Různé

Ovšem zázraky a podobné jevy mají příliš výjimečný a neobyčejný ráz - setkáváme se s nimi proto velice zřídka. V dnešní době se projevuje kromě toho jakýsi odpor k zázračným jevům, a proto jejich svědectví není vždy přijímáno a většinou vyvolává pochybnosti a nedůvěru. Člověk má dnes větší důvěru ke svědectví, které je vydáváno celým životem nebo dokonce i smrtí : proto svědectví svatosti je dnes mnohem výmluvnější a může současného člověka snáze přivést ke Kristu.
(...)
Na současného člověka - a možná na každého člověka - působí mnohem více „zázrak“ lásky než mimořádné jevy a zázraky. (249)
(...)
Skutečné zázraky si vždy uchovávají jakousi střízlivost a prostotu. Nejsou dílem kouzelníka, který může dělat všechno, co chce; jsou dílem Boha, který chce spasit člověka a uskutečňuje v zázracích nedokonalou předzvěst, náznak a znamení budoucnosti, ke které jsme povoláni. (256)

(Vladimír Boublík: Setkání s Ježíšem, Křesťanská akademie, Řím 1970, 249 a 256)

+

Hierarchie náleží, jako celý svátostný a instituční řád církve, k řádu prostředků. Cílem všech prostředků je a má být jedině „svatost“, která tvoří tajemství církve. (91)
(...)
Úřad je Kristem založený prostředek k tomu, aby bylo dosaženo cíle církve. (98)

(Christoph kardinál Schönborn: Milovat církev, Nové Město, Praha 1998, 91 a 98)


+

Citát z H. Bergsona: Proč měli následovníky světci? Proč táhli za sebou zástupy velcí lidé? Nic nežádali a přece dosáhli mnoho. Nepotřebují kázat, stačí, když existují. Jejich existence je výzva. (132)

+

Čím větší milost se člověku dostane, tím jasněji vidí vlastní nedokonalost. Ale milost znamená vždy též nebezpečí, tíživou odpovědnost. Čím výše člověk vystoupil, tím nebezpečnější je pád. Duše lidí nejvíce omilostněných jsou také nejvíce ohroženy. Nejhorších hříchů se nedopouštějí "hříšníci", nýbrž dokonalí. (72)
…
/Jsou to lidé,/ kteří dospěli k nejzazším hranicím lidských možností.

(Ladislav Boros: Bůh mezi námi, Signum unitatis, s. 106)

+

I v životě jsou patrné poklesky a pády. Jedno však rozlišuje svaté od odpadlíků: Svatý znovu povstává a jde v Boží síle ve víře kupředu. Jde vstříc budoucnosti s větší odvahou a s větší moudrostí než před pádem, protože se učí ze svých chyb.

(Larry a Nordis Christensonovi: Křesťanští manželé, Praha, Evangelické nakl. s. , 98)

+

Z velkých světců, po Ježíšově příkladu, vyzařuje charismatická síla Ducha v projevech všedního života.

(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus A, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.43)

+

Svatost neodporuje lidství. Ale naopak, svatost je pravou kvalitou lidství. Kristus by nabyl býval lidštější, kdyby byl býval hříšníkem.

(Max Thurian: Maria, Matka Pána, Brno Petrov 1991,

+

Podřízení se Duchu svatému je tajemství svatosti.

(Abbé Gaston Courtois: Důvěrně s Ježíšem, Praha, Zvon 1991, s. 113)

+

Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. Kdo tím pohrdá, nepohrdá člověkem, nýbrž Bohem, jenž vám dává svého svatého Ducha. (1Te 4,7-8)

…
- Život světců je živým komentářem bible.

(Yves Congar: Der Heilige Geist, St. Benno-V. Leipzig 1988)

+

Co jiného je svatost, ne-li navázání hlubokého vztahu s Bohem, s Trojicí lásky, a růst v důvěrnosti s Kristem...?
(Jan Pavel II.) /KT 32, 10.8. 97, str.3/

+

Pozorujme svaté, nezdržujme se však tím, že o nich rozjímáme; hleďme s nimi na toho, o němž rozjímali po celý svůj život! Berme si z nich příklad, ale neprodlévejme při nich dlouho a neberme si toho nebo onoho svatého zcela a úplně za vzor. Vezměme si od každého to, co, jak se nám zdá, nejlépe odpovídá slovu a příkladu Pána Ježíše, neboť On je náš jediný a pravý vzor. Učme se od nich, nikoli abychom napodobovali je, ale abychom lépe napodobovali Ježíše.
(Charles de Foucauld, Znamení pouště, str. 71.)

+

Zvyk úcty ke svatým sahá již do prvních křesťanských století. Každý kdo prolil krev pro Krista, byl nazván martyrem, mučedníkem, svědkem a automaticky považován za svatého. Křesťané se scházeli na hrobech svatých mučedníků a ve výroční den jejich smrti tam slavili eucharistii.
/KT, 12.1.97/

+

V minulosti žilo mnoho světců. Co ale dělat, má-li se svatým stát člověk dnes? Musí činit zázraky, musí být mučen pro Krista? Je dnes vůbec zapotřebí světců?
Stejně, jako kdysi, potřebuje dnešní doba světce. Ti dnešní, jako i ti z minulosti, žijí normální všední život. Ať už je to profesor v atomové laboratoři, matka od dětí, mnich z kláštera... Nikdo o nich neví kromě Boha...
/KT, 12.1.97/

+

Památku mučedníků nemůžeme slavit jen tak nadarmo. Když si je při stolu Páně připomínáme, nemodlíme se za ně, jako za jiné zesnulé, ale prosíme je, aby se oni modlili za nás, abychom šli v jejich stopách....
(Podle sv. Augustina)
/Denní modlitba církve=Breviář-L2-157/

+

V každém svatém kraluje Bůh a každý svatý poslouchá Boží zákony, plné Ducha a Bůh v něm přebývá jako v dobře spravované obci.
(Origenes)
/ Denní modlitba církve=Breviář -L5-244nn/

+

Nejde především o to, abychom byli "lepší", ale o to, abychom byli Boží. A to nejde ze dne na den, nýbrž krok za krokem, den po dni, rok po roce, desetiletí po desetiletí. Navzdory svým chybám, navzdory méně šťastným povahovým sklonům... A být Božím - to není ani přelud, ani pýcha. K tomu jsme určeni... /A k tomu nám Bůh nabízí své prostředky.../
(Podle P.Aleš Opatrný, Můžeme se ještě změnit?, str. 23)

+

Je něco, co lze najít na jediném místě na světě. Je to velký poklad, je možné ho nazvat naplněním bytí. A místo, na kterém se dá tento poklad najít, je tam, kde se člověk právě nachází... Většina z nás si uvědomí, že jsme ještě neokusili naplnění bytí, že žijeme mimo ně. Proto cítíme nedostatek, a do jisté míry se snažíme najít kdesi to, co nám chybí. Jenom to nehledáme tady, kde právě jsme, zde, kam jsme byli potaveni - právě zde, a nikde jinde však poklad nelze najít. V prostředí, jež vnímám jako přirozenou polohu, danou mi osudem, v tom, s čím se denně potkávám, spočívá můj bytostný úkol a naplnění bytí....
Jde o to, abychom zde, kde jsme, nechali zazářit skrytý božský /Boží/ život.
(M. Buber,Cesta člověka , podle chasidského učení, str. 69n)

+

Někdy se říká, že svaté máme spíš obdivovat než napodobovat, a je to pravda. Svaté jsme dostali, abychom obdivovali, co v nich Bůh vykonal. Napodobovat nelze nic, neboť svatost je naštěstí nenapodobitelná. Její nenapodobitelnost je dána tím, že Bůh je jedinečný, že každý svatý je jedinečný a že dílo, které Bůh koná v každém z nich, je jedinečné. Nesnaž se napodobovat nějakého světce, ztrácel bys čas.
(Bratr Efraim, Paradoxní Bůh, str.36)

+

Je skutečně pravdou, že pokud si vezmeme světce za společníky, odevzdají nám leccos ze svých vlastních charismat, ketré je doprovázeli v jejich pozemském životě.
(Bratr Efraim, Neskoré dažde, str. 46)

+

Katolická církev nám, jak známo, ukazuje příklady světců. Někdy se nám může zdát, že to byli či jsou nějací podivní hrdinové. Lidé, kteří si libovali v nedostatku, utrpení, ponížení.
Teprve bližší a lepší pohled nám ukáže, že to byli a jsou lidé, kteří objevili Ježíše jako skutečný zdroj života. Kteří si mohli dovolit pohrdat tím nebo oním nebo téměř vším v tomto světě ne proto, že by si nevážili Božích darů jako je jídlo, zdraví, rodina a podobně, ale proto, poněvadž viděli, že jsou mnohem a mnohem víc bohatí, než všichni boháči. Protože viděli, že jsou bohatí skutečným chlebem života, který jim dával sílu k překonávání neuvěřitelných překážek.
(P.Aleš Opatrný, Stůl slova B)

+

Všichni svatí jsou našimi příbuznými tam nahoře.
(Sv. Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str. 65)

+



Poznává-li člověk Boha, aniž by znal svou vlastní bídu, propadá pýše. Poznává-li svou bídu, aniž by poznal Boha, propadá zoufalství. Poznáním Ježíše Krista se však dostáváme do středu, neboť tam nacházíme Boha právě tak, jako svou vlastní bídu.
(Blaise Pascal)
/Pavel Strachota,Hlasy Otců, str. 91/

+

Bylo by omylem a kacířstvím, kdyby někdo kladl dělící čáru mezi zbožnost a školu, mezi zbožnost a obchod, mezi zbožnost a domácnost. Samozřejmě, že se tu nejedná o ryze rozjímavou, řeholní zbožnost, ale neexistuje jen zbožnost rozjímavá a řeholní, která by byla povoláním. Je tolik způsobů zbožnosti, kolik je povolání. Tvoří jednotu s každým povoláním. Copak nebyl Josef zbožný jako tesař prací svých rukou? Copak nebyla Anna a Marta, Monika a jiné četné ženy zbožné svědomitým plněním povinností ve své domácnosti, Šebestián a Mauricius ve vojsku, Helena, Ludvík a Eduard na vladařském trůnu? Samota je jistě dobrá pro dokonalost, ale mnozí ji zde ztratili. Ruch veřejného života na první pohled neprospívá životu z víry, ale ale mnozí zde svou zbožnost pěstovali a dovedli ji k plodnému rozvoji. Nezáleží proto na tom, kde jsme. Všude se můžeme a máme snažit o zdokonalování.
(Sv. František Saleský)
/ Pavel Strachota,Hlasy Otců, str. 58/

+

Člověk potřebuje Boha a Bůh člověka. Tak jako člověk nemůže vykonat nic dobrého bez Boží pomoci, tak ani Bůh nemůže v člověku způsobit nic dobrého bez lidské vůle. Tak jako země nepřináší plody bez semene, ani semeno bez země, tak ani člověk bez Boha a Bůh bez člověka nemůže uskutečnit nic spravedlivého.
(Opus imperfectum - komentář k evangeliu z 5. století)
/ Pavel Strachota,Hlasy Otců, str. 164/

+

Víra bez lásky je k ničemu. Je-li spojena s láskou, je vírou křesťanovou, bez lásky je vírou ďáblovou. Připoj k víře lásku, aby byla vírou o jaké mluví sv. Pavel: "vírou, která se uplatňuje láskou" (Gal 5,6). Pak jsi nalezl křesťana, nalezl jsi obyvatele Jeruzaléma, nalezl jsi společníka andělů, našel jsi poutníka, který vzdychá na cestě. Spoj se s ním, je to tvůj přítel.
(Sv. Augustin)
/ Pavel Strachota,Hlasy Otců, str. 162/

+

Na otázku, zda lze najít svaté i mezi lajky, nejen v klášeře, odpovídám: Ano! Je mnoho svatých mezi lajky, ale jsou skrytí a neznámí. Člověk nesmí být podceňován jen proto, že se věnuje normálnímu zaměstnání, že navštěvuje trh, že zaujímá úřední postavení. I to je vůle Boží. Neboť je mnoho cest k dokonalosti, tak jako je velký rozdíl mezi perlami, i když je všechny označujeme stejným jménem. Tak je to i se svatými. (Někteří pracují jen na vlastním zdokonalení, jiní i na zdokonalení obce.)
(Podle sv. Jana Zlatoústého)
/ Pavel Strachota,Hlasy Otců, str. 160/

+

Jít ve stopách Ježíšových, to je naším povoláním. Ony jsou jedinou cestou, která vede skrze smrt k životu.
(Kardinál J. Meisner)

+

Duch svatý nám nebyl dán jen k duchovnímu životu, nýbrž také k životu svatému.
(Pavel Kosorin, Křesťanské aforismy, str. 87)

+

"Proč ještě nejste svatí?, proč ještě nejste u cíle, vždyť se denně modlíte, každý rok máte exercicie, často slavíte bohoslužby.." ..."Protože jste se ještě neobrátili!"
Druhý vatikánský koncil nám říká, že všichni křesťané jsou povolání ke svatosti. A být povolán znamená být také k tomu uschopněn.
Všichni křesťané jsou povoláni a zavázáni k uskutečňování svatosti a dokonalosti ve shodě se svým stavem. (Lumen gentium 42)... Zavázán mohu být jen k tomu, co je pro mě možné...
Cílem života je svatost. K té Kristus může dovést každého jeho cestou. To je také smyslem následování Ježíše Krista, který svám povoláním zasahuje srdce každého jednotlivě, osobně. - Podle H.B. 78,79
(Hans Buob, Růst v modlitbě a cesta obrácení, str. 82, 79)

+

Boží svatost je obecný název pro všechnu Boží dokonalost, především pro jeho dobrotu, spravedlnost, odpuštění, věrnost, pomoc a pravdivost. Bůh je sice "zcela jiný než člověk", ale člověk je mu odevzdán a je proto pozván, aby postupně vrůstal do Boží plnosti (svatosti) - do života pravé lásky, radosti, pokoje, dobroty, věrnosti...
"Buďte svatí, jako já jsem svatý". Význam svatosti zde není chápán ve smyslu mravní dokonalosti, nýbrž jako odevzdání se Bohu a oddělení se od nečistoty, nízkosti, podlosti...
(Podle J. Hrbaty, Světlo ve tmách, str.285n)

+

Úsilí o svatost předpokládá ohleduplnost a velkodušnost v obyčejném životě.
(Thomas Merton)
/Josef Doubrava, Mozaika sebevýchovy, str. 86/

+

Na proměnu světa nemusí mít bezprostředně vliv poze lidé v "první linii". Také Maria si jistě nemyslela, že její život bude mít podstatný vliv na budoucnost lidstva. Podobně tak i nynější "malí a chudí" lidé připravují cesty pro budoucnost a přitom o tom vůbec nevědí.
(Roger Shutz)

+

Ty jsi ty
1. Nikdy nezapomeň: To,že žiješ, nebylo tvým vlastním nápadem, to, že dýcháš, nebylo tvým rozhodnutím. Nikdy nezapomeň: To, že žiješ, byl nápad někoho jiného, to, že dýcháš, je Jeho dárek tobě.
R. Ty jsi naplněným přáním, nejsi dítě náhody, nejsi ani hříčkou přírody a nezáleží na tom, zda zpíváš svou píseň života v moll či v dur. Ty jsi uskutečněnou myšlenkou Boží, a to myšlenkou geniální. Ty jsi ty, a to je to to skvělé, ty jsi ty.
2. Nikdy nezapomeň: Žádný člověk nemyslí, necítí, nejedná ani se nesměje tak jako ty. Nikdy nezapomeň: Žádný člověk se nedívá na nebe tak jako ty a žádný člověk nikdy nevěděl to, co víš ty.
3. Nikdy nezapomeň: Tvůj obličej nemá nikdo jiný na tomto světě a takové oči máš rovněž jedině ty. Nikdy nezapomeň: Tvé bohatství je veliké, ať už máš, či nemáš peníze, vždyť ty můžeš žít. Nikdo jiný nežije tak jako ty.
(Text, hudba: Paul Janz. Přeloženo z německé verze).

+

Úctou ke svatým se vůbec neruší výsostné postavení Kristovo a jeho prostřednictví. Ježíš Kristus je jediný prostředník mezi Bohem a lidmi. Ale celá církev je "jedno v Kristu Ježíši" (Gal 3, 28), je zabudována do jeho mystického Těla. Každý věřící - živý i zemřelý - je údem jeho těla a jeho ratolestí (Ef 1, 22-23; Jan 15,15). A tak úcta k církvi a k ratolestem jejího těla je výrazem úcty k Ježíši Kristu. Kdo uctívá světce a světice, uctívá Krista.
Je třeba důkladně rozlišovat. Bible nikde nezakazuje úctu - ani ke stvořeným věcem, ani k lidem. (Lk 1,48) Naopak. Často k ní nabádá a doporučuje ji jako blahodárnou, protože se odvozuje od úcty ke Stvořiteli, na nějž vše stvořené ukazuje. (Ex 20,12 ; Řím 13,7). Co bible skutečně zakazuje, není úcta, ale "klanění se", tedy bohoslužba, která náleží jedině nejvyššímu Bohu.
Apoštol Pavel prosil o přímluvu další křesťany (Řím 15,30; Ef 6, 18-19). Proč by se nemohl obrátit s touto prosbou i na už zemřelé křesťany?!
/Podle "Svědkové Jehovovi, nebo Bible? ", str.92-94/

+

Jen svatým nesrůstá maska s obličejem...

Svobodný život bez masky
Svobodně bez masky
Ve svobodě bez masky

+

Svatým se člověk nerodí !

+

Nebe není prázdné !

+

I světci se museli vypořádat se svými chybami, hříchy a nedokonalostmi.
Svatí nám přibližují kus žitého evangelia.
Již ve Skutcích čteme, že lidé brali Pavlovy šaty a zástěry a přikládali je na nemocné.

+

Bůh je oslavován skrze svaté, kteří ho vpustili do svého života, kteří ho přijali jako Krále, Pána svého života.

+

Každý světec je odleskem a obrazem Krista.
/Naše víra, str. 258/

+

Údělem všech lidí je procházet zkouškami života a víry v průběhu každodenní /všední/ existence. Údělem světců je prožívat tytéž zkoušky, bez pochyby hrdinsky, ale především s velkou a něžnou láskou. (V tom se od nás patrně odlišují). Ale tím se také stávají světlem v našich životech.
(Fr. Bernard Delalande, OCD)
/ Sv. Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str.7/

+

- sv. VÁCLAV žil obyčejný život jako my, nebyl kněz, poustevník ani mnich. Přesto si ve svém životě dokázal nacházet čas pro setkávání s Bohem a tak čerpat jeho moudrost, která vše mnohonásobně zůročila a ukazovala mu, co je třeba.

+


Eusebius z Cesareje přebírá od Klementa Alexandrijského (Strom., VII, 63 nn.) následující vyprávění:

Říkají, že blažený Petr se zaradoval při pohledu na vlastní choť, kterou táhli k mučení; jak se zaradoval nad její zkoušku víry a nad jejím návratem do rodné vlasti (rozuměj nebe, pozn red.)
A říkají také, že ji povzbuzoval, utěšoval a volaje ji jménem, řka:
"Pamatuj na Pána!" Takové je manželství svatých a jejich chování k osobám nejdražším.

(His. Eccl., III, 30.)

+

León Bloy, francouzský katolický spisovatel devatenáctého století, napsal: "jediným pravým důvodem k zármutku je skutečnost, že nejsme svatí." (La femme pauvre, II, 27).

+