01. Maria v plánu spásy

Mariino ´ano´ je řečeno ve jménu těch, kdo předcházeli i těch, kdo potom přišli; je řečeno i jménem naším.

z knihy Májové úvahy - Výběr z encykliky Redemptoris Mater (Jan Pavel II.)

Boží plán spásy, který nám byl zjeven s příchodem Kristovým, má věčné trvání. Podle učení listu Efezanům i jiných Pavlových listů je také od věků spojen s Kristem. Zahrnuje všechny lidi, ale zvláštní místo v něm zaujímá "ŽENA", která je matkou toho, jemuž Otec od věčnosti svěřil dílo spásy. (RM 7)

Každý z nás má mnoho starostí, mnoho věcí, o které se musí v životě starat. Často slyšíme: "Nikdo mi nic nedá zadarmo." A také: "Nikdo vlastně se mnou nepočítá." U Boha ale tomu tak není. On s námi počítá! List Efezanům říká" "Bůh nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a neposkvrnění... V lásce nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista." Je tomu někdy těžko uvěřit. Naše životní zkušenosti mezi lidmi jsou jiné. A přeci je to tak. Bůh chce záchranu světa. A udělal pro to vše, co je potřeba. Vyvolil tebe, mne, ... každého, kdo je křesťanem. Dřív než nás napadlo uvěřit. A nevyvolil nás proto, abychom se my, na rozdíl od ostatních, měli prostě dobře. Vyvolil nás proto, aby bylo možno zachránit celý svět. Aby spása, která se v Ježíši stala skutečností, mohla zaplavit svět. A to i skrze tebe, mne, ... Fantazie? Nikoliv. Podívejme se na "ženu, která je matkou toho, jemuž Otec od věčnosti svěřil dílo spásy", jak říká Jan Pavel II., podívejme se na Marii.

Celý Izrael byl v dějinách připravován na spásu. Bůh vyvolil Abraháma, naučil ho věřit, vysvobodil Izraelský národ z Egypta a naučil ho důvěřovat mu, vyzvedl krále Davida a udělal z něho přes všechny jeho lidské nedostatky vzor vlády z Božího pověření. Posílal proroky a vracel skrze ně národ na cestu, která měla připravovat záchranu světa. A v neposlední řadě dával v Izraelském národě vzrůstat naději, že spása přijde, že se Mesiáš narodí z izraelské ženy. Celá tato naděje vrcholí v Marii. Ona zastupuje celý Izrael v dokonalé podobě: věří Bohu a říká mu ano. Je a zůstává Pannou, a tak může mít dítě jen a jen od Boha, naplňuje beze zbytku úkol, k němuž ji Otec od věčnosti vyvolil. Přijme ve zvěstování Ježíše skrze Ducha svatého vírou a zrodí ho tělem. Zachránce, ten, který vysvobodí hříšníky, je na světě; prvá část Mariina úkolu se naplnila.

Maria ale přijme Ježíše vírou ještě jednou - když ho přijme jako ukřižovaného a vzkříšeného spasitele všech - když se s učedníky modlí v jeruzalémském večeřadle před sesláním Ducha svatého. A v tomto přijetí a spojení s námi zůstává. Tak, jak je pro nás Ježíš živý, současný, ne pouze minulý, tak je pro nás, pro naši víru důležitý a v přítomnosti účinný každý, koho Bůh přijal do plánu spásy a kdo v něho uvěřil. A na prvém místě je to tedy ta, v níž vrcholí naděje Izraele, která na vrcholu pohnutých dějin vyvoleného národa říká Bohu zásadní ano, "ano" i "staň se". Toto Mariino "ano" je řečeno ve jménu těch, kdo předcházeli i těch, kdo potom přišli; je řečeno i jménem naším.

Modleme se:
Bože, náš Otče, děkujeme ti za celý tvůj plán spásy. Děkujeme ti za Abrahama, Mojžíše, Davida, proroky, a konečně za Marii, Matku našeho Pána, za tu, která je velkým dílem tvé lásky. Amen.

1.1 Maria v Kristově tajemství

Je-li totiž pravda, že se "tajemství člověka plně vyjasňuje jen v tajemství vtěleného Slova", jak říká koncil, pak musí platit tato zásada zcela zvlášť o oné výjimečné "dceři lidského pokolení", o oné neobyčejné "ženě", která se stala Kristovou matkou. Jenom v Kristově tajemství se plně a zcela vyjasňuje její vlastní tajemství. Tak se to ostatně snažila vidět církev již od začátku... Andělovým zvěstováním je Maria uvedena s konečnou platností do Kristova tajemství. (RM, 4,8)

Sochu (obraz) Panny Marie máme zde v kostele a nemáme ji zde jen jako výzdobu. V kostele se křtí, schází se tu církev, modlíme se tu, věříme, slavíme eucharistii, udělují se tu další svátosti - jsme tu uváděni do Kristova vykupitelského díla, do Ježíšova tajemství. Panna Maria do tohoto tajemství patří a to nám připomíná i její zpodobení v kostele. Ježíš Kristus, to je plnost Boží záchrany pro nás, to je naše budoucnost pozemská i věčná. A od andělova zvěstování patří Maria osobně a trvale do tajemství Ježíšova života, smrti a vzkříšení, podobně jako my do něho patříme křtem. Bez Krista Marii neporozumíme, bez něho bychom si z ní udělali jen výtvor vlastní představivosti.

Modleme se:
Panno Maria, ty jsi první z těch, které tvůj Syn zachránil. Pomoz, ať ve chvíli, kdy hledíme k tobě, dohlédneme s důvěrou k původci tvé i naší záchrany, k Ježíši, našemu Pánu, který sedí po pravici Otce. Amen.

1.2 Maria Matka Boží
Maria je "MATKOU BOŽÍ" (Theotokos), protože skrze Ducha svatého počala ve svém panenském lůně Ježíše Krista, Syna Božího, soupodstatného s Otcem, a přivedla ho na svět. Neboť On, "Boží Syn, narozený z Panny Marie, stal se opravdu jedním z nás...", stal se člověkem. Skrze Kristovo tajemství tady září na obzoru víry církve plně tajemství jeho Matky. Dogma o Mariině božském mateřství bylo pak pro efezský koncil a je pro církev dodnes jakoby pečetí, potvrzující dogma vtělení, při němž Slovo opravdově přijímá v jednotě své osoby lidskou přirozenost, ale nepotlačuje ji. (RM 4)

Velké věci nemusí být komplikované, ale nebývají přes to snadné k pochopení. Pro křesťany nebylo a není snadné alespoň v tom nejdůležitějším vystihnout a pochopit tajemství Ježíšovo. Ježíš, plně Bůh a plně člověk, Pravda, kterou těžko pochopíme, i když se s ní setkáme vždy, když se setkáme s Ježíšem. K osvětlení tohoto tajemství nám může pomoci i pohled z druhé strany, ze strany Ježíšovy Matky: Maria, žena, člověk a nic víc a nic méně než člověk, je matkou Ježíše, Syna Božího. Ona, ač člověk, přivedla tedy na svět nejen člověka, ale i Boha. Proto ji katolíci, pravoslavní, ale i reformátoři 16. století nazývají právem Matkou Boží, i když všichni vědí, že Bůh je od věčnosti, tedy před Marií.

Pro nás zde září ještě jedna pravda: Důstojnost lidství. Bůh si nechá posloužit, chce-li stanout v prostředku lidské bídy, i něčím tak křehkým, jako je lidství. Zbožštit lidství, to je blud. Ale, že Bůh lidství přijal a pozvedl, to je pravda. Září nám na Ježíši, na Marii, ale i na nás samotných, protože jsme od křtu přijati Bohem za syny, pečeť božství si neseme na svém lidství.

Modleme se:
Maria, Matko Boží, ukazuj nám stále, k jak velkým věcem nás Bůh povolal, když se spojil s naším lidstvím. Nedej nám zapomenout, že z nás, živých kmenů, chce tvořit chrám svého přebývání. Amen.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jan Pavel II.

Témata: Maria | Spása

Zj 5,1-10;

Komentář k Zj 5,1-10: Jan naříká nad tím, že se nenajde nikdo vhodný k tomu, aby otevřel svitek. Na konci církevního roku mohu i já litovat nevyužitých šancí. Ale nezávisle na mně: vítězství je konečné!