Vzkříšení znamená, že Bůh je mocnější než zlo a smrt. - archív citátů

Navigace: Tematické texty O Osobnosti, svatíTomáš, ´nevěřící´apoštol Apoštol Tomáš, aramejsky Toma, v řečtině spojován s přízviskem Didymos

Apoštol Tomáš, aramejsky Toma, v řečtině spojován s přízviskem Didymos

Apoštol Tomáš, aramejsky Toma, v řečtině spojován s přízviskem Didymos, to je „dvojče“, jenž se stal slavným právě díky příběhu o své nevíře vůči vzkříšenému Kristu, kterou vypravuje právě evangelium podle Jana (20,19–31). Jeho proslulost byla taková, že mu byla připsána série apokryfních spisů, mezi nimiž je kromě Skutků Tomášových (3. stol.) také zvláštní evangelium. Je napsané v koptštině, bylo objeveno v roce 1945 v Egyptě a obsahuje 114 Ježíšových vět, z nichž některé najdeme i v kanonických evangeliích a jiné jsou pravděpodobně historické, tedy sahající až k Ježíšovi.

Jeden z nejpopulárnějších středověkých textů, Legenda aurea, nechává Tomáše zemřít v Indii, kde místní katolická církev dodnes slaví jeho památku podle vlastního obřadu.

Stín pochybnosti v evangeliu podle Jana (ostatní evangelia Tomáše uvádějí pouze v seznamu dvanácti apoštolů) vícekrát zastřel srdce tohoto apoštola. Tak na Ježíšovo rozhodnutí vrátit se do Judska, aby uctil mrtvého přítele Lazara, což bylo kvůli nevraživosti jeruzalémských autorit nebezpečné, reaguje Tomáš sarkasticky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ (11,16)

Pochybnost se v něm znovu ozvala onoho napjatého večera, kdy Ježíš dlouze mluvil ke svým učedníkům, poté co s nimi slavil poslední večeři. Poslechněme si příběh podle evangelisty Jana: Ježíš řekl: „V domě mého Otce je mnoho příbytků… Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ V této chvíli jej Tomáš přerušil: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ A Ježíš mu odpověděl onou překrásnou vlastní definicí: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (14,2–6).

Ale jak už bylo řečeno, vše vrcholí po Kristově smrti, stále v prostoru večeřadla, kde osm dní po velikonocích Zmrtvýchvstalý Tomáše vyzval, aby „nebyl nevěřící, ale věřící“ a aby vložil prst na jeho ruce a ruku do zraněného boku. Prst, kterým zkoumá ránu v Kristově boku, znázornil Caravaggio na obraze z let 1600–1601 (dnes v Postupimi u Berlína). Potom Tomáš konečně vyslovil ono slavné a lapidární vyznání víry, které od dětství opakujeme, když kněz pozvedá svatou hostii po proměňování: „Můj Pán a můj Bůh!“

Nakonec chceme připojit zajímavost z tradice dějin umění: Téma nevíry apoštola Tomáše bylo představeno i v Benátkách ve znázornění nanebevzetí Panny Marie. Kdybychom šli v Benátkách do Galerie dell’Accademia a obdivovali Nanebevzetí Panny od Palmy Vecchia (1513), uvidíme, jak se Maria, již vzatá na nebe, znovu zjevuje Tomášovi, který nebyl přítomen a pochyboval, a shůry mu podává svůj pás, když je spolu s ostatními apoštoly.

Z knihy: Gianfranco Ravasi, Biblické postavy,
kterou vydalo: Karmelitánské nakladatelství

Apoštol Tomáš, aramejsky Toma, v řečtině spojován s přízviskem Didymos („dvojče“), se stal známým právě díky příběhu o své nevíře a pochybnostech vůči vzkříšenému Kristu...  Sv. Tomáš - "nevěřící" apoštol je v Bibli zmiňován v seznamu apoštolů (Mt 10, 3; Mk 3, 18; Lk 6, 15 a Sk 1, 13) a zmiňuje se o něm Janovo evangelium (11, 16; 14, 5-7; 20, 24-29; 21, 2). Ostatní zprávy o jeho životě nejsou věrohodně podložené. Podle syrské tradice hlásal evangelium v této oblasti. Ve 3. století byly jeho ostatky přeneseny do Edessy (v dnešním jihovýchodním Turecku). Od 6. století se tam slaví dnešní den jako výročí tohoto přenesení. 


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 10,34a.37-43; Žalm Žl 118,1-2.16ab+17.22-23; Kol 3,1-4
Jan 20,1-9

Ráno po sobotě je pro křesťanství ten nejzásadnější moment. Pán, který zemřel na kříži, není v hrobě. Cosi v řádu světa je jinak. Důvodem není další zločin, ale Bůh – Ježíš, náš Pán, který do dějin vstoupil nikoli, aby se nechal pohltit zlem, ale aby zlomil moc zla. My jsme zvyklí na tep světa, zlo, které tak často vyhrává, smutek prohry, když dobro opět nemělo navrch. Ale počítáme i s Bohem, který do dějin vstupuje a tajemně se dotýká křížů a hrobů, na nichž láme moc zla a dává povstat k životu?

Zdroj: Nedělní liturgie

Velikonoce

Velikonoce
(20. 4. 2025) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc.

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)
(19. 4. 2025) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…

Bílá sobota

(18. 4. 2025) Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den zmatku a ticha. Ježíšovi učedníci byli v tento den…

Velký pátek

(17. 4. 2025) Velký pátek je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži.

Vychovával mládež ke svobodě jako křesťany a skauty - a stal se obětí fašistů

Vychovával mládež ke svobodě jako křesťany a skauty - a stal se obětí fašistů
(15. 4. 2025) Kněz Giovanni Minzoni rozuměl toxickému náboji ideologií

Zelený čtvrtek

(15. 4. 2025) Význam a obsah Zeleného čtvrtku. 

Velikonoční triduum

Velikonoční triduum
(14. 4. 2025) Kristův kříž jako maják a znamení naděje, která neklame.