Různé

Jedinou podmínku dává Kristus pro odpuštění: odpustit druhým! Někdy více dbáme na úplný seznam hříchů než na toto odpuštění! A potom samozřejmě láska. Hříšné ženě je odpuštěno, protože "mnoho milovala".

(Anthony de Mello: Von Gott berührt, Herder, Freiburg 1992, 144)

…
Matka miluje své dítě, i když musí odsoudit jeho zlý čin. Neříká, že ho bude milovat, až se zbaví zla. "Máme odvahu myslet, že právě takto nás miluje Bůh?"

(Anthony de Mello: Von Gott berührt Herder, Freiburg 1992, 149)


+

Adamův hřích záležel v tom, že prohlásil svou samostatnost a nezávislost - že se rozhodl soustředit svůj život kolem sebe, hledat především své dobro a svou slávu, že chtěl být jenom tím, co si mohl udělat sám. ...

Adam přešel do nás. ...Lidská přirozenost si zvolila, že chce být tím, co může ze sebe udělat sama.
(E. J. Cuskelly: Současná spiritualita, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 118)

+

Nejsem pro zrušení zákona, ale pro jeho nové pochopení. ... Lidé, kteří ruší požadavky zákona a chtějí žít v Duchu v naději, že budou moci žít veskrze spokojeně, nemají absolutně žádné pojetí o námaze, kterou přináší svoboda, a o nárocích lásky, které žádá Duch - daleko vyšší, než by se odvážil požadovat zákon!
(Anthony de Mello: Von Gott berührt Herder, Freiburg 1992, 148)

...
Právě tak jako mohu stát před Kristovým křížem a říci: "To udělal můj hřích", mohu stát před každým, kdo nyní trpí, a říci: "To udělal můj hřích." (156) ...

Hinduistickému světci Swami Ramdas vyprávěli že jeden agnostik ze Západu řekl: "Nevěřím v Boha. Kdybych věřil, vyhledal bych ho a zardousil ho za všechno utrpení, které vnesl do světa." Ramdas na to řekl: Kdybych se setkal s tímto člověkem, dal bych mu něžně jeho ruce na jeho vlastní hrdlo a řekl bych: ,Tak tedy! Tady je původce utrpení; zarduš ho,." (157)
(Anthony de Mello: Von Gott berührt Herder, Freiburg 1992, 156 a 157)

+

Člověk chce být sám od sebe tím, čím může být jen v závislosti na Bohu.
(E. J. Cuskelly: Současná spiritualita, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 5O)

+

Otec Luis de Ponto řekl: "Udělal jsem hodně chyb, ale nikdy jsem s nimi neuzavřel mír."
(Sv. Alfons z Liguori: Úvahy o řeholním životě Nakl. Řád Praha, bez udání letopočtu, 18)

+

Kvůli lásce podstoupil Bůh riziko, že vybavil člověka svobodnou vůlí.

(Meinrad Gyr SJ: Obnovte se v Duchu, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 11)

+

O jednom skotském mnichovi, proslaveném přísnou askezí, otci Bessarionovi, se vypráví: Jeden bratr zhřešil a byl knězem vykázán z kostela. Tu se zvedl i otec Bessarion a šel ven s ním se slovy: „I já jsem hříšník.“ (Apophtegmata Nr. 162)

(Klemens Schaup: Doprovázení na duchovní cestě Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 19)

+

Skutečnost prvotního hříchu není přístupná ani historickému bádání ani filozofickému zkoumání. Je to zjevená pravda, která se -jako taková - vymyká zkušenosti, i když její světlo osvětluje mnoho lidských zkušeností a přibližuje je našemu chápání.

(Christoph kardinál Schönborn: Milovat církev, Nové Město, Praha 1998, 46)

+

Bible zná jiný postoj. Nezačíná abstraktním zákonem, ten přichází až později. Začíná stvořením života, krásného, plného, spontánního, toho,který bychom všichni chtěli žít. Ale do něho se vplazil had, který proměnil krásu života v trosky a radostný vzlet srdce v pocit pádu a ponížení. Do této situace přichází přikázání, aby ukázala směr cesty k návratu, k životu, k nové radosti. (53)

(Tomáš Špidlík:K vyšším věcem jsem se narodil, Praha 1991)

+

V Písmu sv. mnohokrát zaznívá: „Zde jsem. Např.:Abrahám - Gn 22,1, Mojžíš -Ex 3,4, Samuel - 1 Sm 3,1, Maria - l 1,38, Ježíš - Žd 10,9. Jen Adam po hříchu na volání Boží tak neodpověděl, ale schoval se!

(Raniero Cantalamessa: Poslušnost, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří)

+

Čím větší milost se člověku dostane, tím jasněji vidí vlastní nedokonalost. Ale milost znamená vždy též nebezpečí, tíživou odpovědnost. Čím výše člověk vystoupil, tím nebezpečnější je pád. Duše lidí nejvíce omilostněných jsou také nejvíce ohroženy. Nejhorších hříchů se nedopouštějí „hříšníci“, nýbrž dokonalí.

(Ladislav Boros: Bůh mezi námi, Signum unitatis, s. 72)

…
/Pozn. k setkání s cizoložnou ženou:/ Nikdo nebyl odsouzen, a přesto byli všichni podrobeni zkoušce. Nikdo si nezahrával s pravdou, hřích zůstal hříchem.

(Ladislav Boros: Bůh mezi námi, Signum unitatis, s. 127)

+

Podle řeckého otce Evagria má hřích tyto stupně:
1. Nápad, myšlenku... to zatím nic neznamená.
2. Člověk začne se zlým nápadem „rozhovor“.
3. Utkání, boj.
4. Souhlas.
5. Skutek!

(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus B, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.1O4)

+

Jak málo máš lásky k Bohu, vzdáš-li se bez boje pod záminkou, že to není těžký hřích.

(J. Escrivá de Balaguer: Cesta č.328, Brno, Cesta, 1992, 81)

+

Písmo a tradice nejprve mluví o osobním hříchu jednotlivce. Vinny nejsou struktury, zařízení nebo jiné mechanismy, vinen jsem já. „Ten muž jsi ty!“ (2Kr 12,7), „Proti tobě samému jsem zhřešil“ (Ž 51,6). Z toho mluví čestnost a odvaha stát sám za sebou a za svými činy a přijímat za ně odpovědnost. Z toho mluví chápání člověka jako osoby, která je více než svazek funkcí a více než soubor společenských poměrů.

(Walter Kasper: O víře, Brno, Cesta, 199O, 43)

+

Kořen zla je odcizení člověka od Boha. Člověk je stvoření. Jestliže tedy ve svých úvahách a činech nepočítá se Stvořitelem, všechno musí směřovat špatně. Boží řád drží všechno pohromadě. Oddělení od Boha, hřích, znamená pro člověka odcizení. Ztrátu jeho identity, nesvobodu.

+

Starými před Bohem nás nedělá počet let, ani nemoc nebo úbytek tělesných sil, ale - hřích. Vyvolává v nás únavu a usmrcuje naši naději. Dělá nás nedůvěřivými a úzkoprsými. Zakaluje náš pohled pro dobro a nakonec v nás nechá zemřít lásku, dělá nás chladnými a strnulými. Boží Duch nás ale činí mladými.
(Alfred Bengsch)
/Alfonso Pereira, Myšlenky a modlitby/

+

Hřích je jako
vše, co v sobě nesu jako:
bloudění,
milování bez lásky,
nemilování v lásce,
ztráta hledaná a nenalézaná,
putování pouští,
umírání,
usychání,
opadávání listí,
polibek mrtvého,
jako pohlazení ďábla.

/ Je jako vše, co v sobě nesu
jako jizvu,
jako skvrnu,
jako nevysychající slzu,
jako nevypověditelné slovo,
jako bolavou duši,
jako noc bez zákmitu světla,
jako úzkost ze sebe,
jako bezesný spánek,
jako neklid,
jako absurditu všeho kolem sebe,
jako strach ze sebezničení,
jako marné volání,
jako pád do nikam,
jako výkřik ze sna,
jako lhostejnost,
jako zachvění smrti,
jako dotek nicoty,
jako hrůzu ze sebe,
jako pocit neuzdravitelného.../
(Podle Věroslava Mertla, z knihy Kruhy pod očima)
/KT 7, 1996/

+

Lidstvo bylo zraněné hříchem. Tato rána se vším utrpením, které přináší, je specifická tím, že jejím kořenem je odmítnutí závislosti.... Nechceme být závislí, ale činit to, co se nám zachce; až tak, že se člověk stane vězněm sebe samého...
(J. Albert - Marie de Monléon, O.P.)
/ Jo Croissant, Kňažstvo ženy, alebo kňažstvo srdca str. 6/

+

Ale had byl chytřejší nežli všichni živočichové, promluvil k němu (člověku), a on mu odpověděl. To byla chyba, to neměl dělat, neboť takto se vylíhla saň, která otrávila všechny prameny a studnice, a její jméno jest Diskuse.
(Jakub Deml)
/Sen jeden svítí, str 276/

+

Had, který žárlil na veliké štěstí, nemohl snést, že se jiní těší z toho, z čeho se sám vydědil. Vnesl do Evina srdce podezření vůči Božím záměrům, zákeřně našeptával, že Bůh jim chtěl cosi odepřít, a překvapil jí, když byl Adam pryč. Vzbudil podezření vůči Božímu slovu...
/ Jo Croissant, Kňažstvo ženy, alebo kňažstvo srdca, str.58/

+

Jít ke světlu znamená jít tam, kde je vše krásné a jasné. Ale i náš hříchy a viny. A přeci to stojí za to. Protože toto světlo je světlo léčivé. Cílem jeho působení je záchrana člověka, ne jeho zničení. Ježíš - světlo je vrcholným projevem Boží zachraňující lásky.
(Podle P.Aleše Opatrného)

+

Hřích je vraždou! Přesněji řečeno sebevraždou, Neboť vrahem není nikdo jiný, než já sám.
Mnozí lidé dnes zjevně nemají žádné tušení, co hřích vlastně znamená.
Německý výraz pro hřích - Sünde - pochází údajně od slova (sich ab-) sondern, odloučit se. Adam a Eva se odloučili od Boha jako původce jejich života.
Hřích je smrtelným zraněním vztahu lásky.
/Michael Marsch, Uzdravení skrze svátosti, Portál,str. 55n/

+

Svědomí nás neodvrací od hříchu, jen nám brání těšit se z něho.
(Jean Cocteau)
/Magazín MF Dnes Nr. 26 srpen 98, tajenka křížovky/