Když po Velikonocích přišel vzkříšený Ježíš mezi vyděšené apoštoly, přinesl jim pět velkých darů:
Pokoj
„Ježíš se postavil uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám!“ Prvním z jeho darů je pokoj, hebrejsky „šalom“. Ježíšův pokoj není jen klid nebo mír, ani dát si nohy na stůl a mít „klídek“. Hebrejský kořen slova "šlm" značí „plnost, celistvost“. Ježíš učedníkům přináší plnost všeho, což lze vyjádřit i slovem „spása“. Jenže spása není v prvé řadě to, co nás eventuálně čeká na konci života, nýbrž to, co naplňuje smyslem můj život již dnes a třeba i zítra. Ježíš učedníkům tedy říká: „Přináším vám plnost všeho, po čem vaše srdce touží, už nemusíte hledat nic jiného.“
Radost
„Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.“ Druhým Ježíšovým velikonočním darem je radost. Skutečná radost není to, že se od srdce zasměju vtipu (i když i to je důležité), nebo že jsme dali gól Kanaďanům (i když i to je hezké). Skutečná radost je vědomí, že jsem milován, že nejsem sám, že můj život má smysl a že někam spěje. Skutečná radost je zakotvením v Bohu, díky kterému mohu s odstupem hodnotit věci tohoto světa. Skutečná radost není popřením bolesti a utrpení, nýbrž je jejich druhou stranou.
Smysl života
Další Ježíšova slova jsou „jako mne poslal Otec, tak já posílám vás“. Ježíšovým třetím velikonočním darem je poslání, smysl života. Učedníci již vědí, čím svůj život naplnit, proč budou zítra ráno vstávat, a proto s těšením dnes večer uléhat. Je konec životní prázdnotě a nesmyslné honbě za věcmi, které nemají žádnou cenu. Je spousta lidí, kteří nevědí, proč vlastně žijí a proč se stále za něčím ženou. Je opravdu těžké to vědět bez Ježíše, který přemohl smrt, protože smrt, po které život nepokračuje, nakonec veškerý smysl maže. Jistě bychom mohli udělat spoustu dobra a zanechat po sobě bohatý odkaz i bez Ježíše, ale konec našeho života bez další naděje by měl hořkou pachuť. Už starý pesimista Kazatel si s tím bez Ježíše nevěděl rady, když napsal, že „všechno je marnost“, vždyť „každý odejde, jak přišel; jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr?“.
Duch svatý
„Ježíš pak na ně dechl a řekl jim: ´Přijměte Ducha svatého´“. Duch svatý je čtvrtým Ježíšovým velikonočním darem. Jen díky němu můžeme Ježíše „vidět“ a chápat jeho slova, jinak nám on i jeho slova zůstanou mrtvými, řekneme, že „je to sice pěkné, ale do dnešního světa se to už nehodí“, že prostě jeho slova „jsou nereálná“. Ať si to dnes někdo zkusí, milovat nepřítele nebo nastavit druhou tvář, vždyť by to byl blázen! „Jen v Duchu svatém může někdo vyznat: Ježíš je Pán,“ řekne později apoštol Pavel a klidně se pro Ježíše nechá týrat, a nakonec i zabít.
Odpuštění
„Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Odpuštění je pátý Ježíšův velikonoční dar. Ježíšova věta je mementem apoštolům o tom, že milosrdenství je korunou jeho zvěsti a nad ně už nic není. Ježíšovi učedníci nemohou být než posly Božího milosrdenství. Nikdy nesmějí být nemilosrdní, protože by svého Pána zradili.
Ježíšovy velikonoční dary ukazují cestu k tomu,
jak se stát člověkem podle Božího obrazu.
A na této cestě člověka též uschopňují.
Téhož dne večer – prvního dne po sobotě, - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
(J 20,19-23)
Se svolením zpracováno podle knihy
Ladislav Heryán, Exotem na této zemi,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno.
