a cítil jsem se u něj bezpečný.
Je to totiž bod, od kterého se
vše odvíjí.
(Mons. Václav Dvořák)
„Ty jsi se zbláznil, viď?"
Musíš ze semináře pryč!
Na konci prázdnin jsem si sbalil kufr, počkal, až otec odejde do práce, a odjel do Budějovic do semináře. Hned o Dušičkách se ale v semináři objevila maminka a povídá: „Přišla jsem si pro tebe a pojedeš se mnou domů. Lidi nám nedají pokoj, říkají, že jsme tě do semináře donutili …“ Já říkám: „Mami, vykašli se na lidi. Já teď domů nemůžu, mně se tu začíná moc líbit. Musím tady zůstat.“ Když viděla, že se nehnu, tak chudák se smutkem odjela. Pak jsem krátce potom dostal dopis od táty, že jsem „nemožnej blbec“. Ale pokračoval jsem …
Bůh se o nás úžasně stará
Každého si připraví
a vybaví nějakými dary a zařídí,
aby se mohly rozvinout.
Člověk totiž nikdy neví,
co ho čeká, ale Bůh to ví.
Ani to netušíš,
a on už tě na to připravuje.
(Mons. Václav Dvořák)
Václav Dvořák v rozhovoru s Janem Mazancem“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
v anketě KT Dobrá kniha roku 2008