Více než stokrát je Bibli slovo „radujte se“ v různých souvislostech, avšak jen jedenkrát tam nacházíme výzvu neradujte se: „Neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ (Lukáš 10,20) A jsou to právě slova Pána Ježíše Krista! Kdybychom je vytrhli ze souvislosti – ze situace, která jim dodává pravý význam, asi by nás to zarazilo. Oč zde jde?
Uvedený výraz (neradujte se) byl vysloven ve chvíli velké radosti. Pán Ježíš tehdy po okolních městečkách vyslal své učedníky, aby tam kázali evangelium a prokazovali jeho moc. A oni se na vlastní oči přesvědčili o tom, že to, co slyšeli a viděli u Pána Ježíše, skutečně „funguje“. A když si po návratu navzájem sdělují, co se díky jejich činnosti dělo, radují se. A právě do této radosti učedníků zapadají Ježíšova slova o tom, že se radovat nemají.
Ve způsobu řeči Pána Ježíše se projevuje styl židovského vyjadřování. My jsme v češtině zvyklí na stupňování typu: dobrý, lepší a nejlepší. Matematicky orientovaní to dovedou napsat v číslech, kde nejprve stanoví, který stupeň bude nejlepší, a poté v této stupnici věci hodnotí. Příkladem může být hodnocení ve školním prospěchu, kde jednička je nejlepší známkou a pětka nejhorší.
Radost učedníků je veliká, avšak Ježíš upozorňuje, že existuje ještě větší, ba nejvyšší druh radosti. Tu vystihuje slovy: "Vaše jména jsou zapsána v nebesích." Co to znamená?
Setkal jsem se s představou, která naznačovala, že v nebi je velká a hodně tlustá kniha, do níž se skutečně zapisují jména těch, kteří Pánu Bohu důvěřují. Setkal jsem se i s méně materialistickým pojetím, které ono zapsání jmen v nebesích chápalo jako seznam těch, kteří našli to nejvzácnější směřování života – k Pánu Bohu. Slyšeli evangelium, dali se pozvat na cestu, kterou svým životem velice konkrétně vyjádřil Pán Ježíš. Jemu cele důvěřovali a následovali ho. Anglický spisovatel John Bunyan to vyjádřil po svém: „Jdou ke zlatému městu.“ A to má smysl!