Různé (KKC - velikonoce)

434
Ježíšovo zmrtvýchvstání oslavuje jméno Boha Spasitele,18 neboť právě Ježíšovo jméno plně dokazuje svrchovanou moc "Jména nad každé jiné jméno" (Flp 2,9 10). Zlí duchové se jeho jména bojí19 a Ježíšovi učedníci v jeho jménu konají zázraky;20 vždyť Otec jim dá všechno, oč ho prosí v Ježíšově jménu.21

§ 512
Všechno od samého počátku, "co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat do nebe" (Sk 1,1-2), je třeba vidět ve světle tajemství vánoc a velikonoc.

§ 559
Jak přijme Jeruzalém svého Mesiáše? I když se Ježíš vždycky vyhýbal snahám lidu provolat ho králem,305 volí přesto čas a podrobně připravuje svůj mesiášský vstup do města "svého předka Davida" (Lk 1,32).306 Je pozdravován jako Davidův syn, ten, který přináší spásu ("Hosanna" znamená: "Nuže, spas!", "Dej nám spásu! "). A nyní "král slávy" (Ž 24,7-10) vjíždí do svého města na oslátku:307 nedobývá siónskou dceru, obraz své církve, ani lstí, ani násilím, nýbrž pokorou, jež vydává svědectví pravdě.308 Proto jsou toho dne poddanými jeho království děti309 a "Boží chudí", kteří ho s jásotem pozdravují, jako ho andělé ohlašovali pastýřům.310 Jejich volání: "Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu" (Ž 118,26), přebírá církev v "Sanctus" eucharistické liturgie jako úvod k památce Veliké noci Páně.

§ 560
Ježíšův vjezd do Jeruzaléma totiž ukazuje, že přichází království, které se král-Mesiáš chystá uskutečnit Velikou nocí (paschou - přechodem) své smrti a vzkříšení. Oslavou Ježíšova vstupu do Jeruzaléma, na Květnou neděli, liturgie církve zahajuje Svatý týden.

§ 571
Velikonoční tajemství kříže a zmrtvýchvstání Krista je středem radostné zvěsti, kterou mají apoštolové a po nich církev hlásat světu. Boží plán spásy byl splněn jednou provždy317 výkupnou smrtí Ježíše Krista, Božího Syna.

§ 613
Kristova smrt je zároveň velikonoční obětí, která dovršuje definitivní vykoupení lidí448 skrze "beránka, který snímá hříchy světa" (Jan 1,29),449 a obětí nové smlouvy,450 která znovu uvádí člověka do společenství s Bohem451 tím, že ho s ním smířila prostřednictvím krve "prolité za všechny na odpuštění hříchů" (Mt 26,28).452

§ 618
Kříž je jedinou obětí Krista, který je jediným "prostředníkem mezi Bohem a lidmi" (1 Tim 2,5). Protože se však ve své vtělené božské osobě "jistým způsobem spojil on sám s každým člověkem", 463 dává všem lidem "možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství způsobem, který zná Bůh".464 Kristus vyzývá své učedníky, aby vzali svůj kříž a následovali ho,465 protože on sám trpěl za nás a zanechal nám tak příklad, abychom šli v jeho šlépějích.
"Není jiné schodiště k výstupu do nebe než kříž."
(Sv. Růžena z Limy)

§ 624
Ježíš "měl z milosti Boží za všechny lidi podstoupit smrt" (Žid 2,9). Bůh ve svém plánu spásy stanovil, aby jeho Syn nejen zemřel "za naše hříchy" (1 Kor 15,3), ale také aby "zakusil smrt", to je, aby poznal stav smrti, stav odloučení duše od těla od okamžiku, kdy vydechl na kříži, po okamžik, kdy byl vzkříšen. Tento stav mrtvého Krista je tajemstvím hrobu a sestoupení do pekel. Je to tajemství Bílé soboty,...

§ 631
..."Ten, který se vrátil z říše zemřelých
a jasně zazářil lidskému rodu:
tvůj Syn, Ježíš Kristus.
On s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen." (Exultet)

634
"Radostná zvěst byla hlásána i mrtvým..." (1 Petr 4,6). Sestoupení do pekel je úplné naplnění evangelijní zvěsti o spáse. Je poslední fází Ježíšova mesiášského poslání; je to časově zhuštěná fáze, ale nesmírně rozsáhlá svým skutečným významem: je to rozšíření vykupitelského díla na všechny lidi všech dob a všech míst, neboť všichni, kteří jsou spaseni, se stali účastnými vykoupení.

§ 638
"My vám hlásáme radostnou zvěst, že ta zaslíbení, která Bůh dal našim otcům, vyplnil na jejich dětech, na nás, když vzkřísil Ježíše" (Sk 13,32-33). Ježíšovo zmrtvýchvstání je vrcholnou pravdou naší víry v Krista; jako ústřední pravdu ji vyznávalo a prožívalo první křesťanské společenství, jako základní ji předává tradice; zakládá se na dokumentech Nového zákona a je hlásána jako podstatná část velikonočního tajemství spolu s křížem:
"Kristus vstal z mrtvých,
svou smrtí nad smrtí zvítězil,
mrtvým dal život."
(Byzantská liturgie)

§ 646
Kristovo vzkříšení nebylo návratem k pozemskému životu, jak tomu bylo při vzkříšeních, která vykonal před velikonocemi, při vzkříšení Jairovy dcery, mládence z Naimu, Lazara. Tyto skutky byly zázračné události, ale osoby, které byly předmětem těchto zázraků, se Ježíšovou mocí vrátily do "obyčejného" pozemského života. A po nějakém čase znovu zemřely. Kristovo vzkříšení je podstatně odlišné. On ve svém vzkříšeném těle přechází ze stavu smrti do jiného života, mimo čas a prostor. Ježíšovo tělo je při vzkříšení naplněno mocí Ducha svatého; ve stavu své slávy se podílí na božském životě, takže svatý Pavel může o Kristu říci, že je to "člověk z nebe".532

§ 652
Kristovo vzkříšení je splněním zaslíbení Starého zákona537 i samotného Ježíše

§ 654
Ve velikonočním tajemství jsou dvě hlediska: svou smrtí nás Kristus osvobozuje od hříchu, svým vzkříšením nám zjednává přístup k novému životu....

§ 731
V den letnic (po skončení sedmi velikonočních týdnů) se naplňuje Kristova Veliká noc sesláním Ducha svatého...

§ 793
Připojuje nás ke své Veliké noci. Všechny údy se musí snažit připodobňovat se mu, "dokud nenabudou podoby Kristovy" (Gal 4,19). "Proto jsme přibíráni do všech tajemství jeho života... spojujeme se s jeho utrpením jako tělo s hlavou; trpíme s ním, abychom s ním byli oslaveni".

1026
Ježíš Kristus nám svou smrtí a zmrtvýchvstáním "otevřel" nebe. Život blažených spočívá v plném vlastnění plodů vykoupení, které zjednal Kristus; ten přidružuje ke své nebeské oslavě ty, kteří v něho uvěřili a zůstali věrni jeho vůli. Nebe je blažené společenství všech, kteří jsou dokonale přivtěleni ke Kristu.

§ 1067
...`svou smrtí naši smrt zničil a zmrtvýchvstáním obnovil život.'

1068
Toto Kristovo tajemství církev hlásá a slaví ve své liturgii, aby jím věřící žili a vydávali o něm svědectví ve světě:
V liturgii, hlavně ve svaté eucharistické oběti, "se koná dílo našeho vykoupení"; tak liturgie přispívá vrcholnou měrou k tomu, aby věřící svým životem vyjadřovali a zjevovali ostatním Kristovo tajemství a skutečnou povahu pravé církve.5

§ 1085
Kristus v liturgii církve naznačuje a uskutečňuje hlavně své velikonoční tajemství.

§ 1095
.....církev, při velikonoční vigilii, znovu čte a prožívá všechny tyto velké události dějin spásy "dnes", tedy v přítomné chvíli...

§ 1169
.....velikonoce nejsou svátkem jako ty ostatní: je to
"svátek svátků", "slavnost slavností", stejně jako eucharistie je
svátost svátostí (velká svátost). Svatý Atanáš je nazývá "velkou nedělí",46 jako Svatý týden se na východě nazývá "Velký týden". Tajemství vzkříšení, v němž Kristus zničil smrt, proniká svou mocnou energií náš starý čas, dokud mu všechno nebude podřízeno.

§ 1334
Ve Staré smlouvě byly chléb a víno přinášeny v oběť mezi prvotinami země, na znamení vděčnosti Stvořiteli. Ale tyto dary dostávají také nový význam v souvislosti s Exodem (odchodem Židů z Egypta): nekvašené chleby, které Izrael pojídá každý rok o velikonocích, připomínají spěch osvobozujícího odchodu z Egypta; vzpomínka na manu na poušti bude Izraeli stále připomínat, že žije z chleba Božího slova.159 Každodenní chléb je konečně plodem zaslíbené země, záruka, že Bůh je věrný svým příslibům. "Kalich požehnání" (1 Kor 10,16) na závěr židovské velikonoční večeře přidává k slavnostní radosti vína eschatologický rozměr, totiž rozměr mesiášského očekávání obnovy Jeruzaléma. Ježíš při ustanovení své eucharistie dal nový a definitivní význam požehnání chleba a kalicha.

§ 1339
Ježíš zvolil dobu velikonoc, aby splnil to, co ohlásil v Kafarnau: dát totiž svým učedníkům své tělo a svou krev.
...vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: "To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!" Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá" (Lk 22,7-20).

§ 1340
Ježíš dal židovským velikonocům jejich definitivní význam tím, že slavil Poslední večeři se svými apoštoly během velikonoční hostiny. Vždyť nová "pascha", přechod Ježíše k Otci skrze jeho smrt a jeho zmrtvýchvstání, je předjata ve večeři a slavena v eucharistii, jež je naplněním židovské paschy, a předjímá závěrečnou paschu církve ve slávě království.

1355
Při přijímání, jemuž předchází modlitba Páně a lámání chleba, dostávají věřící "nebeský chléb" a "kalich spásy", tělo a krev Krista, který se dal "za život světa" (Jan 6,51).
Protože nad tímto chlebem a vínem byly proneseny díky (podle tradičního vyjádření byly "proměněny"), "nazýváme tento pokrm eucharistie a nikomu není dovoleno, aby se jí účastnil, leč ten, kdo věří, že naše učení je pravdivé, kdo se očistil koupelí na odpuštění hříchů a k znovuzrození, a kdo žije tak, jak učil Kristus". (Sv. Justin)

1360
Eucharistie je obětí díků Otci, požehnáním, kterým církev vyjadřuje svou vděčnost Bohu za všechna jeho dobrodiní, za všechno, co vykonal skrze stvoření, vykoupení a posvěcení. Eucharistie znamená především díkůvzdání.

§ 1363
Památka, podle Písma svatého, není pouze vzpomínka na minulé události, nýbrž hlásání velkolepých děl, které Bůh učinil pro lidi.178 Liturgická oslava těchto událostí je jistým způsobem zpřítomňuje a aktualizuje. Právě tak chápe Izrael své osvobození z Egypta: kdykoliv se slaví velikonoce, události exodu (odchodu z Egypta) se zpřítomňují ve vědomí věřících, aby s nimi srovnali svůj život.

§ 1364
V Novém zákoně dostává památka nový význam. Když církev slaví eucharistii, koná památku Kristovy velikonoční oběti a ta se zpřítomní: oběť, kterou Kristus přinesl jednou provždy na kříži, zůstává vždy časová:179 "Kdykoli se slaví na oltáři oběť kříže, ve které `je obětován náš velikonoční beránek, Kristus', uskutečňuje se dílo našeho vykoupení."180

§ 1365
Jako památka Kristovy velikonoční oběti je eucharistie také obětí. Obětní ráz eucharistie se projevuje v samotných slovech ustanovení: "To je mé tělo, které se za vás vydává" a "tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá" (Lk 22,19-20). Kristus dává v eucharistii totéž tělo, které za nás vydal na kříž, tutéž krev, kterou prolil "za všechny na odpuštění hříchů" (Mt 26,28)