Různé

Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí.
(Pláč 3,33)

+

Ty sám si zapiš mou bídu, vpiš mé slzy do svého záznamu, mé trampoty do svého svitku.
(Žl 56)

+

...utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
(Řím 8,18)

+

Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. Na všech starnách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých..... Vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí... A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme...
(2 Kor 4,7-8.14.16=Ekumenický překlad)
Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se.
(2 Kor 4,8=Bognerův překlad)

+

Proč de rmoutíš má duše a proč ve mně sténáš? Doufej v Boha, zase ho budu chválit, svého spasitele a svého Boha.
(Žl 42)

+

A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.
(Zj 21,1-5.27)

+

Můj hlas se k Bohu vznáší a volám, ..., v den svého soužení hledám Pána,..., nedá se utěšit má duše. ...Jsem zmaten a neschopný slova.
(Žl 77= Bognerův překlad)

+

Odejdu, vrátím se ke svému místu, dokud nevyznají svou vinu a nezačnou mě hledat. Ve svém soužení mě budou hledat za úsvitu. "Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže. Po dvou dnech nám vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my před ním budeme žít. Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde. Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi."
(Oz 5,15-6,3)

+

A jestliže jsem vás svým dopisem zarmoutil, už toho nelituji, i když jsem toho chvíli litoval. Vidím totiž, že vás ten dopis na čas zarmoutil, ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu. Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt. Pohleďte, k čemu vás vedl tento zármutek podle Boží vůle: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka! Tím vším jste prokázali, že jste se v té věci zachovali správně.
(2 Kor 7,8-11)

+

K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On 'hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest'. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 'Jeho rány vás uzdravily.' Vždyť jste 'bloudili jako ovce', ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.
(1 Petr 2,21-25)

+

Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.
(Jak 1,2)

+

Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek,
(1 Petr 1,6)

+

radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva.
(1 Petr 4,13)

++

Krátké komentáře:

Jer 17,5-10
Bližní nám mohou být velkou pomocí ve chvíli nouze, ale spoléhat se učíme jen na Boha. Nejenže Bůh na rozdíl od člověka nezklame, ale budu-li spoléhat na člověka, ošidím se o zkušenost víry, že Bůh skrze utrpení dává růst, že na poušti dává rašit novému životu.
(P.Aleš Opatrný)

+

Jeden z malomocných, když viděl, že je uzdraven se vrátil a mocným hlasem velebil Boha, ...Ježíš mu řekl: Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.
(Lk 17,11-19).
Každý člověk něčím trpí a strádá a chce, aby mu bylo pomoženo. To je nejen pochopitelné, ale je to též v souladu s celým plánem stvoření. Vždyť Bůh stvořil vše dobré a chtěl, aby to bylo dobrým i nadále. Zlo, bolest, poruchy Božího stvoření - to je všechno následek oddělení od Boha, následek hříchu. Cílem pro člověka není bezchybné fungování, odstranění trápení, cílem je až sám Bůh. To, o co tedy vposledku jde, je nalézt Boha. V tomto evangeliu toho dosáhl právě ten, od koho se to nejméně čekalo: Samařan, cizinec. Člověk, který neměl pravou víru. A přeci - zřejmě člověk, který měl otevřené, ryzí srdce a proto došel k cíli. A dal to najevo - v Ježíši se poklonil Bohu.
(P.Aleš Opatrný)

+

Jan 7,30
Je to útěšné nebo deprimující, vidět, že Ježíšova smrt není mimo Boží vědomí, momo Boží plán? Pokud "nepřišla jeho hodina", nemohlo se mu nic stát. Boží plán záchrany nemůže být zničen ani lidskou zlobou. Bylo by pošetilé obviňovat Boha z utrpení, které mne potkává. Spíše na to lze pohlédnout tak, že ani mými nezdary, utrpením, ztrátami není zrušen dobrý Boží plán se mnou. Toto není laciná útěcha, zde spíše začíná rozumějící víra.
(P.Aleš Opatrný)

+

Jan 12,23-25
Vidět Ježíšovu slávu v jeho smrti na kříži, to je dost těžké, ale nebolí nás to tak, jako když máme sami ve svém životě umírat po spůsobu pšeničného zrna. Tak těžko se často vzdáváme svých samozřejmých, údajně oprávněných, velmi ušlechtilých plánů, požadavků, představ, nároků, snů... Nechat je umřít? Zdá se to zlé. Ale horší je, když člověk zůstane zakuklený ve svém strachu, že o něco přijde, nebo v pocitu vlastní důležitosti. Nejlepší je je nechat zemřít. S Kristem. A očekávat jejich nové stvoření, přetvoření. S Kristem, v Kristu.
(P.Aleš Opatrný)