r. 1997 Velikonoce - několik zamyšlení

Text ve wordu ke stažení zde



Velikonoce

Velikonoce jsou svátkem trpícího a vzkříšeného Krista.
*
Velikonoce jsou svátkem našeho křtu, skrze který jsme přijali spásu.
*
Velikonoce jsou svátkem naší spásy:
svátkem našeho vytržení z nebezpečí života
svátkem naší ochrany
svátkem našeho osvobození
svátkem našeho vykoupení
svátkem našeho vyléčení
svátkem našeho vítězství
svátkem našeho života v plnosti
svátkem našeho pokoje a míru.
Toto všechno jsou totiž biblické významy slova spása.
*
Abychom nepozbyli odvahy a nestali se cyniky, září nám do všedního dne světlo Velikonoc: Ukřižovaný žije, a všichni ti, kteří trpí, budou žít.
(Johannes B. Brantschen)









Velikonoce: svátek vykoupení a odpuštění

Následkem hříchu je smrt... Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. (Řím 6,23;3,23) Ale:
Kristus zemřel za naše hříchy a byl pohřben. Třetího dne byl vzkříšen. (1Kor 15,3) A když Bůh vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás (Ef 2,4).
Ježíš otvírá hříšníkům budoucnost. Svým odpuštěním dosvědčuje, že nikdo nemusí zůstat navždycky uzavřen ve své nenávisti. Tím, že Bůh svého Syna Ježíše vzkřísil z mrtvých, dává mu za pravdu a činí Ježíšovo odpuštění svým vlastním odpuštěním. Proto už není žádnému člověku definitivně zapovězen přístup k Bohu. Musí se "jen" nechat milovat, to znamená přijmout odpuštění.
(Johannes B. Brantschen)
Nesmírně tragickým osudem se stává takový, který jsme si sami připravili zlem, jehož důsledky jsou nevratné. Tu bychom mohli lehce podlehnout zoufalství a nenávisti k sobě samým. Ježíšovo odpuštění - stvrzené Bohem o Velikonocích - nám říká: I takovýto osud je zlomen, protože Bůh je Bohem odpuštění a otevírá nám novou budoucnost.
(Johannes B. Brantschen)
Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. (Jan Pavel II.)
















Velikonoce: přemožení utrpení a smrti

Všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt, abychom - jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, účastí na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.. (srv. Řím 6)
Předmětem křesťanské víry je vzkříšení z mrtvých: Ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, s Ježíšem také vzkřísí nás (2Kor 4,14). Bůh ve vzkříšení oznamuje začátek nového stvoření. Smíme očekávat nová nebesa a novou zemi. On jim setře každou slzu z očí, nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti už nebude, protože starý svět pominul (Zj 21,4).
(Johannes B. Brantschen)
Velikonoce jsou svátkem naděje, která nemůže být omezena hranicemi světa. O Velikonocích obrátil všemohoucí Bůh nečekaným a překvapujícím zázrakem naši skličující otázku po utrpení v naději, takže uprostřed utrpení smíme doufat v nový svět a nové nebe. (Johannes B. Brantschen)
Vzkříšený Kriste, otevřené rány v nás jsou místem, které si získávají tvou zvláštní lásku. V našich zraněních dáváš vyrůstat společenství s tebou. Tvůj hlas rozjasní naši noc a v nás se otevřou brány chval. (Roger Schutz)















Velikonoce: proměna a naplnění života

Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili... (Řím 6)
Musíme se nechat vzít za ruku nadějí. Musíme doufat, že i v našem životě se může něco změnit, že není pravda, že vše bude osudově pokračovat, jak to bývalo vždycky, a pro nás se neobjeví nic nového pod sluncem. Doufat znamená věřit, že tentokrát to bude jiné, i když jsi věřil už stokrát a pokaždé se zklamal. Jestliže přes to všechno doufáš, Bůh ti přijde na pomoc. Žádný pokus, ani když vyšel naprázdno, není marný a zbytečný, pokud je upřímný. "Ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jako orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení." (Iz 40,31)
(Raniero Cantalamessa)
Vzkříšení v sobě chová toto poselství: Bůh na konci věků napomůže svobodě, spravedlnosti a lásce k vítězství. Naše neutišitelná touha nezanikne v nicotě, nýbrž bude uchována v Boží nekonečnosti. Proto smíme a chceme o Velikonocích zpívat aleluja. O Velikonocích nás chce Bůh přivést od našich možností a skutků k možnostem svým, abychom uprostřed utrpení ještě mohli snít, ano, směli se skrze slzy smát.
(Johannes B. Brantschen)











Následovat Vzkříšeného: účast na spáse

Křtem jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my vstoupili na cestu nového života.
(Řím 6)
Když nám Pán přikázal, abychom ho následovali, nebylo to proto, že naši službu potřeboval, ale proto, aby nám dal spásu. Následovat Spasitele znamená mít účast na spáse, jako jít za světlem znamená mít účast na světle (srv.Jan 8,12). (Sv. Irenej)
Pán se totiž rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou v tom svém těle, ve kterém zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa; aby tak jeho údy s důvěrou očekávaly, že i ony se dostanou tam, kam je předešla hlava... Z tebe si Kristus vzal tělo, ze sebe ti dal spásu; z tebe si vzal smrt, ze sebe ti dal život; z tebe si vzal urážky, ze sebe ti dal pocty, z tebe si vzal zkoušky, ze sebe ti dal vítězství. (Svatý Augustin)
Utrpením a vzkříšením Pán přešel ze smrti do života a otevřel cestu nám, kteří věříme v jeho vzkříšení, abychom ze smrti do života přešli i my.
(Sv. Augustin)
Velikonoce nám dávají dost světla, abychom putovali údolím stínů plni důvěry a odvahy. (Johannes B. Brantschen)

Co vedlo židovské kněze a starší k tomu, že ukřižovali Ježíše Krista?
Protože ho nenáviděli. Celý svůj život strhával masky z tváří takzvaných slušných lidí a obnažoval zlo skryté v mužích a ženách žijících podle konvenčních měřítek oné doby. Až nastal čas, kdy obvinění už nemohli déle snášet jeho výčitky. Náš Pán byl ukřižován slušnými lidmi, kteří byli toho názoru, že náboženství je docela na místě, pokud ovšem právě od nich nevyžaduje, aby se radikálně změnili ve svých srdcích.
Kříž na Kalvárii stojí na křižovatce tří vyspělých civilizací jako výmluvné svědectví o smutné pravdě, že úspěšní lidé, vůdcové společnosti, lidé, jímž se říká slušní, jsou nejčastěji schopni Božskou Pravdu a Věčnou Lásku ukřižovat.
Kristus se nikdy nevyvyšoval nad těmi, kteří byli v očích společnosti pod úrovní zákona nebo vžité důstojnosti. Napadal však pokrytce cítící se ctnostnými jen proto, že našli někoho, kdo byl slabší než oni. Proto také mezi těmi, kteří se proti Kristu rozhodli bojovat, nebyl nikdo, koho by společnost označila za hříšníka...
Proti Kristu se spojili slušní lidé. Ti ho poslali na smrt, protože se před ním styděli.

(Biskup Fulton J. Sheen)