Úplný konec! Ježíš umírá jako naprosto opuštěný Bohem.
Zemřel jako člověk, jehož nepřátelé dohnali až tam, kde ho chtěli mít.
Dopadlo to nejhůř, jak to mohlo dopadnout.
Žádná zázračná pomoc se nekonala!
 
Jistý člověk píše, že největší zázrak Ježíšova života
se stal ještě dříve, než přišlo vzkříšení.
A sice, že Ježíš, který říkal Bohu důvěrně: „Abba – Otče“,
jím byl zcela opuštěn.
 
Ježíš, který se stavěl k lidem naprosto kladně,
byl jimi odmítnut, zavržen, odvržen a odsouzen.
Avšak nepřestal milovat! 
Ani Boha, ani lidi. 
Neodvrátil se od nich.
Bereme-li Krista nejen jako Boha,
ale také jako pravého člověka, pak musíme uznat,
že toto je věc zcela podivuhodná.
Byl odmítnut, ale nepřestal milovat.

Zároveň zde máme jasný směr k následování a inspiraci,
jak řešit situace bolesti a zla v našem životě.
Čekáme-li na mávnutí kouzelného proutku,
pak můžeme dopadnout špatně.

Jestliže se ale rozhodneme následovat Krista,
tedy nepřestat milovat Boha a lidi,
i když jsme zdánlivě odvrženi,
pak jsme na Kristově cestě,
na cestě vzkříšení a to znamená,
že se o svou budoucnost
nemusíme obávat.