Různé

Ježíš je "Slovo Otce" (srv. Jan 1,1), které bylo darováno lidem, aby odhalilo tvář Boha a dalo smysl a cíl jejich nejistým krokům...

Jeho slovo není rozkazem, který násilně proniká do našeho svědomí. Je to přemlovající hlas, zdarma věnovaný dar, který k tomu, aby přinesl spásu v konkrétním životě každého člověka, vyžaduje pohotový a zodpovědný postoj, čisté srdce a svobodnou mysl...

Rozmnožte příležitosti k naslouchání a studiu slova našeho Pána... V něm objevíte tajemství Božího srdce a získíte světlo, které vám umožní orientovat se v různých situacích a proměnit skutečnost, ve které se nacházíte. Vedeni Písmem svatým budete moci rozpoznat ve vašem životě přítomnost Pána, a tehdy i "poušť" se bude moci stát zahradou...

(Jan Pavel II.)

/Z poselství ke 12. světovému dni mládeže v Paříži, 97; Poutnická brožůra vydaná ADCM, str. 9/

+

Ježíš Kristus, vtělený Syn Boží, chce s námi jít po všech cestách života, jeho přítomnost v našem životě není omezena jen na bohoslužbu.
(P.Aleš Opatrný)

+

Naše cesta má vždy pokračování, i když ho nevidíme.
(P.Aleš Opatrný)

+

Když nám Pán přikázal, abychom ho následovali, nebylo to proto, že naši službu potřeboval, ale proto, aby nám dal spásu. Následovat Spasitele znamená mít účast na spáse, jako jít za světlem znamená mít účast na světle (srv.Jan 8,12).
(Sv. Irenej)
/ Denní modlitba církve= Breviář -L2-20/

+

Pán se totiž rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou v tom svém těle, ve kterém zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa; aby tak /jeho/ údy s důvěrou očekávaly, že i ony se dotanou tam, kam je předešla hlava...
Z tebe si Kristus vzal tělo, ze sebe ti dal spásu; z tebe si vzal smrt, ze sebe ti dal život; z tebe si vzal urážky, ze sebe ti dal pocty, z tebe si vzal zkoušky, ze sebe ti dal vítězství.
(Svatý Augustin)
/ Denní modlitba církve= Breviář -L2-24/

+

Jsou chvíle v našem životě, kdy si ani neuvědomujeme, že Ježíš Kráčí po našem boku. Přece však, ať už poznán nebo ne, ať to tušíme nebo odmítáme, on je s námi i když tomu nic nenasvědčuje. ...
Jindy zase chápeme, že nás doprovází a rádi bychom k němu promluvili. Prosíme ho: "Ukaž nám cestu." On odpovídá: "Jsem přece u tebe." ...
Tak jako učedníci na cestě do Emauz, také my tak často nejsme schopni poznat, že jsi to ty, Kriste, kdo nás doprovázíš. Jakmile se však naše oči otevřou, pochopíme, že jsi to ty k nám mluvil, i když jsme na tebe třeba zapomněli. ...Nezávisle na našich pochybách a dokonce i na naší víře jsi ty, Kriste, stále zde. V hlubinách našeho srdce plane tvá láska.
(Roger Schutz, Pustiny v srdci vydávají květ, str. 24n)

+

Když vložíme svou důvěru v Ducha svatého, můžeme jít neustále kupředu, od jednoho začátku k druhému, protože Bůh pohřbívá naši minulost v srdci Kristově a sám se ujímá naší budoucnosti. ...
(Bratr Roger Schutz ve Štýrském Hradci 97)
/KT 32, 10.8.97, str. 6/

+

Spasitelný plán, který má náš Bůh a Spasitel s člověkem, spočívá ve vyvedení člověka ze situace, do níž se dostal po pádu, a v návratu k přátelství s Bohem, jemuž se odcizil svou neposlušností. Proto přišel Kristus na svět jako člověk, proto žil tak, jak ho známe z evangelia, proto trpěl, byl ukřižován, pohřben a vstal z mrtvých: aby člověk šel za Kristem, a tak se zachránil a byl znovu přijat mezi Boží děti. ...
(Sv. Basil Veliký)
/ Denní modlitba církve= Breviář -L2-153/

+

To je nepřetržitá praxe v dějinách spásy: velká přislíbení a malé kroky. Každý křesťan si smí ve svém sluchu uchovat velký příslib jako pěknou melodii: Nalezl jsi milost u Boha, Pán je s tebou. Pak se můžete odvážit ve tmě víry se přibližovat k Bohu malými kroky, které vám už zde v tomto životě budou potvrzením víry.
(Joachim kardinál Meisner, Úvahy o Panně Marii, str. 24)

+

Maria není cílem naší cesty, ale je znamením na cestě.
(Joachim kardinál Meisner,Úvahy o Panně Marii, str. 17)

+

Jít ve stopách Ježíšových, to je naším povoláním. Ony jsou jedinou cestou, která vede skrze smrt k životu.
(Kardinál J. Meisner)

+

Když najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.
/Josef Doubrava, Mozaika sebevýchovy, str. 79/

+

Ani mohutné pilíře nebudou mít smysl, když most na nich spočívající nepovede k žádnému břehu, k žádnému cíli.

+

Jít za nejbližším cílem s chutí a radostí a veškerou silou, to je jediná cesta, jak dosáhnout cíl nejvzdálenější.
(Friedrich Hebbel)

+

Kdo nezná přístav, do kterého se chce plavit, tomu není žádný vítr příznivý.
(Seneca)

+

Lidské myšlení ztrácí smysl, když nemá žádný urcitý cíl.
(Montaigne)

+

Různé

MILOVAT SVĚT!... Také naše modlitba by se příležitostně měla obohacovat a živit uměním a krásou a dobrou hudbou. Milá fotografie, krásná hudební skladba nebo určitá krajina se může stát naší nejlepší pomůckou pro modlitbu a tomu církev také odjakživa dobře rozuměla. Využívá ve slavnostní mešní liturgii všechno, co hluboce působí na city a pozvedá srdce. To dobře souvisí s řeckým významem velmi starého antického slova "leiturgia", totiž služba lidu. Během mešní liturgie se můžeme přinejmenším ještě dnes při slavnostních bohoslužbách účastnit všemi pěti smysly - tedy "služba lidu". (39)(...)

Kdo se však vydá na tuto cestu a důsledně jí prochází, ten se s Bohem zcela určitě setká!... Tomu se v srdci skutečného světa dostane prožití Boží přítomnosti, protože Bůh je zakusitelný v nitru světa. Mystika neznamená jen zjednodušené "společenství se světem", ale je to společenství s Bohem skrze svět a uprostřed světa, tedy ve světě. (40)

(Henri Boulad: Dimenze lásky, Karmelitánské nakl., Kost. Vydří 1995, 39 a 40)

+

Kolik cest k Bohu existuje?
Tolik, kolik je lidí. Neboť' i v rámci stejné víry je cesta každého člověka naprosto osobní. Máme Kristova slova: Já jsem Cesta. V tomto smyslu existuje nakonec jedna cesta a každý, kdo jde k Bohu, je nějakým způsobem i na cestě Ježíše Krista. To však neznamená, že jsou všechny cesty z hlediska vědomí a vůle identické. Naopak, jedna Cesta je právě tak velká, že se v každém člověku stává jeho osobní cestou.

…
Je tu samozřejmě především i prohloubení a povzbuzení víry, které musí být teprve využity. Co bych ale chtěl zdůraznit, je toto: Pravé dědictví koncilu je v jeho textech. Když je člověk pečlivě a důkladně vyloží, zůstane ušetřen extrémů v obou směrech; pak se také skutečně otevře cesta, která má před sebou ještě další budoucnost.

(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, 55)

+

Předpisy křesťanské morálky, to není sbírka puritánských zákazů, sestavená nepřejícími bez srdce. Jsou to spíš směrovky, které vedou lidí k umění pravé lásky, neomezené na jedinou pudovou složku. Mravní řád je návod k umění krásného milování nejen na chvíli, ale na celý život. Prohřešky proti mravnímu řádu jsou prohřešky proti právě té velké lásce, jíž se ti nedočkaví dovolávají.

Zacházet s ženou jako s hračkou, kterou lze po hře odhodit, to je hřích proti lidskosti.

(Ladislav Simajchl: Láska pod lupou, Příprava na manželství, Brno, Blok 1991, 43)

+

Člověk může objektivně a historicky žít v milosti, a zároveň subjektivně, svým srdcem, pod zákonem. (166) ...O milost můžeme přijít zákonictvím, snahou o naši vlastní spravedlnost a strachem. Proto svatý Pavel napomíná Římany: Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu (Ř 8,15) (166-67)

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 166-67)