Různé (KKC - Král Ježíš)

160
Aby odpověď víry, kterou dává člověk Bohu, byla lidská, musí být dobrovolná; "nikdo nemá být nucen k přijetí víry proti své vůli. Vždyť přece úkon víry je už svou povahou dobrovolný."30 "Bůh povolává lidi, aby mu sloužili v duchu a pravdě, takže jsou vázáni ve svědomí, ale nejsou nuceni... To se v nejvyšší míře ukázalo na Ježíši Kristu."31 Vždyť Kristus vybízel k víře a k obrácení, ale nikoho k tomu nenutil. Vydal svědectví pravdě, "nechtěl ji však násilím vnucovat těm, kteří se proti ní stavěli. Vždyť jeho království se neprosazuje údery meče, ale uskutečňuje se svědectvím a nasloucháním pravdě a roste láskou, jíž Kristus povýšený na kříž lidi k sobě přitahuje."

209:
Izraelský lid nevyslovuje Boží jméno z úcty k jeho posvátnosti. Při čtení Písma svatého je zjevené jméno nahrazováno božským titulem "Pán" ("Adonai", řecky "Kyrios"). Tímto titulem bude prohlášeno Ježíšovo božství: "Ježíš je Pán."

395
Satanova moc však není neomezená. I on je pouze tvor, sice mocný, protože je čirý duch, ale přece jen tvor: nemůže zmařit budování Božího království. I když satan působí ve světě z nenávisti k Bohu a k jeho království, které je v Ježíši Kristu, a i když jeho činnost působí vážné škody duchovního rázu a nepřímo i fyzického každému člověku i společnosti, tuto činnost dopouští Boží prozřetelnost, která mocně a přitom nenásilně řídí dějiny člověka i světa. Boží dopuštění této ďáblovy činnosti je velké tajemství, avšak "my víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha" (Řím 8,28).

436
Kristus pochází z řeckého překladu hebrejského výrazu "Mesiáš", což znamená "pomazaný". Stává se Ježíšovým vlastním jménem jen proto, že on dokonale plní božské poslání, které to jméno vyjadřuje. V Izraeli bývali totiž ve jménu Boha pomazáni ti, kteří mu byli zasvěceni k poslání, jež jim svěřil. Byli to králové,22 kněží23 a někdy i proroci.24 Takový měl být "par excellence" případ Mesiáše, kterého měl Bůh poslat, aby nastolil s konečnou platností své království.25 Mesiáš měl být pomazán Duchem Hospodina26 na krále i kněze zároveň,27 ale také na proroka.28 Ježíš splnil mesiánskou naději Izraele ve své trojí funkci kněze, proroka a krále.

440
Ježíš přijal vyznání víry apoštola Petra, který, ho uznával za Mesiáše, a sám pak oznamuje, že utrpení Syna člověka je už blízko.35 Tak odhalil vlastní obsah své mesiášské královské důstojnosti v transcendentní totožnosti Syna člověka, "který sestoupil z nebe" (Jan 3,13),36 a zároveň ve svém vykupitelském poslání jako trpící služebník: "Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny" (Mt 20,28).37 A proto se pravý smysl jeho královské důstojnosti ukazuje jen z výše kříže.38 Teprve po vzkříšení může Petr prohlásit jeho mesiášskou královskou důstojnost před Božím lidem: "Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali" (Sk 2,36).

446:
V řeckém překladu SZ knih je nevýslovné jméno ...přeloženo výrazem "Kirios" (Pán). ...Výraz Hospodin (pán) je nejčastějším jménem přímo pro označení božství Boha Izraele. V tomto hutném smyslu užívá NZ titulu "Pán" jak pro Otce, tak - a to je novinka - i pro Ježíše, který je tím uznáván za Boha. (1Kor 2,8)

447:
Sám Ježíš si tento titul zastřeně připisuje, když diskutuje s farizeji o smyslu 110. žalmu (Mt 22,41-46; Sk 2, 34-36; Žid 1, 13), ale i otevřeně, když se obrací ke svým apoštolům. (Jan 13, 13). Během Ježíšova veřejného života ukazovaly projevy jeho moci ...jeho božskou svrchovanost.

448:
V evangeliích ho různí lidé oslovují "Pane". (Mt 8,2; 14,30; 15, 22 a jiné). ...Toto oslovení znamená uznání Ježíšova božského tajemství.

449:
...Moc, čest a sláva, náležející Bohu Otci, se vztahují také na Ježíše, protože má "božskou přirozenost" (Flp 2,6).

450
..Člověk nesmí absolutně podřizovat svou osobní svobodu žádné pozemské moci, ale jedině Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu: císař není "Pán". (Mk 12,17; Sk 5,29)

451:
Křesťanská modlitba je poznamenána titulem "Pán"...

455
Jméno "Pán" znamená božskou svrchovanost. Vyznávat nebo vzývat Ježíše jako Pána znamená věřit v jeho božství. "Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: 'Ježíš je Pán'" (1 Kor 12,3).

526
"Být jako děti ve vztahu k Bohu, to je podmínka pro vstup do království;206 proto je třeba se ponížit,207 a stát se malým, ba víc: je třeba se "narodit znovu" (Jan 3,7), narodit se z Boha,208 abychom se stali "Božími dětmi" (Jan 1,12). Vánoční tajemství se v nás naplňuje, když "jsme dotvářeni v podobu Krista".209 Vánoce jsou tajemstvím této "podivuhodné výměny":
"Podivuhodná záměna: Stvořitel člověka se stal jedním z nás a narodil se z panny; přijal účast na našem lidství, a nám dal účast na svém božství."210

542
Kristus je středem tohoto shromáždění lidí v "Boží rodině". Svolává je k sobě svým slovem, svými "znameními", kterými se projevuje Boží království, rozesláním svých učedníků. Příchod svého království uskuteční Kristus především velkým tajemstvím velikonoc: svou smrtí na kříži a svým zmrtvýchvstáním. "A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě" (Jan 12,32). "Všichni lidé jsou voláni k této jednotě s Kristem."253

543
Všichni lidé jsou povoláni vstoupit do království. Toto mesiášské království bylo nejprve hlásáno izraelským synům,254 a je určeno přijmout lidi ze všech národů.255 Kdo se tam chce dostat, musí přijmout Ježíšovo slovo:
"Slovo Páně se přirovnává k semeni, které se zasévá na pole: kdo je poslouchají s vírou a přiřadí se ke Kristovu malému stádu, přijali už království. Semeno potom vlastní silou vzklíčí a roste až do doby žní."256

544
Království patří chudým a maličkým, totiž těm, kteří je přijali s pokorným srdcem. Ježíš je poslán, aby "přinesl chudým radostnou zvěst" (Lk 4,18).257 Prohlašuje, že je jim blaze, neboť "jejich je nebeské království" (Mt 5,3); Otci se zalíbilo zjevit "maličkým" to, co zůstává skryto před moudrými a rozumnými.258 Ježíš sdílí život chudých, od jeslí až po kříž; zná hlad,259 žízeň260 a nedostatek.261 Ba dokonce se ztotožňuje s chudými všeho druhu a činorodou lásku k nim klade jako podmínku pro vstup do jeho království.262

545
Ježíš zve hříšníky ke stolu království: "Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky" (Mk 2,17).263 Vyzývá je k obrácení, bez něhož nelze vejít do království, ale slovem i skutkem jim ukazuje bezmezné milosrdenství svého Otce k nim264 a nesmírnou "radost v nebi nad jedním hříšníkem, který se obrátí" (Lk 15,7). Nejvyšším důkazem této lásky bude Ježíšovo obětování vlastního života "na odpuštění hříchů" (Mt 26,28).

546
Ježíš volá ke vstupu do království prostřednictvím podobenství, která jsou příznačným prvkem jeho učení.265 Jimi zve na královskou hostinu,266 ale také žádá radikální volbu: kdo chce získat království, musí "prodat" všechno;267 slova nestačí, je třeba činů.268 Podobenství jsou pro člověka jako zrcadla: přijme slovo jako skalnatá půda nebo jako dobrá země?269 Co člověk udělá se svěřenými hřivnami?270 Skrytým jádrem podobenství je Ježíš a přítomnost království v tomto světě. Je třeba vstoupit do království, to je stát se Kristovým učedníkem, aby člověk "poznal tajemství nebeského království" (Mt 13,11). Pro ty, "kdo jsou vně",271 zůstává všechno hádankou.272

547
Ježíš doprovází svá slova mnoha "mocnými činy, divy a znameními" (Sk 2,22), které ukazují, že v něm je už království přítomno. Dosvědčují, že Ježíš je ohlašovaný Mesiáš.273

550
Příchod Božího království je porážkou satanova království:286 "Jestliže však vyháním zlé duchy s pomocí Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království" (Mt 12,28). Ježíšova vymítání (exorcismy) osvobozují lidi od nadvlády démonů.287 Předjímají Ježíšovo veliké vítězství nad "vládcem tohoto světa" (Jan 12, 31). Boží království bude s konečnou platností nastoleno Kristovým křížem: "Regnavit a ligno Deus" (Bůh vládne z kříže).288

553
Ježíš udělil Petrovi zvláštní moc: "Tobě dám klíče od království nebeského: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi" (Mt 16,19). "Moc klíčů" označuje autoritu, která vládne nad Božím domem, jímž je církev. Ježíš, "dobrý pastýř" (Jan 10,11), potvrdil toto pověření po svém zmrtvýchvstání: "Pas moje ovce" (Jan 21,15-17). Moc "svazovat a rozvazovat" (odmítat a přijímat) označuje pravomoc k rozhřešování hříchů, k pronášení soudů ve věcech nauky a k disciplinárním rozhodnutím v církvi. Ježíš udělil tuto pravomoc církvi skrze službu apoštolů,292 zvláště Petra, jemuž jedinému výslovně svěřil klíče království.

Závdavek království: Proměnění
554
Ode dne, v němž Petr vyznal, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boha živého, Mistr "začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět... že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen" (Mt 16,21). Petr toto oznámení odmítá,293 ostatní to vůbec nechápou.294 A do této souvislosti zapadá tajemná epizoda Ježíšova proměnění295 na vysoké hoře před třemi svědky, které si vybral: Petrem, Jakubem a Janem. Ježíšova tvář i jeho šat zazáří oslnivým světlem, objevují se Mojžíš a Eliáš a mluví "o jeho cestě, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě" (Lk 9,31). Zastíní je oblak a hlas z nebe říká: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte" (Lk 9,35).

555
Ježíš na okamžik ukazuje svou božskou slávu a tím potvrzuje Petrovo vyznání. Zjevuje také, že k tomu, aby "vešel do své slávy" (Lk 24,26), musí projít skrze kříž v Jeruzalémě. Mojžíš a Eliáš kdysi viděli Boží slávu na hoře; zákon a proroci ohlašovali Mesiášovo utrpení.296 Ježíšovo utrpení je skutečně Otcova vůle: Syn jedná jako Boží služebník.297 Oblak označuje přítomnost Ducha svatého: "Zjevila se celá Trojice: Otec v hlasu, Syn v člověku, Duch v zářivém oblaku":298
"Proměnil ses na hoře a tvoji učedníci, pokud toho byli schopni, patřili na tvou slávu, Kriste, Bože, aby pochopili, až tě uvidí ukřižovaného, že tvé utrpení je dobrovolné, a aby hlásali světu, že ty jsi opravdu vyzařování Otce."299

556
Na prahu veřejného života: křest; na prahu velikonoc: proměnění. Ježíšovým křtem "bylo vyhlášeno tajemství našeho prvního znovuzrození", náš křest; proměnění "je svátost druhého znovuzrození", naše vzkříšení.300 A již nyní se podílíme na Pánově vzkříšení skrze Ducha svatého, který působí ve svátostech Kristova Těla. Proměnění nám dává předchuť Kristova slavného příchodu, který "přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené" (Flp 3,21). Také nám však připomíná, že "do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme" (Sk 14,22):
"Petr to ještě nepochopil, když chtěl žít s Kristem na hoře. Toto štěstí ti, Petře, Kristus vyhradil až po smrti. Teď však ti sám říká: Sestup dolů, aby ses namáhal na zemi, abys sloužil na zemi, abys byl pohrdán, abys byl na zemi ukřižován. Život sestoupil, aby se nechal zabít; chléb sestoupil, aby pociťoval hlad; cesta sestoupila, aby zakoušela únavu pochodu; pramen sestoupil, aby měl žízeň - a ty nechceš trpět?" (Sv. Augustin)

559
Jak přijme Jeruzalém svého Mesiáše? I když se Ježíš vždycky vyhýbal snahám lidu provolat ho králem,305 volí přesto čas a podrobně připravuje svůj mesiášský vstup do města "svého předka Davida" (Lk 1,32).306 Je pozdravován jako Davidův syn, ten, který přináší spásu ("Hosanna" znamená: "Nuže, spas!", "Dej nám spásu!"). A nyní "král slávy" (Ž 24,7-10) vjíždí do svého města na oslátku:307 nedobývá siónskou dceru, obraz své církve, ani lstí, ani násilím, nýbrž pokorou, jež vydává svědectví pravdě.308 Proto jsou toho dne poddanými jeho království děti309 a "Boží chudí", kteří ho s jásotem pozdravují, jako ho andělé ohlašovali pastýřům.310 Jejich volání: "Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu" (Ž 118,26), přebírá církev v "Sanctus" eucharistické liturgie jako úvod k památce Veliké noci Páně.

560
Ježíšův vjezd do Jeruzaléma totiž ukazuje, že přichází království, které se král-Mesiáš chystá uskutečnit Velikou nocí (paschou - přechodem) své smrti a vzkříšení. Oslavou Ježíšova vstupu do Jeruzaléma, na Květnou neděli, liturgie církve zahajuje Svatý týden.

567
Nebeské království bylo na zemi zahájeno Kristem. "Toto království se jasně projevuje lidem v Kristových slovech, v jeho skutcích a v jeho přítomnosti."314 Církev je zárodek a počátek tohoto království, jehož klíče jsou svěřeny Petrovi.

664
Sedět po pravici Otce znamená zahájení Mesiášovy vlády, splněné vidění proroka Daniele o Synu člověka: Od věčného Boha "byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je moc věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno" (Dan 7, 14). Od této chvíle se apoštolové stali svědky jeho království, které "bude bez konce".558

669
Jako Pán je Kristus také hlavou církve, která je jeho tělem.563 Po svém nanebevstoupení a oslavení, když takto zcela splnil své poslání, zůstává na zemi ve své církvi. Vykoupení je zdrojem vlády, kterou Kristus v síle Ducha svatého vykonává nad církví.564 "Kristovo království je již dnes tajemně přítomné" v církvi, která je "zárodek a počátek tohoto království na zemi".565

671
Kristovo království je už přítomno v církvi, nicméně ještě není dovršeno příchodem Krále na zem "s velikou mocí a slávou" (Lk 21,27).570 Toto království je ohrožováno silami nepravosti,571 i když tyto síly byly radikálně přemoženy Kristovou Velikou nocí. Až do chvíle, kdy mu bude všechno podrobeno,572 "dokud [však] nenastane nové nebe a nová země, v nichž bude sídlit spravedlnost, putující církev ve svých svátostech a institucích, jež patří k tomuto věku, má podobu tohoto pomíjejícího světa. Žije mezi tvorstvem, které dosud sténá, trpí bolest a čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě".573 Proto se křesťané modlí, zvláště při slavení eucharistie,574 aby urychlili Kristův návrat,575 a říkají mu: "Pane, přijď" (1 Kor 16,22; Zj 22,17.20).

672
Kristus před svým nanebevstoupením prohlásil, že ještě nenadešla chvíle slavného nastolení mesiášského království očekávaného Izraelem,576 které mělo podle proroků577 přinést všem lidem konečný řád spravedlnosti, lásky a pokoje. Nynější čas je, podle Pána, časem Ducha a svědectví,578 ale také časem ještě poznamenaným "vnějšími strastmi" (1 Kor 7,26) a zkouškou zla,579 čehož není církev ušetřena.580 Je to začátek bojů posledních dnů.581 Je to čas čekání a bdělosti.582

677
Církev vejde do slávy království jedině prostřednictvím těchto posledních velikonoc, v nichž bude následovat svého Pána v jeho smrti a vzkříšení.595 Království se tedy neuskuteční nějakým dějinným triumfem církve,596 cestou vzestupného pokroku, nýbrž Božím vítězstvím nad posledním řáděním zla,597 po kterém jeho Nevěsta sestoupí z nebe.598 Boží vítězství nad vzpourou zla bude mít podobu posledního soudu,599 a to po závěrečném kosmickém otřesu tohoto pomíjejícího světa.600

680
Kristus Pán již vládne prostřednictvím církve, ale nejsou mu ještě podrobeny všechny věci tohoto světa. Vítězství Kristova království nenastane bez posledního útoku mocností zla.

Letnice
731
V den letnic (po skončení sedmi velikonočních týdnů) se naplňuje Kristova Veliká noc sesláním Ducha svatého: ten se projeví, je dán a sdělen jako božská osoba: Kristus Pán ze své plnosti štědře vylévá Ducha.95

732
V tento den je konečně plně zjevena Nejsvětější Trojice: Od toho dne je království, hlásané Kristem, otevřeno těm, kdo v něho věří: v pokoře těla a ve víře se již podílí na společenství Nejsvětější Trojice. Duch svatý svým příchodem, který nemá konce, uvádí svět do "posledních časů", do doby církve, do již zděděného, ale ne ještě dovršeného království:
"Spatřili jsme pravé Světlo, přijali jsme nebeského Ducha, našli jsme pravou víru: klaníme se nedílné Trojici, neboť ona nás spasila."96

763
Je to úkolem Syna, uskutečnit Otcův plán spásy v plnosti časů; a to je také důvod jeho "poslání".143 "Ježíš začal vytvářet svou církev, když začal hlásat radostnou zvěst, totiž příchod Božího království, které bylo slíbeno odpradávna v Písmě."144 Kristus zahájil nebeské království na zemi, aby splnil Otcovu vůli. Církev je "Kristovo království již dnes tajemně přítomné."145

768
Aby církev mohla své poslání uskutečnit, Duch svatý "ji vybavuje a řídí různými hierarchickými a charismatickými dary".163 "Tak je církev vybavena dary svého zakladatele, věrně zachovává jeho příkazy lásky, pokory a sebezáporu a přijímá poslání hlásat království Kristovo a Boží a zakládat je u všech národů. Ona sama je zárodek a počátek tohoto království na zemi."164

769
"Církev... bude dovršena teprve v nebeské slávě",165 ve chvíli Kristova slavného návratu. Až do onoho dne "církev se ubírá při svém putování mezi pronásledováními světa a útěchami Boha".166 Zde na zemi se cítí ve vyhnanství, daleko od Pána;167 "touží po dovršeném království a všemi silami doufá a přeje si spojit se ve slávě se svým Králem".168 Plné uskutečnění církve a skrze ni i světa ve slávě nenastane leč po mnoha zkouškách. Teprve tehdy "budou všichni spravedliví počínaje Adamem - `od spravedlivého Ábela až k poslednímu vyvolenému'- shromážděni ve všeobecné církvi u Otce".169

786
Boží lid má konečně účast na Kristově královské funkci. Kristus vykonává svou královskou moc tím, že všechny lidi přitahuje k sobě svou smrtí a svým vzkříšením.195 Kristus, král a pán celého vesmíru, se stal služebníkem všech, protože "nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny" (Mt 20,28). Pro křesťana "kralovat" znamená "sloužit" Kristu,196 především v "chudých a trpících", v nichž církev "vidí obraz svého chudého a trpícího zakladatele".197 Boží lid uskutečňuje svou "královskou důstojnost" tím, že žije podle svého povolání sloužit s Kristem.
"Všichni, kteří se znovuzrodili v Kristu, se skrze znamení kříže stávají králi: pomazáním Ducha svatého jsou posvěceni na kněze. Proto si všichni křesťané, kteří jsou duchovní a používají svého rozumu, mají uvědomit, že - pomineme-li zvláštní službu vlastní našemu úřadu - jsou členové tohoto královského rodu a že mají účast na kněžském úkolu. Což není královskou funkcí skutečnost, že duše ovládá své tělo a je podřízena Bohu? Což to není kněžská funkce, zasvětit Pánu čisté svědomí a obětovat mu na oltáři vlastního srdce neposkvrněné oběti naší zbožnosti?"198

981
Kristus po svém vzkříšení vyslal své apoštoly, aby zvěstovali "v jeho jménu... pokání, aby všem národům byly odpuštěny hříchy" (Lk 24,47). Takovou "službu usmíření" (2 Kor 5,18) nevykonávají apoštolové a jejich nástupci pouze tím, že hlásají lidem Boží odpuštění, které nám zasloužil Kristus, a že je vyzývají k obrácení a víře, nýbrž i tím, že jim udělují odpuštění hříchů křtem a že je smiřují s Bohem a s církví díky moci klíčů, kterou dostali od Krista:
"Církev dostala klíče nebeského království, aby v ní docházelo k odpuštění hříchů skrze Kristovu krev a působení Ducha svatého. Duše, která byla mrtva kvůli hříchům, se v této církvi znovu zrodí, aby žila s Kristem, jehož milost nás spasila."521

1025 Žít v nebi znamená "být s Kristem".586 Vyvolení žijí "v něm", ale uchovávají si, ba nacházejí svou pravou totožnost, své vlastní jméno:587
"Život totiž, to je být s Kristem, protože kde je Kristus, tam je život, tam je království."588

1027
Toto tajemství blaženého společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou v Kristu, překonává jakékoliv chápání a jakoukoliv představivost. Písmo svaté o tom mluví obrazně: Život, světlo, pokoj, svatební hostina, víno, království, dům Otce, nebeský Jeruzalém, ráj: "Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují" (1 Kor 2,9).

1042
Na konci času dojde Boží království své plnosti. Po všeobecném soudu budou spravedliví navždy kralovat s Kristem, oslaveni na těle i na duchu, a i samotný vesmír bude obnoven:

1215
Tato svátost (křest) se také nazývá "koupelí znovuzrození a obnovení v Duchu svatém" (Tit 3,5), protože vyjadřuje a uskutečňuje ono zrození z vody a Ducha, bez něhož "nikdo nemůže vejít do Božího království" (Jan 3,5).

1225
Svými velikonocemi otevřel Kristus prameny křtu všem lidem. Mluvil totiž o svém utrpení, které měl podstoupit v Jeruzalémě, jako o "křtu", kterým má být pokřtěn.19 Krev a voda, jež vytryskly z probodeného boku ukřižovaného Ježíše,20 jsou znameními křtu a eucharistie, svátostí nového života:21 od té chvíle je možno "narodit se z vody a z Ducha", aby člověk vstoupil do nebeského království.22

1339
Ježíš zvolil dobu velikonoc, aby splnil to, co ohlásil v Kafarnau: dát totiž svým učedníkům své tělo a svou krev.
Nastal den nekvašeného chleba, kdy měl být zabit velikonoční beránek. Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: "Jděte a připravte nám velikonočního beránka, abychom ho mohli jíst!"... Odešli... a připravili velikonočního beránka. Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám říkám: Už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní v Božím království"... Potom vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: "To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!" Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá" (Lk 22,7-20).166

1403
Při poslední večeři sám Pán obrátil pozornost svých učedníků na naplnění velikonoční oběti v Božím království: "Pravím vám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy z nového plodu budu pít s vámi v království svého Otce" (Mt 26,29).231 Kdykoliv církev slaví eucharistii, připomíná tento příslib a její pohled se obrací k "tomu, který přichází".232 V modlitbě vzývá jeho příchod: "Maran atha" (1 Kor 16,22 Vulg.), "Přijď, Pane Ježíši" (Zj 22,20), "Kéž přijde tvá milost a kéž pomine tento svět!" 233

1427
Ježíš volá k obrácení. Tato výzva je podstatným prvkem hlásání království: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu" (Mk 1,15). Tato výzva se v kázání církve obrací především k těm, kteří ještě neznají Krista a jeho evangelium. Křest je tedy hlavním místem prvního a základního obrácení. Skrze víru v radostnou zvěst a skrze křest se člověk zříká zla a získává spásu, to jest odpuštění všech hříchů a dar nového života.8

1470
Protože hříšník se v této svátosti vydává milosrdnému soudu Boha, předjímá jistým způsobem soud, jemuž bude podroben na konci tohoto pozemského života. Vždyť právě nyní, v tomto životě, je nám nabízena příležitost volit mezi životem a smrtí, a jen cestou obrácení můžeme vstoupit do království, z něhož nás každý hřích vylučuje.69 Tím, že se hříšník obrátí ke Kristu prostřednictvím pokání a víry, přejde ze smrti do života "a nepodléhá soudu" (Jan 5,24).

1503
Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení nemocných všeho druhu91 jsou jasným znamením skutečnosti, že "Bůh navštívil svůj lid" (Lk 7,16) a že Boží království je blízko. Ježíš nemá jen moc uzdravovat, nýbrž i odpouštět hříchy:92 přišel uzdravit úplně celého člověka, duši i tělo; je lékařem, jakého nemocní potřebují.93 Jeho soucit se všemi trpícími jde tak daleko, že se s nimi ztotožňuje: "Byl jsem nemocen a navštívili jste mě" (Mt 25,36). Jeho přednostní láska k nemocným nepřestala během staletí zcela zvláštním způsobem podněcovat křesťany k tomu, aby pečovali o všechny, kdo trpí na těle i na duchu. Ona je zdrojem neúnavného úsilí přinášet jim úlevu v jejich trápeních.

1505
Kristus, pohnut tolikerým utrpením, nejen dovolil, aby se ho nemocní dotýkali, ale bere jejich trápení za své: "Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci" (Mt 8,17).98 Avšak neuzdravil všechny nemocné. Jeho uzdravení byla znamením příchodu Božího království. Ohlašovala mnohem radikálnější uzdravení: vítězství nad hříchem a nad smrtí skrze jeho velikonoční oběť. Kristus vzal na kříži na sebe celou tíži zla99 a "sňal hříchy světa" (Jan 1,29); nemoc je pouze jeho důsledkem. Svým utrpením a svou smrtí na kříži dal Kristus utrpení nový smysl: od té doby utrpení nás může připodobnit Kristu a spojit s jeho vykupitelským utrpením.

1680
Všechny svátosti, a hlavně ty, které uvádějí do křesťanského života, mají za svůj cíl poslední paschu (přechod) Božího dítěte, která je přes smrt uvádí do života v Království. Je to okamžik, kdy se splňuje, co vyznáváme ve víře a v naději: "Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku".13

1691
"Uvědom si, křesťane, svou důstojnost. Stal ses spoluúčastným na božské přirozenosti, nevracej se tedy hanebným chováním do starého ponížení. Nezapomínej, jaké hlavy a jakého těla jsi údem. Pamatuj, žes byl vyrván z moci temnot a přenesen do světla království Božího."1

1716
Blahoslavenství jsou středem Ježíšova kázání. Jejich vyhlášení vychází z přislíbení daných vyvolenému národu už od Abraháma. Blahoslavenství přivádějí tato přislíbení k dokonalosti tím , že je zaměřují už ne pouze na pozemské požitky, nýbrž na nebeské království:
"Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.

1724
Desatero, horské kázání a apoštolská katecheze nám popisují cestu, která vede do nebeského království. My po ní, posilováni milostí Ducha svatého, krok za krokem kráčíme ve svém každodenním konání. Působením Kristova slova vydáváme pomalu v církvi ovoce k Boží oslavě.29

1817
Naděje je božská ctnost, kterou toužíme po nebeském království a po věčném životě jako po svém štěstí tím, že důvěřujeme Kristovým příslibům a nespoléháme na své síly, ale na pomoc Ducha svatého. "Držme se pevně naděje, kterou vyznáváme, protože věrný je ten, kdo nám ten slib dal!" (Žid 10,23). "Toho (svého Ducha) na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom - ospravedlněni jeho milostí - dostali jako dědictví vytoužený věčný život" (Tit 3,6-7).

1818
Ctnost naděje odpovídá na touhu po štěstí, kterou Bůh vložil do srdce každého člověka; bere na sebe očekávání, která podněcují lidskou činnost; očišťuje je a zaměřuje k nebeskému království; chrání před malomyslností; je oporou ve chvílích opuštěnosti; rozšiřuje srdce v očekávání věčné blaženosti. Vzpruha naděje chrání před sobectvím a vede k radosti z křesťanské lásky.

1852
Rozmanitost hříchů je veliká. Písmo uvádí několik seznamů hříchů. List ke Galaťanům staví skutky těla proti ovoci Ducha: "K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to (ještě jednou): lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království" (Gal 5,19-21).91

1861
Smrtelný hřích je v radikální možnosti lidské svobody stejně jako sama láska. Důsledkem smrtelného hříchu je ztráta lásky a posvěcující milosti, totiž stavu milosti. Není-li hřích napraven lítostí a Božím odpuštěním, způsobí vyloučení z Kristova království a věčnou smrt v pekle. Naše svoboda má vskutku moc udělat definitivní nezvratná rozhodnutí. Nicméně úsudek o lidech musíme ponechat Boží spravedlnosti a milosrdenství, i když můžeme usoudit, že nějaký skutek je sám o sobě těžkým hříchem.

2450
"Nepokradeš" (Dt 5,19). "Ani zloději, ani lakomci... ani lupiči nebudou mít v Božím království účast" (1 Kor 6,10).

2046
Křesťané svým životem podle Krista urychlují příchod Božího království, "království pravdy... spravedlnosti... a pokoje".91 Kvůli tomu nezanedbávají své pozemské úkoly; věrni svému Mistru je plní poctivě, trpělivě a s láskou.

2544
Ježíš žádá od svých učedníků, aby mu dávali přednost přede vším a přede všemi, a nabízí jim, aby se "zřekli všeho, co mají" (Lk 14,33) pro něho a pro evangelium.269 Krátce před svým utrpením jim dal za příklad chudou vdovu z Jeruzaléma, která ve své nouzi dala všechno, co měla na živobytí.270 Příkaz odpoutat se od bohatství je závazný pro vstup do nebeského království.

2546
"Blahoslavení chudí v duchu" (Mt 5,3). Blahoslavenství odhalují řád štěstí a milosti, krásy a pokoje. Ježíš velebí radost chudých, jimž už patří Království:272

2547
Ježíš naříká nad bohatými, protože nalézají své potěšení v hojnosti majetku (Lk 6,24). "Pyšný usiluje o pozemskou moc, chudý v duchu hledá nebeské království."274 Odevzdanost do prozřetelnosti nebeského Otce osvobozuje od obavy ze zítřka.275 Důvěra v Boha disponuje pro blahoslavenství chudých. Oni budou vidět Boha.

2565
V nové smlouvě je modlitba živým vztahem Božích dětí k jejich nekonečně dobrému Otci, k jeho Synu Ježíši Kristu a k Duchu svatému. Milost království je "spojení celé nejsvětější Trojice s celým duchem člověka".8 Život modlitby tedy znamená být stále v přítomnosti třikrát svatého Boha a ve společenství s ním. Takové společenství je možné vždycky, protože křtem jsme se stali účastnými stejného bytí s Kristem.9 Modlitba je křesťanská, nakolik je společenstvím s Kristem a nakolik se šíří v církvi, jež je jeho Tělem. A má dimenze Kristovy lásky.10

2603
Evangelisté nám uchovali v plném znění dvě Ježíšovy modlitby z doby jeho veřejné činnosti. Každá začíná díkůvzdáním. V první47 Ježíš vyznává Otce, uznává a velebí ho, že skryl tajemství Božího království před těmi, kteří se považují za učené, a že je zjevil "maličkým" (chudí z blahoslavenství). Jeho jásavé "Ano, Otče!" vyjadřuje hloubku jeho srdce a jeho přilnutí k tomu, co se Otci "zalíbilo", jako ozvěna ke "staň se" jeho matky ve chvíli početí a jako předehra k tomu druhému, které řekne Otci během svého smrtelného zápasu. Celá Ježíšova modlitba spočívá v tomto láskyplném přilnutí jeho lidského srdce k "tajemství... vůle" Otce (Ef 1,9).

2612
V Ježíšovi "je Boží království velmi blízko"; on volá k obrácení a k víře, ale také k bdělosti. V modlitbě učedník bdí a vyhlíží toho, který je a který přichází v památce prvního příchodu v pokoře těla a v naději na jeho druhý příchod ve slávě.64 Modlitba učedníků ve společenství s jejich Mistrem je boj a právě tím, že bdí na modlitbách, neupadnou do pokušení.65

2632
Středem křesťanské prosby je touha po Božím království, které podle Ježíšova učení přichází, a jeho hledání.89 Prosby jsou odstupňovány: nejprve se prosí o Království, pak o to, co je nutné k jeho přijetí a k spolupráci na jeho příchodu. Tato spolupráce na poslání Krista i Ducha svatého, které je nyní posláním církve, je předmětem modlitby společenství apoštolů.90 Modlitba sv. Pavla, apoštola v pravém smyslu slova, nám ukazuje, jak musí božská péče o všechny církve pronikat křesťanskou modlitbu.91 Prostřednictvím modlitby pracuje každý pokřtěný na příchodu Božího království.

2660
Modlit se ve všedních událostech každého dne a každého okamžiku, to je jedno z tajemství nebeského království zjeveného "maličkým", Kristovým služebníkům, chudým blahoslavenství. Je dobré a spravedlivé modlit se, aby příchod království spravedlnosti a míru ovlivňoval běh dějin, ale je stejně důležité "proniknout" modlitbou obyčejné všední situace. Všechny způsoby modlitby mohou být oním kvasem, k němuž Pán přirovnává Boží království.8

2671
..."Nebeský králi, Duchu utěšiteli, Duchu pravdy, který jsi všude přítomen a všechno naplňuješ, poklade všeho dobra a prameni života, přijď, přebývej v nás, očisť nás a spas nás. Ty, který jsi dobrý."20

"Přijď království tvé"

2816
V Novém zákoně lze slovo "basileia" překládat jako královská hodnost (abstraktní výraz), království (konkrétní výraz) nebo kralování (výraz zachycující činnost). Boží království existovalo dříve než my; přiblížilo se ve vtěleném Slovu, je hlásáno celým evangeliem, přišlo v Kristově smrti a vzkříšení. Od poslední večeře přichází Boží království v eucharistii; je mezi námi. Boží království přijde ve slávě, až je Kristus odevzdá svému Otci.
"Je též možné, že Boží království znamená osobně Krista, na něhož se každý den obracíme se svými touhami, jehož příchod dychtíme uspíšit svým očekáváním. Jako je naším vzkříšením, neboť v něm vstaneme z mrtvých, tak může být také Božím královstvím, neboť v něm budeme kralovat."70

2817
Touto prosbou je "Marana tha", volání Ducha a nevěsty: "Přijď, Pane Ježíši".
"I kdyby nám tato modlitba neuložila povinnost prosit o příchod Božího království, museli bychom sami od sebe vyrazit tento výkřik a spěchat obejmout naši naději. Duše mučedníků pod oltářem vzývají Pána a volají velikým hlasem: `Pane svatý a věrný, kdy konečně vykonáš soud a potrestáš obyvatele země?' (Zj 6,10) Jim se totiž musí dostat spravedlnosti na konci časů. Pane, urychli tedy příchod svého království!"71

2818
V modlitbě Páně jde hlavně o konečný příchod Božího království s Kristovým návratem.72 Tato touha však neodvrací církev od jejího poslání na tomto světě, ba naopak, více ji zavazuje. Vždyť po letnicích je příchod Božího království dílem Pánova Ducha, který "dále koná ve světě jeho dílo, všechno naplňuje a posvěcuje".73

2819
"Boží království... spočívá ve spravedlnosti, pokoji a radosti, jaké dává Duch svatý" (Řím 14,17). Poslední časy, v nichž žijeme, jsou dobou vylití Ducha svatého. Proto nastal rozhodující boj mezi "tělem" a Duchem.74
"Jen čisté srdce může říkat bez nejmenšího rozechvění: `Přijď království tvé.' Je třeba projít Pavlovou školou, abychom řekli: `Hřích už dál nesmí vládnout v našem smrtelném těle' (Řím 6,12). Ten, kdo se uchovává čistý v jednání, v myšlenkách a ve slovech, může říci Bohu: `Přijď tvé království!'"75

2820
Křesťané, vedeni Duchem svatým, musí rozlišovat mezi růstem Božího království a pokrokem kultury a společnosti, do nichž jsou postaveni. Toto rozlišování není vydělováním se, protože povolání člověka k věčnému životu jeho úkol používat sil a prostředků, které dostal od Stvořitele, k zasazování se o spravedlnost a mír na tomto světě, nepotlačuje, ale ještě jej umocňuje.76

2826
Prostřednictvím modlitby můžeme "rozeznat, co je vůle Boží" (Řím 12,2),85 a dosáhnout "vytrvalosti", abychom ji "vykonali".86 Ježíš nás učí, že do nebeského království se nevstupuje slovy, nýbrž tím, že člověk činí "vůli jeho nebeského Otce" (Mt 7,21).

2830
"Náš chléb". Otec, který nám dává život, nám nemůže nedávat potravu nezbytnou pro život, všechna "náležitá" dobra, hmotná i duchovní. V horském kázání Ježíš zdůrazňuje tuto dětinnou důvěru, která spolupracuje s prozřetelností našeho Otce.90 Nenavádí nás k pasivitě,91 ale chce nás zbavit všeho shonu a všech starostí. Taková je dětinná odevzdanost Božích dětí.
"Těm, kteří hledají Boží království a jeho spravedlnost, slibuje, že jim všechno ostatní přidá. Ve skutečnosti všechno patří Bohu a nic nechybí člověku, který vlastní Boha, jestliže on sám Bohu nechybí."92

2832
Jako kvas v těstě musí novost království "prokvasit" zemi Kristovým Duchem.95 To se musí projevit obnovením spravedlnosti v osobních, společenských, hospodářských a mezinárodních vztazích; nikdy se přitom nesmí zapomínat, že neexistují spravedlivé struktury bez lidí, kteří chtějí být spravedliví.

2855
Závěrečná doxologie "neboť tvé je království i moc i sláva" přejímá a znovu do sebe uzavírá první tři prosby Otčenáše: oslavu jeho jména, příchod jeho království a moc jeho spásné vůle. Avšak toto opakování má nyní formu klanění a díkůvzdání jako v nebeské liturgii.142 Vládce tohoto světa si tyto tři tituly království, moci a slávy lživě přivlastňoval;143 Kristus Pán je navrátí svému Otci a našemu Otci, až mu odevzdá království, kdy se definitivně dovrší tajemství spásy a Bůh bude všechno ve všem.