Velikonoční cesta - velikonoční hra

1. část - Na cestě do Jeruzaléma - děti

OSOBY A OBSAZENÍ:

VYPRAVĚČ
KAMELOT
BARTIMEOS
MAJITEL
UČEDNÍK
DĚTI

Vypravěč: (do hudby) píše se rok 33. Ježíš Nazaretský zvaný Kristus již třetím rokem se skupinou svých učedníků prochází celým Izraelem, Galileí i Samařskem. Na většině míst, kam přišel obklopovaly ho zástupy lidí. Zázračnou mocí od Hospodina tento mladý muž uzdravuje mnohé: slepým vrací zrak, hluchým sluch, ochrnutí a mrzáci opět chodí, očišťuje malomocné a vyhání démony. Takovou moc, jako má on, neměl žádný z dávných proroků - ani Eliáš či Mojžíš. Lid ho miluje a následuje, mnozí v něm vidí předpovězeného Mesiáše. Již dvakrát se ho pokusili provolat králem. Mnozí v něj skládají naději, že obnoví samostatnost Izraele a vyžene nenáviděné Římany. Mnozí farizeové a zákoníci, dokonce i velekněží a členové sanhedrinu, židovské velerady ho ale naopak nenávidí a chtějí se ho rychle zbavit. Nemohou mu odpustit, že je kritizoval z náboženského pokrytectví, zákonictví a že dává přednost před jejich společností nuzákům, nevěstkám, celníkům a hříšníkům. Rozhodli se proto Ježíše zabít. Zdá se, že nadchází vhodná chvíle. Blíží se největší židovský svátek pesach, neboli velikonoce...
Kamelot: (na ruce má svazek novin a vykřikuje) Jeruzalem Post! Zvláštní vydání! Odváží se Ježíš Nazaretský i letos na svátky do Jeruzaléma? Jak se zachovají velekněží? Jaký bude letošní pesach? Zvláštní vydání!
Vypravěč: Ježíš a s ním zástup jeho učedníků se blíží k Jeruzalému. Právě teď vycházejí z Jericha vzdáleného asi dva dny cesty od Jeruzaléma. I tam Ježíš učinil mocné činy.
Bartimeos: Jmenuji se Bartimeos. Spěchám na pesach do Jeruzaléma. Je to poprvé v životě, co mohu vidět toto krásné město. Byl jsem od narození slepý a nezbývalo mi, než žebrat každý den u rušné cesty z Jericha. Ale když tudy dnes šel Ježíš z Nazaretu, vrátil mi zrak, takže zase vidím.
Vypravěč: A celý zástup v čele s Ježíšem se již blíží k Betfage, která je už téměř na dohled od Jeruzaléma. V zástupu panuje slavnostní a radostná nálada. Mnozí se domnívají, že Boží království se zjeví už nyní, možná už za několik hodin. Všichni se těší, že letošní pesach bude něčím výjimečný. Ježíš posílá do vesnice napřed dva ze svých učedníků.

Dvě děti jdou ze dveří (do sálu), po schodech na jeviště. Tam vzadu stoji na čtyřech dítě, které hraje osla. Učedníci začnou osla popohánět směrem na kraj jeviště ke schodům. Vykoukne majitel

Majitel: Hej, proč odvazujete moje oslátko.
Učedník: Mistr je potřebuje.

Majitel mávne rukou a nechá je. Učedníci oslíka dovedou na určené místo (na kraj jeviště ke schodům)Ze dveří (do sálu) přicházejí děti, Ježíš. Jdou v zástupu podél pódia a zpívají (nahoře hraje skupinka píseň Hosana)vyvedou Ježíše po schodech na pódium, někdo si sundá z ramen plášť (deku) a položí ji na oslíka, Ježíš se na oslíka posadí. Děti olamují ze připraveného stromu připravené ratolesti a mávají jimi, někteří kladou své pláště před oslíka.

Vypravěč: Ježíš i s celým zástupem už je na Olivové hoře nad Jeruzalémem. Do zástupu každou minutu přibývají noví lidé. Teď se přidala celá velká skupina ze sousední Betanie. Všichni mají ještě v živé paměti, jak tu před několika týdny vzkřísil mrtvého Lazara. Zpráva o tom se rozšířila po celé krajině a tak mnozí s napětím a radostí očekávali, jak ten, který umí křísit i mrtvé a který by mohl být oním Mesiášem vjede do Jeruzaléma aby nastolil boží království. Celý zástup, děti i dospělí provolávají Ježíši Nazaretskému slávu, která náleží jen Mesiáši.
děti : (křičí) Hosana, požehnaný, jež přichází ve jménu Hospodinově (varianta: zpívají tuto píseň)
Vypravěč: A Ježíš už sestupuje z Olivové hory a Zlatou bránou, kterou má podle proroctví do Jeruzaléma Mesiáš vejít, vstupuje do města.

Na slova o Zlaté bráně celý průvod projde otvorem v oponě, který představuje tuto bránu dozadu za oponu a zmizí

Ocitá se na chrámové hoře, na nádvoří pohanů. Hlučící Ježíšův průvod splývá s davem prodavačů a kupujících. Blíží se pesach a tak se toto nádvoří podobá spíše velkému ovčinci. Poutníci z daleka využívají možnosti koupit si pesachového beránka až přímo v Jeruzalémě, místo aby ho vedli sebou po dlouhé cestě ze svého domova. Proto je tu mnoho prodávajících a jak už to na orientálním tržišti bývá také mnoho křiku, kdy každý kupující smlouvá o cenu vybraného beránka. Ale co to? Ježíš rozhořčen touto scenérií vyhání prodavače i jejich zboží ven z chrámu a křičí:

Otvorem v oponě (bránou) vybíhají některé zmatené děti - prodavači a běží z jeviště.

Ježíš: (někdo do mikrofonu): V Písmu je psáno: Můj dům bude domem modlitby a vy jste z něho udělali doupě lupičů.
Vypravěč: Tak tohle se farizeům a veleradě asi líbit nebude. Mám dojem, že tímhle si Ježíš podepsal svůj ortel.





2. část - na cestě z Jeruzaléma - dospělí

OSOBY A OBSAZENÍ:

1. UČEDNÍK
2. UČEDNÍK
JEŽÍŠ

Vycházejí "bránou" - dírou v oponě na jeviště
1. učedník: Tak si pospěš. Máme před sebou docela dlouhou cestu. Do Emauz jsou to nějaké tři čtyři hodiny cesty. Ať jsme tam ještě před setměním.
2. učedník: (zastaví se a zapochybuje) Ty Kleofáši a neměli bychom raději zůstat s ostatními tady v Jeruzalémě?
1. učedník: Neblázni Bartoloměji. Trochu uvažuj. Velekněží a farizeové nechali Mistra odsoudit a ukřižovat v pátek, přesto že byl den přípravy před pesachem a oni riskovali, že se jednáním s Římany znečistí a nebudou moci jíst beránka. Obvinili ho z velezrady a rouhání. Těžší obvinění si nelze představit. A dnes je první den po sobotě, svátek skončil. Nemyslíš, že teď budou hledat nás, jeho učedníky, aby s námi naložili zrovna tak, jako s naším Mistrem?
2. učedník: To máš asi pravdu. Ale nebylo by právě proto lepší zůstat hezky v skrytu v horní místnosti u Jana Marka, než se potloukat někde venku?
1. učedník: Emauzy jsou dost daleko a je to malá vesnička. U nás doma tebe ani mne nikdo hledat nebude. V Jeruzalémě je teď horká půda. A ještě k tomu ty ženské. Víš, trochu jsem se Ježíšovi vždycky divil, že si vybral do své družiny i je. Jsou plné citů (tišeji) a možná bych mohl říct i že jsou i lehce hysterické. Za svítání se vydaly k Ježíšovu hrobu aby namazali jeho tělo a nic nedaly na mé varování, že tam jsou římské stráže, které je tam stejně nepustí, že kámen od hrobu samy neodvalí a .....
2. učedník: Možná jsme měli jít raději s nimi - víš pomoct jim s tím kamenem u vchodu.
1. učedník: To určitě. Aby nás římská hlídka rovnou sebrala. No a pak za pár minut přiletěly zpátky - nejprve Marie z Magdaly - a jedna přes druhou volaly, že stráže ležely na zemi jako mrtvé, kámen byl odvalený, hrob prázdný a že se jim zjevili andělé, kteří tvrdili, že Ježíš byl vzkříšen.
2. učedník: No a Petr s Janem hned šli k tomu hrobu. A ty ses rychle sbalil na tuhle cestu do Emauz. Možná jsme měli počkat na to, s čím přijde Petr s Janem.
1. učedník: Jo a nebo taky počkat na to, až ty ženské tuhle fámu rozhlásí po celém městě a pro nás si přijde chrámová stráž a dav s holemi, jako pro Ježíše do Getsemane.
2. učedník: Ale co když měly pravdu? Co když Ježíš opravdu vstal z mrtvých? Přece to nemůže takhle všechno skončit, Kleofáši. Tři a půl roku jsme s mistrem chodili po celém Judsku, Galilelei a Samařsku. Zažili jsme toho tolik, že by to vystačilo na několik životů. A teď přece nemůžeme jen tak odejít.
1. učedník: Jak chceš Bartoloměji. Ale já jdu domů. Jestli chceš, pojď se mnou. Tam budeme v bezpečí. Máme tam s tátou takovou menší pekárnu - pečeme chleba pro celé okolí a dodávali jsme i do Jeruzaléma - hlavně maccaá před pesachem. Teď je na to táta sám. Bude rád, když se vrátím a přivedu si i pomocníka. Uživí nás to všechny.
2. učedník: Tak dobře, jdu s tebou. (vydají se na kraj jeviště ke schodům. Po chvíli - ukazuje rukou doprava - pak sejdou dolů a chodí pod jevištěm...) Podívej. Golgota. Ani mě nenapadlo, že vlastně musíme jít k vám do Emauz kolem Golgoty. Tudy Pána převčírem vedli. Ještě tam na kopci stojí ty trámy, na které připevňují příčná břevna, která si odsouzenci musí vynést nahoru sami. Na kterém asi umíral náš Pán?
1. učedník: Asi tamhle na tom. Byl prý uprostřed.
2. učedník: Stejně ti řeknu: byl to dobrý čas, když jsme chodili s Ježíšem. Nikdy nezapomenu na to, co nás učil. Vzpomínáš, jak říkal, že jsme blahoslavení, když nás budou pronásledovat pro spravedlnost, protože nám patří království nebeské? On je teď blahoslavený a patří mu království nebeské. Odsoudili ho nespravedlivě a na základě křivých svědectví.
1.učedník: Je pravda, že Ježíš ale farizeje pořád dráždil. Říkat jim, že jejich otec je ďábel, protože nechtějí uznat, že on je poslán Hospodinem ....to si nemohli nechat líbit. No a teď před týdnem, jak přijížděl do Jeruzaléma na oslátku. Také si myslím, že mohl ten dav trochu mírnit. Vždyť ti lidé ho jasně provolávali za krále a Mesiáše. Buď je měl krotit, nebo se skutečně vlády ujmout. Vypadalo to jako začátek povstání a to by způsobilo problémy s Římany.
2. učedník: Ty, Kleofáši, a věříš tomu, že Ježíš byl Pomazaným, Mesiášem, Synem Boha živého? Tak jak to říkal Petr?
1. učedník: Člověče hodně jsem tomu věřil. Kdyby ses mě zeptal před týdnem, třeba když Ježíš vyháněl ty kupce z chrámu, řekl bych ti jasně že jo. Vždyť kázal jako ten, kdo má opravdovou moc a autoritu. A těch zázraků, co udělal. (jak mluví, postupně se dostává do varu) Když si vzpomenu na ten dav lidí, které nasytil pěti chleby a dvěma rybami.... byla tam hlava na hlavě, mohlo tam být nějakých pět tisíc chlapů, (to nepočítám ani ženy a děti) a všichni se najedli.
2. učedník: A pak nás poslal na rozbouřené Galilejské jezero a přišel za námi po vodě.
1. učedník: A jaká ho provázela zvláštní moc. Kde se objevil, démoni řvali strachem a opouštěli lidi. Vzpomínáš na toho naháče v Gerase? Jak řval už z dálky: co je ti po mě, Ježíši, synu Boha nejvyššího. A jak ty démoni z něj vešli do prasat až se celé stádo utopilo?
2. učedník: A jak pak poslal i nás, a dalších padesát učedníků abychom v jeho jménu uzdravovali a vymítali démony a zvěstovali, že se přiblížilo Boží království. Šli jsme tenkrát taky spolu. Pod těmahle rukama se nemocní uzdravovali a démoni s křikem odcházeli, když jsme jen vyslovili jeho jméno.
1. učedník: Nebo vzpomínáš na toho chromého, jak ho spustili střechou a jak mu Ježíš řekl, že mu odpouští hříchy. Nebo na toho s uschlou rukou? Nebo na ty slepce u Jericha?
2. učedník: A nebo na to jak vzkřísil dceru představeného synagogy Jaira. A pak ten Lazar. Byl tři dny v hrobě a už smrděl. Vždyť vzkřísit z mrtvých někoho tři dny po smrti může jenom.....
1. učedník: A ta jeho podobenství: o marnotratném synu, o hořčičném zrnu, o rozsévači, o milosrdném Samařanovi. Kolik v tom bylo moudrosti a hloubky a zároveň jasně připodobnil to, co chtěl vyjádřit. O těch si lidé budou jistě ještě dlouho povídat. (už ne tak horlivě, spíše zasněně) A jak projevoval lásku a soucit každému dokonce i ceníkům, prostitutkám, hříšníkům a malomocným, i ženám a dětem. Nedělal rozdíly mezi lidmi.
2. učedník: Ale ještě jsi mi neodpověděl na mou otázku.
1. učedník: (je mu nepříjemné se k tomu vracet) Já ti nevím. Vůbec nechápu, jak po tom všem, po tom, jak prokázal, že má moc nad přírodou, nad démony, nad nemocemi i nad smrtí se mohl nechat klidně zatknout a odsoudit. Jak by se mohl Mesiáš, který měl nastolit Boží království nechat bičovat a ukřižovat a ještě ke všemu Římany. Ježíš říkal, že se přiblížilo království nebeské, ale pak zemřel ne jako král, ale jako ten poslední lump. Jsem z toho naprosto zmatený. Ale je mi jasné, že všechno skončilo kamaráde. Končí život populárního učedníka slavného mistra a začíná všední život obyčejné práce. Proto se vracím do Emauz. Nevím, kde se stala chyba. Já mu tolik věřil.

v průběhu posledního proslovu 1. učedníka se dvojice přiblíží ke dveřím vedoucím na jeviště a obrací se opět zpátky (za hovoru chodí sem a tam pod pódiem). Ze dveří vyjde nepozorovaně Ježíš v kápi, aby mu nebylo vidět do obličeje a připojí se k nim.

Ježíš: Mohu jít s vámi? Že jsem tak smělý, o čem to spolu rozmlouváte? A proč jste tak plní zármutku?
1. učedník: Jdeš také z Jeruzaléma ne? To jsi asi jediný, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!
Ježíš: (ptá se ne jako ten, kdo by chtěl být informován, ale jako ten, kdo chce, aby něco vyslovili) A co to bylo?
2. učedník: Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt a ukřižovali ho. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ovšem některé z žen, které ho doprovázely jako my..
1. učedník: (šťouchne do něj) psst!
2. učedník: (k 1. učedníkovi) Ále, ten nevypadá jako farizejský špeh. (k Ježíši) Tak tedy: některé z žen byly dnes ráno u Ježíšova hrobu a nenalezly jeho tělo. Přišly a vyprávěly nám, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je Ježíš živ, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých...
Ježíš: Cožpak jste tak nechápaví? To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci? Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy? Vždyť už Mojžíš píše, že símě ženy, tedy Syn člověka, rozdrtí satanovi hlavu, ale on - satan - mu rozdrtí patu, David říká...

Zní hudba, která přehluší Ježíšova slova. Ten jde s učedníky jednou tam a zpět a očividně jim vykládá Písma. Dorazí do levé části, kde je stůl se 3 židlemi (poblíž dveří do skladu prakťáků)

1. učedník: To je úžasně zajímavé. Nikdy mě tyhle souvislosti nenapadly - a přitom tóru znám. A cesta nám tak rychle uběhla. Tady to je náš dům. Emauzy jsou kousek níž v údolí.

Ježíš jim pokyne na pozdrav, jako by odcházel

2. učedník: Zůstaň s námi pane. Už se blíží večer, kampak bys teď šel. Zůstaň s námi přes noc a ráno můžeš pokračovat ve své cestě. Něco k snědku se pro tebe také najde, viď Kleofáši.
1. učedník: To se ví že ano. Jen pojď dál, budeš s námi večeřet - a my s tebou. Už mám pořádný hlad.

pokynutím ruky zve uč. č.1 ostatní aby usedli ke stolu. Ježíš si sedá zády k divákům, oba učedníci po stranách. Uč. č. 1 přináší ošatku s chlebem (placatý "arabský" chléb), usedá

Ježíš: bere chléb, pozdvihu jej Požehnán jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, že vyvádíš ze země chléb. chléb láme a dává učedníkům přitom si sundá kápi
2. učedník: k 1. učedníkovi - nadšeně a vyjeveně: Ale vždyť to je přece Pán ! - na to zhasne světlo a Ježíš se rychle a nepozorovaně přemístí do skaldu
1. učedník: zapaluje svíčku (spolu s ní se rozsvěcuje i světlo)To je zajímavé, že ten olej v lampě došel tak náhle... Kde je? Kam zmizel? Ještě před chvílí tady byl. A máš pravdu, byl to určitě on - náš mistr! Tak je to skutečně pravda - byl vzkříšen z mrtvých!
2. učedník: Že mě to nenapadlo už po cestě. Copak nám srdce nehořelo, když nám vysvětloval Písma? Stejně jako vždycky, když předtím kázal nám nebo zástupům? Tak jako on nikdo nemluvil a nikdo tak bibli nerozuměl. Jako by to psal on sám.
1. učedník: Ale to musíme hned jít říci ostatním učedníkům v Jeruzalémě. Ježíš byl opravdu vzkříšen!
2. učedník: A to už se nebojíš, že tě zatknou?
1. učedník: Teď když vím, že Ježíš žije, nebojím se už ničeho a nikoho. Jestliže On bude s námi, co nám může udělat člověk? Teď mám už stoprocentní jistotu - Ježíš je skutečným Mesiášem a Kristem. Potvrdilo se to nade vší pochybnost v jeho vzkříšení. A my jsme toho, kamaráde, svědky. Musíme to říci všem lidem. Je to ta nejdůležitější zpráva pod sluncem!
Chvatně odcházejí směrem na pódium a "branou" v oponě pryč. Zní hudba.



Se svolením převzato ze sbírky "Divadelní a jiné hry" Jana Kafky.