Různé

Tato svátost je nenahraditelným klíčem, který otevírá dveře míru, pokoje a smíření. Smíření se sebou samým, s Bohem a se světem.
Zpovídat se znamená, vystavit se záři Lásky, obdržet milosrdenství, navrátit se do náruče Otcovy.
Nenechme se od tohoto Božího daru ničím odradit! Ani pocity viny, ani našeptáváním démona, který chce narušit toto bezpodmínečné společenství lásky Boha s námi - se svými dětmi. Pravdou a oporou pro nás je, že Bůh za nás ze své lásky zemřel.
On zaplatil Ježíšem cenu smíření.
Odpovězme upřímně na tuto lásku tím, že se jí ve svátosti pokoje a smíření zcela vydáme.
(Bratr Efraim)
/Feuer und Licht, Nr. 17, str. 13/

+

Kristus Tomášovi řekl aby se ho dotkl. Když vložil své prsty do jeho ran a dotkl se tak Boha v lidské podobě, zvolal: "Pán můj a Bůh můj!" Tak také každému tomu, kdo hledá smíření s Bohem, kdo žízní po spojení s Ním, kdo touží znovu obnovit přátelství s Ježíšem, je ve svátosti smíření široce otevřeno srdce a uši Ježíšovy, skrze kněze, který je přítomen jako prostředník a pověřenec Ježíšův.
Zpověď je bezpochyby svátost, se kterou mají mnozí lidé problémy, a která byla i pro mně, jakožto bývalého protestanta, velmi těžce přijatelná. K čemu musí stát mezi mnou a Kristem ještě nějaký člověk?! Asi proto, že existuje určitá materie svátosti, protože se musíme s Bohem setkat citelně a konkrétně... A právě ve svátosti smíření jsem zažil svou nejhlubší radost, při níž jsem byl nejvíce pohnut štěstím a radostí. Když kněz prohlašuje, že jsem zbaven všech hříchů, nejraději bych mu padl kolem krku a políbil ruce, kterými nade mnou učinil znamení kříže, znamení krve z lásky za mně prolité.
S jistotou, že jsem spasen, pak vždy s úžasem, mohu zapomenout na své hříchy. ...
(Podle Bratra Efraima)
/Feuer und Licht, Nr. 8, str. 1/

+

Když vytáhneš rybu z vody, tak nemůže dál žít. Právě tak je tomu s člověkem bez Boha.
(Sv. Jan Maria Vianney)
/Feuer und Licht, Nr. 8, str. 3/
A právě skrze svátost smíření se člověk vrací do společenství s Bohem, tak jako "ryba do vody".

+

Nelze ani vyjádřit, jak je Bůh dobrý, že nám dal takovouto velkolepou svátost.
Jak je dobré vědět, že máme svátost, která léčí zranění našeho srdce!
Ale je nutné ji přijmout správně připravený, jinak by mohly být na naše staré rány vršeny jen nové a nové.
(Sv. Jan Maria Vianney)
/Feuer und Licht, Nr. 8, str. 7/

+
Zpověď je okamžikem návratu; obnovením přijetí ráje a začátek další etapy výstavby nového života.
Zpověď je okamžikem, kdy Bůh dostává právo vstoupit do našeho života, kdy dostává první místo v našem životě.
Zpověď je též okamžikem, ve kterém je Kristovou silou obnovován "starý a poškozený člověk" v nás...
/Feuer und Licht, Nr. 8, str. 13/

+

Zpověď znamená odložit chyby a hříchy a nově se zrodit.
/Feuer und Licht, Nr. 8, str. 14/

+

- (Die Beichte hei t) alles, wirklich alles vor meinen Herrn hinlegen zu können.
- Zpověď znamená moci vše, skutečně vše, složit před mého Pána.
(Zpověď je možnost vše, opravdu vše, složit před Pána.)
(Feuer und Licht, Nr. 17, str. 11)

+

Člověk je stvořen k tomu, aby Boha, svého Pána chválil, prokazoval mu úctu, sloužil mu a tím aby zachránil svou duši. Vše co je na zemi, bylo stvořeno kvůli člověku. Toto všechno mu má pomáhat, aby dosáhl svého cíle. Z toho vyplývá, že člověk má všeho užívat potud, pokud mu to pomáhá při cestě k cíli, a že se toho má zříkat, pokud by se mu to stavělo do cesty k cíli. (Sv. Ignác z Loyoly)

+

V katolické církvi jsou pověřeni určití lidé k tomu, aby přinášeli odpuštění, rozvazovali na zemi to, co je ihned rozvázáno v Božím království, aby snímali břemena, která příliš doléhají na bedra a aby zahlazovali minulost...
Při zpovědi je možno vypovědět bez zábran všechno, co zatěžuje svědomí. Nikdo není schopen vyznat všechno, ale již vyslovení toho, co právě vyvstává na mysli, znamená velmi mnoho pro dosažení Božího odpuštění ve svátosti smíření.
(Roger Schutz, Pustiny v srdci vydávají květ, str.33)

+

"Pokání" (neboli zadostiučinění) není trest, a ani nikdy nenahradí vnitřní lítost.
Není možné vyznat se sám sobě ze svých hříchů.
(Walter Trobisch, Měl jsem rád jedno děvče, str.36+38)

+

Když dostanu rozhřešení, nerozplývám se v děkovných modlitbách k Bohu, ale myslím prostě s vděčností na to, že mi Bůh oblékl úplně bílé šatičky a vyměnil mi halenu. /...úplně čisté šaty, úplně čistě oblékl.../
(Sv. Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str.115)

+

Myslíte, že bych snad strachem před smrtí, nebo čímkoliv jiným mohla odčinit své hříchy?! To by nemělo více síly než bahnitá voda!
Jediná věc, která mě očišťuje od hříchů, je oheň Božské Lásky.
(Podle sv. Terezie z Lisieux,Vstupuji do života, str.185)

+

Ve zpovědnici se nevymlouváme, ale vyznáváme. Bez lítosti není odpuštění.
/Josef Doubrava, Mozaika sebevýchovy, str. 101/


+

Ve změti dnešních uspěchaných časů je módou vyhledat v případě rozpaků nad svým počínáním někoho jako vrbu nebo ještě lépe psychologa, na nějž se vychrlí vše, co uvnitř tlačí, a od něhož se očekává návod, jak se i pro příště zbavit úzkostí a duševního zmatku. Vyhledávaná oběť k vyslechnutí osobních výlevů málokdy může pomoci, protože se od ní žádá víc, než je schopna poskytnout. Rovněž jsme svědky všeobecné tendence příliš nemluvit o minulosti, která by odhalila leccos nedostatečného a nepříjemného. Většina se utíká k úplnému vytěsnění nebo k přetvoření své minulosti. ...Ani my křesťané nejsme zcela imunní vůči této nákaze, která se stává takřka samozřejmostí ve všeobecném mínění. Právě proto je nám nabídnuta možnost, jak se vymanit z obecného marasmu a necitlivosti vůči poptřebě činit své svědomí jemnějším. Tou nabídkou je postní doba, jejímž nosným poselstvím není v první řadě výzva k tělesné askezi, ale neodbytné a opakující se volání k pokání.
Ne vždy jasně víme, co pro nás má tato skutečnost znamenat. Pokání je dění, které směřuje od naší minulosti k Někomu - Pánu. Jeho cílem není pouhé polepšení a odhodlání smazat nevábnou současnost lepším příštím. Při ohlédnutí dozadu je třeba najít kuráž vidět bez brýlí mámení a šálení, aniž nás tvrdá pravda o sobě samých nutí k sebemrskačství.
Křesťanem je ten, kdo se neutíká k falšování minulosti, ale je připraven jít dál navzdory tíži toho, co učinil. Pohled zpět a následné poznání špatného je prvním dějstvím v hojivém procesu očišťování. Trpělivost se sebou samým a s opakujícími se stejnými chybami přináší ne hned viditelný výsledek, ale vědomí, že mé snaze stát se lepším jde vstříc Ten, kterému stojím za to, aby se mnou zabýval.
Odvrácením od zlého jsme Jeho přítomností přetvářeni k jeho podobě a osvobozováni pro přijetí jeho vůle.
(Václav Malý)
/KT č.18, 1996/

+

Hlavní na svátosti smíření je pokorná vůle stát před Bohem v pravdě, vyznat svou touhu pro zlepšení vztahu k němu vyznáním pravdy o sobě.

+

Obsah a průběh takového setkání s knězem, které má být svátostí, by mělo být osobní a ne sevřený do rituálního, neměnného odříkání detailů z našeho života, zatímco bouře života, tužby a utrpení zůstávají uzavřeny pod sedmi pečetěmi neobratnosti, studu a nedůvěry.
(Petr Kolář)
/KT, č.7, 1996/

+

Sebeefektivnější modlitba či bohoslužebný obřad neosvobodí člověka, pokud v něm neskane slza lítosti a opravdová touha po proměně.
(Věroslav Mertl, z knihy Kruhy pod očima)
/KT 7, 1996/

+

Tajnosti, které v sobě ukrýváme, se stávají jedem, který nám škodí. Nakonec nás naše tajná místa zničí.
(John Powell, Štěstí začíná uvnitř, str. 143)

+

Vyznávání hříchů jako osvobození
"Vyznání tiše před Bohem, to je nakonec to jediné vyznávání, které přináší spásu. Ale vyznávání hříchů před lidmi vede k pokoře a jednotě a připravuje kajícného člověka k přijetí Božího uzdravení ...Vyznávání hříchů v loajální skupině, která nás nese, má zvláštní význam. Pozoroval jsem, že když jsme si navzájem vyznali svá selhání, začali jsem si být bližší,... Dovedl jsem si v té chvíli představit, že bych byl ochoten zemřít za Dona, který se pokořil. A také za ostatní."
(Loren Cunningham, Bože, jsi to ty?, str. 60)

+

Vyznání hříchu uvolňuje člověka k naslouchání Božího .hlasu a Božího vedení.