Jsme slabí, ale stojíme-li o to,
Bůh nám dává prostředky

Jsme jistě všichni slabí, to připouštím. Ale Pán Bůh nám dává prostředky, které nám snadno přinesou pomoc, stojíme-li o to. Některý kněz by sice chtěl žít bezúhonným životem, ví, že se to od něho vyžaduje, chtěl by být zdrženlivý a žít jako anděl, jak to má být; ale neodhodlá se použít k tomu patřičné prostředky: nepostí se, nemodlí se, nevyhýbá se stykům se špatnými lidmi ani škodlivým a nebezpečným důvěrnostem. 

Nebo jiný si stěžuje, že když přijde do chóru modlit se nebo když jde sloužit mši svatou, ihned mu vyvstane v mysli tisíc věcí, které ho odvádějí od Boha. Ale co dělá předtím v sakristii, než se odebere do chóru nebo ke mši, jak se připravuje, jakých prostředků použije k soustředění? 

Chceš, abych tě poučil, jak se můžeš zdokonalovat ve ctnosti, a jestliže už jsi byl v chóru pozorný, jak můžeš být příště ještě pozornější a tvá služba Bohu milejší? Poslyš tedy, co ti povím. Jestliže se už v tobě vzňal nějaký ohníček božské lásky, nevydávej ho hned napospas, nevystavuj ho větru; nech zavřenou pec, aby nevychladla a nepozbyla tepla; to znamená: varuj se, jak můžeš, toho, co rozptyluje, zůstávej usebrán u Boha a vyhýbej se prázdným řečem. 

Máš na starosti péči o duše?
Nezanedbávej přitom sebe...

Máš povinnost kázat a učit? Studuj a věnuj se tomu, co je nutné k řádnému plnění toho poslání. Snaž se kázat především svým životem a chováním, aby si lidé z tvých slov nedělali posměch a nekroutili hlavou, jestliže by viděli, že něco jiného říkáš a něco jiného děláš. 

Máš na starosti péči o duše? Nezanedbávej přitom péči o sebe; nerozdávej se tak štědře druhým, aby v tobě nic nezbylo pro tebe. Musíš samozřejmě myslet na ty, za které máš odpovědnost jako představený, ale dělej to tak, abys přitom nezapomínal na sebe. 

Nic není tak potřebné,
jako vnitřní modlitba

Chápejte, bratři, že nic není pro všechny služebníky církve tak potřebné, jako vnitřní modlitba; má předcházet, provázet i následovat všechno, co konáme. Budu zpívat, říká žalmista, a budu rozjímat. Uděluješ-li svátosti, bratře, rozjímej o tom, co konáš; sloužíš-li mši svatou, rozjímej o tom, jaký dar přinášíš; modlíš-li se v chóru, rozjímej o tom, s kým mluvíš a co říkáš; zabýváš-li se vedením duší, rozjímej, jakou krví byly obmyty. A ve všem, co děláte, projevujte lásku. Tak budeme moci snadno překonat všechny těžkosti, jichž zakoušíme mnoho každý den – musí to tak být a patří to k našemu postavení; a tak budeme mít sílu rodit Krista v sobě i v druhých.

Z kázání svatého Karla Boromejského na jeho poslední synodě
(Acta Ecclesiae Mediolanensis, Mediolani 1599, 1177-1178)