Štěstí je přirozený stav, štěstí začíná uvnitř..., podle Johna Powella

- ŠTĚSTÍ JE PŘIROZENÝ STAV
Přirozeným stavem bytosti jménem člověk je štěstí..., my všichni jsme byli stvořeni ke štěstí... Pokud je člověk stále nešťastný, není něco v pořádku, něco chybí.

- VROZENÁ TOUHA (A FRUSTRACE)
Každý z nás zakouší touhu být šťastný. Každý z nás občas prožívá i nenaplnění této touhy. Naše sny o štěstí nás klamou.

- OČEKÁVÁNÍ ŠTĚSTÍ
Naše sny jsou předurčeny k zániku potud, pokud si myslíme, že štěstí přijde od vnějších věcí nebo dokonce od jiných lidí. Avšak správný vzorec zní: Štěstí začíná uvnitř. /Protože v nás samých nás očekává Ježíš Kristus, čeká na nás u nás doma, viz Gal 2,20. Štěstí nepřijde od lidí, nebo věcí, ale může přijít skrze ně... - pozn. 141/. Pokud vidíme své štěstí v příslibech věcí nebo v rukou druhých lidí, vždycky nás nakonec přepadne frustrace. Chyba je v tom, když očekáváme, že zodpovědnost za naše štěstí převezmou věci nebo druzí lidé.
- Všichni jsme schopni dosáhnout štěstí, ale mnozí se vzdali vší naděje.

- REKLAMY NA ŠTĚSTÍ
Po všech zklamáních, která jsme zakusili zvenčí jsme zřejmě nikdy to, po čem toužíme, nehledali uvnitř. Snad nás svedla na scestí všudypřítomná vlna reklamy. Jsme ujišťováni, že budeme šťastní, pokud budeme nakupovat a užívat právě ty určité výrobky... Postupně propadáme víře, že štěstí spočívá pouze v rozmnožení požitků. A tak nakupujeme a spotřebováváme...

- VLIVY RODIČŮ, které máme v sobě zaznamenány
Jedním z důvodů, proč si mnozí z nás pletou zdroje štěstí, jsou vlivy rodičů, které máme v sobě zaznamenány.... (Ustaranost, peníze, závislost na druhých, zdravíčko,.... Záznamy rodičovských postojů jsou podstatnou součástí mojí osoby a mého života. Musím si je prohlížet a přehodnocovat je...

- PAST SROVNÁVÁNÍ A SOUPEŘENÍ.
Jsme neustále porovnáváni s druhými. Vždycky existoval někdo, kdo byl (v něčem) hezčí, chytřejší, choval se lépe a byl výkonnější než my. Byl nám neustále kladeni za vzor... Obvyklá témata porovnávání jsou: vzhled, chytrost, chování, výkon. Většina z nás se naučila srovnávat se s druhými, což znamená konec vnitřní spokojenosti.
Past soupeření. Byli jsme poštvaní proti druhým a oni proti nám, což v mnohých lidech zanechalo celoživotní jizvy. V našich srdcích se usadila závist - "kéž bych byl jako..., ale k tomu mám daleko...".při takovém soupeření prohrávají všichni /neboť se učí soupeřit, ne se doplňovat a obohacovat, učí se vzájemně se srážet, ne pomáhat si růst...- 141/.
- Všechny pokusy hledat štěstí přímou cestou jsou odsouzeny k nezdaru. Štěstí je jistým způsobem vedlejší produkt. Je důsledkem toho, že děláme něco jiného.
- Cesta za štěstím je úkol na celý život. Život je proces, cesta postupného růstu. Žít znamená růst, a to je možné vždycky jen postupně.

- MUSÍME PŘIJMOUT SAMI SEBE TAKOVÉ, JACÍ JSME.
Máme sklon lpět na věcech, ale i na svých představách. Vzdát se starých představ je základní věcí potřebnou k růstu. Jestliže mám růst, musím se odpoutat od své minulosti. Musím si uvědomit, že jsem jediné a jedinečné já, osoba v procesu, která se stále učí, proměňuje a roste. Jediná důležitá skutečnost je ta, kdo jsem právě teď. Nejsem tím, kým jsem býval, nejsem ani tím, kým budu... / I když samozřejmě mě moje minulost částečně ovlivňuje... - 141/

- ZNAKY SEBEPŘIJETÍ
Pokud mám být šťastný, musím se naučit být šťastný z toho, kým jsem. A to není snadná věc. Všichni v sobě máme podvědomou oblast mysli. Je to duševní hřbitov pro ty skutečnosti, se kterými nechceme, či nemůžeme žít. Je však smutná pravda, že tyto svoje trny nepohřbíváme mrtvé, ale zaživa, a tak nás ovlivňují i nadále.

Deset znaků pro ty, kteří přijímají sami sebe:
1. Jsou šťastní
- žije s tím, koho má rád 24 hodin denně
2. Otvírají se druhým
- sami sebe chápeme jako dar pro druhé skrze otevření se, druzí jsou nám také darem...
3. Jsou připraveni, aby byli milováni a chváleni
- pokud přijímám sám sebe, pochopím, že mě milují také druzí. Budu schopen přijímat pochvaly a komplimenty a nechají mě v klidu, nebudu neustále druhého podezírat z nekalých motivů
4. Mají moc být sebou
- dříve než mohu být sám sebou, musím přijmout sám sebe... /Nemusím být stále úzkostlivý o sebe a o okolí...- 141/ Nemusím životem vláčet spoustu masek. "Nemusím se ti líbit, ale musím být sám sebou !"
5. Přijímají se teď...
- Včerejší já je minulost, zítřejší já neznám. Odpoutat se od minulosti a nežít jen v očekávání budoucnosti. Přijmout se teď a nečekat, kým se stanu... Tak je to i s láskou k sobě a k druhému... Je to je láska bez podmínek - milovat druhého teď ne milovat druhého, "až jestli se stane..."
6. Jsou schopni se smát sami sobě
- jen když vím, že jsem v podstatě dobrý, mohu přiznat, že mám také své hranice.
7. Jsou schopni poznat a řešit své potřeby
- "charita začíná doma" - u sebe... Když skutečně miluju sebe sama, budu mít sílu milovat svého bližního. Vyrovnaný život, umění říci ne...
8. Jsou schopni o sobě rozhodovat.
- dělám to, co považuji za správné, ne to, co si myslí a říkají druzí lidé /samozřejmě s mírou.../ Nebojí se plavat proti proudu...
9. Mají pozitivní vztah ke skutečnosti.
- brání to snění za bílého dne. Jsem tím, kým jsem a z toho vychází, ostatní je jen mrhání energií. Nežiji "co by bylo, kdyby ..."
10. Jsou asertivní.
- uplatňuji své právo být brán vážně, právo na své vlastní myšlenky, , na svá rozhodnutí, do všech vztahů vstupuji jako rovnocenný partner, uplatňuji své právo na omyl...

- NENÍ SEBEPŘIJETÍ JEN SOUSTŘEDĚNÍ SE NA SEBE SAMA?
Narcisismus se naopak považuje za důsledek nenávisti vůči sobě... Na sebe zaměřený člověk cítí bolestnou prázdnotu, kterou se snaží vyplnit vychloubáním, soupeřením, překonáváním ostatních.... Ježíš, podle Junga, řekl jak se máme chovat k nejmenším z našich bratří a sester, kterými jsme my sami... (MT 25)
Pýcha prohlašuje obdarování za vlastní výkon, pokora uzná výkon, ale i obdarování...

- PŘEKÁŽKY PŘIJETÍ SEBE SAMA.
Proč má tolik lidí problémy se sebepřijetím?! Asi proto, že všichni trpíme komplexem méněcennosti. Od narození jsme dostávali jen negativní informace (tam nechoď, to nedělej...)
Nejčastější překážky pro přijetí sebe sama (u každého jsou jedinečné a i jiné pořadí...)
1. Moje tělo
- Vzhled je nejčastějším objektem poznámek a srovnávání, proto se pro mnohé stává překážkou přijetí. Téměř každý z nás by rád změnil alespoň jednu stránku svého fyzického vzhledu. /mnoho lidí se nepodívá do zrcadla, i když nejsou oškliví...141/
- Zdraví. Mnozí z nás trpí nějakým tělesným neduhem.... Je nutné se ptát do jaké míry jsem tímto ovlivněn, protože jen pravda mě osvobodí.
2. Moje mysl.
Stále se klade důraz na inteligenci. Často mezi partnery dochází k intelektuálnímu soupeření. Mnozí si nesou bolestné vzpomínky, jak je druzí ztrapnili. Podléhám pokušení srovnávat se?
3. Moje chyby.
Všichni chybujeme. Chybami se člověk učí, jediná opravdová chyba je ta, ze které se nepoučíme. Většina z nás nevidí, že jsme se z mnohého už poučili a že jsme v mnohém už vyrostli. Hrozí stále nebezpečí, že se budu stále vnímat podle toho, jaký jsem býval kdysi... Jedinou možností je být k sobě pravdivý, jen tak mohu růst, vydat se na cestu...
4. Mé pocity a emoce.
Přijímám je? Střídání nálad je pro každého běžnou věcí. Některé emoce ale lidé pečlivě vypuzují, potlačují...
5. Moje osobnost.
Osobnostní typy jsou částečně věcí genetiky a částečně věcí raného naprogramování (výchovou). V rámci každého typu je prostor pro růst. Každý z nás je jedinečný a liší se od ostatních. Naše zvláštní dary nás odlišují, naše hranice nás definují... Zvolil bych si někoho, jako jsem já, za svého blízkého přítele?

- NAPROGRAMOVÁNÍ A PŘIJETÍ SEBE SAMA
- Přijetí sebe sama má kořeny v dětství, jsme jako počítače, vše se do nás ukládá... Lidská mysl je jako zahrada, aby v ní byly květiny, musíme ji zbavit plevele..

- ZÁSADNÍ UJIŠTĚNÍ: JSEM TÍM, KÝM MÁM BÝT!
- Příběh nikoho z nás nezačal příchodem na tento svět. Bůh na každého z nás už od věčnosti myslel. Mohl nás stvořit jinak, avšak potom bychom nebyli těmi, jimiž jsme.
- Každého z nás poslal Bůh na tento svět se zvláštní zprávou, kterou můžeme doručit jenom my, se zvláštním skutkem lásky. /Poslal nás do světa, aby tento zakusil více lásky). Každý z nás je k tomuto úkolu vybaven /a toto vybavení si je potřeba očistit od mnoha nánosů tohoto světa odloučeného od Boha/. Každému z nás vložil Bůh do rukou zvláštní část své pravdy. Bylo by proto nemoudré se srovnávat s druhými... Každý z nás je jedinečný, neexistují kopie /zprávy.../.
Přijetí sebe sama musí začít poctivým zhodnocením. Nesmíme kvůli svým omezením ztrácet odvahu, ani bychom se je neměli nepokoušet popírat. Nepřijmeme-li skutečnost o sobě samých, budeme žít ve světě sebeklamů a fantazií. Neuvidíme jasně směr našeho růstu a vývoje.
Vytvořit si seznam obdarování a omezení, konzultovat...

/Z knihy Johna Powella, Štěstí začíná uvnitř, Portál, Výběr a mírná úprava z úvodu a z 1. kapitoly./