Bůh Mojžíšův a Bůh Ježíšův
Lidé si obvykle myslí, že Bůh židů je totožný s Bohem křesťanů. Je tomu tak, a zároveň to tak vůbec není: všechno závisí na úhlu pohledu.
Co je v judaismu naprosto nemyslitelné
Trojjediný Bůh, Bůh, který se sklání k mému hříšnému lidství, Bůh, který se stal člověkem a řekl, že nepřišel proto, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil, Bůh, který umírá z lásky ke mně, a Bůh, který nesoudí, ale zachraňuje – něco takového je v judaismu nemyslitelné. „Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět spasil“: tato Ježíšova slova jsou stejně jako Bůh, který mě miluje a přijímá takového, jaký jsem, i se všemi mými nedostatky, nedůslednostmi, pokušeními a stále stejnými chybami, či jako Bůh, který respektuje mou volbu a nic mi nevnucuje, pro věřícího žida něčím zcela nepochopitelným.
Vztah s Bohem v judaismu je „něco za něco“
Představa Boha, který mě miloval jako první ještě předtím, než jsem pro něj cokoli udělal, je židům vzdálená, i když se místy objevuje i v Bibli. V judaismu musím pro to, aby mě Bůh miloval, důsledně dodržovat Zákon, a čím lépe ho dodržuji, tím víc mě Bůh miluje. Je to vztah „něco za něco“. Ostatně i někteří křesťané mají o Bohu podobnou představu. Ježíšova radostná zvěst o tom, že Bůh je miluje jako otec, k nim ještě nedorazila.
S křesťanským Bohem jsem objevil jiného Boha, Boha, který mě miluje kvůli tomu, kdo jsem, což samozřejmě není v rozporu s tím, že se snažím žít mravně, protože morální pravidla jsou školou lásky. Právě v tom spočívá smysl slov svatého Augustina: „Miluj a dělej si, co chceš.“
V čem spočívá revoluce, s níž přišel Kristus
Stejně jako svatý Pavel se chlubím svými slabostmi, protože vím, že skrze mou nedokonalost působí Bůh. Bůh k tomu, aby ve mně působil a přetvářel mé tělo, duši i ducha svou láskou, nepotřebuje, abych byl dokonalý. Pochopit to je pro nás těžké, protože nás – mimo jiné i ve škole – vychovávali k tomu, že všechno si musíme tak či onak zasloužit. Tento bod tolik zdůrazňuji proto, abychom dobře chápali, v čem spočívá revoluce, s níž přišel Kristus, ale zároveň judaismus a křesťanství proti sobě stavět nechci, protože to nikdy nedělal ani Ježíš. Ježíš se stavěl proti zákonictví.
Vztah křesťanství a judaismu je podle mého názoru jako vztah syna k matce. Vždycky bude synem své matky a bude jí ctít, ale aby mohl žít, musí se od ní oddělit. Teprve potom může syn přinést něco nového.
