P. Jerzy Popiełuszko byl polský kněz, kterého ubila k smrti komunistická policie 19. 10. 1984 kvůli jeho podpoře svobodných dělnických odborů Solidarita. V tomto textu přinášíme zkušenosti P. Jiřího ze speciální trestné jednotky pro studenty kněžství, odkud píše: „Chtějí nás zlomit, chtějí nás vydráždit, ale já mám tuhý kořínek, nezlomí mě výhrůžkami ani mučením...“
Narodil se 14. září 1947
na svátek Povýšení svatého kříže
Příběh P. Jiřího Popiełuszka začíná v osadě Okopy na severovýchodě Polska, ve vojvodství Białystok nedaleko ruské hranice, kde už jeho rodina po několik generací sídlí. Rodiče Władysław a Marianna Kalinowska jsou prostými rolníky. Jerzy se narodil se 14. září 1947 na svátek Povýšení svatého kříže jako předposlední z pěti dětí.
Na vojně pro seminaristy
V sedmnácti letech přichází čas opustit rodné hnízdo a učinit velký krok. S maturitním vysvědčením v kapse vyráží do hlavního města. Mohl jít do semináře ve své diecézi, ale vybral si varšavský seminář vedený kardinálem Wyszyńským, touto velkou postavou odporu k sovětizaci Polska, k níž chová Jiří velký obdiv. /…/
Jeho cestu přetrhne povinná vojenská služba. Znamená konec bezstarostných let a začátek trápení. Je říjen roku 1966. Jiřímu není ještě ani dvacet let. Pár dní poté, co na sebe oblékl sutanu, je volán do zbraně jako všichni mladí jeho věku, nicméně do zvláštních jednotek, které si komunistický režim vyhradil pro budoucí kněze. Musíme si připomenout, že od konce druhé světové války je Polsko pod taktovkou Sovětského svazu. Země je v roce 1952 překřtěna na Polskou lidovou republiku a podléhá diktatuře řízené z Moskvy, která se opírá o marxisticko-leninskou ideologii, velice nepřátelskou náboženství. Jiří je přiřazen k zvláštní jednotce určené pro seminaristy v Bartoszycích, kde velení vymýšlí všechno možné, jen aby mladým chlapcům vyhnalo povolání z hlavy. Celé dny jim vštěpují marxismus-leninismus nebo je lákají na děvčata a snadný život. Indoktrinace, výhrůžky, šikana – cokoli je dobré, jen aby opustili víru.
Jiří snáší toto neustálé obtěžování dva roky. „Chtějí nás zlomit únavou, chtějí nás vydráždit, ale já mám tuhý kořínek, nezlomí mě výhrůžkami ani mučením,“ píše rodičům.
Zmlátí ho a dají na měsíc na samotku
Jednou si u něj jeden důstojník všimne blýskavého přívěsku na krku. „Koho máš na té medaili?“ ptá se. „To je Panna Maria, Královna Polska,“ odpoví klidně seminarista, který má Pannu Marii ve velké úctě. „Šlápni na to, nebo tě zničím!“ vyhrožuje mu oficír a chce mu strhnout medailku, ale řetízek nepovolí. Jiří odmítne rozkaz uposlechnout. Sílu čerpá z modlitby růžence, kterou ho naučila matka, a z Vězeňských zápisků kardinála Wyszyńského, který radí vydržet urážky a křivdy a nikdy neodpovídat na provokaci. Zmlátí ho a dají na měsíc na samotku. Je to jeho první skutek odporu proti moci. A přijdou další...
Z této dvouleté vojenské služby se vrátí otec Popiełuszko velmi oslabený. Násilí a perzekuce mu zanechají trvalé následky na zdraví.
