(aneb kanonizace až po smrti)
Když je kázání kněze o pár minut delší než obvykle, řeknou lidé: „Je únavný.“
Když je krátké: „Nedal si s ním práci.“
Když mluví hlasitě: „Jeden by z něho ohluchl.“
Když mluví středně silně: „Člověk nerozumí ani slovu.“

Když není doma: „Pořád někde lítá.“
Když je doma: „Je pecivál.“
Když navštěvuje své farníky:
„Nikdy není doma k zastižení.“
Když je na faře: „Nikdy za nikým ani nezajde.“

Když mluví o penězích: „Trochu moc si na ně potrpí.“
Když o nich nemluví: „Nikdo neví, co s nimi dělá.“
Když je dobrý organizátor:
„Dělá trochu moc věcí najednou.“
Když není: „Farnost je mrtvá.“

Když dlouho zpovídá: „Je moc zvědavý.“
Když zpovídá krátce: „Nechce nikomu naslouchat.“
Když jeho mše začíná včas. „Hodinky mu jdou dopředu.“
Když začne o minutu později: „Nikdy nezačíná včas.“

Když je mladý: „Nemá žádné zkušenosti.“
Když je starý: „Měl by jít do důchodu.“
A když zemře: „Nikdo ho nikdy nemůže nahradit.“


***


Ukázka z knihy "Bůh ukrytý v příbězích" Jamese A. Feehana.
Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství. Další texty o kněžství naleznete zde