Různé 2

To, co je ve zvěsti Nového zákona na lásce "nové", je zřejmé už z volby slov: Z řeckých výrazů pro lásku se užívá "agapé", slovo v profánní řečtině řídce užívané, a proto nejméně "zatížené"; pro Řeky tak významná slova jako "erós" (vášnivá, toužící láska) a "philia" (láska přátelská) se v NZ neužívají, popř. nanejvýš zřídka. Křesťanská láska je "agapé", to znamená dávající a rozdávající se láska.
(Josef Weismayer: Život v plnosti, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 47)

+

III. Pád pod křížem
Kdy je láska mocnější:
když ve své všemohoucnosti tvoří světy -
nebo když se Všemohoucí pro své slabé
bratry stává nemohoucím?
Bože můj, vždyť to je právě to, čeho se tak bojím:
že bude třeba nést kříž a že bude třeba
- k hanbě světu - pod ním padat.
Ach, jak všemohoucí je láska v tvé slabosti
a jak slabošská v mé samolibé hrdosti!
(Jozef Porubčan SJ: S Ježišom Kristom krížovou cestou i cestou slávy, Dobrá kniha 1995, 54)

+

"Bůh trpěl v Ježíšově utrpení... K Božímu bytí patří utrpení, protože Bůh je láska." (J. Moltmann, Der gekreuzigte Gott, s. 2Ol a 2l4)
"Bůh se na Ježíšově kříži definoval jako láska: jako Bůh nekonečně trpící v bytí pro druhé." (E. Jüngel, Gott als geheimnis der Welt, s. 298)
Vždyť v trpícím Kristu se zjevil "nikoliv děsivý teokratický Bůh "shora", nýbrž Bůh milující, trpící spolu s námi dole." (H. Küng: Christ sein, s. 425) - (43)
"Jen v Kristu je možno poznat, co je Boží vůle." (Ethik, s. 146) - (44) (Citováno v předmluvě Jana Amose Dvořáčka:)
(Dietrich Bonhoeffer: Na cestě k svobodě, Vyšehrad, Praha 1991, 43 a 44)

+

Na velkém kole od vozu jsem vysvětloval, že čím blíž jsme Bohu - středu svého života - tím blíž jsme si navzájem, i když se pohybujeme po velmi odlišných cestách (paprscích).
(Henri J. M. Nouwen: Naslouchal jsem tichu, Portál, Praha 1994, 156)

+

Skutečná láska vyžaduje, abys tomu, komu dáváš almužnu, také udělal místo ve svém srdci. (Z východní Asie)
(Adalbert Ludwig Balling: Zralé klasy se naklánějí, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1995, 51)

+

Kdo se stará o druhé, nemá čas stárnout. (Wilhelmine Lübke)
(Adalbert Ludwig Balling: Zralé klasy se naklánějí, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1995, 75)

+

... Osoba je bytost, která může být odpovídajícím způsobem posuzována jedině láskou. Vůči nějaké osobě jsme spravedliví tehdy, jestliže ji milujeme. To platí stejně pro Boha jako pro lidi. Láska k osobě vylučuje, že by s ní bylo nakládáno jako s předmětem požitku. (174)

... Koncil, prohlašuje, že člověk je "jediným tvorem na zemi, kterého Bůh chtěl pro něj samého". Koncilní text zároveň zdůrazňuje, že nejbytostnější podstatou lásky je "opravdové darování sebe samé". V tomto smyslu se osoba realizuje láskou. (175)

... Jestliže nepřijmeme perspektivu darování sebe sama, bude trvat nebezpečí sobecké svobody. (175)
(Jan Pavel II.: Překročit práh naděje, Tok, Praha 1995, 174 a 175)

+

Mnohdy je větším znamením lásky to, že dovedeme od druhého něco přijmout, než že mu sami něco darujeme.
(Hans Buob: Povolání k vydanosti, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1995, 62)

+

Můžeš se prací vyčerpávat až k smrti, ale pokud není tvá práce proniknuta láskou, je neužitečná. Bůh nepotřebuje naši práci.
(Matka Tereza: Myšlenky na každý den, Nové město, Praha 1995, 24

…
Šiřte lásku všude, kam jdete:
nejdřív u vás doma. Věnujte
lásku svým dětem, své ženě
nebo muži, sousedům od vedle...
Nikdy nedopusťte, aby od vás
nějaký člověk neodešel lepší a šťastnější.

Buďte živým projevem Boží
laskavosti, laskavosti ve tváři, v očích,
úsměvu, v srdečném pozdravu.

( Matka Tereza )

+

Když jsem byl ještě novicem, říkal nám náš novicmistr často: "Sváteční den ve vašem duchovním životě přijde nikoli tehdy, až budete věřit, že milujete Boha, nýbrž tehdy, až poznáte, že on miluje vás!" Jakou změnu by udělal náš život, jak rychle bychom se začali měnit, kdybychom si uvědomili, jak velmi a jak bezpodmínečně nás Bůh miluje a přijímá!"
(Anthony de Mello: Von Gott berührt Herder, Freiburg 1992, 15O)

…
Často se ptáme: "Co jsem udělal pro Krista? Co mám udělat pro Krista?" Jen málokdy nás ale napadne, že to nekrásnější, co pro něho můžeme udělat, spočívá v tom, že budeme věřit v jeho lásku k nám. /To je i obsahem úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu./
(Anthony de Mello: Von Gott berührt Herder, Freiburg 1992, 152)

+

Chcete-li poznat, zda jste už blíže Kristu, je jedinou opravdovou prověrkou - vděčnost. Jestliže při pohledu na dřívější léta umíte děkovat Bohu za všechno, co vám dal, za jeho lásku, kterou vás marnotratně zahrnoval, za jeho vedení, sílu a péči, s jakou vás provázel, pak jste se někam dostali v duchovním životě. Nebudete myslet, že jste vykonali mnoho pro Boha. Spíše poznáte, že Bůh udělal mnoho pro vás. A to je konec konců to, oč jde.
(E. J. Cuskelly: Současná spiritualita, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 148)

+

Šťastný je, kdo se nerozčiluje proto, že jeho bližní je z jiného těsta než on, ale bere každého jaký je.
(Adalbert Ludwig Balling: Štěstí, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 12)

+

A vztah znamená, nejen brát, neznamená také jen dávat, ale sdílet se. ...Naopak, nepoznali jsme svůj poklad, jestliže jsme netoužili po srdci jiného člověka, jestliže jsme nemilovali.
(O výchově dětí Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském, Praha 1993, 9)

+

Duch svatý je vzájemná osobní láska mezi Otcem a Synem. Milují se navzájem v Duchu. Jejich osobní láska se vylévá do nás - dostáváme Ducha svatého. ...Může-li být celý křeťanský život shrnut v lásku, může být také shrnut v působení Ducha lásky, který nás na cestě lásky vede, osvěcuje a posiluje.
(E. J. Cuskelly: Současná spiritualita, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 36-37)

+

Jakoukoli situaci našeho pozemského života zcela mění Ježíš Kristus svou přítomností a Bůh svou věrnou láskou.
(Z předmluvy Jana Amose Dvořáčka)
(Dietrich Bonhoeffer: Na cestě k svobodě, Vyšehrad, Praha 1991, 58)

+

Štastný je, kdo miluje děti,
když mu bylo odepřeno,
aby měl děti sám.
(Adalbert Ludwig Balling: Štěstí Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 3O)

+

"Ježíš Kristus sám je středem a silou bible, církve, teologie, ale i humanity." (Ethik, st. 16O)
"Co je láska, poznáváme toliko v Kristu, v činu jeho lásky pro nás. On jediný je definicí lásky. Co on činí a trpí, je láska." (Ethik, st. 156)
(Citováno v předmluvě Jana Amose Dvořáčka:)
(Dietrich Bonhoeffer: Na cestě k svobodě, Vyšehrad, Praha 1991, 41)

+

Bohatství, hloubka a spolehlivost vztahů je to, co vytváří osobnost, ať jde o člověka vzdělaného a složitého, nebo prostého a naivního.
(O výchově dětí Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském, Praha 1993, 14)

+

Každý z nás je uskutečněná Boží myšlenka, Boží přání, které nabývá formy, každý z nás je vtělená Boží láska.
(Henri Boulad: Im Licht der Hinwendung, Veritas, Linz 1988, 22)

+

Láska začíná, když začínáme zapomínat na své vlastní potřeby a záliby; když naše první myšlenka platí potřebám druhých, jak bychom jim mohli pomoci, aby byli sami sebou, aby dosáhli plného rozvoje osobnosti, jaký chce pro ně Bůh. Toto se velmi liší od našeho úmyslu předělat je podle našeho vkusu.
(E. J. Cuskelly: Současná spiritualita, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 89)

+

Matka miluje své dítě, i když musí odsoudit jeho zlý čin. Neříká, že ho bude milovat, až se zbaví zla. "Máme odvahu myslet, že právě takto nás miluje Bůh?"
(Anthony de Mello: Von Gott berührt Herder, Freiburg 1992, 149)

…
Nejsem pro zrušení zákona, ale pro jeho nové pochopení. ... Lidé, kteří ruší požadavky zákona a chtějí žít v Duchu v naději, že budou moci žít veskrze spokojeně, nemají absolutně žádné pojetí o námaze, kterou přináší svoboda, a o nárocích lásky, které žádá Duch - daleko vyšší, než by se odvážil požadovat zákon!
(Anthony de Mello: Von Gott berührt Herder, Freiburg 1992, 148)