Při sledování pořadu Sněží v úterý 9.4. na téma klonování mi teda opravdu běhal mráz po zádech. Zúčastnili se ho paní doktorka Syková jako zástupkyně Ústavu experimentální medicíny AV UK, pan Josef Fulka z Centra buněčné terapie UK a pan Milan Mrázek od Centra asistované reprodukce. Snad jako protihráči byli nasazeni katolický teolog, v mládí technik, Aleš Opatrný a z Ústavu lékařské etiky 2.LF UK pan Petr Příhoda. Tři proti dvěma.
Už to je znervózňující i když možná tím třetím jejich spoluhráčem byl moderátor pořadu pan Milan Schulz. Přesto se, dle mého zdání, opravdu celá debata rozjela v dosti nervózním tónu. A já byl nervózní s nimi. Měl jsem dojem, že nejenom téma, ale i používaný slovník trojice zastánců klonování nesmírně dráždil dva zastánce morálky i když vše maskovali společenskými úsměvy.
Ovšem posuďte sami. Nejdříve paní Syková vysvětli, že jsou vlastně dva druhy klonování. Klonování člověka a klonování terapeutické. A rozdíl je jen v tom, že se prostě v prvním případě nechá člověk vyvinout a v druhém se zastaví (!). Pak se pan Mrázek postaví jednoznačně za to, aby se, jak doslova řekl, tento buněčný materiál (!) samozřejmě použil i k reprodukci a vše korunoval pan Fulka, když bez mrknutí oka upozornil na to, že máme v dusíku uložená nadbytečná embrya(!) a co že tedy co s nimi máme dělat. Nejlepší je tedy nějak využít.
Celkem správně kontrovala protistrana, že se tedy jedná o jakési rozebrání embrya na součástky a to že se jim nelíbí, přesto jakoby pan Opatrný zůstal věrný svému jménu a jen velmi opatrně vyjevoval své přesvědčení, že člověk je člověkem od početí. Toto a především toto mělo být zdůrazňováno více něž cokoli jiného. Debata jednu chvíli sklouzla až k přijatelnému nebo dráždivému pojmosloví. Jakoby záleželo na tom, jak parádní futrál smrti nasadíme. Možná sice tak bude smrt přijatelnější, ale zůstane smrtí. Tak se třeba chvíli řešilo co je to konečné řešení židovské otázky a podobně. Přidusilo to atmosféru ještě o něco více.
Pravdu měl asi pan Fulka když řekl, že je na tuto debatu málo času a že ve Francii toto téma propíraly od dvou odpoledne do půlnoci. Ano, tím víc se mělo jít k podstatě problému. Říct rychle to podstatné v této padesátiminutovce a trvat na tom!
Lékaři argumentovali prostě. Skoro by se řeklo zcela neintelektuálně. Proč to nedělat, když to umíme a pomůže to mnoha lidem. A oni to chtějí. Na to protistrana kontrovala - je dovolené co je možné?
Já chci pomáhat a na víc se neptám, hledám cesty které k tomu povedou - nepřesně cituji lékařku Sykovou. Jasná a srozumitelná věta. Teď jsem čekal podobně srozumitelnou větu z druhé strany, ale nedočkal jsem se ji. Místo toho abstraktní varování o tom, zda-li si dokážeme představit co by se mohlo všechno stát.
A tak jsem jen marně u obrazovky volal: Já také hledám cesty jak nejlépe pomoci druhým. V tomto úsilí jsme zajedno. Hledejme spolu. Ale budu stát vždy na straně těch nejbezbranějších a to jsou ty plody, embrya, shluky buňek jak vy říkáte, ale ze kterých by se bezpochyby vyvinul člověk - byť s nějakou vadou - ale člověk. Kdo bude bránit tyto jedince? Vy říkáte, že je to srovnatelné s umírajícím, který ještě za živa souhlasí s odejmutím svého orgánu? Ale rozdíl je právě v tom souhlasu. Onen zárodek nemůže říci nic! Říkáte, že každý objev něco stál a řešilo se dilema. Třeba zdali trápit tisíce pokusných zvířat? Ano jistě, to bylo a je neustále dilema - utrpení myší, králíků, opic. Ale o to větší je to dilema jde-li o člověka. Nebo si snad myslíte, že na zemi je ještě nějaký jiný tvor, který by měl podobnou zodpovědnost za sebe a za své okolí?
Člověka hned napadne podobnost s interrupcemi. I tam se řeší odkdy je shluk buněk člověkem a kdy je ještě možno do toho zasahovat. Zřejmě to dopadne stejně i s klonováním. Katolická etika s tím souhlasit nebude, ale provádět se budou.A tak mi zvláště lékařka Sykova připadala jako nadšená badatelka, která vidí jen tu jednu dotyčnou nemocnou osobu, které chce ušlechtile stůj co stůj pomoci, i kdyby musela, pardon, že to tak říkám, zabít anonymního a nemluvícího lidského tvora, byť v ranném stádiu vývoje.
Pan Schulz marně nadhazoval příklady vynálezů, které dokonce dříve než byly užitečné přinášely zkázu, ale to se přešlo. Zde jde přece o něco jiného. Nezdá se mi.
Ale bohužel ani katoličtí bratři jako obhájci principů nezapůsobili tak, aby se lidský život stal zcela zjevně a přesvědčivě skutečně prioritou a hoden ochrany od počátku.
Vždyť přece jak já, tak oni, tak i paní Syková či pan Fulka včetně pana Mrázka žili svůj nezanedbatelný a nepřeskočitelný život také jako shluk buněk, embryo, plod. Co kdyby tenkrát někdo řekl, že jsou nadbyteční?
***
Související:
- Diskuze o klonování,
- Několik tématických textů
Ovšem posuďte sami. Nejdříve paní Syková vysvětli, že jsou vlastně dva druhy klonování. Klonování člověka a klonování terapeutické. A rozdíl je jen v tom, že se prostě v prvním případě nechá člověk vyvinout a v druhém se zastaví (!). Pak se pan Mrázek postaví jednoznačně za to, aby se, jak doslova řekl, tento buněčný materiál (!) samozřejmě použil i k reprodukci a vše korunoval pan Fulka, když bez mrknutí oka upozornil na to, že máme v dusíku uložená nadbytečná embrya(!) a co že tedy co s nimi máme dělat. Nejlepší je tedy nějak využít.
Celkem správně kontrovala protistrana, že se tedy jedná o jakési rozebrání embrya na součástky a to že se jim nelíbí, přesto jakoby pan Opatrný zůstal věrný svému jménu a jen velmi opatrně vyjevoval své přesvědčení, že člověk je člověkem od početí. Toto a především toto mělo být zdůrazňováno více něž cokoli jiného. Debata jednu chvíli sklouzla až k přijatelnému nebo dráždivému pojmosloví. Jakoby záleželo na tom, jak parádní futrál smrti nasadíme. Možná sice tak bude smrt přijatelnější, ale zůstane smrtí. Tak se třeba chvíli řešilo co je to konečné řešení židovské otázky a podobně. Přidusilo to atmosféru ještě o něco více.
Pravdu měl asi pan Fulka když řekl, že je na tuto debatu málo času a že ve Francii toto téma propíraly od dvou odpoledne do půlnoci. Ano, tím víc se mělo jít k podstatě problému. Říct rychle to podstatné v této padesátiminutovce a trvat na tom!
Lékaři argumentovali prostě. Skoro by se řeklo zcela neintelektuálně. Proč to nedělat, když to umíme a pomůže to mnoha lidem. A oni to chtějí. Na to protistrana kontrovala - je dovolené co je možné?
Já chci pomáhat a na víc se neptám, hledám cesty které k tomu povedou - nepřesně cituji lékařku Sykovou. Jasná a srozumitelná věta. Teď jsem čekal podobně srozumitelnou větu z druhé strany, ale nedočkal jsem se ji. Místo toho abstraktní varování o tom, zda-li si dokážeme představit co by se mohlo všechno stát.
A tak jsem jen marně u obrazovky volal: Já také hledám cesty jak nejlépe pomoci druhým. V tomto úsilí jsme zajedno. Hledejme spolu. Ale budu stát vždy na straně těch nejbezbranějších a to jsou ty plody, embrya, shluky buňek jak vy říkáte, ale ze kterých by se bezpochyby vyvinul člověk - byť s nějakou vadou - ale člověk. Kdo bude bránit tyto jedince? Vy říkáte, že je to srovnatelné s umírajícím, který ještě za živa souhlasí s odejmutím svého orgánu? Ale rozdíl je právě v tom souhlasu. Onen zárodek nemůže říci nic! Říkáte, že každý objev něco stál a řešilo se dilema. Třeba zdali trápit tisíce pokusných zvířat? Ano jistě, to bylo a je neustále dilema - utrpení myší, králíků, opic. Ale o to větší je to dilema jde-li o člověka. Nebo si snad myslíte, že na zemi je ještě nějaký jiný tvor, který by měl podobnou zodpovědnost za sebe a za své okolí?
Člověka hned napadne podobnost s interrupcemi. I tam se řeší odkdy je shluk buněk člověkem a kdy je ještě možno do toho zasahovat. Zřejmě to dopadne stejně i s klonováním. Katolická etika s tím souhlasit nebude, ale provádět se budou.A tak mi zvláště lékařka Sykova připadala jako nadšená badatelka, která vidí jen tu jednu dotyčnou nemocnou osobu, které chce ušlechtile stůj co stůj pomoci, i kdyby musela, pardon, že to tak říkám, zabít anonymního a nemluvícího lidského tvora, byť v ranném stádiu vývoje.
Pan Schulz marně nadhazoval příklady vynálezů, které dokonce dříve než byly užitečné přinášely zkázu, ale to se přešlo. Zde jde přece o něco jiného. Nezdá se mi.
Ale bohužel ani katoličtí bratři jako obhájci principů nezapůsobili tak, aby se lidský život stal zcela zjevně a přesvědčivě skutečně prioritou a hoden ochrany od počátku.
Vždyť přece jak já, tak oni, tak i paní Syková či pan Fulka včetně pana Mrázka žili svůj nezanedbatelný a nepřeskočitelný život také jako shluk buněk, embryo, plod. Co kdyby tenkrát někdo řekl, že jsou nadbyteční?
***
Související:
- Diskuze o klonování,
- Několik tématických textů
