Pastorální teologie stojí před řadou klíčových výzev, které se netýkají pouze konkrétních aktivit, ale především vnitřního postoje a orientace, jež ovlivňuje naše konání. Tento článek nabízí podněty k zamyšlení, nikoli vyčerpávající seznam. Cílem je přiblížit zásadní postoje a stanoviska, která mají nezastupitelné místo v pastorální praxi a teologii. Text článku je zpracován na základě příspěvku Aleše Opatrného na Pastoračním symposiu v Praze Břevnově 3. 10. 2024.
Metoda vidět – soudit – jednat
Jako cestu k poznání i k uskutečňování pastorálních zásad lze uplatnit metodu vidět – soudit – jednat (JOC). Tato metoda může být efektivně spojena s osvojováním a uplatňováním synodality v církvi. Zkušenost s Plenárním sněmem nám ukazuje, že pouhé vytyčování ideálních stavů není dostatečné. Je třeba kombinovat reflexi s praktickými kroky, aby nedošlo ke stagnaci.
Klíčové orientace a postoje pastorace
- Odpoutání se od minulosti:
Vyhýbejme se snahám konzervovat nebo obnovovat postoje a skutečnosti z minulých období. - Poznání a porozumění současnému světu:
Primárním úkolem je poznávat současný svět a snažit se mu porozumět, i když to neznamená automatický souhlas. - Reakce na změny:
Prudké změny ve společnosti by měly být vnímány jako příležitosti k tvořivému přístupu z pozic evangelia. Tedy kreativně, ne zlobně. - Osamělost jako reálný problém:
Vnímejme osamělost lidí v rozvinuté společnosti a hledejme individuální řešení namísto obecných paušálních odpovědí. - Diaspora jako Boží realita:
Uznávejme život církve v diaspoře jako Bohem respektovanou realitu, nikoliv omyl či křivdu. - Praktická víra:
Učme lidi věřit ne jen v soubor nauk, ale jako životní praxi ve všech oblastech života. Učme je počítat s postupností poznání i s dlouhodobými obtížemi. - Kulturní konflikty:
Kultivujme kulturní války, pokud je to možné, nenechme se do nich vtahovat. - Služba konkrétním lidem:
Služme konkrétním lidem a ne (jen) své představě o tom, jací by měli být nebo jaké bychom si je přáli mít. - Inspirace papežem Františkem:
Tvořivě zpracovávejme podněty papeže Františka jako autentického pokračovatele v podnětech 2. vat. koncilu (čili koncil domýšlet, ne jen citovat). - Doprovázení na cestě:
Doprovázejme lidi na jejich vlastní cestě životem, aniž bychom je formovali podle svých vlastních představ. Vytrvale doprovázejme i ty, kteří se jen neúplně identifikují s obsahem a praxí křesťanské víry. - Realizace synodality:
Synodalita by měla být stylem života církve, který nelze nařídit, ale který je třeba se učit. - Církev jako Boží dílo:
Vnímejme církev primárně jako Boží výtvor, nikoliv naše dílo. - Víra v evangelium:
Podporujme víru v evangelium jako mocnější než lidské zlo a hloupost. - Tvůrčí duchovnost:
Kde jsme schopni, tam měnit strohou rigidnost v tvůrčí činnost z Ducha svatého ve výchově dětí i mládeže a formaci dospělých.
Specifické úkoly pastorace v českém kontextu
- Objevování jádra víry:
Přibližujme víru jako životní postoj spojující kříž, vzkříšení a spásu. - Duchovní rozlišování:
Naše plány a snahy by měly být podrobovány neustálému duchovnímu rozlišování. - Služba evangeliu a lidem:
Spojujme službu evangeliu a službu lidem jako dvě strany jedné mince. - Pozornost maličkým:
Zaměřme se na chudé, neúspěšné a ty, kteří nestačí tempu života. - Nechtít být světskou elitou:
Vyhýbejme se touhám zaujímat místo mezi vlivnými a úspěšnými tohoto světa - tedy zesvětšťování církve
Shrnutí
- Vytrvale zkoumejme svět a lidi v něm.
- Vytrvale se ptejme, co evangelium říká k tomu, co vidíme, poznáváme, konáme.
- Milujme lidi v jejich reálném (neideálním) stavu a to bez podmínek.
- Více se ptejme „Bože, co chceš ty“, než mu vykládat, co chceme my od něho.
- Podrobujme naše plány, předsevzetí a snahy duchovnímu rozlišování
- Náš zásadní pedagogický cíl: Pomáhejme křesťanům aby objevovali a žili svou křesťanskou identitu v pluralitě světa, v němž žijí.
- Náš zásadní pedagogický prostředek: Přibližovat a realizovat uzdravující moc a sílu evangelia těm současníkům, kteří to potřebují a o to stojí a nevnucovat nežádané.
Pastorální teologie má zůstávat otevřená výzvám současného světa, ale má být pevně zakotvená v evangelijních hodnotách, modlitbě a rozlišování.
