Nikdy nebudeš někoho doopravdy milovat, pokud ho neznáš,
nikoho však doopravdy nepoznáš, pokud ho nemiluješ.
(Vilém ze St.- Thierry).
nikoho však doopravdy nepoznáš, pokud ho nemiluješ.
(Vilém ze St.- Thierry).
Františkáni nás tradičně učili modlit se tak, že kladli důraz na naše srdce, zatímco dominikáni zdůrazňují používání naší mysli. Který způsob je správný? Oba jsou správné! Proto velký benediktinský spisovatel Vilém ze St.-Thierry řekl: Nikdy nebudeš někoho doopravdy milovat, pokud ho neznáš, nikoho však doopravdy nepoznáš, pokud ho nemiluješ.
Problémem bylo, že, když jsem se rozhodl začít brát modlitbu vážně, zrovna jsem se poprvé zamiloval a prostě jsem nedokázal milovat Boha z celého svého srdce, mysli a celou svou bytostí, tak jak jsem miloval svou dívku. V porovnání s ní se Bůh zdál tak abstraktním, vzdáleným, tak daleko. Právě z tohoto důvodu se Bůh stal člověkem, abychom Ho mohli milovat v Ježíši, vysvětlil mi můj farář.
Problémem také bylo, že jsem si obtížně představoval, že miluji jiného muže, ačkoli je Božím synem, nebo alespoň ne tak, jak jsem nedávno začal tomuto slovu rozumět. To může být snadné pro děvčata, ale ne pro mne. Pak jsem narazil na knihu, která vypadala, že mé těžkosti vyřeší. Vysvětlovala, že ve Starém zákoně se Bůh někdy nazývá Matkou, stejně jako Otcem a je vybaven jak ženskými, tak mužskými vlastnostmi. Ukazovala, jak někteří církevní otcové mluvili o tom, čemu říkali Boží animus nebo anima.
Jinými slovy řečeno, Bůh není ani muž ani žena, ale můžeme v něm nalézt v jedinečné rovnováze a dokonalosti mužské i ženské kvality, které jsou dokonale vyjádřeny jeho láskou ke všemu, co stvořil. Tyto samé hodnoty tedy můžeme najít v Ježíši Kristu, v němž je možné nalézt plnost Boží lásky zde na Zemi. Proto když muži a ženy odpovídají na jeho lásku, odpovídají rovnocenně, i když rozmanitě, a všichni nacházejí své doplnění v něm.
Díky té knize se to, co se původně zdálo nemožným, stalo možným a dvojznačnost snahy milovat Ježíše už mne nezdržovala. Rozhodl jsem se poznávat ho více a více, abych ho mohl milovat a v lásce k němu zakoušet jedinou lásku, která mne může změnit natrvalo k lepšímu.
Problémem bylo, že, když jsem se rozhodl začít brát modlitbu vážně, zrovna jsem se poprvé zamiloval a prostě jsem nedokázal milovat Boha z celého svého srdce, mysli a celou svou bytostí, tak jak jsem miloval svou dívku. V porovnání s ní se Bůh zdál tak abstraktním, vzdáleným, tak daleko. Právě z tohoto důvodu se Bůh stal člověkem, abychom Ho mohli milovat v Ježíši, vysvětlil mi můj farář.
Problémem také bylo, že jsem si obtížně představoval, že miluji jiného muže, ačkoli je Božím synem, nebo alespoň ne tak, jak jsem nedávno začal tomuto slovu rozumět. To může být snadné pro děvčata, ale ne pro mne. Pak jsem narazil na knihu, která vypadala, že mé těžkosti vyřeší. Vysvětlovala, že ve Starém zákoně se Bůh někdy nazývá Matkou, stejně jako Otcem a je vybaven jak ženskými, tak mužskými vlastnostmi. Ukazovala, jak někteří církevní otcové mluvili o tom, čemu říkali Boží animus nebo anima.
Jinými slovy řečeno, Bůh není ani muž ani žena, ale můžeme v něm nalézt v jedinečné rovnováze a dokonalosti mužské i ženské kvality, které jsou dokonale vyjádřeny jeho láskou ke všemu, co stvořil. Tyto samé hodnoty tedy můžeme najít v Ježíši Kristu, v němž je možné nalézt plnost Boží lásky zde na Zemi. Proto když muži a ženy odpovídají na jeho lásku, odpovídají rovnocenně, i když rozmanitě, a všichni nacházejí své doplnění v něm.
Díky té knize se to, co se původně zdálo nemožným, stalo možným a dvojznačnost snahy milovat Ježíše už mne nezdržovala. Rozhodl jsem se poznávat ho více a více, abych ho mohl milovat a v lásce k němu zakoušet jedinou lásku, která mne může změnit natrvalo k lepšímu.
