Jednoduchý avšak účinný recept: jednoduše vzít a číst
Papež František často nabádá k tomu, abychom s sebou nosili evangelium: „Proč číst Bibli? Je tak důležité přečíst si během dne jeden úryvek z evangelia! Proč? Abychom se ho naučili nazpaměť? Ne. Ale abychom nalezli Ježíše, protože Ježíš je přítomen právě ve svém slově, ve svém evangeliu. Pokaždé, když čtu evangelium, nacházím Krista. Zvykněte si proto denně číst jednu i maličkou pasáž z evangelia a stále s sebou noste nějaké vydání evangelia, abyste jej mohli číst“ (11. 1. 2015).
Papež dává velmi prostý, avšak zároveň účinný recept: jednoduše vzít a číst. Číst tak, jak umím, a časem se to bude postupně zlepšovat a zdokonalovat.
To, co máme před očima, nás zpravidla ovlivňuje
Všichni máme jednu základní zkušenost: to, co máme před očima, zpravidla ovlivňuje naše myšlenky a touhy. Vidíme televizi či počítač? Tak ji zapneme. Vidíme jídlo? Tak vezmeme a sníme. Obdivujeme nějakou novinku u známých či v reklamě? Chceme ji mít také. Pokud ty věci nevidíme, tak na ně často nemáme ani pomyšlení.
Obrácení sv. Augustina na základě příruční Bible
Možná že známe dramatický životní příběh sv. Augustina. Přece jen stojí za to si připomenout jeden moment z jeho procesu obrácení. Jednou se sám procházel na zahradě a uslyšel záhadný hlas: nevěděl, odkud přicházel, nikdo u něj nebyl. A ten hlas opakoval: „Tolle et lege“ – „Vezmi a čti“. Augustin měl u sebe Pavlovy listy, namátkou je otevřel u těchto slov: „Ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním“ (Řím 13,13-14).
Tato slova padla na půdu jeho srdce, pronikla až do hlubin a vyvolala revoluci: dlouho váhající filozof se konečně rozhoupal ke kroku obrácení, k odložení starého života (dosud žil „ve svobodě“, užíval si života bez zábran) a k přijetí křtu, života nového (Vyznání, VIII, 12, 29).
Kdyby s sebou Augustin neměl Pavlovy listy, tak by možná musel na své obrácení čekat ještě dlouho. Bůh velmi často používá obyčejné lidské prostředky a situace! Třeba v konkrétní situaci nám připomíná určitá slova Písma: ta slova, která jsme kdysi vstřebali, se v určitém okamžiku stanou „slovy života“, „šitými na míru tady a teď“.
Náš krok vstříc Bohu
Duchovní život si můžeme zbytečně zkomplikovat tím, že ho příliš „zduchovníme“! Tím, že nebudeme používat obyčejné lidské prostředky a dobré nápady, ale budeme čekat, že milost najednou spadne z nebe. Ano, milost padá z nebe častěji, než si myslíme, ale očekává i naši spolupráci, nastavenou dlaň. Vzpomeňme si na evangelijní příběh o rozmnožení chlebů a ryb: Ježíš si nechá nejprve přinést pár chlebů a dvě ryby! Proč? Copak nemohl nasytit zástupy bez tohoto „směšného příspěvku“? Mohl! Ale on chtěl opět ukázat, že chce náš podíl, naši spolupráci. Nechce jednat pro nás bez nás. Stejně tak proměnění vody ve víno na svatbě v Káně: potřeboval nechat naplnit džbány vodou. Náš čas, naše obyčejné čtení Písma, naše snaha: to je tou obyčejnou vodou, kterou on sám chce proměnit v opojné víno. Nebude-li tato voda, nebude ani víno.
