K čemu nám slouží tento svátek? Máme-li parafrázovat jeden výrok sv. Bernarda, tento svátek není pro ni, ale pro nás. Proč? Povzbuzuje nás, abychom se nechali proměňovat Kristem už teď, abychom tak jednou zažili přetékající Boží slávu.
 
A sv. Bernard dále nabádá: „Vzchopme se už konečně, bratři, povstaňme s Kristem, usilujme o to, co pochází shůry, a mysleme na to. Vzhlížejme s touhou k těm, kteří touží po nás, spěchejme k těm, kteří nás očekávají, předložme přání svého srdce těm, kteří nás vyhlížejí. Přejme si nejen být ve společnosti svatých, ale mít i účast na jejich štěstí, a toužíme-li po jejich přítomnosti, ucházejme se velmi horlivě také o to, abychom měli účast na jejich slávě. V této ctižádosti není nic zhoubného a vroucí touha po takové slávě není nic nebezpečného. A druhá touha, která nás naplňuje při slavení památky svatých, směřuje k tomu, aby se i nám ukázal Kristus, náš život, tak jako se ukázal jim, a abychom se také my s ním ukázali ve slávě.“

A tak, přestože nám nohy neslouží jako dřív, sluch, zrak, paměť nám slábnou – čekáme, že dostaneme nové tělo (nové nohy, ucho) – nebude to však návrat zpátky (do našich šestnácti let), ale život prozářený Boží přetékající slávou.


Převzato z komentáře k biblickým textům slavnosti