, na němž leží pravda o nás. (21O)
Člověk ...má dva životy: jeden skutečný a druhý pomyslný, kterým žije ve svých představách, nebo v představách jiných lidí. Na svém pomyslném bytí pracujeme bez ustání, a zanedbáváme bytí skutečné. ...Cesta k pokoře je tedy cestou k "bytí", k pravosti, a jako taková nás ještě dřív než jako věřící zajímá jako lidi. Být pokorní je lidské! Slova člověk (homo) i pokora (humilitas) jsou obě odvozena od téhož slova (humus), které znamená země, půda. (211)

…
Pro řecký způsob myšlení "poznat" znamená "pozorovat" předmět zdálky, v jeho objektivitě a nehybnosti, uchopit jeho "formu" a přijmout ji za svou. V biblickém pojetí poznat znamená "učinit zkušenost" s určitou věcí a v tomto smyslu se mluví o poznání ztráty dětí, nemoci, Božího trestu, radosti. V bibli poznat určitou věc znamená přijít s ní do styku, být s ní konfrontován; získat ji anebo být jí získán, podle toho, jedná-li se o stvoření nebo Stvořitele. Pro Pavla "poznat Krista" znamená zakoušet moc jeho vzkříšení, mít účast na jeho utrpení, získat ho (srv. Flp 3,1O). Kladení důrazu na křesťanskou zkušenost samozřejmě nesmí vést k zlehčování křesťanské pravdy. Zkušenost se nesmí snažit nahradit teologii, ale spíš ji "nést" a dodat jí účinnost a věrohodnost. Má být její přirozenou "živnou půdou".
(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 8-9)

+

Nepřijímejte za pravdu nic, čemu schází láska. A nepřijímejte nic jako lásku, pokud tomu chybí pravda.
(Jan Pavel II.)
(George Weigel: Svědek naděje)

+

Pravdou zavřeš ústa, láskou otevřeš srdce.
/Josef Doubrava, Mozaika sebevýchovy, 82/

+

Pouze pravda vás osvobodí. A pravda není plodem představivosti jednotlivce.
(Jan Pavel II.)
/Brožura Denver - Velehrad, str. 109/

+

Není lásky bez pravdy.
(Jan Pavel II.)
/André Frossard, Portrét Jana Pavla II., str. 46/

+

Nesmí se povýšit poznání nad vztahy a lásku!
To je potom pravá pokora...

+

Pravda říká: Jsi umazaný.
Láska říká: Umyji tě.
Pravda volá: Jsi zraněný.
Láska volá: Vyléčím tě.
Pravda křičí: Jsi ohrožený.
Láska křičí: Zachráním tě.
Poslouchej pravdu i lásku!
Poslouchej "otce" i "matku!"

+

Omluvím nevědomost,
pochopím slabost,
nesnáším podlost.
/ Josef Doubrava, Mozaika sebevýchovy, 107/

+

Pravý přítel nezná lichotivá slova, pravdu poví, byť i zabolela.
/ Josef Doubrava ,Mozaika sebevýchovy, 78/

+

Pravda bez lásky činí člověka nepřístupným.
/ Josef Doubrava, Mozaika sebevýchovy, 70/

+

Kdo se nenechá přemoci pravdou, bude přemožen omylem.
(Sv. Augustin)
/Moudrosti pěti tisíc let, str. 53/

+

Pravdivost nemusí být vždy totožná s pravdou...
(Podle Jo Croissant, Kňažstvo ženy, alebo kňažstvo srdca,str. 14)

+

Pravda je nejhlubším požadavkem lidského ducha. Člověk, který chce důkladně pochopit sebe sama, musí se přiblížit ke Kristu. Může se mu přiblížit i se svým nepokojem, nejistotou, se svou slabostí a hříšností, se svým celým životem a smrtí. Kristus sám je to slovo o pravdě, vyslovené samým Bohem, jakožto odpověď na všechny otazníky lidského srdce. On je ten, který nám plně odhaluje tajemství člověka a světa.
(Podle Jana Pavla II.,Staňte se kvasom sveta, str.81)

+

Člověk se nikdy nerozvine, nevybojoval-li si nikdy ve svém nitru mučivý boj s pravdou... Lží může sice člověk někdy oklamat svět /a sebe/, ale pomsta je ta, že tím, že se učí vyhýbat se překážkám a obcházet je slovy, vnitřně oslábne...
/Ferdinand Peroutka, Program divadelní hry Oblak a valčík, str.32/

+

Jakmile si nás přisvojí Pravda, odcizíme se lži.
(Pavel Kosorin, Křesťanské aforismy, str. 73)

+

Poznává-li člověk Boha, aniž by poznal svou vlastní ubohost, propadá pýše. Poznává-li svou ubohost, aniž by poznal Boha, propadá zoufalství. poznáním Ježíše Krista se však dostáváme do středu, neboť tam nacházíme Boha, jako vlastní bídu.
(Blaise Pascal)
/Pavel Strachota, Hlasy Otců, str. 91/

+

Slyš, poslyš!

Pravda říká: Jsi umazaný.
Láska říká: Umyji tě.

Pravda volá: Jsi zraněný.
Láska volá: Vyléčím tě.

Pravda křičí: Jsi ohrožený.
Láska křičí: Zachráním tě.

Poslouchej pravdu i lásku!
Poslouchej otce i matku!
(str. 62)


Údělem člověka je hledat pravdu.

Kdo se chce držet jen svědectví svých smyslů a pocitů, nikdy nedosáhne pravdy a zůstane v zajetí omylů.
(str. 100)


/Josef Doubrava: Mozaika sebevýchovy, strany uvedeny v textu/

+

Jak to řekl Ježíš, pouze pravda vás osvobodí. A pravda není plodem představivosti jednotlivce. Bůh nám dal inteligenci, abychom poznali pravdu a vůli, abychom dosáhli toho, co je mravně dobré. Bůh vám dal světlo svědomí, abyste řídili svá rozhodnutí, abyste milovali dobro a vyhýbali se zlu. Morální pravda je objektivní a může ji vnímat vhodně formované svědomí.
/ Denver - Velehrad ´93, str. 109 /

+

V řeči na rozloučenou (Jan 14,6-9) Ježíš učedníkům řekl, že odchází a že oni znají cestu. Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš, jak můžeme znát cestu?" A Ježíš odpovídá: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."
Znovu musíme o Ježíšových slovech uvažovat. Neříká "Já vám ukážu cestu", ale "Já jsem cesta". Neříká "Já vás naučím pravdě". ale "Já jsem pravda". Neříká "Já vám přinesu život", ale "Já jsem život". To je řeč ne pro nějakou rétoriku, ale řeč plynoucí z výrazného vědomí toho, oč jde. Není to tak, že kdesi vede nějaká cesta a Ježíš ji ukazuje, že je známa nějaká obecná pravda a Ježíš ji vysvětluje anebo že kdesi existuje jakýsi proud plný života a Ježíš ho otevře. Není to tak, že by existovalo nové, otevřené spojení s Bohem, k němuž by nám Ježíš svým podílem ulehčil přístup. Cesta, pravda a život, to přece znamená jednotu s živým Bohem tak, jak on jest.

/Romano Guardini: Pán Ježíš - duchovní slovo, str. 37n./

+

K oblastem vykročení jistě patří také osobní autenticita či opravdovost. Taková autenticita vyžaduje, abych naslouchal tomu, co se ve mně děje, a zralým způsobem to vyjádřil. Cítím-li uvnitř nejistotu, pak ji musím přiznat. Když něčemu nerozumím, musím přiznat, že tomu skutečně nerozumím. Když vím, že mám určitý talent, a tento talent je zapotřebí, pak ho mám využít, abych byl prospěšný. Dám vždy, a to zralým způsobem, najevo své potřeby. Nebudu se bát poprosit druhé o laskavost. A když mně někdo zraní, dám to nahlas najevo. Nakonec se snad zbavím všech masek a úhybných manévrů. Budu poctivý, otevřený a pravdivý. To je zároveň můj spravedlivý nárok i smysluplný cíl. Pokud nejsem pravdivý, nejsem nic.

/John Powell: Štěstí začíná uvnitř, str. 108/

+

Kapka lásky je víc než oceán rozumu.
(Blaise Pascal)

+

Nikdo ať si nemyslí, že mu stačí moudrost bez posvěcení, přemýšlení bez modlitby, bádání bez obdivu, obezřetnost bez nadšení, pilnost bez zbožnosti, vědění bez lásky, nadání bez pokory, horlivost bez Boží milosti a věhlas bez moudrosti, která je vlitá z nebes.
(Sv. Bonaventura)

+

Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešní svět toho nejhoršího: lži. Bože, vrať světu pravdu!
(Karel Čapek)

+

Nestačí studovat - vše zpracovávat jen hlavou, ale musí se zapojit srdce. To se zapojí modlitbou. Nestačí přemýšlet a mluvit o Bohu, musíme mluvit s ním.
Prvním theologem byl už ďábel, když v ráji mluvil s Evou o Bohu jako o někom, kdo je daleko, kdo neslyší, kdo je nepřítomen. Adam, pokud byl nevinen, mluvil s Bohem. Slyšel ho a Bůh slyšel jeho.
Z přímého rozhovoru se člověk naučí daleko víc než z nepřítomných úvah.
(Z promluvy Tomáše Špidlíka)

+

Ježíš je pravda
Proto jedině skrze něho můžeme poznávat, od koho nejsme podváděni. Pouze od něho se můžeme učit s-práv-ně prožít život. Pouze skrze něho můžeme odhalovat všechna tajemství světa a života.
Pravdu nejde pouze (nezávisle) zkoumat, protože tak by člověk zůstal vždycky "vně", je třeba se s ní vnitřně setkávat, ztotožňovat a sjednocovat.
Skrze modlitbu - setkání s Kristem, se můžeme pravdě otevřít, a nechat se jí pře-u/tvářet...
(Podle Tomislava Ivančiče,Abba, lieber Vater, str. 13)

+

Říkám pravdu úplně celou, kdo ji nechce znát, ať mě nevyhledává.
(Svatá Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str. 21)

+

Ó můj Bože, ráda ti chci naslouchat, prosím, odpověz mi, když ti pokorně říkám: Co je pravda? Učiň, abych viděla věci tak, jak jsou, aby mi nic neházelo písek do očí.
(Sv. Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str. 74)

+

- Nedostatek porozumění a neochota porozumět druhému jsou příčinou toho, že se člověk slepě zaměří jen sám na sebe.
- Jakmile člověk pocítí, že mu druhý rozumí, otevře mu své nitro, a protože přitom v sobě potlačí i své sebeobranné mechanismy, posluchač ho dobře pochopí.
- Zdá se to všechno tak jednoduché. Proč se ale podle toho chová tak málo lidí? Člověk může pochopit a naučit se mnoho věcí, ale klíč k samotnému porozumění při tom vůbec nemusí najít.
Nalezení tohoto klíče k porozumění, klíče k tajemství života znamená vnitřní prožitek, objev, obrácení, nikoli pouhé získání nových vědomostí. Může k tomu dojít v okamžiku, kdy už člověk ztrácí naději. Většinou se to stane takovým způsobem, o kterém se mu ani nesnilo. ...Třeba už získal mnoho vědomostí. A najednou ho zastaví bezvýznamná událost... Všeho toho si Bůh používá, aby našel cestu k lidské duši.
/Proto je tak nutná (společná) modlitba, setkávání se s Bohem, konzultace... 141/
(Paul Tournier, Porozumění v manželství, str. 68, 70)

+

"Existují poznatky, které získáme jen tehdy, když je budeme chtít získat" (E. Bloch).
Jestliže dnes čím dál víc lidí ztrácí víru, pak to není tolik z odmítnutí, zloby či zklamání, nýbrž spíše z nezájmu. Nevědí, co si s ním počít. Pokud Bůh existuje, mělo by to pro život důsledky. A před tím leckdo couvne, protože by to za určitých okolností mohlo změnit celý život. Vědomě či nevědomě se spousta lidí snaží proti Bohu zabezpečit - věřící i nevěřící.
Kromě opravdového hledání se dokonce vyžaduje ještě víc. Člověk musí něco investovat, chce-li Boha najít: zásadní ochotu důvěřovat. Ten, kdo důvěřuje, vidí totiž víc a jasněji.
Důležité je to prostě s Bohem jednou zkusit. I člověka důkladně poznáme jenom tehdy, když se s ním stýkáme. Také Boha poznáváme jen tehdy, když se mu otevřeme, a ne když o něm s patřičným odstupem diskutujeme. Jde o to prověřit získané životní postoje.

+

Boží zjevení neboří zákony lidského myšlení a neruinuje náš rozum. Bůh spíše prostírá před zrakem věřícího člověka lidské osudy, události a příběhy jako "obrázkovou knížku". A když člověk dál přemýšlí o tom, co viděl, a pokouší se to uchopit myšlenkami a slovy, dospívá ke stále jasnějšímu porozumění. Tak vyrůstá ze života víra a vědomí o Bohu. A přece ani tehdy nevíme, kdo je to "Bůh ve své podstatě" či "Bůh jako takový". Poznáváme však, jak působí a co s námi činí. Přitom se jistě stane, že někteří jednotlivci, nebo i celé skupiny, poznávají klamně nebo jen částečně. Ale tyto "pochybné zdroje" nemohou překroutit konečný výsledek. Z celé řady jednotlivých zkušeností, které se vzájemně doplňují, vysvětlují a korigují, ze zkušeností celých rodin, kmenů a generací krystalizují poznatky, které jsou "pravda".

+

Není dobré, když se v jakémkoliv prostředí rozhoduje pouze racionálně. Je třeba také citu a intuice, a to je způsob, jakým problémy chápe a řeší žena. ...
V církvi se prosadilo otcovské pojetí lásky: "Nejdřív se polepši, a pak za mnou přijď." Otec chce vidět výsledky, a potom své dítě podpoří. Láska matky je jiná. Má ráda dítě takové, jaké je, ničím svou lásku nepodmiňuje. Jestliže někdo pozná jen mateřský typ lásky, myslí si, že získá vše bez námahy. Pozná-li jen otcovský, nabude přesvědčení, že si všechno musí zasloužit. Ne nadarmo je církev v současnosti mnohými vnímána jako ta, která na člověka stále klade množství požadavků, ale není schopna vytvořit mu potřebné zázemí, být "domovem".
(Karel Klein)
/AD,97/6, str.22, článek: Žena, nebo osidlo/

+

U nás se stává, že když někomu řekneš "Bůh tě miluje", dostaneš odpověď "To jsem věděl" a ne "To jsem zakusil".
(Alvaro Grammatica)

+

Evagrius popisuje démonskou techniku, kterou dnes nazýváme racionalizací. Rozum vynalézá nejrůznější důvody, proč by se to či ono nemuselo dělat. Člověk přitom vůbec nepozoruje, že jedná proti svému vnitřnímu hlasu...
/Anselm Grün, Jak zacházet se zlým, str. 41/