Drazí přátelé, je téměř půlnoc a den je u konce. Dnes je čtyřicáté výročí mého kněžství (vysvěcen 1961), studený den plný deště, přesně jako tenkrát ve Washingtonu, kdy papežský delegát arcibiskup Vagnozzi, vložil své ruce pevně na mou hlavu a obdaroval mně kněžstvím. Úžasné!
Dnes se mě někdo zeptal, zda jsem měl tehdy vůbec představu o tom, co mě čeká. Věděl jsem, že budu slavit mše a kázat, že budu křtít, pochovávat mrtvé a oddávat. To ostatní bylo v rukou Božích. Nikdy jsem tenkrát nesnil o všech těch letech, která strávím ve farnostech; živé dny, které jsem prožíval s vysokoškolačkami prvních ročníků v Siena Collage; vyjímečný a podněcující rok v Cantenburry v Anglii; naplňování a vyprazdňování šatníku pro bezdomovce; požehnaná služba nemocným a umírajícím na AIDS; a nyní radostný úkol jako kaplan u New Yorkských hasičů. Jaké to milostiplné františkánské kněžství!

Dnes jsem znovu a znovu opakoval v kostele sv. Františka a při dvou mších, které jsem slavil v kostele sv. Michala na 4. Avenue v Brooklynu, a během mé návštěvy po cestě u sv. Anselma v Bay Ridge, kde byli oddání mí rodiče, „Děkuji Ti Pane!“. Během těchto čtyřiceti let jste byli se mnou na cestě se svými modlitbami, potřebami, blahopřáními a dárky.
A budoucnost? Jako v den mého vysvěcení – jenom Bůh ví. A on mi ukáže každý den jen to co mám vědět a co mám dělat. Bude to úžasné – takový je Bůh.

Mám Vás rád, žehnám Vám a děkuji Vám.

Mychal Judge OFM
25. února 2001


***


Seznam článků o M. Judgem naleznete zde