Různé

Duch svatý

44. Rok 1998, druhý rok přípravné fáze, bude zvláštním způsobem věnován Duchu svatému a jeho posvěcující přítomnosti uprostřed společenství Kristových učedníků. "Velké jubileum, které uzavře druhé tisíciletí, má" - jak jsem napsal v encyklice Dominum et vivificantem - "... pneumatologický charakter, protože tajemství vtělení se stalo skutečností "z působení Ducha svatého". "Uskutečnil" je Duch, který - jedné podstaty s Otcem a Synem - je v absolutním tajemství trojjediného Boha osobou - láskou, nestvořeným darem, jenž je věčným zdrojem všech darů od Boha v řádu stvoření, přímým podnětem a v jistém smyslu i předmětem Božího sebesdělování v řádu milosti. Tajemství vtělení je vrcholem tohoto darování, tohoto vzájemného vztahu, jímž Bůh sděluje sám sebe."30
Církev se nemůže připravit na závěr druhého tisíciletí "žádným jiným způsobem, než v Duchu svatém. Co se stalo "v plnosti času" skrze Ducha svatého, může vytanout z paměti církve jedině skrze něho".31
Duch totiž zpřítomňuje v církvi všech dob i zemí jediné zjevení, které lidem přinesl Kristus, aby bylo živé a účinné v mysli každého jednotlivce: "Ale Přímluvce Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já" (Jan 14, 26).

45. Proto náleží k hlavním povinnostem příprav jubilea znovu prozkoumat přítomnost Ducha, který působí v církvi jednak svátostně, zvláště skrze svátost biřmování, a jednak v různých charizmatech, úřadech a službách, které on sám zavedl pro její dobro: "Jeden a týž Duch rozděluje k užitku církve své různé dary podle svého bohatství a podle potřeby služeb v církvi (srov. 1 Kor 12, 1-11). Mezi těmito dary vyniká milost udělená apoštolům, jejichž pravomoci podřizuje sám Duch i charizmatiky (srov. 1 Kor 14). Tentýž Duch sjednocuje tělo sám sebou, svou silou i vnitřním spojením údů, a tím vzbuzuje a rozněcuje mezi věřícími lásku".32
Duch je i v naší době hlavním činitelem nové evangelizace. Bude tedy velmi záležet na tom, abychom se vrátili k Duchu jako k tomu, kdo v průběhu dějin buduje Boží království a připravuje jeho plné zjevení v Kristu Ježíši tím, že působí v lidském nitru a dává vyklíčit i v každodennosti lidského života semenům definitivní spásy, která se uskuteční na konci věků.

46. V této eschatologické perspektivě budou věřící vyzváni k tomu, aby znovu objevili teologální ctnost naděje, o níž vědí, protože i k nim přišlo "slovo pravdy, radostná zvěst" (Kol 1, 5). Základní postoj naděje zároveň nutí křesťana, aby neztrácel ze zřetele poslední cíl, který dává smysl a hodnotu celému jeho životu a zároveň mu nabízí solidní a hluboké důvody ke každodennímu úsilí o proměnu skutečnosti k obrazu Božího záměru.
Jak připomíná apoštol Pavel: "Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Naše spása je zatím pouze předmětem naděje" (Řím 8, 22-24). Křesťané jsou zváni, aby se osvobodili pro zahájení velkého jubilea počátku třetího tisíciletí tím, že obnoví svou naději v konečný příchod království Božího, když jej budou připravovat den za dnem ve svém nitru, v křesťanském společenství, k němuž náleží, v prostředí, v němž žijí, a konečně pak v dějinách světa.
Je třeba správně zhodnotit a dále prohloubit znamení naděje, přítomná v tomto posledním úseku století, navzdory stínům, které je často zastírají našim očím: v občanské oblasti je to pokrok, kterého dosáhla věda a technika a zvláště lékařství ve službě lidskému životu, živější smysl pro zodpovědnost za životní prostředí, snaha nastolit mír a spravedlnost všude tam, kde jsou porušovány, úsilí o smíření a solidaritu mezi národy, hlavně v komplexních vztazích mezi severem a jihem světa ...; na církevním poli je to pozornější naslouchání hlasu Ducha, když jsou přijímána charizmata a dáván prostor laikům, horlivé nasazení pro věc jednoty křesťanů, prostor daný dialogu s ostatními náboženstvími a se současnou kulturou ...

47. V druhém roce přípravy bude třeba vést velmi cílevědomě věřící k tomu, aby si uvědomovali hodnotu jednoty uvnitř církve, k níž míří různé dary a charizmata, jež v církvi probudil Duch. V této věci bude možno vhodně prohloubit poznání ekleziologické nauky 2. vatikánského koncilu, obsažené zvláště ve věroučné konstituci Lumen gentium. Tento závažný dokument výslovně zdůraznil, že jednota Kristova Těla je založena v působení Ducha, zaručena apoštolskou službou a opírá se o vzájemnou lásku (srov. 1 Kor 13, 1-8). Takovéto katechetické prohloubení víry nutně přivede členy Božího lidu ke zralejšímu poznání vlastní zodpovědnosti, stejně jako k živějšímu smyslu pro hodnotu církevní poslušnosti.33

48. Maria, která počala vtělené Slovo skrze Ducha svatého a dala se po celý život vést jeho vnitřním působením, bude v tomto roce přitahovat náš pohled a bude nám příkladem ženy, která uposlechla volání Ducha, ženy mlčení a naslouchání, ženy naděje, která jako Abrahám dokázala přijmout Boží vůli, neboť "ačkoli už nebylo naděje, ona přece doufala" (Řím 4,18). Znamenitě vyjádřila v plnosti touhu Jahvových chudých a zazářila jako příklad těm, kteří se celým srdcem svěřují Božím příslibům.
/Tertio millennio adveniente/

+

Zmrtvýchvstáním se Kristus stal Pánem, jemuž byla dána veškerá moc na nebi i na zemi, a mocí svého Ducha nyní stále působí v srdcích lidí...
(Z Pastorační konstituce II. vatikánského koncilu Gaudium et spes, čl.38)
/DMC-L2-120/

+

Poslání Ducha svatého v církvi.
/Když Kristus dokonal na zemi své dílo/, byl v den Letnic seslán Duch svatý, aby ustavičně posvěcoval církev a věřící tak měli skrze Krista v jednotě Ducha přístup k Otci. On je Duch života a pramen vody, tryskající do věčného života, skrze něho Otec oživuje lidi mrtvé hříchem a jednou v Kristu vzkřísí jejich smrtelná těla.
Duch přebývá v církvi a v srdci věřících jako v chrámě, modlí se v nich, a vydává svědectví, že jsou přijati za vlastní. Uvádí církev do veškeré pravdy, sjednocuje ji ve společenství a službě, k tomu ji vybavuje a řídí různými hierarchickými a charismatickými dary a zdobí ji svými plody. Silou evangelia působí, že si církev uchovává mladost, bez ustání ji obnovuje a přivádí k dokonalému sjednocení s jejím Snoubencem. Neboť Duch i nevěsta praví Pánu:"Přijď!"
...Projevy Ducha jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.(1Kor 12,7)

(Z věroučné konstituce II. vatikánského sněmu o církvi - Lumen gentium, 4.12)
/DMC, lekcionář č. 2, str. 313n/

+

2
chci - určitým způsobem spolu s Janem Pavlem I. - nastoupit cestu do budoucnosti a nechat se přitom vést bezmeznou důvěrou a poslušností vůči Duchu, jehož Kristus přislíbil a seslal své církvi. Řekl přece apoštolům v předvečer svého utrpení: "Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám."5 "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou od počátku."6 "Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít."7 ...
Důvěra v Ducha pravdy a lásky

3
Ujímám se tedy bohatého dědictví předešlých pontifikátů s plnou důvěrou v Ducha pravdy.

14
každý, bez jakékoliv výjimky - byl Kristem vykoupen, poněvadž s člověkem - a to opět s každým člověkem bez výjimky - je Kristus jistým způsobem spojen, i když si to onen člověk neuvědomuje: "Kristus, jenž pro všechny zemřel a vstal z mrtvých, dává člověku - to znamená každému člověku a všem lidem - skrze svého Ducha světlo a sílu, aby mohl odpovědět na své nejvyšší povolání."96

18
Církev v dnešní době, jak se zdá, stále vroucněji opakuje se svatou vytrvalostí: "Přijď, ó svatý Duchu!" Přijď! Přijď! "Smyj z nás hříchy, stopy vin, dej svou svěžest žíznivým, vyhoj z bolestí a ran. Zchladlým srdcím oheň dej, z lhostejnosti pomáhej, odveď ze scestí a chraň".
(Redemptor hominis §2; 3,14,18,)

+

Skutečně veliký důraz třeba klást na slavení bohoslužby slova, kterou obřad biřmování začíná. Vždyť přece ze slyšení slova Božího proudí mnohotvárné působení Ducha svatého na církev a na každého pokřtěného či biřmovaného. A tímto způsobem se také zjevuje Boží vůle pro křesťanský život.
/Podle Obřadů biřmování, ČLK 1974, Úvod - str. 18/