Týden modliteb za povolání 2002 - podklady na každý den

14.4. – 21.4. 2002

Téma: Povolání ke svatosti





Neděle 14. dubna 2002


Obsah



Poselství Otce kardinála Miloslava Vlka

k Týdnu modliteb za povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu



Je obdivuhodné, s jakým úsilím každoročně Svatý otec svolává církev na celém světě ke společné intenzivní modlitbě, která přivádí křesťanské společenství k nepřetržité a usilovné prosbě k Bohu za povolání. (Poselství papeže Jana Pavla II. k XXXIX. světovému dni modliteb za povolání 21. 4. 2002, čl. 5)



Letos církev koná již třicátý devátý světový den modliteb. Při této příležitosti posílá papež všem biskupům, kněžím a věřícím poselství, slovo orientace a výzvu ke spojení ve společném úmyslu týdne modliteb.



Ve svém poselství předkládá jako společný úmysl „Povolání ke svatosti“ - jako povolání všech věřících. V apoštolském listě Novo millennio ineunte označuje svatost za pastorační prioritu, „neboť to je vůle Boží: vaše posvěcení“. (1 Sol 4, 3) „Každé povolání je v církvi ve službě svatosti,“ říká papež, „avšak u některých, jako jsou povolání ke kněžské službě a zasvěcenému životu, je tomu způsobem jedinečným.“ (Poselství, čl. 2)



Druhou prioritou je modlitba – prostě „znovu začít u Krista“ (tamtéž, čl. 29). „V modlitbě se rozvíjí dialog s Kristem … ´zůstaňte ve mně a já zůstanu ve vás´. (Jan 15, 4) Tato vzájemnost je samotnou podstatou, duší křesťanského života, nezbytnou podmínkou jakékoliv autentické pastorační činnosti. V našem nitru ji působí Duch svatý a ona nás skrze Krista a v Kristu uschopňuje kontemplovat tvář Boha Otce. Osvojit si tuto trinitární logiku křesťanské modlitby … je vrcholem a zdrojem křesťanského života církve…“ (tamtéž) Ať se také naše modlitební úsilí ve vzájemném společenství stane opravdovým setkáním s Kristem.



Ze zkušenosti víme, že nová povolání k zasvěcenému životu jsou vzbuzována převážně svatostí života zasvěcených osob. Oni jsou a „mají především být svědky svatosti služby, kterou obdržely jako dar … Svým příkladem a učením zviditelňují – zvláště mladé generaci – strhující dobrodružství, které je určeno tomu, kdo se ve stopách Božského Mistra rozhodne zcela patřit Bohu a obětuje sám sebe, aby každý člověk mohl mít život v plnost (srov. Jan 10, 10)“ (Poselství, čl. 4).



Povolání ke kněžské službě „je v podstatě povoláním ke svatosti v té formě, která vyplývá ze svátosti kněžství. Svatost je důvěrný vztah s Bohem…“ (Pastores dabo vobis, 33) Ježíš povolává apoštoly, „aby byli s ním“, (Mt 3, 11) v přednostním, důvěrném vztahu. Prosme tedy za znovuobjevení svatosti chápané v podstatě jako příslušnost k tomu, který je Svatý. Prosme za to, aby zasvěcené osoby potvrzovaly svatostí života to, co hlásají a slaví. A tato autentičnost (která je Boží autentičností) ať se dotkne duší zcitlivěných Duchem svatým a toužících po blízkosti Boha, po setkání s ním v moři povrchnosti a hektiky dnešního života.



Žehná kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský








Přímluvy



Milí bratři a sestry, jednomyslně a s důvěrou se obraťme v modlitbě k Bohu svému Otci, aby jeho milost stále obnovovala církev a působila změnu v lidech:



Pane, smiluj se!



Þ Modleme se, aby v církvi nikdy nechyběli ti, kdo by v kněžské službě pracovali oddaně a s láskou na posvěcování Božího lidu.

Þ Modleme se, aby v žádné křesťanské obci nechyběl pastýř, který by hlásal evangelium, slavil eucharistii, vyučoval ve víře a posiloval trpící.

Þ Modleme se, aby mladí muži, kteří cítí volání k řeholnímu životu, měli sílu překonat překážky a s radostí následovali Krista chudého a poslušného.

Þ Modleme se, aby mladé dívky, které jsou Bohem povolány, pocítily radost z toho, že se zcela zasvětí Kristově lásce životem v rozjímání a ve skutcích lásky.

Þ Modleme se, aby bylo dostatek poslů evangelia, kteří by hlásali Krista těm, kdo ho ještě neznají.

Přijmi, Pane, prosby své církve a tvé milosrdenství ať nám dá, v co se pro své nepatrné zásluhy neodvažujeme doufat. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.





Modlitba Svatého otce Jana Pavla II. za povolání


Otče svatý, pohleď na dnešní lidstvo,

které činí první kroky na cestě třetího tisíciletí.

Jeho život je ještě silně poznamenán

nenávistí, násilím a útlakem,

ale žízeň po spravedlnosti, pravdě a milosti

znovu nachází místo v mnoha srdcích,

která očekávají toho, kdo jim přinese spásu,

kterou jsi vykonal skrze svého Syna Ježíše.

Je třeba odvážných hlasatelů evangelia

a velkorysých služebníků trpícího lidstva.

Prosíme tě, pošli své církvi svaté kněze,

kteří by posvěcovali tvůj lid skrze prostředky tvé milosti.

Pošli mnoho zasvěcených mužů a žen,

kteří by ukazovali tvou svatost uprostřed světa.

Pošli na svou vinici svaté dělníky,

kteří by pracovali s horlivou láskou

a vedeni tvým Svatým Duchem

přinášeli Kristovu spásu

až na konec země.

Amen.
















Pondělí – 15. dubna 2002


Obsah



Lv. 19.2 : „Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“



Přikázání svatosti se mnohým zdá jako maximalistické, dosažitelné jen pro někoho, jen pro výjimečné lidi, kteří dosáhnou dokonalosti. Jako by se většina měla spokojit příkazy Desatera: věř, poslouchej, nelži a neokrádej… A přece od všech sám Ježíš žádá: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Mt 5,48) A v knize Zjevení čteme, že do nebeského království nevstoupí nic nesvatého (srov. Zj 21,27). Jinak můžeme tedy říct, že nedosáhneme-li svatosti, nebudeme v nebi. Skončíme-li pak v zavržení, k čemu bylo naše křesťanství? Kdo neskončí v nebi, promiňte mi to hrubé slovo, ten svůj život zbabral.

Co však znamená svatý? Jak tomu rozumí Bible? Svatý je oddělený pro Boha, patří Hospodinu, svému Bohu, celým svým životem v jeho bohatství a plnosti. Svatost starozákonního lidu je zakotvena ve svatosti Boží, ve výlučnosti a oddělenosti od všeho nenáležitého a nečistého. Izraelský národ je povolán, aby byl svědkem, zvěstovatelem i nositelem Boží svatosti. Je to lid stojící pod zvláštní ochranou, tedy nedotknutelný, lid s mimořádným posláním. Má-li však dosáhnout této jedinečnosti, musí zachovávat Boží zákon.

Zkušenost nám ukazuje, že lidská slabost nám nedovolí být bez chyb, že nemáme dost sil k překonání všech pokušení a k dosažení dokonalého zachování všech Božích přikázání. Bůh si nás však přesto vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Zahrnul nás rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. V něm máme vykoupení a odpuštění všech hříchů. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem
(srov. Ef 1,4-11). Takže už nepatříme sobě, ale Bohu. Už nežiji já, ale Kristus ve mně. (Gal 2,20) On je svatý. Aby jeho svatost mne prostoupila a vyzařovala i ze mne, musím se já umenšovat a On růst (srov. Jan 3,30). Musím hledat jeho vůli a tak se s ní spojit, že budu chtít to, co chce On. Pokud se to podaří, budu dokonce moci počítat s tím, že On bude dělat to, co chci já, protože já už nechci nic, než co chce On. Tak to aspoň říkali někteří svatí, když například tvrdili: V nebi bude Ježíš plnit vůli mou, proto na zemi jsem já plnila vůli jeho.

Zastavil jsem kdysi seminaristu a ptal se: Co teď vidíš jako největší hodnotu pro sebe? Bez váhání odpověděl: kněžství. Řekl jsem: škoda. Divil se. Víš, na prvním místě by měl být Bůh. Jeho si zvol a postav ho na první místo, jemu dej přednost před sebou i před povoláním. Zahleď se do něj a žasni. To otevře ještě víc tvé srdce a když tě opravdu Bůh zaujme, přeneseš těžiště svého života na Boha. Budeš se mu chtít líbit a bude ti záležet na jeho vůli. Když si jej zamiluješ a budeš chtít to, co chce On, pak uvidíš i své povolání jako jeho dar. Poznáš, že kněžství sis nevybral ty sám, ale povolal tě k němu Bůh. Když nebudeš soustředěný na sebe, přijmeš kněžství jako velkorysý Boží dar, který nemáš jen pro sebe, ale proto, abys mohl být užitečný druhým. Případné těžkosti pak překonáš snadno, protože na to nebudeš sám. Bude v tobě působit ten, který je mocný, a poznáš, že i na tobě bude konat veliké divy.

Začátkem duchovní cesty je odvaha říct Bohu ANO. Avšak nejen na chvíli. Věrné následování Krista je jistou cestou k plnému dozrání lidské osobnosti i užitečnosti pro svět a jednou k dosažení věnce vítězství. I když tato cesta není pohodlná a skrývá mnohá nebezpečí, tají úžasná dobrodružství, má skvělý cíl, kterého nelze dosáhnout jinými způsoby. Vždyť pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ostatně dějiny církve nám dávají mnoho příkladů.



X Mons. Jan Graubner

arcibiskup olomoucký



Přímluvy



Modleme se společně k Pánu:



Pane, smiluj se!



Þ Prosme za mír od Boha sestupující, za Boží lásku a milost a za spásu našich duší.

Þ Prosme za jednotu všech Božích církví.

Þ Prosme za pokoj a dary Ducha svatého pro našeho papeže Jana Pavla II., našeho biskupa N., všechny kněze, jáhny a celý křesťanský lid.

Þ Prosme, aby se na všech úrovních projevovala, rozvíjela a sílila opravdová láska k církvi.

Þ Prosme, aby vzájemná spolupráce uvnitř církve byla oporou těm mužům a ženám, kteří chtějí následovat Krista nerozděleným srdcem.

Þ Prosme za všechny trpící a nemocné, ať jejich modlitby a oběti přinesou trvalý užitek v životě národa i církve.

Smiluj se nad námi a ochraňuj nás, Bože; shlédni na přímluvy Bohorodičky Panny Marie a našich svatých bratří a sester a vyslyš naše prosby skrze Krista, našeho Pána. Amen.





Modlitba Svatého otce Jana Pavla II. za povolání










Úterý – 16. dubna 2002



Obsah





V Týdnu modliteb za kněžská povolání a povolání k zasvěcenému životu se dnes zamyslíme nad slovy z listu k Efesanům 2,20-21:



Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu.



Nevím, jak zapůsobila uvedená slova listu Efesanům na tehdejší obyvatele prvokřesťanských obcí. Možná odcházeli po vyslechnutí zmíněného úryvku s hlavou plnou myšlenek nad obrazem, který jim byl právě předložen. Možná list putoval z ruky do ruky, nebo někde v úzkém kruhu křesťanů přinášel nové světlo pro každodenní věrnost Kristu. Jste jako budova, znělo snad nejednou jako ozvěna nad obzorem všedního dne, který měl dost svého trápení a který nepřestával stát v kontrastu proti zdem skvostných chrámů bohyně Artemidy či přepychových paláců mocných tehdejšího světa.



A nebylo by těžké přenést tyto pocity do skutečnosti naší doby. Jsme dílo Boží, jsme živé kameny v rukou Božského Stavitele, jsme povoláni stát se chrámem Boží slávy a Boží přítomnosti mezi lidmi. Proti velkorysosti chrámů konzumu, při nadvládě slov médií a křehkosti lidské společnosti na prahu třetího tisíciletí máme dál spolupracovat na díle Božím. Nabízet sebe, svůj život, a nacházet tak jeho pravou hodnotu a svou vlastní cestu. Jaké je mé místo? Co ode mne Bůh očekává? Snad každý z nás si již kladl podobné otázky. Buďte svatí – opakuje papež slova z knihy Leviticus ve svém poselství ke dni modliteb za povolání. Ale jak by bylo možné jít cestou svatosti bez toho, aniž by člověk k tomu nacházel prostředky a pomoc, aniž by zakoušel sílu obětí a modliteb těch, kdo nabídli Bohu celé své srdce? Spojeni v jediný celek Božího díla, neobejdeme se bez onoho základu, který byl stavbě dán – bez našeho zakotvení v Kristu, pravém nárožním kameni, a bez těch, v kterých je stále živá jeho posvěcující, pastýřská i prorocká služba. Naše snaha o dokonalost nutně musí volat o dar jedinečného vyvolení, jímž Bůh obdařuje svůj putující lid. A jsou to chrámy lidského nitra, ve kterých Bůh dává zaznívat hlasu: Koho pošlu? Kdo půjde? Je na nás, abychom uskutečňováním vlastního povolání k životu s Kristem pomáhali připravovat srdce těch, které Pán volá k přijetí Božího vyvolení: Zde jsem. Mne pošli.



Církev je „domem svatosti“, píše papež ve svém poselství. V něm si všichni křesťané vzájemně pomáhají odhalit a uskutečnit vlastní povolání v naslouchání Božímu slovu, v modlitbě, ve vytrvalém přijímání svátostí a v neustávajícím hledání tváře Kristovy v každém bratru. Jak uvádí dále papež, v tomto „domu svatosti“ se dostává také každému skrze církev z nekonečného bohatství tajemství Ježíšova (srov. Christifideles laici), takže svatost Boží vstupuje do každého životního stavu a situace, aby se všichni křesťané stali dělníky na vinici Páně a budovali Tělo Kristovo.



Prosby o dar kněžské služby a zasvěceného života ať jsou tedy výrazem naší vlastní touhy po svatosti i projevem odpovědnosti za život církve.



X Mons. František Václav Lobkowicz OPraem

biskup ostravsko-opavský







Přímluvy



Láska Krista, dobrého pastýře, přesahuje naše chápání. S důvěrou mu předložme své prosby:



Pane, smiluj se!



Þ Pane Ježíši, plný lásky a smilování, odpusť své církvi její slabost a dej jí sílu, aby ti vydávala opravdové svědectví lásky Kristovy.

Þ Vlož do srdcí svých vyvolených touhu po hlásání evangelia a pošli nové dělníky na svou vinici.

Þ Učiň, ať stále hlouběji pronikáme k poznání tvé lásky, kterou nám projevuješ svou přítomností v Eucharistii.

Þ Dej nám milost, abychom se dovedli ztišit a naslouchat tvému hlasu.

Þ Učiň z našich rodin společenství křesťanského života, schopná přijmout a doprovázet růst povolání k duchovnímu stavu.

Þ Otevři srdce všech hlasatelů evangelia ke vzájemné spolupráci pro sdělování spásy.

Þ Pomáhej nám všem, abychom hlásali evangelium nejen slovy, ale především životem, a dovedli rozpoznat potřeby doby a přijmout nové úkoly.

Pane, ty víš, co potřebujeme, smiluj se tedy a dej nám hojnost svých darů. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.





Modlitba Svatého otce Jana Pavla II. za povolání










Středa – 17. dubna 2002


Obsah





Mt 10,8 v širších souvislostech (a sportovníma očima)

Jsou poslední chvíle před zápasem dvou království

Království nebeské (KN) nastupuje k zápasu s královstvím smrti. Je to existenční zápas, doslova kdo z koho. Království smrti (KS) je reprezentováno velmi zkušenými a dobře připravenými zlými duchy a jimi podmaněnými lidmi. Ježíšova notoricky známá "dvanáctka" zadarmo hrajících amatérů přijímá poslední pokyny. Mají se pustit do zápasu, jehož cílem je nejen vyhrát, ale i přesvědčit nesmírné množství stále nových a nových diváků, že podceňované království nebeské je jedinou trvale vítězící alternativou.

Při sportovních utkáních je nepřípustné, aby kdokoliv z diváků vtrhl na hřiště. V tomto zápase je to ale jinak. Žádný z nově příchozích nezůstane trvale sedět na tribuně.Do zápasu je na jedné či druhé straně nakonec zapojený úplně každý.

Království smrti ústy svého trenéra Zlého slibuje okamžité velké odměny všem, kdo se zapojí do boje v jeho dresu. Naproti tomu dres s emblémem KN je často potřísněn krví nefér hrajících soupeřů.

Nováčkům na tribuně je už po chvíli jasné, že jedna strana hraje podle nějakých pravidel, kdežto ta druhá má volnost v použití naprosto všeho, co poskytuje jakoukoliv výhodu. Účinnou reklamou i odměnou trenéra Zlého je možnost tvořit si vlastní pravidla, spojená až s “božskou“ příchutí ráje. Pro velkou většinu nově příchozích diváků je to nesmírně lákavé. A nejen to, sladkým vidinám podléhají i mnozí v dresu KN. Na druhé straně ale mnoho z družstva KS po určitém čase zjišťuje, že z těch otloukaných protivníků a jejich Trenéra vyzařuje něco velmi přitažlivého, co v jejich mužstvu chybí. Že je okamžité výhody a možnosti nedovedly ke svobodě, jakou si představovali. Že jsou čímsi podmaněni, svázáni, že jsou blízko bezmocnosti a dokonce smrti, za kterou už není nic. Zato u jejich podceňovaných soupeřů je to nějak jiné... A tak si kladou otázku: Je ještě vůbec nějaká šance osvobodit se z těsného dresu Zlého?

Tento staletí trvající zápas doslova na život a na smrt se hraje bez přerušení i v této chvíli. Hraješ v něm i ty, i já. Z původní „jedenáctky“ už nezůstal nikdo. Do zápasu dali po vzoru svého Trenéra všechno a byli většinou podobně jako on zabiti. (Zvláštní, že právě to je důvodem, proč žijí přijatým životem.) Následovaly a následují další a další generace. A právě teď se všichni dívají, jak to válíme my.

Jak jsme přijali jejich zkušenosti s naprostou důvěrou v Trenéra.

Jestli jednotlivci hrají pro tým.

Jestli tým využívá schopnosti jednotlivců.

Zkrátka si o každém z nás povídají, úžasným způsobem povzbuzují a radují se z našich vybojovaných a proměněných šancí.

A co náš Trenér? Ten už svůj zápas s Protivníkem (doslovný překlad výrazu Satan) vítězně vybojoval a všem, kdo chtějí hrát na straně dobra, slíbil vítězství. Ale kdo bude žít jen pro něho?

Kdo bude s nadšením těch prvních nominovaných zápasit v dresu KN?

Kdo bude uzdravovat spoutané a třeba už usmrcené Zlým? Nadchne někoho z nově příchozích na tribunách nebo osloví někoho ze soupeřů moje, naše "hra"?

Prosme tento týden, aby náš výkon a nasazení v boji byly natolik pravdivé a lákavé, že svým zapálem "nakazíme" co nejvíc lidí, aby také oni toužili po dresu hráče Božího království a nebyli jen jeho věšákem.



X Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle

biskup brněnský





Přímluvy

Z celé duše a z celého srdce všichni volejme k Pánu:

Pane, smiluj se!

Þ Daruj své církvi pokoj a jednotu.

Þ Žehnej našemu papeži i všem biskupům.

Þ Veď teology a zpovědníky svým Svatým Duchem.

Þ Žehnej všem bohoslovcům a jejich učitelům.

Þ Posiluj nás svou milostí, aby farnosti byly společenstvími žitého evangelia.

Þ Posiluj svou milostí rodiny, aby vytvářely dobré podmínky pro vznik a růst nových povolání k duchovnímu životu.

Þ Posiluj svou milostí všechny, kdo se ti zasvětili, aby řeholní společenství vyzařovala do světa Kristova Ducha.

Þ Povzbuď trpící a opuštěné lidi a dej, aby našli u křesťanů pochopení a pomoc.

Þ Dej, aby ti, kteří se vyčerpali prací pro evangelium, dosáhli slávy Království.

Bože, ty můžeš učinit mnohem víc, než oč prosíme. Buď tobě sláva v církvi skrze Ježíše Krista po všechny věky. Amen.





Modlitba Svatého otce Jana Pavla II. za povolání










Čtvrtek - 18. dubna 2002



Obsah



Svatý otec Jan Pavel II. v postsynodální apoštolské adhortaci Vita consecrata zdůrazňuje, že církev bez řeholníků a řeholnic, bez sester a bratří, kteří se zasvětili Bohu slibem evangelních rad, neodpovídá záměrům jejího zakladatele Ježíše Krista. To znamená, že čtyřicetileté úsilí v naší zemi, vymýtit řeholní život, nebylo jenom projevem náboženského útlaku, ale cílenou likvidací církve jako takové. Po takto dlouhém údobí se často setkáváme s myšlenkou o přežití, či o skončené historické úloze řeholního života v církvi a ve společnosti. Je to však určitý projev hluboké krize prožívané identity církve.

29. článek této adhortace začíná citací Matoušova evangelia 17,4, tj. příběhem proměnění na hoře Tábor. „Je dobře, že jsme zde!“ tak zní český překlad. Vlastní novozákonní text má však zde řecké slovo kalon. Tu se nám vybaví antický ideál kalos kai agathos, to je ideál dobra a krásy. Ovšem v biblickém kontextu slovo krásně či nádherně nám připomíná skutečnost Božího zjevení, Boží vznešenost či velebnost. Společenství apoštolů s proměněným Kristem Bohočlověkem naplňuje apoštoly tím nejhlubším štěstím, kterým je Boží život. Účast na Božím životě pomocí tří evangelních rad čistoty, chudoby, poslušnosti znamená cestu na horu, kde se setkáváme se svým Pánem osvobozeni a odbřemeněni. Jedině tak jsme schopni prožívat dobrotu a krásu Božího života. To je cesta, kterou i do společenství celé církve proudí dobrota a krása Božího života. Pak je církev úplná.

Modlitba za řeholní povolání je stejně důležitá jako modlitba za kněžská povolání, za posvěcení laiků a povolání k manželskému životu. Moderní hnutí, která jsou schopna reagovat na určité impulzy bouřlivého rozvoje současné společnosti, dávají církvi určitou dynamiku, ale nemohou nahradit zasvěcený život v tajemství církve, bez kterého by byla církev zmrzačená. Není nedostatek onoho pocitu dobra a krásy důsledkem nedostatku řeholních povolání či krize řeholního života v mnoha zemích Evropy? Proto je tak důležitá novéna za duchovní povolání v církvi pro celé lidské společenství.

Fra X Dominik Duka OP

biskup královéhradecký

Přímluvy



Prosme společně Pána o jeho dary a volejme:



Pane, smiluj se!



Þ Prosme za naši víru, aby ji Pán udržel v čistotě.

Þ Prosme za naši lásku, aby byla znamením Boží lásky k lidem.

Þ Prosme za naši církev, aby ji Pán dovedl k jednotě.

Þ Prosme za našeho papeže Jana Pavla II., aby ho Pán vedl svým Svatým Duchem.

Þ Prosme za naše biskupy, kněze a jáhny, aby jim Pán dal vytrvalost a horlivost.

Þ Prosme za všechny věřící, aby vydávali svědectví evangeliu každodenní prací.

Þ Prosme za řeholníky a řeholnice, aby kontemplací nacházeli poznání Krista, svým životem rostli do jeho podoby, misijním úsilím šířili evangelium do světa a milosrdnou láskou pomáhali trpícím.

Þ Prosme za ty, kdo hledají svou životní cestu, aby u křesťanů nalezli pomoc.

Þ Prosme za rodiny, aby byly dobrým prostředím pro rozvoj povolání k zasvěcenému životu.



Pane, víme, že bez tebe nemůžeme nic učinit. Děkujeme ti za to, že se za nás u Otce stále přimlouváš, a chceme tě chválit na věky věků. Amen.



Modlitba Svatého otce Jana Pavla II. za povolání










Pátek - 19. dubna 2002



Obsah





"Přišel jsem, aby měli život a měli ho v hojnosti" (Jan 10, 10)



V úryvku Janova evangelia, z něhož jsou tato slova Pána Ježíše, předchází zvláštní obrat : "Já jsem dveře k ovcím."

Zřejmě Pán Ježíš upozorňuje, vymezuje i nabízí ---



Upozorňuje na to, že je jakási přístupová cesta k člověku. Způsob, jak ho oslovujeme, jak se s ním stýkáme, jak nám dokonce umožňuje "vejít dovnitř". Je třeba upřít svou pozornost na Krista a zahlédnout styl jeho přístupu. Jsou to jistě především dva obraty, jichž Pán Ježíš užívá: "Stojím u dveří a klepu. Kdo mi otevře, k tomu vejdu a budu jíst já u něho a on u mě" (Zj 3,20). Tím je vyjádřena velmi důvěrná účast na společném životě. Mohli bychom dokonce říci: "společné živobytí".



Máme-li na mysli povolání k zasvěcenému životu, je to nesmírně taktní a velkorysé pozvání Pána Ježíše - Dobrého pastýře.



Ten druhý obrat: "Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete pro své duše odpočinutí" (Mt 11,29) nejen potvrzuje styl tichosti a pokory, ale zároveň k nim vybízí a zavazuje.



V průsečíku těchto Ježíšových výroků objevujeme blahoslavenství tichých (Mt 5,4) a těch, kteří budují pokoj, a proto jsou nazýváni dětmi Božími (Mt 5,9).



Jde o ztišení a vroucnost v modlitbě, o zpozornění k Božímu hlasu i k Božímu slovu. Tak začne člověk ochutnávat podivuhodnou hojnost obsahu a souvislostí, kterými se chce stále více sytit, z nichž chce žít, v jejichž síle a dosahu chce pochopit, nabídnout a vydat vlastní život.



"Žízní-li kdo, pojď ke mně a pij! Kdo věří ve mne, poplynou z jeho srdce“, jak říká Písmo, „proudy vody živé.“ To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili" (Jan 7,37).

Tato nabídka patří všem pokolením. Každé generaci. A každá generace potřebuje své apoštoly. Každý národ v podstatě čeká na evangelium, na tuto podivuhodnou školu života. Každý jazyk by měl vyjádřit Ježíšovo tajemství.



Kdopak to bude u nás, v těchto dnech na prahu třetího tisíciletí?



X Mons. Jiří Paďour OFM Cap.







Přímluvy



Bůh je náš Otec, který ví, co potřebujeme. S důvěrou mu předložme své prosby:



Pane, smiluj se!

Þ Nebeský Otče, dej všem věřícím ducha odpovědnosti za církev a svět.

Þ Nebeský Otče, dej, ať si uvědomujeme starost církve o evangelizaci světa.

Þ Nebeský Otče, dej, ať začneme především u sebe a své rodiny.

Þ Nebeský Otče, dej, ať mladí lidé mohou číst evangelium z našeho všedního života.

Þ Nebeský Otče, dej, ať čerpáme denní sílu ke křesťanskému životu v setkání s tebou ve čtení Písma, v modlitbě a kontemplaci.

Þ Nebeský Otče, dej, ať při slavení Eucharistie nepropadneme pocitu zevšednění.

Þ Nebeský Otče, dej, ať neoslabujeme účinky svátostí nevnímavostí srdce.

Þ Nebeský Otče, dej, ať vidíme smrt svých blízkých ve světle pravé naděje na vzkříšení a život věčný.

Otče nebeský, tys poslal svého Jednorozeného, aby žil náš lidský život a vydal se za nás na kříži. Tvůj Syn Ježíš posílá i nás do celého světa, abychom zvali nové bratry a sestry do tvého Království. Povolej dostatek dělníků pro tento úkol, buď s námi, kteří už jdeme za tvým hlasem, a posiluj nás na cestě, abychom vydávali dobré svědectví. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.





Modlitba Svatého otce Jana Pavla II. za povolání










Sobota - 20. dubna 2002



Obsah





„Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“

(Mt 9,38; Lk 10,2)

Dnešní mladí lidé to při své celoživotní volbě vůbec nemají lehké. Nejvíce zdůrazňovanou hodnotou dnešního člověka je totiž svoboda, kterou si žárlivě střeží. To však má i své zápory. Lidé se totiž přitom domnívají, že závazné celoživotní rozhodnutí (např. rozhodnutí pro život v celibátu, nebo závazná volba životního partnera v manželství) jejich svobodu podstatným způsobem omezuje, bere jim určité šance a umenšuje tak jejich hodnotu jako člověka. A proto se tomuto závaznému a výlučnému rozhodnutí snaží vyhnout. Místo veřejně uzavřeného manželství jako závazné smlouvy se tak stále víc prosazuje nezávazné soužití na čas a ubývá těch, kteří jsou ochotni vzít na sebe celoživotní závazek celibátu v Bohu zasvěceném životě (kněžském, řeholním apod.).

Je to podobné, jako kdyby člověk došel na rozcestí a zdráhal se zvolit si některou z cest, které se mu nabízejí. Absurdnost je v tom, že by mu pak zbývalo buď zůstat na křižovatce stát, anebo pokračovat v další pouti tak, že bude přecházet z jedné cesty na druhou včetně komplikací, že totiž bude muset přitom chodit po oranici, brodit se trávou, prolézat křovinami atd. Takhle podobně, ovšem v daleko tragičtější formě, to v životě vypadá, když se rozpadají rodiny, protože se partneři rozcházejí a navazují další známosti, když kněží opouštějí celibát a odcházejí ze své služby…

Celoživotní závazná a výlučná volba znamená celoživotní darování sebe: Bohu a těm, ke kterým Bůh člověka v jeho životním zaměření v celibátu či manželství pošle. Hodnota člověka se tímto sebedarováním nezmenší, ale naopak vzroste. Člověk tím umožní, aby kolem něho vznikl anebo se rozmnožil život, tělesný či duchovní, aby lidé kolem mohli být šťastnější. A to není málo. To je cesta lásky. To je evangelní zákon pšeničného zrna, které musí zemřít, aby přineslo hojný užitek (viz Jan 12,24). To je cesta následování Krista, který dal svůj život za všechny (viz Mt 20,28).

Důležité je ovšem to, aby se člověk rozhodl správně, a to není vždy snadné. Správné rozhodnutí je takové, které odpovídá vůli Boží. Které se snaží najít, kde nás Bůh chce mít, jaké životní místo nám připravil ve svém plánu lásky s námi i s celým lidstvem. Hledat tuto vůli znamená zkoumat schopnosti a dary, kterými nás Bůh pro naše životní zaměření vybavil, a tužby, které nám k tomu dal do srdce. Jde třeba zkoumat poctivě a pečlivě. Nesmíme však čekat, že nás Bůh někam sám strčí. Bůh ponechává člověku naprostou svobodu, aby tak mohl udělat tento životní krok jako svobodné darování sebe, jako úkon lásky k Bohu i bližním. Trvalý pokoj a štěstí, které pocítí ten, kdo se rozhodl, je znamením, že se rozhodl správně, v souladu s vůlí Boží. Teď je ovšem třeba, aby vytrval a toto své rozhodnutí znovu nezpochybňoval, ale snažil se naopak udělat vše, aby je mohl poctivě a celoživotně uskutečňovat.

A tak se modleme za mladé lidi, aby se nebáli životních rozhodnutí a aby přitom byli velkorysí: Aby byli ochotni vytvářet pevné rodiny s mnohými dětmi, aby tak mohl být i dostatek duchovních povolání. A aby ti, kterým Bůh jako velký dar pro ně i pro celou církev a lidstvo duchovní povolání ke kněžství a zasvěcenému životu dává, měli odvahu říct své ano a měli s Boží pomocí vytrvalost a sílu toto své ano nikdy nevzít zpět.



X Mons. František Radkovský

biskup plzeňský







Přímluvy
Ježíš Kristus je hlasem živého Boha a zve nás k následování. Svěřme se jeho vedení a volejme i my k němu, vždyť jemu na nás záleží.



Prosíme tě, vyslyš nás!



Þ Pane, dej nám živou víru, abychom byli schopni vydávat svědectví každým dnem.

Þ Pane, učiň nás novým lidem, následovníky tvých šlépějí a tvůrci pokoje v tomto neklidném světě.

Þ Pane, odpusť naše selhání a dej nám odvahu zvolit si tvé evangelium za směr svého života a činnosti.

Þ Pane, dej, abychom se cítili tvými služebníky i služebníky tvého lidu.

Þ Pane, vzbuď v mnoha mladých mužích a ženách nadšení pro následování tebe v čistotě, chudobě a poslušnosti.

Þ Pane, dej, ať křesťanské rodiny vytváří dobré podmínky pro vznik a růst povolání ke kněžství a zasvěcenému životu.

Þ Pane, učiň, abychom v jednotě s našimi biskupy byli všichni vzájemně spojeni upřímnou křesťanskou láskou a sešli se jednou ve tvém Království.

Bože, děkujeme ti, že jsi nás povolal a že bereš vážně naše snažení. Dej nám odvahu s nadšením následovat tvého Krista, aby svět poznal, že ty jediný jsi Bůh a že srdce člověka je nepokojné, dokud nespočine v tobě. Amen.





Modlitba Svatého otce Jana Pavla II. za povolání













Poselství papeže Jana Pavla II.

k XXXix. světovému dni modliteb za povolání

21. dubna 2002- IV. neděle velikonoční





Obsah





Téma: Povolání ke svatosti





Vážení bratři biskupové,

milí bratři a milé sestry!



1. Vám všem, „které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista“ (Řím 1,7). Tato slova apoštola Pavla křesťanům v Římě nás uvádějí do tématu nadcházejícího Světového dne modliteb za povolání: Povolání ke svatosti. Svatost! To je milost a cíl každého věřícího, tak jak nám připomíná kniha Leviticus: „Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý“ (19,2).



2. V apoštolském listě Novo millennio ineunte jsem vyzval ke stanovení pastoračních programů ve znamení svatosti, „znamená to vyjádřit přesvědčení, že je-li křest opravdovou vstupní branou do Boží svatosti skrze začlenění do Krista a přebývání v jeho Duchu, bylo by tedy na-prosto nesmyslné spokojit se s polovičatým životem, prožívaným podle minimalistické etiky a povrchní zbožnosti. Nastal čas, kdy je třeba všem pokřtěným přesvědčivě předložit tuto „vysokou míru“ běžného křesťanského života: tímto směrem musí vést život celého křesťanského společenství a křesťanských rodin.“ (č. 31, ČBK 2001).

Zásadním úkolem církve je doprovázet křesťany po cestách svatosti tak, aby osvíceni pochopením víry rostli v poznávání a kontemplaci tváře Kristovy a v něm pak objevovali svou pravou identitu a poslání, které Pán každému z nich svěřuje. Takto budou „jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm i vy jste budováni působením Ducha v Boží příbytek“ (Ef 2, 20–21).

Církev v sobě zahrnuje všechna povolání, která Bůh probouzí ve svých dětech, a sama se projevuje jako zářící odraz tajemství Nejsvětější Trojice. Jako „lid shromážděný jednotou Otce, Syna a Ducha Svatého“, nese v sobě tajemství Otce, který všechny volá k posvěcení svého jména a k plnění své vůle; střeží tajemství Syna, který byl poslán Otcem, aby hlásal Boží království a zve všechny ke svému následování; církev je nositelkou tajemství Ducha Svatého, který posvěcuje k poslání ty, které Otec vybral skrze svého Syna Ježíše Krista.

Právě proto, že církevní společenství je místem, kde se projevují všechna nejrůznější povolání probouzená Pánem, bude probíhat v Severní Americe v souvislosti se Světovým dnem, který připadá na 21. dubna, čtvrtou neděli velikonoční, 3. kontinentální kongres o povoláních ke kněžské službě a k zasvěcenému životu. S radostí se obracím se svým pozdravem k organizátorům i účastníkům, abych jim přál vše dobré a vyjádřil upřímnou radost z iniciativy, která přistupuje k jednomu ze složitých problémů církve v Americe a k nové evangelizaci kontinentu. Vyzývám všechny k modlitbám, aby toto důležité setkání probudilo obnovené úsilí o službu povoláním a velkorysejší nadšení mezi křesťany Nového světa.



3. Církev je „domem svatosti“ a láska Kristova, vylita Duchem Svatým, tvoří její duši. V něm si všichni křesťané vzájemně pomáhají odhalit a uskutečnit vlastní povolání v naslouchání Božímu Slovu, v modlitbě, ve vytrvalém přijímání svátostí a v neustávajícím hledání tváře Kristovy v každém bratru. Tak každý, podle vlastních darů, dělá pokroky na cestě víry, udržuje bdělou naději a koná skutky skrze lásku (srov. Lumen gentium, 41), zatímco církev „odhaluje a uvádí v život nekonečnou bohatost tajemství Ježíše“ (Christifideles laici, 55; Zvon, Praha 1990) a působí, že svatost Boží vstupuje do každého životního stavu a situace, aby se všichni křesťané stali dělníky na vinici Páně a budovali Tělo Kristovo.

Každé povolání je v církvi ve službě svatosti, avšak u některých, jako jsou povolání ke kněžské službě a zasvěcenému životu, je tomu způsobem jedinečným. Zvu všechny, aby dnes hleděli právě na tato povolání se zvláštní pozorností a aby se za ně co nejusilovněji modlili.

Povolání ke kněžské službě „je v podstatě povoláním ke svatosti v té formě, která vyplývá ze svátosti kněžství. Svatost je důvěrný vztah s Bohem, je následováním chudého, čistého a pokorného Krista; je bezvýhradnou láskou k duším a oddaností jejich pravému blahu; je láskou k církvi, která je svatá a chce nás posvětit, protože právě takové poslání jí svěřil Kristus“ (Pastores dabo vobis, 33; Zvon, Praha 1993). Ježíš povolává apoštoly, „aby byli s ním“ (Mk 3,14) v přednostním důvěrném vztahu (srov. Lk 8,1–2; 22; 28). Dává jim nejen účast na tajemstvích království Božího (srov. Mt 13,16–18), ale očekává od nich větší věrnost v souladu s apoštolskou službou, ke které je volá. Vyžaduje od nich přísnější chudobu (srov. Mt 19,22–23), pokoru služebníka, který se stane posledním ze všech (srov. Mt 20,25–27). Žádá od nich víru v obdrženou moc (srov. Mt 17,19–21), modlitbu a půst jako účinné nástroje apoštolátu (srov. Mk 9,29) a nezištnost: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“ (Mt 10,8). Očekává od nich rozvážnost spojenou s prostotou a s morální poctivostí (srov. Mt 10, 26–28) a vydanost do Boží Prozřetelnosti (srov. Lk 9,1–3; 19, 22–23). Coby správcům svátostí ustanovených Mistrem a dělníkům jeho vinice (srov. Lk 12,43–48) jim nesmí chybět ani vědomí přijaté odpovědnosti.

Zasvěcený život hovoří o niterné povaze každého křesťanského povolání ke svatosti a směřování církve-nevěsty ke Kristu, ke „svému jedinému Ženichovi“. „Slib evangelijních rad je vnitřně spojen s Kristovým tajemstvím, protože je od něho uloženým úkolem zpřítomňovat jistým způsobem ten způsob života, který si On sám vyvolil, a poukazovat na něj jako na absolutní hodnotu a eschatologické dobro“ (Vita consecrata, 29; Zvon, Praha 1996). Povolání k tomuto stavu života je cenným a nezbytným darem, který dosvědčuje, že i dnes následování Krista čistého, chudého a poslušného, svědectví o absolutním primátu Boha a služba lidstvu po vzoru Vykupitele představuje výsadní cesty k plnosti duchovního života.

Úbytek kandidátů ke kněžství a k zasvěcenému životu, který je možno zaznamenat v současné době, nesmí v žádném případě vést ke snižování požadavků a ke spokojenosti s povrchní formací a spiritualitou, spíše naopak: Musí pobádat k větší pozornosti při výběru a formaci těch, kteří budou jednou ustanoveni služebníky a svědky Kristovými a budou voláni k tomu, aby potvrdili svatostí života to, co budou hlásat a slavit.



4. Je nutné využít všech prostředků k tomu, aby povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu, která jsou podstatná pro život a svatost Božího lidu, byla nepřetržitě středem spirituality, pastorační práce a modlitby věřících.

Biskupové a kněží mají být především svědky svatosti služby, kterou obdrželi jako dar. Životem i učením ať ukazují radost z následování Krista, Dobrého pastýře, a účinnou obnovu tajemství jeho velikonočního vykoupení. Svým příkladem a učením ať zviditelňují, zvláště mladé generaci, strhující dobrodružství, které je určeno tomu, kdo se ve stopách Božského Mistra rozhodne zcela patřit Bohu a obětuje sám sebe, aby každý člověk mohl mít život v plnosti (srov. Jan 10,10).

Zasvěcení muži a zasvěcené ženy, jež spočívají „v samém srdci církve a mají rozhodující význam pro její poslání“ (Vita consecrata, 3; Zvon, Praha 1996), ať ukazují, že jejich existence je pevně zakořeněna v Kristu, že řeholní život je „domem a školou společenství“ (Novo millennio ineunte, 43; ČBK 2001), že jejich pokorná a věrná služba člověku pulsuje onou „fantazií lásky“ (tamtéž, 50; ČBK 2001) a že Duch Svatý ji udržuje stále živou v církvi. Ať nezapomínají, že v lásce ke kontemplaci, v radosti ze služby bratřím, v čistotě prožívané pro království nebeské a ve velkorysé oddanosti vlastnímu poslání spočívá síla každého povolání!

Rozhodující role v budoucnosti povolání v církvi připadá rodinám. Svatost manželské lásky, harmonie rodinného života, víra, se kterou rodina čelí každodenním těžkostem života, otevřenost druhým, především nejchudším, a účast na životě křesťanského společenství vytvářejí vhodné prostředí pro naslouchání Božímu volání a pro velkorysou odpověď ze strany dětí.



5. „Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (Mt 9,38; Lk 10,2). V poslušnosti Kristovu příkazu se každý Světový den stává časem intenzivní modlitby, která přivádí celé křesťanské společenství k nepřetržité a usilovné prosbě k Bohu za povolání. Jak je důležité, aby se křesťanská společenství stala školou modlitby (srov. Novo millennio ineunte, 33) schopnou vychovávat k dialogu s Bohem a formovat věřící k stále větší otevřenosti lásce, kterou Otec „tak miloval svět, že poslal svého jednorozeného Syna“ (Jan 3,16)! Zušlechťovaná a žitá modlitba nám pomůže, abychom se nechali vést Duchem Kristovým ke spolupráci na láskyplném budování církve. Tak učedník roste ve vroucím přání, aby se každý člověk setkal s Kristem a dosáhl pravé svobody dětí Božích. Takové přání povede věřícího, po příkladu Panny Marie, aby se dal k dispozici tím, že vysloví plné a velkorysé „ano“ Pánu, který volá k tomu, aby se stal služebníkem Slova, svátostí a lásky nebo živým znamením Kristova života čistého, chudého a poslušného mezi současnými lidmi.

Ať Pán žně nedopustí, aby jeho církvi chyběla četná svatá kněžská a řeholní povolání!



Otče svatý, pohleď na dnešní lidstvo,

které činí první kroky na cestě třetího tisíciletí.

Jeho život je ještě silně poznamenán

nenávistí, násilím a útlakem,

ale žízeň po spravedlnosti, pravdě a milosti

znovu nachází místo v mnoha srdcích,

která očekávají toho, kdo jim přinese spásu,

kterou jsi vykonal skrze svého Syna Ježíše.

Je třeba odvážných hlasatelů evangelia

a velkorysých služebníků trpícího lidstva.

Prosíme tě, pošli své církvi svaté kněze,

kteří by posvěcovali tvůj lid skrze prostředky tvé milosti.

Pošli mnoho zasvěcených mužů a žen,

kteří by ukazovali tvou svatost uprostřed světa.

Pošli na svou vinici svaté dělníky,

kteří by pracovali s horlivou láskou

a vedeni tvým Svatým Duchem

přinášeli Kristovu spásu

až na konec země.

Amen.



V Castel Gandolfu 8. září 2001






Přímluvy



Milí bratři a sestry, jednomyslně a s důvěrou se obraťme v modlitbě k Bohu svému Otci, aby jeho milost stále obnovovala církev a působila změnu v lidech:



Pane, smiluj se!



Þ Modleme se, aby v církvi nikdy nechyběli ti, kdo by v kněžské službě pracovali oddaně a s láskou na posvěcování Božího lidu.

Þ Modleme se, aby v žádné křesťanské obci nechyběl pastýř, který by hlásal evangelium, slavil eucharistii, vyučoval ve víře a posiloval trpící.

Þ Modleme se, aby mladí muži, kteří cítí volání k řeholnímu životu, měli sílu překonat překážky a s radostí následovali Krista chudého a poslušného.

Þ Modleme se, aby mladé dívky, které jsou Bohem povolány, pocítily radost z toho, že se zcela zasvětí Kristově lásce životem v rozjímání a ve skutcích lásky.

Þ Modleme se, aby bylo dostatek poslů evangelia, kteří by hlásali Krista těm, kdo ho ještě neznají.

Přijmi, Pane, prosby své církve a tvé milosrdenství ať nám dá, v co se pro své nepatrné zásluhy neodvažujeme doufat. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.



****

Převzato se serveru http://www.volny.cz/kvpzr/