04. Matka ve víře

z knihy Májové úvahy - Výběr z encykliky Redemptoris Mater (Jan Pavel II.)

Lukášovo evangelium nám podává zprávu o jedné události, kdy "jakási žena ze zástupu zvolala k Ježíšovi: "Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojily" (Lk 11,27). Tato slova jsou chválou Marie jako tělesné matky Ježíšovy...

Když neznámá žena takto blahoslavila jeho tělesnou matku, odpoví na to Ježíš významně: "Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají je" (Lk 11,28). Ježíš chce odvést pozornost od mateřství, chápaného jen jako tělesné pouto a zaměřit ji na tajemná duchovní pouta, jaká se vytvářejí slyšením a zachováváním Božího slova. (RM 20)

Když se díváme na život Panny Marie, může se nám mnohé v něm zdát samozřejmé a lehké. Zažila zvěstování, viděla Ježíše od porodu až po jeho smrt, vše měla "z prvé ruky". Jistě, toto všechno neznamenalo málo. Ale přesto to neznamenalo a neznamená všechno. Bylo přece mnoho jiných lidí, kteří Ježíše viděli, slyšeli, chodili s ním, zažili jeho mocné skutky - a nakonec mu nevěřili. Nejtragičtější postava z nich - Jidáš. Ježíšova slova blahoslaví ale ty, kteří Boží slovo slyší a zachovávají - tedy, kteří mu věří. A Panna Maria je zde první z těch, kdo uvěřili. Postavila svůj další život na slovech, která jí byla andělem řečena. V Káně říká služebníkům, aby udělali vše, co jim Ježíš řekne, protože mu zcela věří. A před letnicemi se modlí s učedníky v jeruzalémském večeřadle, protože s nimi očekává zaslíbení Ducha svatého - věří totiž Ježíšovu příslibu, že ho pošle.

Toto všechno nám říká důležitou pravdu o životě dětí Božích na této zemi, o životě jednotlivce i církve: vidět nestačí. Dokonce ani to nejbližší příbuzenské pouto nestačí. Je třeba slyšet a zachovávat, je třeba jednat na základě toho, co Bůh řekl - je třeba zcela prakticky věřit. A chceme-li vidět plodnost takovéto víry, poslouží nám právě pohled na Marii. Jedná na základě toho, co od Boha slyší. A přinese to plody nejvzácnější - Ježíše. Ani církev nemá před sebou jinou cestu. I ona musí jednat na základě Božího slova a v jeho světle jít dějinami. Ani církev se nemůže jen odvolávat na to, co s Bohem zažila, na to, že Ježíš byl a je v ní přítomen, že ji založil. Církev musí jít dějinami s Marií dál a dál a věřit přitom slovům, která jí Bůh dal v Písmu na cestu. Jen to je zárukou její plodnosti.

Modleme se:
Bože, děkujeme Ti za Tvé slovo, které nám dáváš, kterému můžeme věřit a které můžeme zachovávat. Dopřej nám, ať po vzoru Panny Marie je uchováváme v srdci a ať k jeho uskutečnění dáváme k dispozici celý náš život. Amen.

4.1 Nové příbuzenství s Ježíšem

Ještě výrazněji se projevuje toto přenesení do oblasti duchovních hodnot v jiné Ježíšově odpovědi, kterou zapsali všichni synoptikové. Když bylo Ježíšovi výslovně ohlášeno "Tvoje matka a tvoji příbuzní stojí venku a rádi by tě viděli", odpověděl: "Moje matka a moji příbuzní jsou ti, kdo Boží slovo slyší a plní" (srov.. Lk 8, 20-21). To řekl, když "se rozhlédl po těch, kteří seděli dokola kolem něho", jak čteme u Marka (3,34); kdežto podle Matouše (12,49) "ukázal na své učedníky". (RM 20)

Na prvý pohled se zdá, že zde Ježíš definitivně svou tělesnou matku opouští. Místo nejbližších příbuzných, kde je matka na prvém místě, jsou zde jako Ježíšovi nejbližší uváděni ti, kdo Boží slovo slyší i konají, tedy opravdoví Ježíšovi učedníci. A přece je to všechno hlubší a plnější. Pro Ježíše je nejdůležitějším na této zemi to, co je věcí jeho Otce - to řekl už jako dvanáctiletý v chrámu. A Maria do celé této "věci Otce" patří, ne jen proto, že je Ježíšovou tělesnou matkou, ale proto, že "uvěřila, co jí bylo řečeno od Pána". Víra je bezprostřední cestou do Ježíšovy blízkosti, do jeho "příbuzenství" - dnes jako tehdy. Víra, která není ani jen teoretickým přesvědčením, ani pouhou dobročinností s křesťanským pláštěm. Víra totiž, která bere Boží slovo vážně, která na něm staví, počítá s ním jako s ukazatelem a zprostředkovatelem nejlepší cesty. Tato Mariina víra zakládá její nový vztah k Ježíši a dovádí ji až mezi učedníky v jeruzalémské "horní místnosti", kde se s nimi modlí před sesláním Ducha svatého. A takováto víra uvádí i nás do skutečného příbuzenství s Ježíšem.

Modleme se:
Panno Maria, pomáhej nám zbavovat se nepravé opatrnosti, nedůvěry i strachu, když máme své životní kroky postavit na jistotě Božího slova. Buď nám, prosíme, světlem v temnotách hledání. Amen.

4.2 Proměna Mariina mateřství

Když se Maria stala vírou rodičkou Syna, kterého jí dal Otec v síle Ducha svatého při neporušeném panenství, nalezla a přijala v téže víře jiný rozměr mateřství, jaký zjevoval Ježíš ze svého mesiášského poslání. Můžeme říci, že tento nový rozměr mateřství náležel Kristově matce již od počátku, to znamená od okamžiku početí a narození jejího Syna. Od té chvíle byla tou, "která uvěřila". Ale tou měrou, jak se před jejíma očima a v její mysli vyjasňovalo Synovo poslání, otevírala se ona sama jako Matka stále víc "novému rozměru mateřství", které mělo být jejím údělem po boku Syna.
(RM 20)

Na Božích věcech je jednou z nejpodivuhodnějších věcí to, že nejsou nikdy hotové, u konce, bez další schopnosti růstu. Boží věci mezi námi a v nás mají schopnost stále růst. To je vidět i na Marii. Její "staň se" při zvěstování, její zásadní otevření se Božímu plánu není vrcholem, který by neměl další pokračování. Je to spíš začátek. Mariin život se rozvíjí dál v souvislosti s Ježíšem a v souvislosti s její vírou. Maria se stává víc a víc člověkem, který žije z Božího slova. Z tělesné matky vyrůstá dále mateřství skrze víru. Na Marii je tak patrna větší a větší Boží sláva. A tato lidstvu zjevovaná sláva Boží roste dál a dál v dějinách, je dál a dál zjevována na těch, kteří se vydávají Mariinou cestou, cestou víry. Každý skutek - rozhodnutí - setrvání - které postavíme na víře v Boží slovo, je jakoby další světlo rozžaté v dějinách, světlo ne lidské záře, ale Boží slávy.

Modleme se:
Tvá víra, Maria, je pro nás zářivým vzorem. Radujeme se z Tebe. Dej nám, prosíme, pocítit, že i Ty se raduješ z každého našeho kroku víry. Amen.

4.3 Rostoucí víra Mariina

Což neřekla (Maria) na začátku: "Jsem služebnice Pána, ať se mi stane podle tvého slova" (Lk 1,38)? Ve víře nadále slyšela a rozvažovala slovo, ve kterém jí bylo stále průzračnější sebezjevení živého Boha způsobem "přesahujícím všechno poznání" (Ef 3,19). Maria, Matka, stala se takto v jistém smyslu "učednicí" svého Syna, první, které on asi řekl: "Pojď za mnou". Ještě dřív, než adresoval tuto výzvu apoštolům nebo komukoliv jinému (srov.. Jan 1,43).
(RM 20)

Učedník, to je nejspíš člověk, který poslouchá, pamatuje si, opakuje slova svého učitele. Ale učedník je i někdo, kdo chodí životem se svým učitelem a učí se od něho žít. A to platí o Marii. Dala se Bohu do služby. To znamená, že s ním spojila svůj život, že žila s Božím tajemstvím, že vyrůstala vedle svého Syna do lásky, pravdy i úmyslů nebeského Otce. Stála vůči Bohu v podobném stavu poslušnosti jako její Syn. Učila se s ním dále říkat Bohu "ano"... i pod křížem. Její víra rostla tak, jak pokračovala její věrnost Bohu.

V této věci je velká naděje i pro nás. Jdeme spolu s Marií cestou víry životem vstříc Božímu království. Každý další krok víry, který se nám na naší pouti životem podaří udělat, dává dál růst naší víře. Je to investice pro další část našeho života. A tak i ani naše víra nemusí být stále stejná nebo klesající, může být těmito kroky víry rostoucí.

Modleme se:
Tvá ochota říkat Bohu ano za všech okolností nás, Maria, fascinuje. Děkujeme za Tvou rostoucí víru. Přimluv se, prosíme, ať i nás neopouští ochota dělat další a další kroky víry, aby i naše víra mohutněla. Amen.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jan Pavel II.

Témata: Maria

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

24. 11. 2024, 17. 11. 2024

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 21. 11. 2024, Čtvrtek, Památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě

Zj 5,1-10;

Komentář k Zj 5,1-10: Jan naříká nad tím, že se nenajde nikdo vhodný k tomu, aby otevřel svitek. Na konci církevního roku mohu i já litovat nevyužitých šancí. Ale nezávisle na mně: vítězství je konečné!