Lidé nepotřebují dnes tak kněze, pastory, jako více šamany, kteří by se chovali tak trochu záhadně, tak trochu světácky a především - nechtěli po nich žádný konkrétní projev víry. Jistě, "věřící" přistupují ke křtu, pohřbívají své drahé, oddávají se v chrámech, ale toto vše neústí v přirozené vyjádření jejich vztahu k Bohu. Spíše touží po jistotě v nejistém - "co kdyby". Avšak v životě Božím, zdá se, "cokdybysmus" se neuplatní.
Náš Bůh touží být přijímán bez podmínek. Pravda, Bůh připodobňuje své věřící k ovcím, ale ne kvůli tomu, aby nám dal zřetelně najevo, jak jsme hloupí, ale aby mohl představit sebe jako Dobrého pastýře.

Bůh je naplněn starostlivostí a péčí o každého jednoho, ne pouze o veškerenstvo jako celek, Bůh dobře zná každého z nás. Dobrý pastýř nejednou dává všanc svůj život. I křesťan nabízí mnohdy v sázku mnohé. Židovský Midraš poutavě o tomto vnitřním duchovním boji pojednává: "Když se pastýř dozví, že se k ovčinci blíží vlk, pečlivě vybere toho nejstatečnějšího berana, aby se s nepřítelem utkal a poněkud jej zdržel. Mezitím odvede zbylé stádečko do bezpečí."

Přetahujeme se s Bohem ohledně malicherností, namísto, abychom se zamýšleli nad tím, jaký Bůh vskutku je a co pro nás připravil. Kdekoli na světě dýchá lidská bytost, tam pro něho dýchá i jeho Bůh. Dobrý Bůh nás do tohoto světa zasadil, avšak cestu před námi nepředšlapává. Jde po ní s námi...

Kdekoli trpí člověk, spolu s ním trpí i Bůh.


***

Se svolením převzato z knihy Lásku a kašel nezatajíš (Pavel Plíšek).

Další ukázky z této knihy naleznete zde.

Další texty k tématu Bůh naleznete zde.