Všední dny se svatým Pavlem - biblický úryvek s komentářem na každý všední den / Angelo Scarano

aneb krátká zamyšlení na každý den do konce roku sv. Pavla
Pastorační středisko vydalo praktickou publikaci, která obsahuje texty pro každý všední den od poloviny října 2008 do závěru jubilejního roku v červnu 2009.
Více info o publikaci k roku sv. Pavla - včetně možnosti objednání - naleznete zde


ÚVOD

Rok svatého Pavla vybízí takřka samozřejmě k „novému oprášení“ Pavlových listů. Tyto listy se sice předčítají v liturgii, ale ne v celé šíři, a proto právě v tomto roce můžeme odhalit ty texty méně známé. Ale i texty známé notoricky nebo skoro notoricky mohou nově oslovit, nejen proto, že (aspoň některé) pavlovské pasáže jsou pověstné svou obtížností a hloubkou, ale také proto, že styl je velmi živý, provokující – a čtenář nemůže zůstat lhostejný, „stejný jako dřív“. Buď si Pavla zamiluje a oblíbí, nebo si ho… Některé texty jsou poněkud „abstraktní“, jiné mnohem více zaměřené na konkrétní život. I proto se dá říci, že následující texty „uspokojí“ každého člověka: jak toho „laděného spíš intelektuálně“, tak toho „zaměřeného spíš na praxi“.

Předložený plán četby je rozvržen pouze na všední dny: to proto, aby víkendy zůstaly volné pro případné dohnání skluzu nebo pro hlubší promyšlení toho, co oslovilo. Koneckonců sami z vlastní zkušenosti víme, že klíčová témata potřebujeme promýšlet delší dobu, opakovaně. Začátek plánu jsme stanovili na takový den (13. 10.), aby se četba Pavlových listů zakončila právě před závěrem Roku sv. Pavla, tj. před slavností sv. Petra a Pavla. Zařadili jsme jak autentické Pavlovy listy, tak i ty, které se dnes přisuzují spíš „žákům“ velkého apoštola národů. Kromě toho, že i tyto „pochybné“ listy jsou některými biblisty považovány nadále za autentické, zůstává v platnosti to, že v nich nacházíme Pavlovo dědictví.

Krátké úvody k jednotlivým textům nejsou míněny jako vyčerpávající komentáře, ale spíš jako podněty k reflexi, resp. k modlitbě. V některých případech tyto úvody obsahují i stručné vysvětlující poznámky k těžším místům nebo klíčovým tématům či pojmům. Bude vhodné doplnit tyto krátké podněty úvody k listům, obsaženými například v našich Biblích.

Nezbývá než popřát, aby tato dobrodružná pouť se svatým Pavlem byla osvěžující… a přivedla ke Kristu… alespoň o krok blíž. Pokud se tak stane, tak dodnes živá Pavlova slova splní svůj účel.

P. Angelo Scarano



Pondělí 13. 10.
Sk 8,1; 9,1-19a
Na počátku byla… milost. A setkání. A radikální obrácení. Toto bylo na počátku nové životní etapy horlivého farizeje Pavla. Tento Pavel se po otázce „proč mě pronásleduješ“ také zeptá: „Kdo jsi, Pane?“ To je velmi důležitá otázka, která by nás měla „zneklidňovat“ a „zaměstnávat“ po celý život.
Po odpovědi Pavel zmlkne… a nechává se vést i uvést na novou životní cestu, a to skrze Ježíšova učedníka Ananiáše. Pán tedy oslovil i ovlivnil Pavla bezprostředně, ale také prostřednictvím jiného člověka. Toto platí i pro tvůj život.


Úterý 14. 10.
Sk 9,19b-31
Tento text je „zmenšeným obrazem“ celého Pavlova apoštolátu: služba a nepřijetí, odvážné hlásání slova „vhod i nevhod“ (2 Tim 4,2) a spory s těmi, kdo nepřijímají evangelium. Tato Pavlova služba „na plný úvazek“ je vlastně také naší službou, i když s jinými konturami: vždyť i my jsme byli povoláni k tomu, abychom byli solí země a světlem světa (Mt 5,13-16).


Středa 15. 10.
Sk 11,19-30; 12,25
Přestože měl velmi hluboký mystický zážitek se Vzkříšeným, ani Pavel „nemohl být soběstačným služebníkem“. I on potřeboval další spolupracovníky (při obrácení to byl Ananiáš, v uvedeném textu Barnabáš). Také Pavel byl totiž pouze částí Kristova těla-církve (srov. 1 Kor 12,27), a proto nemohl říci ostatním „nepotřebuji vás“ (srov. 1 Kor 12,21). On si toho byl velice dobře vědom… a ty?


Čtvrtek 16. 10.
Sk 13,1-12
I negativní skutečnosti se mohou stát něčím velmi pozitivním: 1) dočasné odloučení od církevní obce (v Antiochii) je příležitostí k hlásání evangelia na jiných místech, 2) oslepnutí kouzelníka Elymase přivede místodržitele Sergia Paula k víře.


Pátek 17. 10.
Sk 13,13-52
Pavlovo kázání v Pisidské Antiochii (v. 16-41) je zkráceným podáním dějin spásy a svědectvím, jak Bůh postupně vedl a „vychovával“ svůj lid. Samozřejmě tento výklad nemůže nevrcholit zvěstí o Ježíši, ukřižovaném a vzkříšeném. V tomto zestručněném kázání se tedy ukazuje jak Boží trpělivost s člověkem, tak jeho nepředstavitelná velkorysost a dobrota.


Pondělí 20. 10.
Sk 14
Je stále aktuální to nebezpečí povýšit služebníka na „superstar“ a učinit z něho modlu. Barnabáš a Pavel však nepodlehnou tomuto pokušení, protože velice dobře vědí, že „jsou pouze služebníci, kteří nic neznamenají: vše záleží totiž na Bohu, který dává svou milost“ (srov. 1 Kor 3,5-6).


Úterý 21. 10.
Sk 15,1-21
Choulostivá záležitost – nařídit (dodržení celého Mojžíšova zákona), nebo nenařídit? Je důležité si uvědomit, že toto obrovské dilema nebyl s to rozřešit jednotlivec (např. pouze Pavel), ale celá církev zastoupená svými apoštoly a staršími (máme tedy „první církevní sněm“). Apoštolové při tom vycházejí ze svých evangelizačních zkušeností: Bůh dává Ducha svatého pohanům tak jako židům, nedělal žádného rozdílu mezi nimi (15,8-9).


Středa 22. 10.
Sk 15,22-41
„Rozhodl Duch svatý a my“ – toto dvojjediné autoritativní rozhodnutí je pevnou skálou, na které se dá stavět křesťanský život. Zde máme velmi staré svědectví o tom, že skrze vedoucí církve působí samotný Bůh, který pomáhá svému lidu čelícímu novým problémům dané doby. Stojí za povšimnutí, že k těm nutným předpisům je zmíněna také zdrženlivost od krve (krev byla považována za sídlo duše a života, proto patřila pouze Bohu, viz Lev 17,11) – jedná se o dobově podmíněný předpis, který bude později překonán.


Čtvrtek 23. 10.
Sk 16,1-15
Nejen kam mají jít hlásat evangelium, ale také kam apoštolové jít nemají – to vše určuje Duch Ježíšův. To druhé je pro nás možná překvapující: proč Duch Ježíšův nedovolil zvěstovat evangelium v provincii Asii nebo v Bythinii? To nevíme – co však víme, je to, že můžeme počítat s Božím plánem a vedením i v těch oblastech, které nejsou přímo „usměrňovány“ jasnými biblickými příkazy.


Pátek 24. 10.
Sk 16,16-40
Takřka neuvěřitelný příběh plný zvratů. Překvapí především to, že Pavel vyhání zlého ducha z té mladé otrokyně, která na první pohled hlásala evangelium a přiváděla ostatní lidi k Pavlovi! Nicméně tento Boží muž poznal, že ta žena byla vedena duchem věštění, a proto ani to, co z ní vycházelo, nemohlo být dobré a přijatelné. Další překvapující moment se týká Pavla a Silase ve vězení: v tak nepříznivé situaci se tito hlasatelé modlí a zpěvem oslavují Boha! A ten Bůh, který dokáže proměnit „minus v plus“, využívá tuto situaci, aby zjevil svou moc – osvobozením svých misionářů a následným obrácením žalářníka.
Nechceš následovat tyto velké Kristovy učedníky a ve svých „vězeních“ (nepříznivých situacích) místo neužitečného reptání oslavit Boha chválou či písněmi?


Pondělí 27. 10.
Sk 17,1-15
I zde jasně vidíme, že Pavel si „opravdu nemohl vystačit sám“, potřeboval spolupracovníky. A pro ty z nás, kteří nemají stejné povolání jako Pavel (hlásat evangelium „na plný úvazek“), je v tomto textu vyslovené krásné povzbuzení, že můžeme mít účast na díle evangelizace různými způsoby, třeba i poskytnutím pohostinství…


Úterý 28. 10.
Sk 17,16-34
Pavel měl jako pastorační zásadu „stát se všem vším“ (1 Kor 9,20.22: „Židům jsem byl židem, abych získal židy… Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé.“). V Athénách se snaží proto najít společnou řeč a „společnou bázi“ rozhovoru s místními filozofy a „hledači“. I to je pro tebe výzvou… napodobit Pavla a hledat v rozhovoru to, co může spojit a vytvořit odrazový můstek pro předání evangelia.


Středa 29. 10.
Sk 18,1-17
Po prožitých projevech nepřátelství i ohrožení ve Filipech a Soluni Pavel přichází do Korintu s bázní a obavami (1 Kor 2,3). Nakonec zde zůstává rok a půl (od r. 50/51 do r. 52). Tak jako jinde i zde se setkává s úspěchy i nepřijetím. I on může podlehnout pocitu rezignace (případně by mohl odejít z města), a proto přichází nové Boží ujištění: „Neboj se, mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží.“ Ježíšův služebník potřebuje stále znovu Boží útěchu, jeho aktuální přítomnost.


Čtvrtek 30. 10.
Sk 18,18-28
Podobně jako u Apolla i Pavla také naše služba potřebuje růst a prohloubení… a to i s pomocí jiných bratří a sester. Necháváš se „obohatit“ jinými křesťany?


Pátek 31. 10.
Sk 19,1-22
Napětí, konfrontace, střet – i toto charakterizuje Pavlovo apoštolské působení. A takový boj s temnotou někdy vyžaduje jasný řez: a to je zjevné na příkladu Efezanů, kteří nechají spálit okultní knihy. Zřekli se skutečně zlého a všeho, co k němu láká. Máš i ty podobnou odvahu v těch oblastech, kde doposud bojuješ s temnotou?


Pondělí 3. 11.
Sk 19,23-40
Obyčejný ekonomický zisk, popularita, vlastní žebříček priorit – i to je někdy příčinou odmítnutí evangelia. Neplatí to částečně pro tvůj život?


Úterý 4. 11.
Sk 20,1-12
Stále nové výzvy a těžkosti se vyskytovaly ve službě Božího muže z Tarsu. Avšak Bůh stále nově projevoval svou moc – jako na tom mladíku, který byl znovu navrácen k životu. Naprosto všechno si Bůh dokáže použít ke své slávě – i ve tvém životě…


Středa 5. 11.
Sk 20,13-38
Vzácný text! Je to magna charta dobrého pastýře, zrcadlo Pavlova srdce. A každý z nás si v těchto slovech může najít něco pro sebe.


Čtvrtek 6. 11.
Sk 21,1-26
„Já jsem připraven nejen nechat se svázat, nýbrž i zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše“ (Sk 21,13) – toto může říct ten, který poznal: „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší.“ (Fil 1,21.23)


Pátek 7. 11.
Sk 21,27-40
Je obdivuhodné, jak Saul dokáže využít všechny lidské okolnosti k tomu, aby hlásal Krista a jeho evangelium. Pros i ty za to, abys byl Ježíšovým svědkem za všech okolností – i za těch, které budou pro tebe stresové a náročné.


Pondělí 10. 11.
Sk 22
Nový příklad Pavlovy pokory – staví se na stejnou úroveň jako jeho posluchači, řečeno jeho vlastními slovy „židům jsem byl židem, abych získal židy“ (1 Kor 9,20). V posledku on kráčí ve šlépějích samotného Boha, který se stává člověkem nám podobným ve všem, kromě hříchu (Žid 2,17; 4,15).


Úterý 11. 11.
Sk 23,1-11
„Neztrácej odvahu,“ říká Pán svému služebníkovi. Odvaha je nezbytným postojem hlasatele – a především je to dar Ducha, vždyť bojácní apoštolové začali hlásat s odvahou Boží slovo právě po seslání Ducha (Sk 2,4; 4,31). Často prožíváš ochromující strach, který ti znemožňuje předávat evangelium? Pak tím spíš potřebuješ Ducha odvahy a síly (2 Tim 1,7).


Středa 12. 11.
Sk 23,12-35
Žalm 2 je výstižným komentářem k tomuto textu, vyjadřuje totiž „bezmocnost mocných“, kteří se staví proti Božím plánům (v našem případě uskutečněných skrze Pavla):
„Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: ‘Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.’ Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.“
Kéž jsou tato slova pro tebe útěchou a ujištěním, že Bůh je svrchovaný, nade všemi „mocnými“ tohoto světa – třeba i nad těmi, kteří „tě ohrožují“.


Čtvrtek 13. 11.
Sk 24
Bezcharakternost proti charakternosti – takto se dá popsat setkání Félixe s Pavlem. A možná i tvoje setkání s různými lidmi… na čí straně jsi? Jsi spíš takovým Félixem, nebo Pavlem?


Pátek 14. 11.
Sk 25
Spis Skutků apoštolů má mimo jiné dokázat, že křesťanství není pro římské impérium hrozbou. To je zřejmé i z tohoto úryvku, který nad to ukazuje Pavlovu přímost a svobodu od lidských soudů, v duchu 1 Kor 4,3-4: „Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud. Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou; ničeho si nejsem sice vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán.“ Pavel je zcela závislý na Pánu, ve všem – proto je v určitém smyslu nezávislý na lidech a jejich postojích.


Pondělí 17. 11.
Sk 26
„Proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat“ (Sk 26,16). To je centrální výpověď tohoto textu – a svým způsobem to platí i pro tebe. A Pavel tě dnes učí vydávat svědectví o tom, jak se tvůj život mění díky Božímu působení.


Úterý 18. 11.
Sk 27 – 28
Je zvláštní, že Skutky apoštolů nekončí tím, jak Pavel vydal život za evangelium a zemřel mučednickou smrtí. Závěr tohoto spisu zní spíš jako otevřený: „Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli, zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek“. Není divu, že se těmito slovy uzavírá tento spis: hlavním záměrem autora totiž není líčit skutky Petra či Pavla, ale spíš „skutky“ (resp. působení) Božího slova v moci Ducha (proto se Boží slovo začalo šířit teprve po seslání Ducha, Sk 2). Jde o Boží slovo, ne o Pavla – ten je pouze nástrojem.
Končí skutečně tato kniha kapitolou 28? Svým způsobem nekončí – je tu ještě kapitola 29, která pojednává o Božím působení v životě církve (čili i ve tvém životě) až dodnes. Je to kapitola „napsaná na tvém srdci inkoustem Ducha svatého“ (srov. 2 Kor 3,3), zjevná ve tvých slovech a skutcích. Co mohou vyčíst druzí lidé?


Středa 19. 11.
Ř 1,1-17
Úvodní část určitého spisu skoro vždycky prozrazuje hlavní myšlenku celého díla: tak tomu je i v tomto případě, protože verš 17 obsahuje hlavní téma celého listu, ospravedlnění z víry. Ospravedlněním se přitom rozumí „omilostnění“, uvedení do přátelství s Bohem, do jeho blízkosti. A následkem toho přichází i proměna. Ospravedlnění tedy není pouhým vnějším „aktem“ (jakýsi soudcovský rozsudek o nevině, resp. o prominutí trestu), je něčím, co zasahuje celého člověka. Jak? To bude vyloženo právě v následujících kapitolách.


Čtvrtek 20. 11.
Ř 1,18-32
„Když je Bůh na prvním místě, všechno je na správném místě“ (sv. Augustin). A obráceně – když Bůh není na tom předním místě, všechno se zvrtne do chaosu, jak dokazuje tato pasáž. Bůh samozřejmě nemůže zůstat netečný vůči lidské zvrácenosti – to je vyjádřeno tím výrazem „Boží hněv“, který se samozřejmě nemá chápat jako pomstychtivost či vylévání zloby. Bůh nezná tyto postoje. Zná však lásku k člověku, která ho vede k tomu, aby jasným způsobem vyjádřil své „ne“ hříchu (někdy činem, jindy slovem). A to je pro každého z nás velké štěstí…


Pátek 21. 11.
Ř 2
Každý potřebuje Boží zachraňující moc, jeho milosrdenství. Absolutně každý: žid i pohan. Další důležitá myšlenka se týká zákona: je zákon vnější, ale je také zákon vnitřní, napsaný Duchem (2,14-15.29). V tomto „mezičase“ (dokud jsme na cestě k dosažení plné spásy) máme už teď zákon vnitřní, vepsaný do srdce mocí Ducha svatého, ale ještě ne v plnosti (v plné kráse a „čitelnosti“), proto ještě stále potřebujeme i zákon vnější.
Neplatí o tobě náhodou verše 17-24?


Pondělí 24. 11.
Ř 3
Na základě 2. kapitoly by se mohlo zdát, že Mojžíšův zákon a Boží slovo předávané jsou vlastně zbytečné – vždyť záleží na vnitřní obřízce, na vnitřním zákonu. Skutečnost je však o něco složitější. Boží slovo a Boží přísliby mají přece hodnotu samy v sobě, ale ne hodnotu „konečnou“ – mají vést ke Kristu, který je tou „konečnou“ (resp. tím skutečným začátkem života pro každého člověka). Tím se vracíme k hlavní tezi listu: ospravedlnění vírou v Krista. A potřebu ospravedlnění si uvědomuje pouze ten, kdo zná svá provinění: proto Pavel stále znovu předkládá jakési „zrcadlo svědomí“ (v. 9-18).


Úterý 25. 11.
Ř 4
Boží plán má kontinuitu, a proto je možné se odvolat na starozákonní příklady dotvrzující „ospravedlnění vírou“ (ne skutky). Abraham se stal Božím přítelem proto, že Hospodinu důvěřoval i v temnotě noci, i v beznadějné situaci (v. 19-22) – podobné té, ve které se nachází člověk „bez Boha“ anebo daleko od něj. A tento velikán víry je i pro tebe výzvou… vsadit na Boha i v beznadějných situacích, v temných tunelech našeho života. Je to ten Bůh, který na Abrahámovi ukázal svou věrnost a moc… stejně tak se může takto projevit (podle své božské fantazie a kreativity) i ve tvém životě – nalezne-li víru, tvou otevřenost, tvé očekávání…


Středa 26. 11.
Ř 5,1-11
A jaké jsou ty skvostné plody „ospravedlnění“ čili přátelství s Bohem? Pokoj, živá naděje na dosažení plnosti života (tj. slávy, v. 2), subjektivní jistota Boží přízně neboli lásky (vylité do srdce, v. 5). Tato jistota Boží lásky se opírá také o objektivní fakt, o sebedarování Ježíše Krista. A to je dar tak velký, že se jím dokonce chlubíme, jako největší trofejí.
Zkus prožít následující okamžiky v tichosti… a přijmout, že Ježíš za tebe zemřel, za tebe, který ses někdy stavěl proti Bohu, žil sobecky, ve zlobě… za takového člověka Ježíš položil život, dal sebe samého…


Čtvrtek 27. 11.
Ř 5,12-21
Tento úryvek je účinným lékem na naši zdeptanost a negativismus vyvolaný „špatnými zprávami“ o zlu a hříchu (ať už vlastním, nebo jiných lidí). A Pavel nejen že potvrzuje Boží moc nad zlem a proviněním, ale dokonce vyznává tu „neuvěřitelnou senzaci“, že Boží dar se vylévá v hojnější míře právě tam, kde se rozmohlo zlo… Těžko přijatelné?
Pokud chceš udělat podobný krok víry jako Abrahám, tak si promítni všechny ty situace a lidi „zabředlé do špíny“… a uvěř, že Bůh má moc vylévat ještě větší požehnání, dar záchrany a života…


Pátek 28. 11.
Ř 6,1-14
Ta úžasná zvěst o Boží síle, která daleko převyšuje moc lidského selhání, může vyvolat špatný postoj netečnosti a pasivity: je-li Bůh tak mocný a milosrdný, mohu klidně žít v hříchu, ne? To by byl postoj opravdu fatální… prostoupený velkým nepochopením. Pokud totiž přijímám Boží dar, nemohu zůstat stejný! Kdo se přibližuje k Bohu, nutně přijímá novou energii, moc k proměně, motivaci nehřešit… Prožíváš to taky tak – anebo je přijímání odpuštění či svátostí pro tebe „běžnou rutinou“?


Pondělí 1. 12.
Ř 6,15-23
„Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení“ (v. 19). To je konkrétní životní program – odevzdej Bohu své schopnosti, zájmy, čas… a pros ho, aby si tě používal jako nástroj. Z toho máš užitek ty, ale také ostatní lidé. „Vyplatí se to“.


Úterý 2. 12.
Ř 7,1-13
Pavel pokračuje ve vysvětlení, proč Mojžíšův zákon nestačil k životu: tento zákon může hříšnost pouze odhalit, ne ji uzdravit. K uzdravení je zapotřebí jiného zákona, resp. jiného Zachránce.
Osvobození od zákona… k zákonu. Od litery k duchu (resp. Duchu). To je radikálně nová kvalita života. Pros o milost žít jako nový člověk, veden vnitřním Kristovým zákonem.


Středa 3. 12.
Ř 7,14-25
To je velká útěcha! I Pavel prožíval podobnou rozpolcenost jako ty – dobré záměry, ale… skutek (občas) utek. Apoštol však nezůstává v neplodném smutku a lamentování nad sebou, ale pozvedává svůj zrak ke Kristu: „Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!“ Ulož si do pokladnice srdce toto vyznání, abys (jím vyzbrojen) povstával stále znovu ze svých pádů…


Čtvrtek 4. 12.
Ř 8,1-11
Sobectví versus Duch Boží. Smrt, anebo život. Přílišné soustředění na sebe (zdravá sebe-láska je „zdravá“ a na místě, vždyť je psáno „miluj… jako sám sebe“) je zhoubné a smrtonosné. Že jsme někdy bezmocní vůči diktátu „svého já“, které má tisíc nároků a přání, i špatných? Pak můžeme vzývat toho silnějšího, který má moc spoutat zlo: a tím silnějším je Duch Boží, Duch svobody od strachu, od otroctví.


Pátek 5. 12.
Ř 8,12-17
Ty můžeš oslovit velkého a mocného Boha… „tatínku!“. Není to neuvěřitelné? Není to fascinující? A ruku v ruce s tímto novým oslovením (nejde o slovo, jde spíš o vnitřní a hluboké prožívání Boží blízkosti, podobně jako k pozemskému tátovi) kráčí i prožívání, že jsi Božím synem (Boží dcerou). Že to nejsou samozřejmosti? Že to tak běžně neprožíváš? Pak pros právě Ducha, aby ti dal zakusit Boží blízkost, aby ti dal poznat, nakolik patříš Otci.


Pondělí 8. 12.
Ř 8,18-30
Ani nevíme, jak a za co se modlit – jak realistické! Pavel ovšem nezůstává u tohoto negativního konstatování, ale přidává „evangelium“: sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. V krizi, při hledání cesty, v utrpení, na poušti… spoléhej na to, že sám Duch se za tebe přimlouvá – v tvém srdci. Proto se ponoř do svého nitra, abys našel toho, který je na tvé straně jako tvůj věrný přítel.


Úterý 9. 12.
Ř 8,31-39
Abys naplno vychutnal sílu tohoto svědectví, zkus doplnit Pavlův seznam (v. 35.38-39) o ty konkrétní skutečnosti, které jsou pro tebe „minusem“, překážkou na cestě životem (a s Bohem). Možná to jsou určití lidé, tvoje „neschopnosti“, stále se opakující problémy…


Středa 10. 12.
Ř 9,1-18
Tato slova bychom opravdu špatně pochopili tehdy, kdybychom je vyložili ve smyslu Božího předurčení k spáse, resp. k zavržení. Zůstává totiž v platnosti to, co je na jiném místě v Bibli: „Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni“ (1 Tim 2,4). Na druhou stranu tento Bůh je svrchovaný a dává svou milost, kdy chce. Aby se tak ukázalo, že to je jeho milost.
Jinak v tomto textu nemá uniknout naší pozornosti pozoruhodný introspektivní náhled (v. 1-3), který prozrazuje Pavlovu lásku k „svému národu“. A o podobnou lásku můžeš prosit i ty…


Čtvrtek 11. 12.
Ř 9,19-33
Tato pasáž je těžko srozumitelná, pokud nebereme v potaz starozákonní pojetí „kauzality“: vše je v moci Boží, vše působí Hospodin, protože nic nemůže uniknout jeho ruce a svrchovanosti. Žid nedokáže rozlišit mezi „Božím dopuštěním“ a přímým Božím působením, a v tomto duchu píše také svatý Pavel. Náš text tedy v žádném případě nehlásá „předurčení k záhubě“ (jako by Bůh předem určil, kdo nedojde záchrany, viz 11,11: „Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.“).
Z tohoto úryvku můžeme čerpat velké povzbuzení: podobně jako v době Pavlově i dnes si Bůh může povolat lid, který není jeho (v. 25). On má skutečně velkou moc, tak velkou, že „z kamenů si může učinit své děti“ (Lk 3,8). V tichosti si můžeš představit ty lidi, kteří ti připadají „beznadějní“ – a nově uvěřit, že Bůh má dostatek síly, aby je proměnil.


Pátek 12. 12.
Ř 10
Pavel velice dobře ví, že je těžké „udělat přechod“ od spravedlnosti ze skutků ke spravedlnosti z víry, proto vysvětluje ještě jednou rozdíl mezi těmito radikálně odlišnými postoji (v. 5-11: věta „nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí do nebe… kdo sestoupí do propasti“ se dá parafrázovat „nezabývej se myšlenkou, jaký skutek je třeba vykonat“). I pro křesťana může být velmi těžké pochopit, že jen a jen vírou se přijímá Boží život, jeho odpuštění. Skutky jsou pak potvrzením a logickým důsledkem přijatého nového života.


Pondělí 15. 12.
Ř 11,1-24
Vrací se tu další typické biblické téma, a to téma „zbytku zachráněných“. I toto téma se dá vyložit mylně (ve smyslu, že Bůh chce spásu pouze pro určitou privilegovanou skupinu), a proto Pavel dodává velmi důležité vysvětlení ve v. 11-24. Podstatný je rovněž moment „bázně“: „nevynášej se nad ty větve“ (v. 18), „kořen nese tebe“ (v. 18), „nepovyšuj se, ale boj se“ (v. 20). Tato bázeň se dá chápat také jako „střízlivost“, „pravdivost“.


Úterý 16. 12.
Ř 11,25-36
Apoštol na tomto místě „prozrazuje“ tajemství, které je vlastně „tajemstvím“ (tj. něčím málo známým) dodnes: „část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů, pak bude spasen celý Izrael“ (v. 25-26). Rovněž velmi důležité jsou tyto výroky: „Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelné“ (v. 29), „jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty“ (v. 33). A o tom můžeš třeba chvíli přemýšlet…


Středa 17. 12.
Ř 12,1-8
Konečně se přechází z části „teologicko-naučné“ k části věnované aplikaci a konkrétním důsledkům ospravedlnění. Je-li Boží milosrdenství tak velké a úžasné, pak nemohu nepřinášet sebe celého jako dar Bohu a druhým! Nemohu žít nadále podle nabídek a „tlaků“ svého okolí (v. 2)! Pokud jsem pochopil, jak úžasný je Boží plán (a zároveň „jak nesmírná je hloubka Božího tajemství, jeho moudrosti a vědění“, 11,33), pak nemohu nehledat Boží vedení v každodenním životě (v. 2). A ještě konkrétněji to pak znamená vykonávat určitou službu (v. 6-8). Konkrétní podobu této služby pak rozpoznávám pouze ve světle víry (v. 3), která je jakýmsi „majákem“ v temnotě.


Čtvrtek 18. 12.
Ř 12,9-21
Máme tu volně seřazená povzbuzení, která se týkají celého našeho života. A některá z nich tě jistě osloví… a pomohou prožít lépe tento den.


Pátek 19. 12.
Ř 13,1-7
Stranou nemůže zůstat ani vztah ke společnosti a k nositelům moci. Tuto pasáž bychom mohli chápat velice snadno špatně, kdybychom „absolutizovali“ význam vládní moci: víme velice dobře, že v některých případech „světská moc“ není v souladu s Božím řádem (viz Zj 13), a proto jí nenaleží vždycky loajálnost ze strany občanů.


Pondělí 29. 12.
Ř 13,8-14
Druhá část tohoto úryvku vešla do dějin… i proto, že byla hnacím motorem obrácení Augustina. Tento nadaný člověk „dlouho odolával“ tomu, aby se stal křesťanem a radikálně změnil svůj život – vnímal, že je příliš slabý na to, aby žil doopravdy podle evangelia. A jednou otevřel „náhodou“ Písmo právě na tomto textu a… byl osvobozen od pout starého způsobu života. A takovou sílu má tento text dodnes, i pro tebe.


Úterý 30. 12.
Ř 14
Láska se projevuje také jako ohleduplnost vůči těm, kteří mají „jiné přesvědčení“. Máme zde aplikaci toho pavlovského principu „všem jsem se stal vším“ (1 Kor 9,22).
Tvoje svoboda není někdy příčinou pohoršení pro druhé?


Středa 31. 12.
Ř 15,1-13
Přijetí druhého, konkrétně toho slabšího ve víře, má jako „základ“ a „výchozí bod“ příklad samotného Krista, který přijal každého z nás (15,7). Není to i pro tebe silná výzva, abys doopravdy přijal ty bratry nebo sestry ve víře, kteří „nemají tvoji krevní skupinu“?


Čtvrtek 1. 1.
Ř 15,14-33
V těchto „obyčejných slovech“ se odhaluje Pavlovo nitro, šíře jeho srdce. Je to člověk, který „na srdci“ neměl pouze duchovní poslání, tj. hlásání evangelia všem národům, ale také materiální potřeby věřících. Pros o srdce široké a velkorysé…


Pátek 2. 1.
Ř 16
Náš Bůh je Bohem osobním, který zná každého člověka jménem – podobně jako dobrý pastýř Kristus zná své ovce jménem (Jan 10,3). A Ježíšův postoj má také Pavel… Není to pro tebe impulz mít skutečně osobní vztah k těm, kteří jsou kolem tebe (možná ke spolupracovníkům na vinici Páně…)?


Pondělí 5. 1.
1 Kor 1,1-17
Rozdělení, frakce a „různá křídla“ (tradicionalistů, progresistů…) – to vše může být velkým problémem ve farnosti, v diecézi, v celku církve. Ne že by v méně podstatných věcech nemohly být různé názory: ale nesmí vládnout nesnášenlivost, arogance, zášť. Usiluješ o jednotu ve své farnosti, společenství? Nebo přispíváš k rozdělení (zbytečnou kritikou, očerňováním…)?


Úterý 6. 1.
1 Kor 1,18-31
Kážeme Krista ukřižovaného – a ten je zároveň Boží mocí (protože v Kristových ranách máme odpuštění, tudíž spásu, život, uzdravení) i moudrostí. Je tento Kristus ukřižovaný tvojí chloubou? Tvým největším bohatstvím?


Středa 7. 1.
1 Kor 2
Pavel se nebojí vlastní slabosti ani toho, že jeho „veřejné vystoupení“ nesklidí potlesk, vždyť on nehledá svou slávu a popularitu, ale usiluje o získání lidí pro Ježíše – a to ukřižovaného. A tuto službu koná v moci Ducha, který vnuká ta správná slova a přivádí člověka k poznání Božích darů ukrytých v ukřižovaném (v. 8-13). Zároveň je však třeba, aby také posluchač byl osloven a osvícen Duchem, jinak i sebelepší řeč přijde nazmar. Na tobě teď je, abys nově otevřel své nitro pro toho Ducha, který tě vede k poznání Ježíšovy slávy „ukryté“ v ponížení kříže.


Čtvrtek 8. 1.
1 Kor 3
Nepatříš nějakému slavnému kazateli nebo „osvícené skupině“ (v. 4), ale Kristu (v. 23) – jsi o tom přesvědčen? A víš o tom, že jsi Božím chrámem, ve kterém přebývá samotný Duch? Máš velkou hodnotu!


Pátek 9. 1.
1 Kor 4
Opět náhled do Pavlova nitra – a můžeme se nechat povzbudit jeho stoprocentním nasazením pro Boží dílo (v. 10-13), jeho citlivým a zároveň rázným přístupem k chybujícím (v. 14-21)…


Pondělí 12. 1.
1 Kor 5
Kromě konkrétních pokynů, jak se vypořádat s křiklavě pohoršujícím bratrem, stojí za povšimnutí Pavlův styl argumentace: „odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem… neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus… proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem“. Oslovuje právě to, že Pavel „se odvolává“ na tajemství Velikonoc: žijte pravdivě to, že vás Kristus očistil, obnovil! Žijte jako velikonoční lidé!
Mají pro tebe Velikonoce „konkrétní dopad“? Motivují tě k novému stylu života?


Úterý 13. 1.
1 Kor 6,1-11
Další konkrétní problém korintského společenství: křivdy a nespravedlnosti. Překvapí, že Pavel považuje společenství za instanci, která může vyřešit spory mezi věřícími. Daleko důležitější je však „základ“ nového způsobu života: „dali jste se obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni“. Nově si uvědom, že to platí i o tvém životě.


Středa 14. 1.
1 Kor 6,12-20
Ukázka mistrovského vyřešení ožehavého problému morální nečistoty: „patříte Kristu“, „vaše tělo je chrámem Ducha svatého“, „nepatříte sobě“, „bylo za vás zaplaceno výkupné“, „svým tělem oslavujte Boha“. Promysli některé z uvedených výroků… a ulož si je do svého srdce, abys je opět vytáhl v boji s hříchem.


Čtvrtek 15. 1.
1 Kor 7,1-16
V tomto úryvku se znovu zrcadlí Pavlova „praktičnost“ a jeho pastorační umění. Za povšimnutí stojí aplikace „principu vzájemné lásky“ (žena nemá své tělo pro sebe, muž nemá své tělo pro sebe) a aplikace „principu posvěcení“ – nevěřící se posvěcuje přítomností věřícího partnera. Křesťan může a má být „kvasem“ i ve své rodině…


Pátek 16. 1.
1 Kor 7,17-40
Revoluční a zároveň „konzervativní“ – takový dojem můžeme nabýt z Pavla na základě této pasáže. Revoluční Pavel, protože hlásá svobodu (vnitřní, hlubší) i pro otroka – takový člověk není ve skutečnosti otrokem, protože žije v Pánu, a proto zakouší obrovskou svobodu! Konzervativnost se jeví potud, že Pavel nehlásá žádnou převratnou změnu společenského systému, nebojuje za zrušení otrockého stavu.
Důraz na svobodu je patrný i v další praktické části o „běžných starostech všedního dne“ (v. 29-31): nemáme být otroky různých problémů a starostí!
Ve verších 32-35 jsme svědky určitého schematizování: platí, že i člověk žijící v manželství má mít Pána na prvním místě a hledat jeho cesty… uprostřed běžných povinností.


Pondělí 19. 1.
1 Kor 8
Podobně jako v listu Římanům (kap. 14) i zde máme úryvek věnovaný problému pohoršení a ohleduplnosti. Pravá svoboda je také svobodou od „sebe“, od vlastních přání: a proto si mohu někdy dovolit stát se svobodným otrokem druhého, k jeho prospěchu. A ten bratr (nebo sestra) je o to cennější v mých očích, že za něj zemřel samotný Kristus (v. 11)! Vnímáš takovým způsobem své bratry a sestry?


Úterý 20. 1.
1 Kor 9,1-18
Pavel jako maximalista, jako ten, který dělá „nad to“, co je jeho povinností. Jako člověk zcela oddaný evangeliu – a kvůli evangeliu raději „utrpí škodu“ a nedostatek (v. 12). Čeho jsi schopen „se zřeknout“ kvůli šíření evangelia?


Středa 21. 1.
1 Kor 9,19-27
Nadmíru svobodný, a právě proto otrok lidí, který neváhá „obětovat všechno to, co je mu vlastní“, aby získal druhé. Otrok lidí, protože otrok Krista. Otrok, který si „zotročuje“ (podmaňuje, nebo naopak přesněji osvobozuje) své tělo, aby mohl sloužit druhým. Tuto jeho životní cestu můžeš přijmout i ty – je to totiž cesta každého křesťana, byť s různými podobami.


Čtvrtek 22. 1.
1 Kor 10,1-13
Křest a účast na večeři Páně nejsou ještě definitivním vítězstvím nad hříchem! To má mít na paměti každý pokřtěný… a poučit se ze Starého zákona (apoštol znovu ukazuje, jak je Boží slovo stále živé a aktuální): i lid vysvobozený z Egypta musel čelit několika „svůdným“ pokušením. Tato aktualizace dějin spásy nemůže nevyústit v napomenutí ke střízlivosti, bez nadřazenosti a falešného postoje triumfalismu (v. 12). A pro ty, kdo jsou spíš bázliví a nejistí, je tu jiné povzbuzení: „Bůh je věrný, nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce nad vaše síly“ (v. 13). A to je pádný důvod k děkování, už teď.


Pátek 23. 1.
1 Kor 10,14-11,1
Znovu se vychází z velikonočního tajemství, aby se odůvodnil určitý postoj víry: pokud se účastníte večeře Páně, nemůžete mít společenství s jinými duchovními silami. A k této argumentaci se přidává další pavlovský princip: hledat prospěch druhých.
Promysli si větu „ať jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte ke slávě Boží“. A „odnes“ si toto slovo do dnešního dne.


Pondělí 26. 1.
1 Kor 11,2-16
Velký muž z Tarsu byl také člověkem své doby, který nemohl „rázem“ překonat všechny dobové zvyklosti, jako například zahalování ženy při modlitbě. Nepřímo nás tedy učí, abychom si uchovali určitou citlivost vůči druhým a vyvarovali se překotných změn (ve společenství, farnosti), které prozatím nejsou pro ostatní přijatelné.


Úterý 27. 1.
1 Kor 11,17-34
Tento úryvek ukrývá určitou dvojznačnost, a sice ve verši 29: tím tělem Páně je eucharistie, anebo společenství církve? Zdá se, že obě možnosti jsou přijatelné. V každém případě se k tomuto textu hodí slova Augustinova: „Stáváme se tím, co přijímáme (tj. tělem Kristovým)“. A za tento obrovský dar stojí za to děkovat: přijetím eucharistie se ty nově stáváš členem Ježíšova těla, tvé společenství (tvá farnost) se nově stává tím tělem Kristovým.


Středa 28. 1.
1 Kor 12,1-11
„Jsou různá obdarování, ale jeden Duch“ (v. 4). Objevil jsi „svůj zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu“ (v. 7)? Pokud ne, tak o to popros…


Čtvrtek 29. 1.
1 Kor 12,12-31
Naštěstí nikdo z nás nemá všechny dary (i když někdy bychom raději právě tuto variantu). Naštěstí i proto, že jsme pak odkázáni jeden na druhého, a tak naše vzájemné vztahy (a společenství) mohou být čím dál hlubší. Na které lidi jsi „odkázán“? Vidíš „různá obdarování“ v tom společenství, kde právě žiješ?


Pátek 30. 1.
1 Kor 13
Tento chvalozpěv je nevyčerpatelnou studnicí! A dá se „nahlédnout“ z různých stran: jako inspirace pro naše jednání… jako zrcadlo Božího jednání vůči každému z nás. A právě tento druhý pohled je méně rozšířený. Dnes se pokus o toto nahlížení na Boží lásku… ve světle tohoto chvalozpěvu: „Boží láska ke mně je trpělivá, laskavá…“


Pondělí 2. 2.
1 Kor 14,1-25
Alternativa „já mám lásku, ten druhý má charismata“ je falešná. Obojího je třeba: lásky a charismat. Řečeno jinak: láska se projevuje skrze charismata, láska je duší a životem charismat. V souvislosti s „modlitbou v jazycích“ je text ekumenického překladu poněkud zavádějící, protože několikrát hovoří o modlitbě ve vytržení ducha: to však neodpovídá ani skutečnosti, ani řeckému originálu.
Klíčové poselství tohoto úryvku zní: „Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíc o ty, které slouží k růstu celé církve“ (v. 1.12).


Úterý 3. 2.
1 Kor 14,26-40
Pořádek při bohoslužbách nebývá dnes stěžejním problémem. Něco jiného však může platit o setkáních našich společenství (mimo liturgický rámec). Zkušenost ukazuje (v souladu s Pavlovými slovy), že zmatek, nejasnost ohledně programu a rozdělení služeb, mohou rozložit společenství. Náš Bůh není Bohem zmatku, ale pokoje.
Kromě toho nás tento text nabádá hledat ve společenství ty lidi, kteří jeví určité obdarování – a tato obdarování podporovat, rozvíjet (supervizí, přidělením určitých specifických úkolů…).


Středa 4. 2.
1 Kor 15,1-34
Evangelium je především zvěstí o smrti Ježíšově a o jeho vzkříšení. A ne nadarmo apoštol připomíná (pokolikáté?) tuto jednoduchou pravdu: to patří k jádru našeho křesťanského života. Je tato pravda pro tebe živá…, nebo zůstává jen prázdnou frází?


Čtvrtek 5. 2.
1 Kor 15,35-58
Jak bude vypadat naše tělo vzkříšené? Na to není jednoduchá odpověď a velký teolog Pavel si musí pomáhat několika obrazy a přirovnáními… aby aspoň trochu rozhořel naši touhu po zakoušení moci Ježíšova vzkříšení, jeho proměňující síly. A tento dar Boží je naprosto jistě připravený už teď, proto apoštol zvolává v přítomném čase: „Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista“ (v. 57). A naděje ve vzkříšení má vyvolat ještě větší nasazení pro evangelium (v. 58).


Pátek 6. 2.
1 Kor 16
Pavel s „lidskou tváří“, soucitný, se starostí o „obyčejné záležitosti“ a materiální potřeby dalších věřících. Člověk duchovní… a zároveň s nohama pevně na zemi. To je koneckonců ideál pro každého křesťana.


Pondělí 9. 2.
2 Kor 1,1-11
Je úžasné, jak Pavel dokáže vnímat Boží působení i v těžkostech. Přichází utrpení? Bůh dává svou účinnou útěchu! A navíc – každá taková zkouška je příležitostí k tomu, aby se ostatní křesťané modlili za dotyčného… a pak děkovali za Boží čin záchrany.
I ty se můžeš inspirovat Pavlovým postojem.


Úterý 10. 2.
2 Kor 1,12-24
Pavlova ryzost („mé slovo k vám není zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘“, v. 18) tryská z pravdivosti samotného Krista (v. 19). Ryzost a průzračnost patří k základním postojům misionáře, křesťana vůbec.


Středa 11. 2.
2 Kor 2
Pro Pavla neexistuje dvojkolejní život: na straně jedné apoštolát, na straně druhé život bez Boha, obyčejný, někdy plný nesnází. Pavel žije s Bohem stále, a tak zakouší, jak ho Pán stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze něj šíří vůni svého poznání (v. 14). A jeho Bůh, stále věrný, je také tvým Bohem – který tě zrovna tak chce vodit jako ve slavnostním průvodu… Chceš kráčet s tímto Bohem?


Čtvrtek 12. 2.
2 Kor 3
Poslední verš může oživit tvou touhu stát ve stejné řadě jako Pavel: s odhalenou tváří, proměňován stále hlouběji Duchem slávy, který ti dává podobu Ježíšovu. Pros Ducha Ježíšova, aby v tobě konal toto dílo.


Pátek 13. 2.
2 Kor 4
Pavel nebyl žádným „supermanem“, ale „pouhou křehkou nádobou“. Že sebe vnímáš stejně tak? Pak si můžeš přivlastnit jeho další slova: na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme v koncích… jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi… a proto neklesáme na mysli. To nejsou laciné výroky, ale slova vycházející z jistoty, že na tvé straně je Bůh slávy.


Pondělí 16. 2.
2 Kor 5
„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2 Kor 5,17) Tato jediná věta tě může naplnit velkým úžasem a vděčností…


Úterý 17. 2.
2 Kor 6
Někdy toho máš „opravdu hodně“? Už to „přetéká“ přes míru únosnosti? I toto Pavel zakoušel – a krásné je právě to, že i v těchto situacích ten Boží muž… zůstával Božím člověkem, s Bohem. Zůstával Božím služebníkem. A to je výzva i pro tebe.


Středa 18. 2.
2 Kor 7
„Potěšili jste nás, naplnili nesmírnou radostí uprostřed našeho soužení“ (v. 4). I velký Pavel potřeboval útěchu od „obyčejných věřících“, od těch, kterým vlastně sloužil. Napadlo tě někdy, že můžeš podpořit svého kněze (vedoucího společenství…) slovem (povzbuzení, útěchy…) nebo určitou konkrétní formou pomoci?


Čtvrtek 19. 2.
2 Kor 8
Chudí, nebo bohatí? Co vlastně platí o makedonské církvi? Vždyť samotný Pavel dosvědčuje, že „z jejich veliké chudoby vzešla jejich bohatá štědrost“, „dobrovolně dávali podle své největší možnosti, ano, i nad možnost“. Skutečně chudý není ten, kdo nemá, ale ten, kdo nemá, co by mohl dávat.


Pátek 20. 2.
2 Kor 9
Verše 8-11 jsou lékem na ty (někdy zbytečné) obavy, že dáváním člověk zchudne. Apoštol národů potvrzuje opak: dáváním se obohacujeme, a to dokonce v několika oblastech zároveň (v. 6.8.10.11.14)!


Pondělí 23. 2.
2 Kor 10
Ohnivost, zapálení, výbušnost – to vše vyzařuje z těchto slov. Pavel dával i svůj temperament do služby evangeliu. Vždyť celý člověk má žít s Bohem a pro Boha: „miluj svého Boha celým srdcem, celou duší, vší silou“. Další krok na této cestě „celostného odevzdání“ můžeš udělat i teď – tím, že sebe celého dáš Bohu k dispozici, aby si tě mohl použít „ke všemu“ a „ve všem“.


Úterý 24. 2.
2 Kor 11,1-15
Žárlivý – tak jako Bůh sám je žárlivý. Pavel zrcadlí i tuto zvláštní Boží vlastnost. Je však třeba připomenout, že Boží žárlivost je jiná než ta lidská: Bůh nežárlí kvůli sobě, ale kvůli člověku, nebojí se o „ztrátu pro sebe“ (vždyť Bůh „má všechno“, on je plností života!), ale o to, že se člověk ztratí. Jaký je tvůj postoj vůči těm, kteří jsou ti svěřeni (děti, kmotřenci…)? Je to postoj zakuklené lhostejnosti ve smyslu „má svobodu, ať si dělá, co chce“?


Středa 25. 2.
2 Kor 11,16-33
Vydanost až do krajnosti – ponoř se do tohoto svědectví (v. 23-33), zkus si to v duchu představit… a nech se uchvátit k podobné lásce, která „nepočítá“ a velkoryse dává.


Čtvrtek 26. 2.
2 Kor 12,1-10
Někdy propadáváme iluzi, že mimořádné obdarování nás „vytrhne“ z těch obyčejných problémů, že se nám pak „nemůže nic hrozného stát“ (těžká nemoc, trapné selhání, upadnutí do nějaké závislosti…). Ani Pavel však neprožil něco takového, a to i přesto, že „se dostal do třetího nebe“. Zůstával mu určitý osten (nedá se upřesnit, co to přesněji bylo), a proto ho Pán posílil „pouhým ujištěním“: „stačí ti moje milost, neboť síla se prokazuje ve slabosti“. A stejné slovo může být i pro tebe úžasnou posilou.


Pátek 27. 2.
2 Kor 12,11-21
Až k nejzazším hranicím… Pavel je schopen jít, aby nově přitáhl ke Kristu své svěřence. Je zajímavé, že apoštol aktivně usiluje o pozitivní odezvu svých bratří a sester v Korintu (v. 15). A další podnětný moment je ukrytý ve slovech: „Nestojím o váš majetek, nýbrž o vás… já velmi rád vynaložím všecko, ano, vydám i sám sebe pro vaše duše.“.


Pondělí 2. 3.
2 Kor 13
Autorita a mírnost: obojí se skloubí v těchto závěrečných větách. A to je koneckonců „standardní laťka“ pro každého, kdo má určitou službu vedení: ve společenství, v rodině…


Úterý 3. 3.
Gal 1
List Galaťanům je mezi Pavlovými listy výjimečný tím, že úvodní část neobsahuje děkování ani chvalozpěv… ale naopak výtku: „divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu“ (v. 6). Galatská obec se totiž velmi zásadně odklonila od milosti evangelia: začala spoléhat na skutky, na dodržování zákona. A Pavel se snaží dokázat právě to, že jeho evangelium o milosti je od Boha, proto je bezpodmínečně zavazující a platné, i pro Galaťany.


Středa 4. 3.
Gal 2
Obstát před Bohem na základě vlastních výkonů a svých dobrých skutků: to je pokušení stále aktuální. A fatální. Proto je třeba vehementně připomenout to, že pouze díky Ježíši Kristu dostáváme milost a jsme „povýšeni“ do vyššího patra, k samotnému Bohu. Oživ tuto víru v Krista právě teď, třeba slovy: „Děkuji ti, Ježíši Kriste, že jsi za mě položil život, abych měl odpuštění, život věčný.“


Čtvrtek 5. 3.
Gal 3,1-14
„To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha, a teď spoléháte sami na sebe? Tak veliké věci jste prožili nadarmo?“ Možná že ve svém životě s Bohem nacházíš určité momenty, kdy jsi žil z Ducha, kdy jsi prožil (prožíval) velké věci. A možná že i o tobě teď platí, že žiješ spíš „z vlastních sil“ a pro sebe, že spoléháš na své skutky. A tak můžeš nechat na sebe plně dopadnout ty Pavlovy otázky ostřejší než dvojsečný meč.


Pátek 6. 3.
Gal 3,15-29
První je milost, a ne zákon se skutky. To bylo už na počátku, u Abraháma. A tato Boží „strategie“ zůstává platná nadále, i v době novozákonní. A jaký význam měla smlouva starozákonní kodifikovaná v zákoně? Měla funkci vychovatele, který měl vést… ke Kristu. Až budeš znovu otevírat stránky Starého zákona, měj před očima „tento axiom“: Starý zákon mě nasměrovává ke Kristu, k jeho „novému zákonu“. A zkus na konkrétních případech promyslet, jakým způsobem tě přivádí k Ježíši a jeho evangeliu.


Pondělí 9. 3.
Gal 4
Jsi syn (dcera)… dostal jsi Ducha, který v tobě volá „abba, tatínku“. Proto nemůžeš žít jako otrok, ale jako Boží dítě.


Úterý 10. 3.
Gal 5,1-12
„Rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou“ (v. 6) – to platí doposud. Promysli si, co to konkrétně znamená pro tvůj život.


Středa 11. 3.
Gal 5,13-26
Svoboda „od“ a svoboda „k“ – svoboda od „sebe“, od sebestřednosti, od destruktivních skutků a myšlenek (v. 19-21). A svoboda „k“ službě druhým, k přijímání Ducha Božího a jeho ovoce (v. 22). To je velmi atraktivní pojetí křesťanského života.


Čtvrtek 12. 3.
Gal 6,1-10
Svoboda ke službě je zde specifikována ještě zřetelněji – a stojí za to porovnat s tímto ideálem svůj životní styl.


Pátek 13. 3.
Gal 6,11-18
Snad nikdo jiný než Pavel by nedokázal vyjádřit tak břitce a výstižně význam kříže…


Pondělí 16. 3.
Ef 1,1-14
Jako křesťan se považuješ za chudého (který zná jen zákazy a příkazy), nebo bohatého? A pokud za bohatého, tak v čem?


Úterý 17. 3.
Ef 1,15-23
Dalo by se říci, že v tomto textu máme příklad „neomylně vyslyšené modlitby“ (v. 17-19). Nechceš si tuto modlitbu přivlastnit a přednést Bohu za sebe i za své blízké?


Středa 18. 3.
Ef 2,1-10
Pokud byl ve tvém životě podobný radikální předěl „od temnoty ke světlu“, od života bez Boha k životu s Bohem, tak si tato slova snadno osvojíš. A pokud ne… nemusíš být zarmoucený. Denně máme totiž přecházet od temnoty ke světlu, denně máme přijímat milost, denně se máme nechat formovat Bohem…


Čtvrtek 19. 3.
Ef 2,11-22
Nejsi cizinec, „příležitostný návštěvník“ u Boha (nebo v kostele) – patříš do Boží rodiny! Patříš do té velké rodiny křesťanů, která je zpřítomněna ve tvém menším společenství (například farním). A v Kristu se dají bořit všechny ty bariéry a překážky, které jsou doposud mezi tebou a dalšími lidmi (v. 13-18). A za to můžeš vyjádřit velkou vděčnost…


Pátek 20. 3.
Ef 3,1-13
Často slyšíme, že jsme dostali velké Boží dary. A které to jsou? K jejich objevení nám pomáhá dnešní text.


Pondělí 23. 3.
Ef 3,14-21
Velmi hutná modlitba – mohu si z ní vybrat jen to, co bude pro mě inspirující.


Úterý 24. 3.
Ef 4,1-16
Jednota rodinného či farního společenství je velkým darem… a úkolem. Prostředky k jejímu dosažení jsou uvedeny v tomto úryvku.


Středa 25. 3.
Ef 4,17-24
Velmi silná výzva! A neboj se být konkrétní… a dosadit do těchto slov své postoje: jakou podobu mají tvé „marné představy“ (tím se myslí to, co není v souladu s Božím slovem, s evangeliem)? Které „klamné vášně“ tě rozkládají? Toto vše teď můžeš odložit a přijmout do svého života Krista, nového člověka.


Čtvrtek 26. 3.
Ef 4,25-32
Bůh ti odpustil, odpouští, přijímá tě stále znovu, a proto… (doplň podle textu).


Pátek 27. 3.
Ef 5,1-20
Co k tomu dodat? Snad jen to, že by to byla velká škoda, kdyby tato vzácná slova padla na skalnatou nebo trnitou půdu tvého nitra.


Pondělí 30. 3.
Ef 5,21-33
To je velký ideál manželského života – milovat partnera podle Kristova vzoru. A proto se potřebuji zahledět do té ikony (vykreslené v této pasáži)… ukazující Kristovu lásku k mému partnerovi.


Úterý 31. 3.
Ef 6,1-9
I nejobyčejnější vztahy se mohou stát… neobyčejnými!


Středa 1. 4.
Ef 6,10-24
Je pošetilé bojovat beze zbraní. Každý voják potřebuje výbavu, bez ní snadno zranitelný a porazitelný. A totéž platí pro křesťana.


Čtvrtek 2. 4.
Fil 1,1-11
Dalo by se říct o některých lidech… že za ně opakovaně děkuješ, nosíš je v srdci… vroucně po nich toužíš v Kristu?


Pátek 3. 4.
Fil 1,12-20
Pavel se nachází v těžké situaci, je ve vězení. Jeho uvažování je pro tebe asi nezvyklé, možná máš v analogických krizových situacích naprosto odlišné reakce, přesto však jeho svědectví může inspirovat i tebe… a přivést k určitým novým postojům.


Pondělí 13. 4.
Fil 1,21-30
Život, to je pro mě Kristus – toto může prohlásit pouze ten, kdo aspoň částečně poznal, že Ježíš žije, působí, proměňuje…


Úterý 14. 4.
Fil 2,1-11
Pokládat druhého za přednějšího než sebe, podobně jako Kristus se stal služebníkem nás lidí: On nás totiž považoval za přednější. Nakolik toto pochopíš, natolik to budeš uplatňovat ve vztahu k druhým.


Středa 15. 4.
Fil 2,12-18
Bůh působí, že chceme a konáme dobro (v. 13) – to je velká útěcha pro ty chvíle, kdy se cítíme příliš slabí, neochotní konat něco dobrého, natož hledat Boží cesty. Pro ty chvíle se můžeš opřít o to, že Bůh tě může proměnit zevnitř a dát ti novou ochotu.


Čtvrtek 16. 4.
Fil 2,19-30
Často nevíme, jak šířit evangelium, „odkud začít“. A velmi schůdný způsob, jak překonat tuto nesnáz, je spolupracovat s člověkem (nebo s lidmi), kteří jsou už zapojeni do díla evangelizace: podobně jednali Timotej nebo Epafroditus.


Pátek 17. 4.
Fil 3,1-11
Radovat se stále v Pánu… je možné. Ano, neznamená to „smát se za všech okolností“. V každém případě vždycky můžeš mít alespoň tichou radost, která prýští z jistoty víry, že On je s tebou, dokonce v tobě…


Pondělí 20. 4.
Fil 3,12-16
Únava neúnavně klepe na dveře našeho života… a chce nás unavit také v duchovním životě. Uspává nás, takže pak nehledáme Krista, neusilujeme o hluboký vztah s ním, netoužíme po jeho blízkosti. A z této letargie… tě může probudit náš „běžec pro Krista“.


Úterý 21. 4.
Fil 3,17-21
Naštěstí v každé době je dost životních příkladů, které jsou pro nás majákem. A je velmi moudré napodobit (s rozlišováním, cesta každého z nás je totiž originální) ty, kteří se osvědčili. Máš aspoň nějaký „životní příklad“?


Středa 22. 4.
Fil 4,1-7
Netrapte se žádnou starostí – to se snadno řekne! Pavel však zároveň dává „recept“, jak nepodlehnout ustaranosti: předkládat své problémy Bohu, spolu s děkováním. To je trochu zvláštní: jak děkovat tehdy, když ještě stále vidím určitý nevyřešený problém, za který prosím? Toto dilema je řešitelné pouze ve víře: děkuji „předem“ právě proto, že Bůh už vykonal mnoho dobrých věcí… a proto mám jistotu, že bude nadále jednat a projevovat svou dobrotu.


Čtvrtek 23. 4.
Fil 4,8-9
Další cesta pokoje (kromě té předložené v 7. verši, a sice skrze modlitbu proseb a děkování): přemýšlet o tom, co je dobré a pravdivé – a to konat.


Pátek 24. 4.
Fil 4,10-23
„Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost.“ Ani to první, ani to druhé není tak lehké. Jak se Pavel naučil „žít v nouzi a v hojnosti“ (viz 13. verš)?


Pondělí 27. 4.
Kol 1,1-14
Často asi nevíš, jak a za co prosit či děkovat. A tento text ti vychází vstříc a „radí“. Zkus vyslovit takovou modlitbu inspirovanou slovy tohoto listu (především verši 3-4 a 9-12).


Úterý 28. 4.
Kol 1,15-20
„Bože, dáváš nám radost z toho, že tě můžeme chválit,“ píše sv. Augustin. A i ty můžeš mít takovou radost: k takové chvále podněcují verše 15-20. Pokud nevíš, jak chválit, můžeš jednoduše tímto způsobem: „chválím tě, že… (a přidat či obměnit slova o Kristu v uvedeném chvalozpěvu).


Středa 29. 4.
Kol 1,21-29
Dnes můžeš nově poznat, jak bohatá je sláva Božího tajemství mezi námi. A když objevíš toto tajemství, pak si opravdu nebudeš připadat jako nešťastník či chudák.


Čtvrtek 30. 4.
Kol 2,1-7
Plně a hlouběji poznávat Krista, žít v něm, zapouštět v něm kořeny – to jsou velmi silné výzvy, které stojí za promyšlení a konkretizaci.


Pátek 1. 5.
Kol 2,8-15
To, co se přisuzuje křtu, je takřka neuvěřitelné. Ale na druhou stranu pravdivé. A zřejmě se neubráníš úžasu, že toto platí o tobě… a že jsi přijal tak velké dary.


Pondělí 4. 5.
Kol 2,16-23
Bohužel i dnes je aktuální to nebezpečí, že se zdůrazní vnější praktiky (zbožnosti či askeze)… a zapomene se na Krista. To pak vlastně znamená stavět do popředí sebe a svůj výkon. A zapomenout na to, že Kristus dává život.


Úterý 5. 5.
Kol 3,1-11
Nakolik věřím a žiji, že s Kristem jsem přešel ze smrti do života, natolik hledám „člověka nového“.


Středa 6. 5.
Kol 3,12-14
Proč snášet „protivné lidi“? Proč odpouštět? Proč projevit dobrotu? Odpovědi najdeme právě v tomto krátkém, ale hutném úryvku.


Čtvrtek 7. 5.
Kol 3,15-17
Spojení s Kristem se uskutečňuje na různých rovinách: ve společenství (v. 15), skrze slovo (v. 16), životním stylem (v. 17, „v jménu Pána Ježíše“, tj. v něm, spolu s ním)


Pátek 8. 5.
Kol 3,18-25
Kromě napomenutí dobově určených (v. 18 a 22) jsou tady i nadčasové podněty… které můžeme s vděčností přijmout jako „rady nad zlato“. A k vlastní škodě by bylo „neinvestovat“ toto zlato… ve svém životě.


Pondělí 11. 5.
Kol 4,1-9
Předávat evangelium nevěřícím není vůbec lehké. Ale naštěstí máme i určité impulzy, „jak na to“ (v. 2-6).


Úterý 12. 5.
Kol 4,10-18
Opět jsou tu zmínky o spolupracovnících, podobně jako v listu Filipanům (kap. 4) nebo Efesanům (6,21). A tito „obyčejní křesťané“ nás, „obyčejné“, mohou oslovit svým nasazením pro Boží věc.


Středa 13. 5.
1 Te 1
Znáš takové lidi, na které bys mohl vztáhnout podobná slova?


Čtvrtek 14. 5.
1 Te 2,1-8
Poctivost úmyslů, vyvarování se ziskuchtivosti (v jakékoli podobě, nejen v té materiální!), laskavost – to vše je „duší“ každé služby.


Pátek 15. 5.
1 Te 2,9-20
Pochopit Boží zvěst jako slovo Boží, a ne pouze lidské – to je skutečně velká milost. Z toho plyne úcta k Božímu slovu, touha se jím sytit stále znovu. Toto slovo se pak může projevovat svou silou a proměňovat náš život.


Pondělí 18. 5.
1 Te 3
Pavel s lidskými city, obavami – tento apoštol opravdu prožíval svou službu „celým srdcem“, „celou duší“. Služba pro něj nebyla „zaměstnáním“, ale životem.


Úterý 19. 5.
1 Te 4,1-8
Hluboké lidské vztahy jsou něčím vzácným, ale zároveň křehkým. Proto je třeba nechat „prostoupit“ tyto vztahy úctou a svatostí, tj. Boží přítomností.


Středa 20. 5.
1 Te 4,9-18
„Sám Bůh vás vyučil“ (v. 9) – Bůh je učitelem každého z nás, „duchovním průvodcem“, který nás vyučuje, pokud máme alespoň malou vnímavost k jeho vedení skrze slova (prostřednictvím Bible nebo druhých lidí) či události.


Čtvrtek 21. 5.
1 Te 5,1-11
„Ty jsi syn světla, syn dne, nepatříš noci ani temnotě“ (srov. v. 5): přijmi toto slovo jako zbraň proti pokušení, proti špatným myšlenkám, které tě budou „lákat“ v temných obdobích.


Pátek 22. 5.
1 Te 5,12-28
Také pro ty z nás, kteří někdy „naříkají“ na to, že Písmo je abstraktní a nesrozumitelné…, jsou tato slova, „srozumitelná“ a „praktická“.


Pondělí 25. 5.
2 Te 1
Máme před sebou pasáž, která může zároveň odradit a přitáhnout. Odradit proto, že se tu hovoří o Bohu trestajícím v plameni ohně (v. 8): k správnému pochopení je třeba mít na zřeteli, že náš Bůh nezná nenávist ani zlobu, nelibuje si ve smrti (Ez 18,23), ale zároveň respektuje rozhodnutí každého jednotlivce. Vědomým rozhodnutím proti Bohu se člověk sám vylučuje ze života.
Pozitivnější stránka textu se týká pochvalného svědectví o soluňských věřících. Tito lidé jsou doopravdy věřící, tj. jejich víra mocně roste a je vytrvalá v každé těžkosti (v. 3-4) – taková víra člověka naplňuje a „drží“. A stojí za to právě o to usilovat a prosit.


Úterý 26. 5.
2 Te 2,1-12
V každé epoše se vyskytovali lidé, kteří „splašeně“ očekávali brzký konec světa. A včera jako dnes je proto na místě určitá střízlivost. Konec sice nastane, ale nejprve je nutné, aby se objevila některá znamení (viz také Mk 13). Daleko přínosnější než hloubání nad uvedenými znameními je zamyšlení, zda opravdu počítám s tím, že Pán je silnější než ty různé podoby zla působící ve společnosti.


Středa 27. 5.
2 Te 2,13-17
Děkuji aspoň někdy za tyto dary (v. 13-14)? Přitom to jsou dary větší než samotný lidský život nebo obyčejný pokrm, za které asi děkujeme častěji.


Čtvrtek 28. 5.
2 Te 3,1-5
Tato slova nevyžadují komentář, ale spíš přijetí a naplnění v našem životě.


Pátek 29. 5.
2 Te 3,6-18
Věřit neznamená „lehkovážně uvěřit“ kdejakým „zjevením“ a domnělým proroctvím či zprávám o konci světa. Bohužel právě takové lehkovážnosti podlehli někteří křesťané v Soluni, a proto tu máme výzvy k spořádanému životu v pokoji, pracovitosti a činném milosrdenství. A přestože naše situace nemusí odpovídat té v soluňské obci, uvedené výzvy neztrácí aktuálnost.


Pondělí 1. 6.
1 Tim 1,1-11
Zabývat se „detaily“, ale zanedbávat to podstatné: cedit komáry a polykat velbloudy (Mt 23,24) – to je pokušení „živé“ až dodnes. Cílem studia a vyučování není ani tak „uspokojení“ zvědavosti (jistě, i rozum „potřebuje svoji potravu“), ale růst lásky a víry. Řečeno slovy sv. Augustina: „Pokud čtením Božího slova neroste moje láska, nepochopil jsem nic.“


Úterý 2. 6.
1 Tim 1,12-20
Kdykoli budeš „zdeptán“ svou nemožnou povahou, hříšnou slabostí… tak si vzpomeň na tato slova: „Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě“ (v. 15).


Středa 3. 6.
1 Tim 2
Modlit se za všechny, kdo mají v rukou moc – to je daleko užitečnější než nadávat na naše politiky!


Čtvrtek 4. 6.
1 Tim 3
Církev jako sloup a opora pravdy, jako skála, která dodává naší víře jistotu. A tato „objektivní“ jistota učení má být dotvrzená důvěryhodností i souladem života nejen pověřených služebníků, ale vůbec všech křesťanů.


Pátek 5. 6.
1 Tim 4
Pro mnohé chybné duchovní směry je typické právě pohrdání hmotou (jídlem, tělesností člověka, lidskými vztahy, světem). To však vůbec není v souladu s vírou: všechno, co Bůh stvořil, je totiž dobré. A jak jsi na tom ty?


Pondělí 8. 6.
1 Tim 5
„Kdo se nestará o své blízké, a zvláště o členy rodiny, zapřel víru“ (v. 8) – jsou to slova tvrdá, ale zároveň uzdravující…


Úterý 9. 6.
1 Tim 6,1-10
„Kořenem všeho zla je láska k penězům“ (verš 10). Pokud jsem ochotný si přiznat, jak závislost na majetku přináší mně a ostatním lidem „zlé věci“ (zbytečné starosti a obavy, zveličované hádky…), pak jsem na dobré cestě k osvobození…


Středa 10. 6.
1 Tim 6,11-21
Jistě usiluješ o mnoho věcí: o dobré zaměstnání, o harmonickou rodinu, o „přiměřené“ společenské postavení… A usiluješ také o to, co klade do popředí autor listu (v. 11)? A jak?


Čtvrtek 11. 6.
2 Tim 1,1-12
Rozněcuj oheň Božího daru přijatého ve křtu a biřmování. A o jaký dar jde? Jde o dar síly, lásky a rozvahy. Opakem toho je duch bázlivosti, strachu přiznat se k víře, k určitým evangelním postojům (možná nepopulárním). Podléháš takovému strachu?


Pátek 12. 6.
2 Tim 1,13-2,13
Boží slovo není spoutáno, není bezmocné, není „nezajímavé“ – a to navzdory tomu, že mnozí kolem tebe o ně prozatím nemají zájem. Ale na tobě je, abys zůstal věrný Kristu… a nebál se říct taková slova, která jsou v duchu evangelia. Jak kdysi napsal Jakub Alberione, zakladatel paulínské rodiny: „Ne vždy můžeme mluvit o Kristu, ale vždycky můžeme mluvit křesťansky.“


Pondělí 15. 6.
2 Tim 2,14-26
I když nejsi katecheta ani „učitel“, přesto však jsi i ty přijal poslání „předávat slovo“ (už z titulu křtu, protože jsi přijal do svého života Krista jako proroka neboli hlasatele slova) – a proto tě jistě budou zajímat vlastnosti takového svědka víry.


Úterý 16. 6.
2 Tim 3,1-9
Tento výčet špatných postojů (v. 2-5) se zdaleka nemusí týkat „jen těch druhých“…


Středa 17. 6.
2 Tim 3,10-17
Ne nadarmo se stále vybízí k četbě Písma… vždyť je to zvláštní slovo, které má velikou moc. Víš o tom… i ze své praxe?


Čtvrtek 18. 6.
2 Tim 4,1-8
Bojovat dobrý boj, snášet těžkosti, cele se věnovat službě (i přes nevděčnost a nezájem okolí), zachovat živou víru…


Pátek 19. 6.
2 Tim 4,9-22
Velmi lidské, jako vystřižené z našeho života: touha po blízkosti přátel, zármutek nad „zradou“ některých křesťanů, opuštěnost v těžkých chvílích. A je inspirující, jak se apoštol „vyrovnal“ s těmito „starostmi všedního dne“.


Pondělí 22. 6.
Tit 1
Už v prvních křesťanských společenstvích byly skupiny, které se dostaly „mimo hranice zdravé víry“. Proto bylo a je zapotřebí, aby v čele společenství stáli ti, kteří jsou pevní ve slovech pravé nauky, schopní povzbuzovat v dobrém učení. A svým způsobem jsou tyto výzvy určené pro každého křesťana. Jaké prostředky máš k dispozici, abys dosáhl pevnější a hlubší víry?


Úterý 23. 6.
Tit 2,1-10
Zajímavá je motivace uvedená na konci 5. verše: „aby Boží slovo nebylo zneváženo“. Řečeno jinak: aby Bůh sám nebyl pohrdán. Tvoje jednání může zastřít, nebo odhalit jednání samotného Boha, může přivést druhé k poznání Boží tváře (odhalené na tváři tvého života), nebo naopak odvést od Boha pravého. Veliká odpovědnost a zároveň privilegium!


Středa 24. 6.
Tit 2,11-15
V obměněné podobě zde máme základní křesťanskou zvěst (v. 11-14), tentokrát s akcenty typickými pro tzv. pastorální listy (pozdější než autentické Pavlovy listy, pocházející z konce 1. století): důsledky spásy jako „rozumnost, spravedlnost, zbožnost, horlivost v dobrých skutcích“.


Čtvrtek 25. 6.
Tit 3
Výčet „projevů starého člověka“ (v. 3) bys mohl doplnit, aby zahrnoval i tvé špatné skutky: a na tomto pozadí si uvědom velikost Boží dobroty k tobě!


Pátek 26. 6.
Fm 1
Tento krátký dopis je vzácným odhalením Pavlova srdce a zároveň krásným svědectvím o lidskosti proměněné samotným Kristem.