Různé

"V kultuře "rozvinutého" světa byl především roztržen nerozlučitelný svazek mezi sexualitou a manželstvím. Oddělen od manželství ztratil sex své místo a svůj výchozí bod, stal se problémem a zároveň všudypřítomnou mocí.

Poté, co došlo k oddělení sexu od manželství, byla sexualita oddělena i od plození. Tento vývoj vedl nakonec k tomu, že se začala praktikovat opačná cesta - totiž plození bez sexuality. Došlo již k obrovskému počtu zneklidňujících pokusů v genetickém inženýrství, při nichž se provádí oplodňování bez tělesného styku. Tato biologická manipulace usiluje o odtržení člověka od přírody. Je to pokus o přetvoření člověka, o možnost manipulovat s ním tak, jako s libovolnou jinou "věcí". Ve smyslu tohoto pojetí je člověk libovolně plánovatelný výrobek."
...
..."Zajisté nejde o nastolení nějakého zastaralého moralismu," upřesňuje pan kardinál, "ale je třeba jasně vidět všechny důsledky, vyplývající z uvedených předpokladů. Je vskutku logické, že za takového stavu se tělesná rozkoš, libido každého jednotlivce, stává jedinečným možným účelem sexu. (68) ...Každý může své osobní libido svobodně naplnit takovým obsahem, jaký považuje za dobrý."
//To pak vede např. i k obhajově homosexuality jako nezadatelného práva a potratu jako další formy "osvobození" člověka.// (69)
(Joseph Ratzinger: O víře dnes Zvon, Praha 1994, 68-69)

+

Nezapoemňte, že cudnost je štítem proti oku nečistého.
(Chalíl Džibrán: Prorok. Zahrada Prorokova, Vyšehrad , Praha 1996, 34)

+

V lidské historii po celou dobu, co existuje Homo sapiens, vždy a všude existovala taky nějaká tabu. S odstupem času či z jiného geografického prostoru tabu třeba směšná a zbytečná, ale vždy měla, alespoň po určitou dobu, svůj účel. Nemyslím si, že jsme natolik sapiens, natolik dospělí, abychom se bez některých tabu obešli.
(Jiří Menzel: Tak nevím, MOTTO, Praha 1996, 39)

+

„Někdo namítne: potírejme potratářství, ale povolme antikoncepci. Ale připustit antikoncepci znamená dát volný průchod potratům, neboť zde je ve hře morální přístup.“ (45)

Řekl rovněž:
"Lidský život je absolutní hodnota, úzce spojená s Boží stvořitelskou mocí. Je nemanipulovatelný."

Nikdy neodděluje člověka od Boha. Z toho vyplývá, že existuje nedotknutelná pravda lidských vztahů, lidské lásky. S tím souvisí jeden jeho výrok, jeden z nekrásnějších, který jsem od něho slyšel:
„Není lásky bez pravdy.“

A pokračuje:
"Rozdíl mezi antikoncepcí a potraty, který navrhujete, se bral v úvahu vždycky. Obě věci mají rozdílnou závažnost, ani jejich odsouzení není stejné.

Nikdo nesoudí jednotlivé osoby. A jde-li o činy, není možné je posuzovat nezávisle na okolnostech. Dokonce i potraty, stejně jako kterékoli jiné atentáty na lidský život."

Znamená to tedy, že manželé mohou být spolu pouze za účelem plození?

- Bůh nás zná dobře. Určil meze ženské plodnosti. Kontrola porodnosti přirozenými prostředky je přípustná. Birth-control jakýmikoli prostředky přivedla Západ tam, kde nyní je.
(André Frossard: Portrét Jana Pavla II., Zvon, Praha 1990, 45-46)

…
Podle papeže není Bůh "stvořitel", který by své dílo ponechal napospas jemu samému a jeho logice, ani soudce, který na lidi čeká u "výstupu" z tohoto života, ani bytost, která by trůnila neznámo kde ve vesmíru: existuje zde a nyní. Je v určitém smyslu přítomen v lidské bytosti a tedy i v plození. Morálku v takovému případě diktuje naše více nebo méně jasné vědomí této Boží přítomnosti.
(André Frossard: Portrét Jana Pavla II., Zvon, Praha 1990, 46)

+

Přítomnost ženy není nikdy bez účinku, buď přináší jas, nebo nepokoj. Stačí její přítomnost a muži změní své chování podle toho, zda v nich probudí to nejlepší nebo to nejhorší v nich. (...) Má-li čisté srdce, může probudit žízeň po nevinnosti, neboť tato žízeň je v srdci každého muže.
(Jo Croissant: Kňazstvo ženy alebo kňazstvo srdca, Serafín, Bratislava 1994, 148)

+

Reportér dostal za úkol udělat v terénu průzkum mezi muži na téma, co si dnešní muž myslí o současných ženách. První muž, na kterého natrefil, byl člověk, který právě oslavil stotřetí narozeniny.
"Myslím, že ti, mladíku, moc nepomůžu." řekl mu smutně. "Přestal jsem na ženy myslet už skoro před dvěma roky!"
(Anthony de Mello: Modlitba žáby 2, Cesta, Brno 1996, 142)

+

Je pravda, že Ježíš přišel vykoupit člověka, a tedy i lidskou sexualitu. Je pravda, že "pro ty, kdo jsou spojeni s Kristem Ježíšem, není žádné odsouzení" (srv. Řím 8,1). Ale vykoupení nezbavilo člověka žádostivosti a nutnosti bojovat. Je jisté, že Ježíš vykupuje lidskou sexualitu a přináší jí spásu. Ale dělá to tak jako se vším ostatním - prostřednictvím kříže.
(Raniero Cantalamessa: Panenství, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1993, 48)

+

Jsem toho názoru, že jsou tu tři základní problémy. První, zcela zásadní, je obecně zaujmout pozitivní postoj k dítěti. V této oblasti došlo k podivné proměně. Zatímco v jednoduchých společnostech až do 19. století jsou děti považovány za požehnání, jsou dnešní děti pociťovány téměř jako hrozba. Panuje názor, že nám zabírají místo pro budoucnost, ohrožují náš vlastní životní prostor a tak dále. Zde je první cíl: opět nalézt původní, pravý pohled na to, že dítě, nový člověk, je požehnáním. Že právě tím, když dáváme život, také sami život přijímáme, že toto vyjití ze sebe, přijetí požehnání stvoření, je pro člověka zásadně dobré.

…
Zůstává otázka, zdali se někomu, například nějakému manželskému páru, který má už několik děti, může vytýkat, že mu chybí kladný postoj k dětem.

Ne, určitě ne. A ani by se to nemělo dít.

Musí tito lidé přesto žit v představě, že žiji ve hříchu, když... Připomněl bych, že jsou to otázky, o kterých by se mělo mluvit s duchovním vůdcem, s knězem; nedá se o nich uvažovat abstraktně.

(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, 142)

+

/V jedné anketě,kterou provedli sami žáci stř. školy se opakovala otázka, která v jednom případě byla vyjádřena takto:/
„Vy církev, vy dospělí, vy staří, neztratili jste odvahu, když jste nás neupozornili, když jste nám neřekli, co máme dělat ve věcech mravnosti a sexuality?“ /Církev zde byla pevná, i když se mohla zdát konzervativní. Důležitá je věrnost pravdě./

(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 344-45)

+

Strážce v muzeu může hlídat dobře obraz, ale nevidí jeho uměleckou hodnotu. Tak mohou manželé zachovávat manželskou morálku, ale nevidět krásu manželství, která je v tom, že je obrazem duchovní skutečnosti. To platí i o sexu: důležité je, aby mladí lidé pochopili, že je obrazem vnitřních hodnot.

(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus B, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.45)

+

Ten, kdo odmítá rizika spojená s darováním sebe sama, vystavuje se jinému nebezpečí, totiž že zůstane nakonec sám jenom s únavou a s lítostí ze zklamání.

(André Frossard: Ptali jste se na Boha, Praha, Portál, 1992, s. 75)

+


Není lepší ochrany před zneužíváním pohlavní síly před sňatkem než jasné poznání její velikosti a krásy. Jen z tohoto pohledu pochopí mladý člověk, že je to velmi ubohé - říkáme: hříšné - dělat z těchto velikých darů hračku pro krácení dlouhé chvíle. Jen z tohoto pohledu poznají snoubenci, kam až mohou jít před sňatkem, když spolu chodí, aniž by si ubližovali navzájem.

(Ladislav Simajchl: Láska pod lupou, Příprava na manželství, Brno, Blok 1991, 1O)

+

líbí se mi, co říkají John a Sheila Kipleyovi: "Když antikoncepční prostředek selže a dojde k těhotenství, výsledek není "omyl", ale člověk!"

(Larry a Nordis Christensonovi: Křesťanští manželé, Praha, Evangelické nakl. s. , 40)

+

Dnes nás Duch svatý povolává ještě k něčemu jinému: abychom světu vydávali svědectví o původní nevinnosti všech stvoření a věcí. ...Je potřebné probudit v člověku stesk po nevinnosti a prostotě, vždyť touhu po nich neustále nosí v srdci, i když tak často bývá pokryta bahnem. (267)

Důležitým aspektem současného povolání k čistotě je zvláště pro mládež stud. Sám o sobě hlásá tajemství lidského těla spojeného s duší; hlásá, že v našem těle je něco, co sahá až za ně a přesahuje je. Stud je respekt k sobě i k ostatním. Kde upadá smysl pro stud, je lidská sexualita osudně banalizována, zbavována jakéhokoli duchovního dopadu a snadno bývá redukována na konzumní zboží. Dnešní svět se studu vysmívá a závodí, kdo jeho hranice odsune dál. Vede mládež k tomu, aby se styděla a právě za to, nač by měla být hrdá a co by si měla žárlivě střežit. Tím na ní páchá skutečné a pravé násilí. Tomu se musí učinit přítrž. (267-68)

Stud je vynikající svědectví dané světu. (268)

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 267-68)