Slova našich dnů

Nechci, nebaví mě to, nemám čas, nesouhlasím,
nenávidím, nemám chuť, nemám rád, neodpustím,
nevydržím, nemám náladu...
To jsou slova našich dnů. Stala se bohužel
nejen součástí našeho slovníku, ale především
našeho srdce, celé naší bytosti. Zkusme si je
teď projít při křížové cestě, zamysleme se
nad nimi, právě proto, že je tolikrát řekneme
bez rozumu a kontrolujme je za slovy těch,
kteří prožili s Kristem jeho křížovou cestu.
A pojďme dál, dejme si za úkol, že tato slova
budeme pomalu odstraňovat ze svého slovníku,
ze svého podvědomí, a čiňme tak!
Budeme přitom ještě šťastnější,
otevřenější, radostnější děti Boží. Potom nás
bude mít ještě raději Bůh i ostatní lid a
zase my naopak budeme mít raději Boha a
ostatní lidi.

1. Kristus je odsouzen - nesouhlasím
Nikoho nezabil, nikoho nepodvedl, nikomu
neublížil a přesto je odsouzen. Je to
nespravedlivé, chtělo by to tedy obhajobu,
protest. Kristus ale mlčí, přijímá. Neříká -
nesouhlasím. Jistě zná cenu pokory a ví, že
pokora a mlčení jsou v Božím plánu boje
proti zlu účinnější, než slova nesouhlasu,
obhajoby. Neohlíží se na to, co řeknou lidé,
zda ho budou považovat za blázna.
Kolikrát se hájíme my? Jen se nás někdo
dotkne maličkostí, už si nic nenecháme líbit.
Hájíme se tehdy, když dotyčný má pravdu,
natož když pravdu máme my. Bouříme se, hádáme
se, rozčilujeme se, cítíme se ukřivděni, jsme
uraženi.
Odpusť nám, Pane, že neumíme mlčet.

2. Kristus bere na sebe kříž - nechci
Kristus bere kříž. Neříká nechci - ačkoliv
ho nenese sám za sebe, ale nese ho za nás. A
zatím my - nechceme se zapřít v jídlu, v
zábavě, v televizi, nechce se nám nést svoje
obtíže, svůj kříž a to už ani neuvažujeme, že
bychom měli nést kříž za druhé. Kolikrát
denně to slovo letí vesmírem a zraňuje toho,
který se nás vyvolil, který nám nabídl své
přátelství, dokonce za nás dal svého Syna,
který "nechci" neřekl.
Rozmysleme si každé "nechci", neříkejme je
proto, že zpátky už vzít nelze.
Odpusť nám, Pane, každé naše "nechci",
kterým jsme odmítli tvou vůli a poslouchali
protivníkův hlas.

3. Kristus padá poprvé - nestačím na to
Křížová cesta není zaranžovaná podívaná,
je reálná, je živá. Kristus musí projít
překážkami, mezi které patří i pády.
Nereaguje na ně tím, že by byl nervozní, že
by měl hysterický záchvat, neříká, že na to
nestačí, vstává a pokračuje. A kolik bojů,
překážek jsme už vzdali my, někdy na počátku,
někdy uprostřed, někdy dokonce i předem.
Často jsme si to logicky zdůvodnili, chtěli
jsme pochopení od druhých... A zatím jsme
měli dost sil se zvednout a jít dál. Chtělo
to jen zatnout zuby, poručit si. A proto
příště ať platí místo - nestačím na to -
chci!
Odpusť Pane, že jsme byli líní, ustrašení,
lenošní, a že jsme nebojovali.

4. Kristus potkává svou Matku - nestojím o to
Maria, člověk, který odpověděl na Boží
výzvu ano. Neodmítá Boží plán, přijímá,
raduje se z něho. Kolikrát svým postojem jsme
řekli Bohu: Nestojím o tvé plány, jsou příliš
náročné, budu pro druhé bláznem, budu se
muset zapírat a já chci něco užít... Copak
není Bůh náš otec, a nedává nám jen to
nejlepší? Nechávám se oklamat tím, co je
povrchní, dočasné, líbivé...a nestojím o dary
z rukou Boha.
Odpusť nám, Pane, že jsme nestáli o tvou
lásku, přátelství, klid a zaměřili se na
hodnoty, které nás uspokojili jen na chvilku.

5. Šimon z Kyrény pomáhá Kristu - nemám čas
Šel kolem Šimon z Kyrény. Třeba pospíchal,
možná chtěl, možná ho donutili, ale zastavil
se, udělal si čas a šel za Kristem část
křížové cesty. Žijeme ve století rychlosti,
spěchu a uspěchanosti. Každý den se za něčím
honíme, pospícháme, běžíme. Každý z nás také
stále říká: "Nemám čas..." Nemám čas jít
pomalu a obdivovat květiny, slunce a ticho.
Nemám čas vyslechnout toho, který mi chce
svěřit své problémy. Nemám čas se modlit a na
druhé straně se dokážeme hodinu dívat na
televizi, poslouchat rádio, pomlouvat
bližního, kritizovat nadřízené. Dostali jsme
od tvůrce čas jako vzácnou a křehkou
veličinu, ale neumíme ho jaksi využívat.
Slova: "nemám čas" se stala zaklínadlem,
kterým se vytvořily hráze mezi lidmi a
přírodou, říkáme to už jen tak běžně, je to
tak logické, jasné, je to normální, je to...
je a nebo není?
Využívat čas podle představ toho, který
ví, jak ho nejlépe využívat.
Pane, odpusť nám, že maříme čas
zbytečnostmi a nevyužíváme ho podle tvých
představ.

6. Veronika - je mi to jedno
Žena - není jí jedno, že tu jde člověk,
který trpí, není lhostejná. Mysleme na ženy,
na matky, které se zbavují svých dětí.
Upírají život těm, kteří se nemohou bránit.
Nezajímá je jejich souhlas, je jim to jedno.
Kde je u těch žen soucit, kde láska, smysl
pro krásu a spravedlnost? Smysl pro oběť - je
jim to jedno, je jim to jedno ve jménu
pokroku, ve jménu vědy, rozumu...
Jestliže je to možné, Pane, přijmi naši
oběť jako smír za ty, které zabíjí své
nenarozené děti.

7. Kristus padá podruhé - nemám náladu
Další překážka. My bychom řekli: Už zase?
Už nemám náladu. Ale říkáme to tak často, tak
často jsme netrpěliví. Neříká to však
Kristus. Ví, že musí usmířit mnoho hříchů,
plní vůli svého Otce, aniž by se ptal: jak to
bude ještě dlouho trvat? A proč také nejde
někdo jiný?... Neřídí se pocity svými, svou
náladou, nevnucuje Bohu své názory. Ale my se
mnohdy řídíme svou náladou.

Odpusť nám, Pane, že jsme se řídili svou
náladou, že jsme chtěli prosazovat svou vůli,
a ne prožívat slova modlitby Otče náš - buď
vůle tvá...

8. Kristus potkává ženy - nepomohu
Kolikrát říkáme: To nemá cenu, tím nikomu
nepomohu... A tak se nezajímáme, protože
bychom tím nikomu nepomohli... A zatím každý
sebezápor, každá oběť, každá modlitba se
skrze Boha promění v nějakou milost, i když
my to nevidíme. Jsme součástí těla Kristova,
které stále trpí, je pronásledováno,
bičováno, posmíváno a tak prožíváme jeho
bolesti - jako prožívaly Kristovu bolest
ženy, které ho potkaly.
Pane, odpusť, že jsme se nazajímali o
život církve, celé církve, celého těla
Kristova a nepomáhali svojí obětí,
sebezáporem, modlitbou...

9. Kristus padá potřetí - nevydržím
Bolest, únava se stupňují. Další pád. My v
životě upadneme vícekrát, jsme vyčerpáni.
Jsou někdy situace, kdy na nás doléhá utrpení
ze všech stran. Dlouho, když nás opustí
přátelé, jsme sami.....a tak řekneme: Už to
nevydržím. A hroutíme se. Není přece ale
možno, aby nás opustil ten, který si nás
vyvolil, nebo aby nám dal větší kříž, než
můžeme unést. Ten, který nedolomí nalomenou
třtinu. Není možné, aby se spletl génius
vesmíru a předimenzoval naše schopnosti.
Odpusť nám, Pane, že jsme malomyslní.

10. Kristus zbaven šatu - nenávidím
Nestačilo bičování, plivání, nadávky.
Nenávist jde dál. Berou Kristu i šaty. Oni
nenávidí - on miluje. Je to protiklad, který
byl nutný pro spásu nás všech. I v našem
srdci je někdy nenávist. Nenávidíme věci,
lidi... Místo lásky a odpuštění - nenávidíme.
A to, co bychom měli nenávidět - to je hřích
v jakékoliv podobě, to mnohdy přijímáme.
Pane, odpusť nám, kde je místo lásky
nenávist a kde v případě hříchu není
nenávist, ale souhlas.

11. Kristus přibit na kříž - nemám rád
Mohli jsme dostat větší důkaz lásky Krista
k nám? Je za nás ukřižován. Má nás rád, i
když jsme ho kolikrát zapřeli, zradili a
opustili. A co všechno a koho my nemáme rádi?
Nemáme rádi to a to jídlo, nadáváme na
počasí, nemáme rádi toho a toho člověka.
Dostali jsme příkaz lásky. Miluj svého
Boha a bližního. Jak tento příkaz plníme?
Odpusť, Pane, naši nelásku vůči tobě a
vůči bližním.

12. Kristus umírá - neodpustím
Kristus umírá. Dívá se dolů na ty, kteří
ho odsoudili. Nespílá jim, neříká, že jim
neodpustí. Ať slunce nezapadá nad vašim
hvěvem.
Jak je to s námi? Jak si odpouštíme
vzájemně jako bratři, jako přátelé? Neodmítli
jsme někdy ruku nabídnutou ke smíru? Nečekali
jsme někdy až první přijde ten druhý, protože
co bych já se pokořoval, já jsem nezačal...
Odpouštějme si navzájem, protože totéž
chceme my po ostatních a po Bohu. Ve hněvu
není lásky. Z hněvu se raduje jen ďábel a Bůh
má zármutek.
Odpusť, Pane, že jsme si nedokázali
odpouštět.

13. Kristus na klíně své Matky - ne
Velká Matka, velká žena. Maria je velká
tím, že řekla Bohu své ano. Neřekla - ne.
Dokázala svou poslušností umlčet otázky a
nedůvěru. Bůh je trpělivý, my ne. Bůh odpustí
- my zase ne. Napravme naše skutky. Právě ony
křičí celému světu ne!
Pane, odpusť nám, že jsme odmítli tvůj
scénář a roli nám určenou.

14. Kristus uložen do hrobu
Kristus svoji křížovou cestou došel až do
konce. Neříkal na ní slova: nechci,
nesouhlasím, nevydržím, nemám čas,
neodpustím, nenávidím, nemám náladu... Není
to i pro nás návod, jak zvládat svou křížovou
cestu, jak žít?
Zkusme ochudit svůj život o tato slova,
aby se stal bohatším.