Šabaka Petr
|
Sekce: Kázání
Má-li někdo pochybnosti, není nenormální...
Všichni máme právo na pochybnosti.
Věřit neznamená vyškrtnout kritické myšlení,
hledání, konfrontaci a otázky...
Promluva na svátek sv. Tomáše – 3. 7.
„Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím“ (Jan 20,25).
Kdykoliv slyším Tomášova slova, fascinuje mě, že si to mohl dovolit. Dnes, například u biskupa nebo kněze, je každá pochybnost vyloučena. Vzbudila by skandál: „Jak si může dovolit nevěřit, když je to tak jasné?!“
Správně to rozlišuje sv. papež Řehoř Veliký, jehož komentář je zařazen jako druhé čtení Denní modlitby církve: „Více totiž prospěla naší víře nevěra Tomášova než víra věřících učedníků: neboť tím, že se dotkl a uvěřil, naše mysl nenechává stranou všechny pochybnosti a utvrzuje se ve víře. Tak se stal pochybující a dotýkající se učedník svědkem skutečného vzkříšení.“
Všichni máme právo na pochybnosti. A to dokonce i po letech praxe víry. Věřit totiž neznamená vyškrtnout kritické myšlení, hledání, konfrontaci, otázky často nepříjemné a na tělo.
Když rozjímáme o provokaci svatého Tomáše, nesmíme zapomenout, že chceme-li jít v jeho stopách, nemůžeme vyžadovat od Krista to samé. Ježíš se nám nezjeví stejně jako Tomášovi. Nesmíme zapomenout, že vstoupil na nebesa a poslal nám jiného přímluvce, který nás uvádí do celé pravdy (srov. Jan 16, 13).
Má-li někdo pochybnosti, není nenormální, jen nesmí diktovat Bohu nesmyslné podmínky. Bůh rád odpoví, ukáže, přesvědčí. Jen na něm je kdy a jak. Jisté je, že to bude včas a vše, co vědět potřebujeme.